První Pražský zimní MTB maraton - 2. ročník
23.2.2004 10:47
21. 2. 2004 - PRAHA 6. Sluncem ozářená, zmrzlá, většinou otevřená krajina, dobrá organizace a bikoví nadšenci z Prahy a okolí - tak by se dal shrnout druhý ročník tohoto závodu. Závod měl dobré zázemí v prostorách menzy ČVUT. Na startu se sešlo solidních 175 většinou ostřílených závodníků a málokdo litoval.
Já osobně se na start dostavil proti svému původnímu plánu autem s kolem v kufru. Nějak jsem podcenil časovou náročnost přípravy biku po zimě a nechtěl jsem riskovat pozdní příchod, když jsem měl poprvé vystupovat v „prestižní“ funkci reportéra Cykloserveru. Smontovat kolo, rychlá prezentace, protáhnutí nohou a už přešlapujeme na startu. Při poslední kontrole kola vidím, že mi plandá sedlová taška s nářadím, snažím se ji přitáhnout až do startovního výstřelu, pak kapituluji, nechám ji prověšenou (vydržela) a vyrážím na jedné z posledních pozic.
Po startu se dlouho stoupá kolem stadionu Julisky nad Hanspaulku. Celkem snadno a rychle jsem se dostával dopředu. Raději jsem se ještě krotil, i když jsem udržoval dost svižné tempo. Rozhlížím se po okolojedoucích a je zřejmé, že pražští bajkaři investují více do svých miláčků než do fyzické přípravy. Vzpomínám, jak mě před čtrnácti dny v opravdových kopcích přes moji zoufalou snahu zesměšnili chasníci ze Vsetína a cítím se tentokrát spokojeně... Konečně nahoře, následuje rychlý sjezd po šotolině a ještě ostřejší výjezd, kde už jsem se nekrotil, ale přesto jsem ho sotva vyjel. Nahoře jsem seskočil a udýchaně udělal pár fotek, z kterých žádná nevyšla:-(
Pak už to byla až k Okoři dlouhá rovina po zpevněných cestách, občas proložených nějakou tou polňačkou s nezbytnou trochou bláta. Jelo se přes Horoměřice, Velké Přílepy a dál kolem Noutonic až k Okoři. Povrch byl po studené noci promrzlý a pevný, foukalo do zad a tempo bylo takřka silničářské. Před Okoří bylo asi největší zpestření - brod. Většina bikerů však využila milosrdně nabídnutou lávku přes Lidický potok. Přesto se našlo pár nadšenců, kteří neodolali a projeli si mrazivou vodu - podotýkám, že bylo kolem nuly a silně foukalo. Využil jsem zajímavého místa a pořídil několik fotek. Za tu dobu mě předjelo přes dvacet borců - jelo se fakt hodně nad průměrných 20 a časové rozdíly byly malé.
Po dalším kilometru byla občerstvovačka. Takřka nikdo nezastavoval, horký ionťák většina přebírala za jízdy. Já si opět několik projíždějících vyfotil s věží hradu v pozadí. Ochutnal jsem teplý ionťák (není o co stát) a vyrazil dojet nezaviněnou ztrátu. V tom mi pomohla čtveřice jezdců z Cykloprag. Bylo na nich vidět, že to s koly umí - jeli sice bez čísel, zato poctivě střídali a udržovali hodně ostré tempo. Zavěsil jsem se za ně a takto jsme rychle předjížděli všechny, kteří byli na dohled. Jelo se proti silnému větru (ten den byl zaznamenán na Vysočině rekord) a tam se vláček více než hodil. Poté jsme najeli do blátíčka a Cyklopražáci mi za veselého povídání ujeli.
S obtížemi jsem po vyčerpávající stíhačce držel jakési tempo až na asfaltku před Tuchoměřicemi. Po ní se jelo celkem rychle až do lesa před Přední Kopaninou. No a nakonec lahůdka po dlouhých a nekonečných pláních: táhlé stoupáníčko a následný ,takřka trialový průjezd cestičkami přírodního parku Šárecké údolí. Zatáčka střídala zatáčku, jehličím pokrytý metr široký chodníček, rychlé tempo - nádhera!
Škoda, že v tomto úseku pořadatelé podcenili značení, které na některých místech navíc porušili i turisté. To poškodilo mnoho závodníků. Já jsem špatně odbočil na pár desítek metrů asi jen dvakrát. Hůře na tom údajně byl vedoucí závodník, který právě na nějaké neznačené lesní křižovatce zakufroval a dojel až dvacátý :-( Však si to taky moderující ředitel závodu Landa v cíli vyslechl několikrát.
Po kličkování v Šáreckém údolí následoval poslední dlouhý a ostrý kopec - utahovák. Podařilo se mi předjet asi čtyři funící i tlačící trosky, ale před vrcholem mě nekompromisní rychlostí předjeli Cyklopražáci (kde se za mnou vzali?). Snažil jsem se udržet za nimi, ale už se začínaly ozývat stehenní svaly, však taky i ze čtveřice Cykloprag už zbyla jen dvojice. S tou jsem se předjížděl až před cíl, kde mě přátelsky nechali "zvítězit". V cíli stále ještě sympaticky vítali jednotlivé závodníky. Čerstvý známý, kterého jsem se během trati ptal třikrát na ujetou vzdálenost (po zimě se mi vybila baterka) mně po dojetí potřásl rukou a sám od sebe nahlásil, že má na měřáku 40km. První to měl za 1:30, já dojel 27 minut po něm na 54 místě.
Každý dostal za cílovou čárou igelitku s tričkem a měl možnost najíst se ve vyhřáté menze ĆVUT z "porcelánu". No a tím tento sympatický závod končil a po nezbytném rozebrání závodu se účastníci stále za jasného slunce rozjeli do svých domovů a někteří trénovanější i na odpolední vyjížďku.
Co říci závěrem? Závod má svá pozitiva především ve svém načasování před začátek sezóny, kdy mnoho akcí neprobíhá. Tomu je přizpůsobená i trať, která je za dobrého počasí velmi rychlá a nenáročná. Při dobré organizaci (tentokrát pochvala početným organizátorům na křižovatkách a pokárání za značení v některých úsecích) si závod své zájemce udrží a pokud vyjde počasí jistě přibudou i další.
Pavel Macháček
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy