Karpatský bikemaraton, 1. ročník
8.10.2002 14:12
V sobotu 5. října se ve Velké nad Veličkou, centru regionu zvaného Horňácko, jel první ročník Karpatského bikemaratonu. Byl poněkud mimo zájem medií a hlavně mimo všechny maratonské kalendáře. Pořadatelé však odvedli skvělou práci a závodníci skvělé výkony v podmínkách ryze karpatských...
1. ročník Karpatského Bikemaratonu
Přijíždíme na fotbalové hřiště ve Velké nad Veličkou. Velká je střediskem Horňácka a každoročně se zde konají známé Horňácké slavnosti. Leží pár kilometrů od Slovenských hranic v podhůří Bílých Karpat. Nedaleko se tyčí nejvyšší vrchol tohoto hraničního pohoří - Velká Javořina (970 m.n.m.). Na druhé straně se rozprostírají úrodné roviny a vinice Slovácka.
Na první pohled je vidět, že Karpatský bikemaraton nebude žádná velká akce typu Král Šumavy. Seznam přihlášených sice k nahlédnutí na internetu nebyl, ale z počtu aut bylo jasné, že atmosféra bude víceméně komorní. Některé účastníky odradilo počasí, jiné trať, která byla pro všechny stejná a neměla žádnou zkrácenu variantu. Nakonec jich přijely necelé dvě stovky. Žádné velké řady na prezentaci, žádné čipy. Startovné činilo 300,- Kč (v ceně pamětní tričko) a na místě jste mohli jet za 400,- Kč (bez trička).
TraťBylo jasné, že Velká Javořina je pro závodníky výzvou. Nejelo se sice až na vrchol, ale rozcestník Pod Velkou Javořinou také neměl zanedbatelnou nadmořskou výšku (900 m.n.m.). Vzhledem k blátivým úsekům byla trať operativně zkrácena z plánovaných 70 na 64 km. Převýšení však zůstalo. Povrch ze 70% terén a 30% asfalt.
Na start!Řazení na stratu proběhlo v maximálním klidu, všechny kategorie dohromady a jak kdo přišel. Přesně v 10:00 zaburácela policejní siréna a celý had se dal do pohybu. Úvodních 5 km po asfaltu to byla fakt pohoda. Člověk se vezl a ani se moc nezávodilo. Sice se celý peloton lehce natrhal, ale nebylo kam spěchat...
Následujících 15 km bylo jak vystřižených z motokrosového záznamu. Roli lídra přebrala crossová motorka v sedle s Vlastou Hynčicou (zřejmě další koníček našeho sjezdaře). Nájezd do terénu, zařadit nejmenší placku a jedéém. Všichni postupně chytáme blátivou patinu a ukusujeme z rezervoáru sil pořádná sousta. Pole se trhá jak papírový řetěz. Největší favorit, Jaromír Purmenský (Česká spořitelna), se bez potíží ujal vedení a pomalu získává náskok.
Počasí se zdá být ideální. Žádné horko, neprší, ale bláta všude dost. Čím jsem výše, tím méně závodníků kolem sebe pozoruji. Není to způsobeno postupnou ztrátou vědomí, ale mlhou, která nekompromisně sedí na Javořině. Na první divácké kontrole jsme se prý vynořovali jako "gorily z mlhy". Přesmyk získal nerozlučného přítele - půl kila bahna a postupně si na něj zvykl. Ochlazuje se, ke slovu přichází návleky. Brýle jsem raději schoval, abych se kvůli nánosu bahna na sklech nezabil. Úzkostlivě pozoruji svůj computer a jako malé dítě se těším, až na něm naskočí 20. kilometr.
Konečně horská prémie a profil trati se láme. Následuje dlouhý sjezd k první občerstvovačce. Žádné velké zdržování a jedeme dál. Trať klesá po asfaltce skoro až do Květné (jasně, jsou tu sklárny). Cestou jsem ještě stihl zavolat sanitku pro jednoho, co to klesání poněkud přehnal....
Následuje vrstevnicový úsek po polích nad Stráním. Hrůza, s bídou to ušlapu na malý tác. Povrch je tak měkký, že místy mám co dělat, abych se udržel na cestě. Navíc se hlásí první křeče. Nakonec jsem se nějak vydrápal až ke Kamenné boudě pod Javořinou a hurá z kopečka. Ne zas tak hrrr, protože únava vykonává své a sjezd terénem (navíc na pevné vidli) by se mohl proměnit ve volný let mezi karpatské buky.
Přijíždím do Vápenek. Marně se rozhlížím (spíš ohlížím) po kolegovi na následující silniční časovku. Nikde nikdo a tak nezbývá než se opřít do pedálů a s protivětrem si poradit sám. Malá terénní vložka zakončená brodem a jsem zase na silnici. Naštěstí je to mírně z kopce, ale cítím, že poslední stoupání ke třetí občerstvovačce nad Suchovem bude prověrkou morálních vlastností.
A bylo. Téměř jsem slezl z kola, ale nakonec jsem to odvečerníčkoval. K mému překvapení mě nikdo ani moc nepředjíždí a před sebou vidím závodníky pohybující se podobnou rychlostí Zřejmě toho mají taky plné zuby.
Závěrečný sjezd po loukách byl moc hezký. Škoda jen, že si ho moc nepamatuji. Vím ale, že začalo svítit sluníčko, a že na mě nějaký hasič před řekou volal: "né do prostředka!". Než jsem si ale jeho varování srovnal v hlavě, byl jsem po štangli ve vodě. Mělo to však nádech dobrodružství a diváci mému hrdinskému kousku tleskali. Ustál (ušlapal) jsem to a z vody se vynořil. Hluboký brod ukázal i své kladné stránky: znovu bylo možné identifikovat barvu kola. Ještě pár metrů po rovině, obkroužit hřiště a jsem v cíli. Mám toho fakt dost. Dvacátý flek je celkem dobrý a zase si říkám, že na dalším maratonu musím jinak rozložit síly...
V cíliNa každého tady čeká teplý guláš (dal si někdo druhou alternativu - studenou zabijačkovou mísu?) a studené pivo (dal si někdo minerálku?). K tomu všemu vykřikují Maxim Turbulenc svoje hrozné odrhovačky. Naštěstí musí i oni odpočívat a tak si v přestávkách můžeme poslechnout i nějakou muziku. Ještě osprchovat kolo vodou od místních hasičů a můžeme jet domů. Křepčit s maximem se mi opravdu nechtělo a čekat na tombolu na posledního závodníka taky ne.
Ještě dva dny jsem brečel bahno. Ale bylo to fajn a příští rok, jedu zas. Doufám, že bude kam.
Kategorie A (muži)
1. Jaromír Purmenský, Česká spořitelna 2:32:132. Ondřej Fojtík, OK Bag Team 2:34:053. Svatopluk Janečka, DT SWISS racing team 2:41:33...20. Aleš Linhart, CYKLOSERVER.cz 3:10:18
Kategorie B (veteráni)
1. Tomáš Bohatý, Jump Sport 2:53:392. Dalibor Uher, CK-TJ Sokol 2:59:273. Jiří Šitanc, Šita Sport 3:22:47
Kategori C (ženy)
1. Barbora Bohatá, Jump Sport 3:14:172. Barbora Radová 3:16:143. Kateřina Bohatá, Jump Sport 3:24:15
Kompletní výsledky zde
Aleš Linhart, CykloServer.czfoto: Martina Kučová a autor
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy