Prvomájový polibek v Moravské bráně
6.5.2004 16:31
„Tak na pravou nebo na levou?“ Pět minut před startem, Ti co mají čip na pravé noze přendávají si ho na levou a z levých nohou putují čipy na pravé. Malé nedorozumění okolo upevnění čipů rozptýlilo u některých předstartovní nervozitu. Beztak si čip stačilo upevnit kamkoliv na dolní polovinu těla. Mě to ovšem klaustrofobických pocitů v poli s 12 stovkami bikerů nezbavilo. Naštěstí jsem se vyhnul pádu na 2. km, v němž se lámaly vřetení kosti…
Je tedy první máj a Moravská brána s okolím Helfštýna kvete a září slunce. Nic krásnějšího si organizátoři nemohli přát. Já osobně si přál mít na jaře před Šelou naježděno, ale neměl. Snad něco zbylo z let minulých. A navíc jsem se na poslední chvíli řítil na poslední chvíli na prezenci. Naštěstí se všichni prezentovali večer a tak se zapisuji sám! Super. Všude jen plno organizátorů. Skvělé. A na start jsem se stihl postavit dřív než se vytvořil had končící snad za vsí. Fantastické. Hoďka před startem je příjemná společenská záležitost, člověk zjistí věcí: v ranním spěchu jsem zapomněl pití, jídlo, duši… vezl jsem si pouze teplé hadry, vloni prý sněžilo (letošní ročník byl asi nejteplejší).
Start. V masovém chaosu opatrňoučce předjíždím, v žilách již cítím životodárný adrenalin a při stoupání v lomu blázním, vykřikuji něco o prima výletu a na ty, co se soustředí řvu: „To jsou nervy, co?“ No, raději jsem přidal. Koho nepředjedete na prvních 15 km, tak ho dozajista „budete“ mít rádi. V nádherných technických úsecích se Vám bude zdát, že Vás všichni brzdí a nikdo Vám nepřeje. Jsem veselý: bahno, stres, nervy, tlačíme. Kdo je nespokojený, ať jezdí silničku.
Po několika technických delikatesách přijde dokonalý průjezd Helfštýnem. Diváci podél trati Vám spraví náladu, aby jste po pár kilometrech na vše zapomněli v nádherném sjezdu. Nervákům se pro změnu nelíbí, že jedou po kořenech. Divočáci píchají a padají. Fakt dobrý. Pak znova bahno, někteří i trucují (viz foto). Občerstvovačka. Bikeři přebírají pití a jídlo za jízdy. Nechápu. Zastavím si, najím se, napiji, zažertuji, zaflirtuji a teprve jedu. Borec co přebíral banán za jízdy, se s ním teď dusí v příkopě. Pole se trhá a nastává pohoda. Sjezdy v serpentinách, které jdou ve svahu sotva vytočit, kořeny, kameny, fakt „lípa“. Úsek po další občerstvovačku je projížďkou bikerským rájem.
Občerstvení. Všichni jsou překvapeni proč nejedu dál (prý jsem v první stovce), ovšem na to jim kašlu, na mě neušetříte. Dostává se mi úžasné péče: chlebíček, meruňky, čokoládka, „ten ionťák mi nařeďte colou, jo? Díky“ Masáž s díky odmítám (masér vypadal fakt hustě). Relativně nudný průjezd Moravskou bránou zpestří podjezdy pod silnicí a železnicí. V Oderských vrších Vás čeká kýčovitá příroda. Z náhorní plošiny (pokud ještě vidíte) přehlédnete široké okolí, u Drahotušské zříceniny si i můžete rozbít ústa (ten sjezd až po Peklo je úplně nejlepší) a ve stoupání v Pekle se zadýchate (můžete vyplivnout plíce).
Do cíle ani nevím, jak jsem se dostal. Přeci jen mi v závěru ty nenajeté jarní kilometry chyběly. Naštěstí to bylo dost z kopce. Ostatně vše o akci, trati (takový ty blbosti o délce, převýšení, nebezpečí na trati apod.), bohatém doprovodném programu se dočtete na kvalitním webu: www.selasport.cz
Na dokonalé akci, kde mi díky množství nápadů a dokonalé organizaci přišlo startovné naprosto přiměřené (medvědům se zdá vysoké), bych do příštích ročníků posílil jen mytí kol a vydávání jídla, letos šlo ve frontě chytit dost vokounů. Ale to jsou malé věci. A oproti minulým ročníkům chybělo letos přemostění Bečvy, jelikož ženisty z Hranic vystěhovali. Zlatý přemostění… na to drncání po těch krtincích okolo Bečvy v závěru bych si již odpustil. „Chtěl jsem brodit klasicky, je tam půl metru, ale spousta lidí by brečela, že si namočila tretry…“, vyjádřil se hlavní organizátor Aleš Procházku, ale já říkám pro příští rok: Aleši! Jdi do toho!
Tonda Liebel
Foto:
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie