Pahorky šluknovské – Pahorkáč 2003
19.8.2003 12:48
V sobotu 9.8.2003 se v Rumburku konal závod na horských kolech, který přilákal na start něco kolem dvou stovek cyklistických nadšenců různého věku i pohlaví. Trasa byla dlouhá 71 km s převýšením cca 1200m a vedla Šluknovskou pahorkatinou. Závod byl součástí seriálu MTB závodů Peklo severu, který pořádají cyklističtí nadšenci z České Kamenice.
Rumburk je slabou hodinku od Liberce, ale i přesto jsem se nevyhnul klasickému časovému presu, který mám před každým závodem. Přihlášení proběhlo velice hladce (žádné fronty, …), a tak jsem se pospíchal převléknout do kůže a připravit sebe i kolo na tropických 71 km. Start měl být v 11 hodin a závod jsme vlastně absolvovali v největší sluneční palbě. Vzhledem k tomu, že mám po dovolené a můj trénink dostal pořádné trhliny, jsem byl zvědavý co se mnou extrémní teplota udělá.
Po startu jsme za asistence policie projeli Rumburk a asi po 5km jsme se vrhli do závodění. Prvních 15 km se jelo po šotolině s minimálním převýšením a byla to pořádná kalba. Kolem pelotonu se vířila taková mračna prachu, že když jsme vyjížděli k prvnímu přejezdu silnice, vypadali jsme jako parta kominíků na cyklistickém výletě.
Asi na 20 km jsme pocítili pahorky šluknovské na vlastní kůži. V pravé poledne se profil začal zvedat a pole závodníků roztahovat do menších a menších skupinek riderů. První pitná byla asi na 25 km. Někdo staví, jiný má ještě dost v bidonu a proto občerstvení nevěnuje pozornost. Lesem se jede ještě dobře, ale když vyjíždíme na rozpálenou louku, tak to opravdu trpíme. Myslím, že v tuto chvíli by se asi každý viděl nejraději někde u vody.
Přibližně ve 2/3 závodu je před námi Tanečnice (cca 700m) - nejvyšší bod závodu, který každý zdolává po svém. Někdo šlape, další kluše a Ti nejlepší si to vyjedou až nahoru. Nahoře nás přívítala pěkně zásobená občerstvovačka s koláčky, banány melouny, ale i příjemnou obsluhou. Všichni ze skupinky slézáme z kola a s chutí se doplňujeme. Následný sjezd (šotolina a odvodňovací kanálky) je docela nebezpečný a místama jsou vidět stopy od brždění až někam do křoví … Přítomnost pořadatelů by byla asi na místě. Při výjezdu z lesa ztrácíme spolu s parťákem trasu a vyjíždíme v nějaké vesnici. Intuitivně volíme směr, který nakonec nalézáme a pokračujeme v závodu. Bohužel to jede už pěkně ztuha a občas musíme i sesednout a vyšlápnout stojku pěšmo. Závěr (asi 5 km) je už rovinatý a jede se hezky po asfaltu, což asi každý přivítal.
Závod považuji za zdařilý, s dobrou organizací a přijatelným startovným.
Petr Cinkán
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy