3300 pacientů na Králi Šumavy
7.6.2004 15:41
Cyklistika je hrozná nemoc, nakažlivá a téměř nevyléčitelná. Nejvíc nakažené touto epidemií můžete vídat na startech maratonů. Na trase mnoho z nich vypadá, že se právě vyléčilo … ale jen, co dosáhnou cíle, všechno se změní a nějaký závod budou určitě absolvovat znovu.
Poslední květnovou sobotu startovalo neuvěřitelných 3300 „pacientů“ na Králi Šumavy. Přestože počet startujících je limitovaný tak vysokým počtem účastníků, startovní listina byla uzavřena pěknou chvíli před startem.
Poprvé se klatovské náměstí zaplnilo už v půl osmé – a to něco kolem 1000 cyklistů, až hodinu a půl poté startovali bikeři na „krátké“ trati. Po startu první vlny (200 cyklistů, kteří se v loňském ročníku umístili do dvoustého místa) se masa posunula o několik centimetrů vpřed a startovala „druhá vlna“, to znamená všichni ostatní. Dav se začal obezřetně soukat do startovního oblouku. Podobnou rychlostí „uháněli“ závodníci dalších zhruba 5 kilometrů. Z davu v prvním stoupání, kde se více než jelo stálo a balancovalo, se začaly ozývat výkřiky jako „to je závod technických dovedností“.
Protože jsem startovala až mezi posledními, tohle jsem si užívala ještě pěknou chvilku. Při pomalém sjezdu se 50m přede mnou stříbrně zableskl rám, nějaké tělo vybočilo z řady a zmizelo v houští (šípkovém ;o( ). Bylo až neuvěřitelné, že další „závodníci“ stále ještě jedoucí těsně za sebou, nedopadli stejně!
Při stoupání na Borek – asi po 20. kilometru - se konečně had z natěsnaných těl a kol opravdu rozdělil. Pak už mi trať pěkně ubíhala, aniž bych vnímala to, že překonávám nejvyšší bod – Kepli. Po 45.km přišel první hluboký brod. Diváci a pořadatelé nás povzbuzovali a podle zlomyslnosti radili, jestli jet vlevo nebo vpravo. Ať brodem projedete nebo projdete, každopádně budete mít mokré boty … a když poslechnete zlomyslnější rádce, tak i kolena ;o). Za projíždějícími cyklisty se rozstřikovala voda a cákala do všech stran. Kousek lesní pěšinou a pak znovu říčkou na druhý břeh, opět hlubokým brodem. A abychom si zahřáli nohy, následovalo prudké stoupání.
Jedu si a snažím se alespoň občas někoho předjet, najednou se míjím s chlapíkem v džínových kraťasech a džínové vestě, v normálních keckách a šlape mu to neuvěřitelně! Vzájemně se ještě několikrát předjedeme. Jenže je to právě ve chvíli, kdy se moje nohy rozmýšlejí, jestli je vlastně ta cyklistika ještě baví, navíc klesla hladina tekutiny v lahvi a s ní i moje závodní naladění. (Jsme zhruba na Suchých studánkách, tak i název lokality tomu odpovídá). Do občerstvovačky daleko, do cíle ještě dál, kolem jen les, kopce, cyklisti … občas někteří sedí nebo leží u cesty a nabírají síly, občas lepí duše. Závod už rozhodně nemá takový „spád“ jako po 20. kilometru. Všechno je jak trochu zpomalený film.
Cyklistická láhev je už úplně prázdná, ale zachraňuje mne odpočívající klučina. Moc svůj ionťák nebrání (buď už nemá sílu a nebo je mu mě opravdu líto), možná se dožiji cíle! Hned se jede lépe. Ještě jeden hlubší brod u Rovné, a za ním daleko horší a skoro stejně hluboká bahnitá louže. Do cíle už je to jen 20km. Musím je už absolvovat s pískotem dobře propláchnutého řetězu – a to je někdy horší než jet dvojnásobnou vzdálenost.
Trasa už se jen tak mírně houpala, věřím, že toho už všichni měli ke konci dost a tuhle, na „královské“ poměry, rovinu, uvítali. Dlouhá a krátká trať se spojily až asi 10 km před koncem. Na závěr bylo malé překvapení – sjezd na stadion po dřevěné rampě, pak už CÍL. Snažila jsem se sice dojet s lepším časem než 7 hodin, ale o pár minut se mi to nepodařilo … tak snad příště.
Letošní trať se dala – až na kamenitý úsek – téměř celá jet. Sjezdy byly nebezpečné hlavně díky tomu, že jsme některé jeli kolo na kolo. Výjezdy se teoreticky dali zvládnout bez problémů. Ale vás, pánové, kteří kopec nevyjedete, bych chtěla požádat, mějte trochu porozumění a když už kolo vedete, tak prosím, nechte ty, co jsou ještě v sedle, projet.
Nejrychlejším cyklistou na dlouhé trati byl Kristián Hynek s neuvěřitelným časem 4.05. Na krátké trati byl nejrychlejším závodníkem Luboš Kondis s časem 2.59 hod. Královnou dlouhé trati je Barbora Radová (5.34) a krátké trati Lubomíra Kalinová (3.36).
Jiřina Stehlíková
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy