ZÁVOD SKRZ BRDY TO JSOU TRANSBRDY
18.5.2004 00:48
Vloni se na premiéru závodu v brdských lesích se startem v Letech (obec nedaleko od hlavního města) překvapivě přihlásilo přes 1200 lidí. Start byl kvůli zácpě na příjezdech o hodinu odložen, na trati děsná strkanice, v cíli zmatky… zkrátka poprvé to mělo spoustu dětských nemocí a pořadatelé to zvládali jen s obtížemi. Letos to bylo již skoro na jedničku a závod se tím zařadil mezi dobře organizované závody horských kol pro opravdu nejširší veřejnost.
Přihlášen jsem byl redakcí Cykloserveru, takže jsem startoval z první vlny. Ty vlny, to byla první novinka oproti předešlému ročníku: první vlna patřila kategorii elite, VIP (= mě :-) a těm co se přihlásili jako první. Další 2 pak dle startovních čísel, vždy po 400 kusech. Vlny byly od sebe prostorově odděleny po cca 100 m a začátek každé byl na startovní silnici označen cedulí a „mlíkem“. Startovní prostor rekreačních jezdců (většinou rodiče s dětmi) byl navíc umístěn zcela jinam. Start jednotlivých vln byl postupný po pěti minutách. Tím se celkem efektivně předešlo strkanicím a vytváření špuntů. Další novinkou bylo měření prostřednictvím čipů i jejich vydávání bylo dobře zvládnuto, takže start byl tentokráte přesně dle plánu v 11h.
Po startovním výstřelu se vyhrnuly čtyři stovky jezdců na silnici a poté na most přes Berounku, za ním ostře vlevo a hurá do brdských lesů. Až po úpatí kopce se jelo kolem čtyřicítky a navzdory několika ostrým zatáčkám se to v první vlně obešlo bez pádů. Následovalo známé čtyřkilometrové stoupání na hlavní hřeben brdských kopců. Jel jsem naplno, ale přesto se snahou neutavit se. Drtivá většina jezdců však do toho šla naplno a předjíždějící se kolem mě jen míhali. Připadal jsem si v tu chvíli jako dýchavičná panímáma. Nahoře za první vrchařskou prémií (530 mnm) jsem však byl schopen zrychlit a dalších 10 km jet v ostrém tempu skoro stále přes 25 km/h. Začínám se posouvat pomalu vpřed v pořadí přes vysílené „vrchaře“.
Cestu vystřídala pěšina s mnoha kořeny a kamením, drncá to solidně, ale kolem mě se vyskytují již jen zkušení borci, kterým to nevadí a odvážně se pouští i do krátkých a prudkých sjezdů. Musím těžce bojovat o každé předjetí, ale zato si můžu užívat rychlého tempa i v technicky náročných úsecích (loni se tam slézalo z kol). První občerstvovačka je na 20. km, vede k ní technicky náročné stoupání plné hrbolů a kamení. S nasazením veškerých sil jsem se vydrápal na lesní asfaltku, kde stojí děvčata a
nabízí ionťák, banány, tyčinky a podobné dobroty. Za jízdy přebírám pouze banán a kelímek s pitím, obojí to do sebe vpravím ještě na té klesající asfaltce. Dobře jsem udělal, po kratším rychlém sjezdu se totiž uhýbá zpět do lesa a tam to parádně drncá nahoru a dolů dalších 10 km.
Je to pořád ďábelsky rychlé, jenže nohy už trochu polevují a je nutné dávat do toho čím dál více úsilí. Po dlouhém kodrcání najíždíme na asfaltku a po ní se jede přes dva kilometry mírně z kopce. Zavěšuji se za nějakého spurtera, který ve vláčku vyváží čtyřicítkou v protivětru další tři jezdce. Po sjezdu, jak už to chodí, následuje krátká rovinka po lesní cestě, nájezd na lesní asfaltku, další sjezd a dlouhatánský kopec vzhůru na druhou vrchařskou prémii na 40. km. Je něco před 13. h, tedy čas oběda, a tak do sebe v tom nekonečném kopci soukám müsli tyčinku. Trošku polevuji abych ji mohl lépe strávit, přesto mě předjíždí jen 3 bajkaři. V poslední třetině jde přede mě i bajkařka. To mě trochu nabudí, znovu zrychluji a předjíždím ji. Nahoře je druhá občerstvovačka, jsem dost grogy a za jízdy zvládám jen jeden ionťák, zažranější bajkařka jde přede mě a už ji uvidím a na stupních vítězů.
Po občerstvovačce následuje ještě krátké stoupání po lesní pěšince a jsem na té prémii. Je to nejvyšší místo tratě (650 mnm), takže odtud vede delší klesání a najíždíme na dlouhé rovinky po štěrkovité lesní cestě přerušované výmoly. Opět točíme plné obrátky, ale už se moc nepředjíždí, všichni jsou na tom víceméně stejně. Po 10 km se dostáváme na mírné, ale velmi táhlé stoupání. Tady se ukazuje, jak má kdo natrénováno. Řadím lehké převody, střídám jízdu v sedle se spinningovým runningem a pomalu se dostávám před vláček jezdců. Následuje krátký traverz a potom pořádně ostré stoupání po asfaltu. Naštěstí je to poslední kopec, o kterém má smysl se bavit. Potom už jen táhlé sjezdy a rovinky, na kterých se honím se sličnou bajkerkou a společně předjíždíme již staticky působící maratonce.
V posledních kilometrech se střídají sjezdy s krátkými stoupáními a to mi vyhovuje stejně jako poslední dlouhé klesání dolů do Letů. Z posledních sil finišuju, ale v technické pasáži, po podjezdu železniční trati a následném přejezdu meze, se díky vyšší rychlosti nevejdu do zatáčky. Přední kolo se vzpříčilo, já si šlápnu a silně uhodím do kolena o řidítka. Kvůli bolesti polevuji a pouštím jezdce, kterého jsem krátce předtím pracně zdolal. Před dosažením mostu přes Berounku mě předjíždí další dva. Slabou náplastí je předjetí nešťastníka dojíždějícího s píchlým zadním kolem – klobouk dolů je to bojovník.
Ještě na mostě vracím těm dvěma předjetí a finišuju opravdu z posledních sil. Jeden z jezdců se za mnou vyváží. Jedeme přes čtyřicet, soupeř ze závěsu nasazuje k předjetí, jenže nafukovací cílový oblouk se blíží, a tak vyzkouším manévr jako ze závodu míru a házím vlnu do strany. Podařilo se a za obloukem vypouštím spurt. Poražený mě zasypává výčitkami a v tom nás tryskem předjíždí další. Dochází mi, že přání bylo otcem myšlenky a cíl, že je až za dalším rohem. A taky jo, je tam další nafukovačka a o mnoho více diváků. No nic, v závěru jsem udělal několik zbytečných chyb, stálo mě to tak pět míst, ale přesto je 110. místo v čase 3.07:36 (průměr 19,9 km/h) mým zatím nejlepším umístěním na větším cyklistickém podniku. Negativem na druhou stranu bylo, že jsem byl totálně vyždímaný a z krásné krajiny jsem toho moc neviděl, protože jsem koukal jen na nejbližší úsek před sebe.
Ještě několik oficiálních údajů: vyhrál Radek Dítě před svým věčným rivalem Jaromírem Purmenským v čase 2.20:40, třetí byl Véna Hornych. V ženách vyhrála Dymlová Alena před Barborou Hruškovou, která dojela těsně za mnou. Na start se postavilo celkově 993 závodníků a z nich se 700 přihlásilo přes web, v cíli jich klasifikovali 910.
V cíli mezi mnoha stánky s občerstveními a cyklopotřebami vládla pohoda, kterou nenarušil ani mírný déšť. Navíc se na pár šťastlivců dostalo v tombole a potom začala od podlahy hrát skupina Čechomor. Déšť alespoň umyl kola a při cestě zpět do Prahy (samozřejmě po vlastní ose) krotil moji pýchu nad úspěšnou reprezentací Margl Bike Teamu.
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy