Jizerský nářez
15.10.2003 15:40
Zážitků ze sobotního závodu NOVA AUTHOR CUPu v Jizerských horách je mnoho. Každý účastník prožíval závod po svém. Někteří byli zklamáni, jiní zažívali radost, euforii a nadšení. Určitým rozčarováním byla účast 2 500 závodníků.
Během registrace, která probíhala den před závodem v Josefově Dole, se všem organizátorům vlásky ježili, poněvadž chtě nechtě museli zmateným bikerům neustále opakovat některé informace týkající se vlastního přihlašování. Taková účast by podle mého názoru paralizovala nejen jedno město nebo aspoň shodila počítačovou síť pořadatele. Ne však Jizerky.
Startovalo se v 5-ti vlnách, z nichž každá čítala 500 závodníků. Z pochopitelných důvodů se nevyráželo hromadně, ale v pětiminutových odstupech.
Sobotní dopoledne se neslo ve znamení mohutného rozjíždění. S jistou nervozitou jsem pokukovala zejména po dámské konkurenci. Do tohoto bikerského klání jsem vstupovala s unavenou závodní myslí, přestože 64km trať nevykazovala smrtelné převýšení a ani náročnost terénu nevyžadovala mimořádné bikerské umy.
Zpočátku byl průběh přípravy, startu a nástupu zcela hladký a stále jsem se uklidňovala myšlenkou, že se jedná o poslední závod sezóny. První kilometry zdoláváme po asfaltové cestě, rychlost jízdy stoupá, ale jen do chvíle než se celý pelotonový had dostává do prvního a zároveň posledního kamenitého kopce. Vzduchem se nese skřípot přehazovaček a zrychlené dechy závodníků dodávají tu správnou závodní atmosféru. Po stoupání přichází sladká odměna v podobě lehčích houpáků a panelových sjezdů, z nichž se mi hned první stal osudným.
Řítím se za jedním borcem, držím se v závěsu. Prostě nádhera. Vnitřně se dostávám do bojovné nálady s tendencí předjíždět a rozhodnu se na velikána houknout: "Vlevo!" a tím končím...
Slyším jen obrovské bouchnutí a ten nepříjemně se vkrádající zvuk píchlých duší."K sakru" lamentuji. A zbytek si všichni dokážete představit. Deprese a morální úpadek bití se s ostatními. Ztrácím důležité minuty.
Opět usedám a bojuji dál. Mými soupeři se stávají "pohodový" výletníci s batůžky na zádech a dámy v botaskovém obutí. Uronila jsem slzičku a snažím se zpívat písničku. Nasazuji své tempo a vzápětí měním soupeře. Od výletníků přecházím k soupeřům s vůli závodit. Nálada se zlepšuje. Míjím občerstvovačku bez zastávky. Trať je rychlá, svižná, kilometry rychle ubíhají a cíl se kvapem blíží. Ještě pár zatáček, závěrečný travnatý sjezd a průjezdem pod obřím obloukem reklamního monstra je závod ukončen.
Okamžik jsem bojovala s vnitřní lítostí, kterou jsem brzy vyměnila za pocit radosti. Nasála jsem totiž atmosféru závodníků pohodářů, kteří si dokáží vychutnat i krásu okolní přírody. A výtky? Samozřejmě byly, ale ruku na srdce, jen malý okamžik po dojetí se změnily vlastně v malicherné.
A tak asi i příští rok bude NOVA CUP mým posledním závodem sezóny.
Alena Dymlová
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie