GT Krkonošský maraton 2003
24.7.2003 15:09
Je 7:30, pochmurné sobotní ráno, za okny visí těžké mraky a díky mokré trávě je patrné že v noci sprchlo. Nedobře se vstává, ale nic se nedá dělat. Budím kámoše, ospale se oblékáme do dresů a lezeme po schodech na rychlou snídani. Chleba se salámem, dvě sklenky džusu a už stojíme venku před chalupou a sedláme kola i s naší fotoreportérkou.
Je 7:30, pochmurné sobotní ráno, za okny visí těžké mraky a díky mokré trávě je patrné že v noci sprchlo. Nedobře se vstává, ale nic se nedá dělat. Budím kámoše, ospale se oblékáme do dresů a lezeme po schodech na rychlou snídani. Chleba se salámem, dvě sklenky džusu a už stojíme venku před chalupou a sedláme kola i s naší fotoreportérkou. Máme docela štěstí, protože ubytování nám poskytla spolužačka na chalupě v Morcinově, takže nezbývá než krátkým okruhem sjet do prostoru startu.
Na první křižovatce už poskakuje jeden z desítek pořadatelů a vypadá celkem překvapeně, první závodníky očekával až za půl hodiny. Ke skokanským můstkům, kde je startovní oblouk, přijíždíme těsně před startem dlouhé trati (100km). To se nás ještě netýká, ale až k nám je cítit nervozita startujících. Utěšujeme se, že všichni "chrti" jsou na právě na startu a krátká trať bude turistickou záležitostí. O trochu rozptýlení se stará technika, která, díky střídavě nefungujícím mikrofonům, staví komentátora do mírně groteskní role.
Komentátor: "Ahoj, ty jezdíš za tým XXX, ale kolo máš YYY … co na to řekneš sponzorovi??"Favorit na startovní čáře: "Písk chrrr písk cink chrrr"Komentátor: "Děkuji, to bylo celkem výstižné"
Ale to už údolí naplnil startovní výstřel a stovky kol se rozjely bez větších tlačenic kupředu. Po třech minutách již všichni závodníci zmizeli za zatáčkou. Mezitím se pod obloukem začali rovnat nedočkavci na 40km trať. Nás nechávají šarvátky o první pozice zcela chladnými, tak se stavíme do dalších řad. Start je asi za 20 minut, čas na předstartovní Tatranku a porozhlédnutí se po "soupeřích". Na většině tvářích je vidět pohoda, sem tam probleskne nervozita. V mém případě zejména díky stále černějším oblakům a studenému větru.
Pět minut do startu... Noha zacvaknutá v pedálu, jen se rozjet. Ještě posledních pár slov s kámošem a najednou výstřel. Řady před námi se nesměle dávají do pohybu, ale na jízdu to zatím nevypadá. Spíše to připomíná přískoky a koloběžky. Po chvíli marné snahy se rozjet slézáme a svorně tlačíme s ostatními. Takovýto špunt na začátku jsem nečekal, hlavně po hladkém startu dlouhé trati. Naštěstí za první zatáčkou už je volno a můžeme v klidu nasednout.
Po krátkém úseku v lese přichází obávaný kopec. Půlka lidí opouští sedla, my se však snažíme to nevzdat. Celý kopec kličkujeme mezi tlačícími jedinci a úspěšně jej zdoláváme. Po tomto krátkém zadýchání přichází na řadu rychlejší část závodu. Šotolina střídá silnici a ta zase šotolinu. Mraky se naštěstí již protrhaly a začalo optimisticky svítit sluníčko. Až do Křečovic se jede z kopečka, následuje krátký výšlap a opět z kopce až do Rovenska p. Troskami. Na řadě je první ze dvou táhlých stoupání. Vcelku bez větších problémů ho pokořujeme a odměnou nám je dlouhý sjezd, který končí až občerstvovací stanicí. Ihned mi někdo do jedné ruky vráží energy tyčinku, do druhé banán a ještě plní flašku až po okraj. Vše jde jako po drátku, navíc stačím dofouknout kolo projíždějící bajkerce :o))
To horší je však ještě před námi. Tedy jak pro koho. Už z občerstvovačky je vidět 8 km dlouhé stoupání na Tábor. Naštěstí alespoň tato část tratě vede v lese, po krásné stezce, občas široké jen pro jedno kolo. Na řadu přichází i technická zručnost z čehož mám nemalou radost. Bohužel ze stoupání už nemá takovou radost můj spolubojovník, který se po pár set metrech dostává do krize a neustále zpomaluje. Slíbil jsem mu, že když už jsem ho vytáhnul na jeho první závod (můj druhý :o) tak dojedeme společně do cíle. Nezbývá mi než trpělivě čekat na každém příhodném místě a alespoň ho pořádně povzbuzovat. Předjíždí nás jeden závodník za druhým a i dvojkolo, na kterém vzadu sedí asi 10ti letá holčička (klobouk dolů!). Naštěstí se přiblížil vrchol Tábor, přeskakujeme vrchařskou prémii, která je již dávno dobyta, a řítíme se do sjezdu. V něm několika jedincům, kteří nás předjeli, vracíme stejnou mincí.
Ještě zbývá přetrpět poslední kopec do Morcinova, v posledním sjezdu předjet asi 3 bajkerky a téměř bok po boku projet cílem. Výborný pocit, úleva, únava a splněný cíl (dojet). Později zjišťujeme náš čas kolem 2:30 a pozici u 200. místa. Spokojenost tu je, ale příště už pojedeme určitě závodit!
V cíli nás čekalo, jako každého závodníka, teplé jídlo (párky) a pivo. Žeton na pivko jsme nechali jiným a čekali už jen na tombolu. Bohužel ani tentokrát se štěstí neusmálo a kolo za bezmála 30 tisíc se dostalo do cizích rukou. K tombole se vztahuje snad jediné větší rozčarování. Mnoho účastníků odjelo z areálu ihned po dojezdu, tak zůstávaly vylosované výhry bez majitele. Mělo by se nejspíše po vylosování počkat několik málo sekund a pokud se nikdo nepřihlásí, tak losovat znovu. Jistě by bylo mnohem více uspokojených závodníků. Ale každopádně jsme se oba připojili k potlesku pro hlavního organizátora, který si ho plně zasloužil.
Klady:
výborná organizace
výborné značení plus na každé křižovatce pořadatel
kvalitní občerstvení (na trati i v cíli)
nízké startovné
pěkné a kvalitní triko s logem závodu
Zápory:
trať vede příliš po silnici
"špunt" na startu
měření času bez čipů¨
losování tomboly
Vřele tuto krátkou trať doporučuji všem, kteří si pohrávají s myšlenkou zúčastnit se nějakého závodu. Trať je celá sjízdná, velmi rychlá a příjemná. Žádné náročné sjezdy, serpentiny vás nečekají. Já osobně přijedu příště znovu.
Lukáš Budínský
foto: Lukáš Budínský a Petr Zaoral
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy