GT Bike Sabbath aneb velká bitva s bahnem
8.6.2004 14:39
Do Luhačovic, místa konání této velké bikové akce, jsem vyrazil s rodinou a přáteli. Už od samého rána bylo vidět, že špatné a deštivé počasí, které nás provázelo celý týden, nezmoudří, i přesto nálada panovala výborná. Byli jsme připraveni se s tím porvat a věděli jsme, že dnešní závod nebude jenom o fyzické připravenosti, ale hlavně o morálce.
Po příjezdu do sportovního areálu Radostova na parkoviště určené pro závodníky jsem si hned uvědomil o co dnes půjde. Po vysednutí z auta jsem se hned ponořil po kotníky do vody. Všude kam jsem se podíval tekly potoky vody, pršelo, pršelo a pršelo. No nic, všichni jsme se na sebe usmáli a řekli, když extrém tak pořádný. Nasoukali jsme se do pláštěnek a honem na start. Vzhledem k tomu že jsem domácí závodník, tak jsem se nemusel rozjíždět v tomto hrozném počasí, ale pěkně doma na válcích. Vše jsem perfektně stihnul.
Na startu jsem byl v absolutní pohodě, stoupnul jsem si do první řady, pozdravil jsem kamarády a byl jsem připraven odstartovat. Překvapila mě účast Ondry Fojtíka, který se nedávno zranil. Ještě na poháru v Brně chodil celý zafačovaný se zlomenou lopatkou a teď už zase závodí. Je to prostě borec.
Hned po startu jsme vyrazili po široké asfaltové cestě asi do tří kilometrového stoupaní. Jelo se celkem v pohodě, střídali jsme se na špici tak jak se komu chtělo. Všichni věděli, že ta pravá zábava přijde, až najedeme do terénu. A taky přišla, hned po nájezdu na hřeben na Petrůvku. Chvilku se dalo jet, ale pak přišla pasáž mokřin a následná běžecká část. Jenom jsem viděl jak mi všichni utíkají, nechtěl jsem se moc spálit, běh prostě moc nemusím. Tato pasáž měla asi tak pět set metrů. Pak to bylo v pohodě až na Petrůvku. Sem tam nějaká koupel v pořádné kaluži, pak mi to ani nepřišlo.
Z Petrůvky se jelo dále směrem na Loučku, pořád to byla pěkná hřebenovka. Bláto se moc nelepilo a když ano, tak přejezdem nějaké pořádné kaluže bylo hned smyto. Voda a písek ale udělali své. Bowdeny se začínají zanášet a začíná se zhoršovat řazení. No nic, musí vydržet rodiče mě čekají u Loučky s barelem vody na umytí kola. Doufal jsem, že to pomůže. Nepomohlo!!!
Silniční část přes Loučku do Újezdu jsem ještě zvládnul bez problémů. Po nájezdu do terénu směrem na Doubravu mně vypověděl službu prostřední převodník. Při jakémkoliv těžším šlápnutí se mi namotal řetěz. Začal jsem jezdit tedy extrémní převody. Jinak tento úsek mezi Újezdem a Doubravou nabízel krásně zvlněný terén. Spoustu výhledů na okolní krajinu, přejezdy travnatých Vizovických luk a pěkné lesní cesty.
Po přejezdu Doubravy to začalo. Těžké výjezdy na kašpara. To mně vyhovovalo, to byly převody, které mě ještě držely. Před Spleteným vrchem přišel první problém, roztrhl jsem řetěz. Nýtovač jsem neměl a tak jsme musel utíkat až do Horní Lhoty, kde mě čekali rodiče, patřičně vybavení na tyto problémy. Ztratil jsem asi tak dvacet minut, ale vzdát jsem nechtěl, protože závody se musejí dojíždět.
Za Horní Lhotou následovalo nejtěžší stoupání na Komonec. Na vrcholu jsem obdržel prémii v podobě lepení Ferdus. Následoval krásný přejezd hřebenu. Bylo to opravdu nádherné. Po sjezdu do Dolní Lhoty už jsem toho měl opravdu dost, ale pořád mě táhlo do předu sjíždění těch, co mě předjeli. Z Dolní Lhoty následovalo opět stoupání. sem tam nějaká rovinka po zpevněných lesních cestách a už se blížil cíl. Pěkný sjezd po louce a ještě prémiový kilometr kolem sportovního centra. Bylo to opravdu překvapení, když jsem myslel, že pojedu přímo do cíle a najednou se musím motat po okolních březích a cíl pořád nikde. Trápení bylo ukončeno posledním sjezdíkem a huráááá, konečně cíl. Nakonec jsem dokončil na 14. místě.
Na závěr můžu říct: Opravdu pěkná trať s terénem sjízdným za každého počasí. Organizačně zvládnuté na jedničku. Na občerstvovacích stanicích jsem nezastavoval, takže nemůžu hodnotit. Za rok se rád vrátím.
Jirka Cenek
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie