Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Bikemaraton na Hané

29.6.2004 11:15

První letní víkend s sebou přinesl konečně nejen letní počasí, ale další bikemaraton ze série ČS – Kolo pro život. Pořadatelé tak mohli přivítat vcelku slušný počet bikerů, kteří měli možnost pustit se na svých strojích na krásně suchou a poměrně rychlou trať „šedesátky“.

Bookmark and Share

Je sobota, sedm hodin ráno a probouzí nás budík. Za normálních okolností nepředstavitelná záležitost, nicméně je to přesně čtrnáct dní, co jsme „ochutnali“ první bikemaraton a s upřímným amatérským nadšením do toho spadli rovnou po hlavě. Je čas vyrazit na další klání! Zvolili jsme Olomouckou Buřinku, do Olomouce není daleko a je to „šedesátka!“, to určitě zvládneme. Nervozita se však hlásí už od samého rána, a tak běháme 5 min. okolo auta – „ty klíče tady někde přece musí být, sakra…“ A byly – v mojí kapse.   Prezentace závodníků probíhá do 10:30 na Andreho stadionu. S přehledem zde parkujeme už před desátou, poté, co jsme cestou vyzvedli náš doprovod (aby nám tady aspoň někdo fandil). Při prezentaci je tu malý zádrhel: přihlášená jsem, startovní číslo mám přidělené, ale kampak se podělo? Nevadí, okamžitě dostávám nové, třeba mi přinese štěstí.  Teď už zbývá jen hodit se do “pracovního“, sundat kola z auta a hurá na stadion nasávat předstartovní atmosféru. Někteří ostřílení borci už tady také nasávají, kromě atmosféry i “chmelové ionťáky“ – ale moc jich není,  spíše se to tu hemží nadupaně vypadajícími jezdci, a tak mě začíná opouštět již tak chabé bikerské sebevědomí, nicméně s blížícím se startem roste mé nadšení a nedočkavost. Ještě by to chtělo trochu se rozjezdit, a tak kroužíme po stadiónu a několikrát si projíždíme trať připravenou na závod dětí. No, klobouk dolů, místy mám problém vytočit ostré zatáčky ve svahu, ještě že už jsem vyrostla a můžu s dospělýma do lesa!   Startuje se ve 13:00 z Horního náměstí, je to celkem rozumný čas, stihlo se oteplit a občas závodníky překontroluje dokonce sluníčko. Závodu se účastní i pět jezdců z elity. Pořadatelé neustále opakují jména Kořínek, Purmenský, již na startu jsou prohlášeni za očekávané vítěze, a proto je potřeba s nimi udělat mini interview před nastoupeným pelotonem. Prý přijeli potrénovat  před blížící se olympiádou. I Dominik Hašek vzal za vděk účastí, podle jeho výsledného času  šlo možná jen o propagační jízdu. Konečně start. Nacházíme se zhruba uprostřed masy šesti set nažhavených bikerů, takže se klasicky musíme rozjíždět na několikrát, ale po pár metrech už můžeme jet naplno.   Z Olomouce se řítíme pro mě úctyhodnou rychlostí, peloton mě táhne. Při pohledu na tachometr zjišťuji, že si to šlapu rychlostí, kterou obvykle dosahuji pouze sjezdem mírnějších kopců, to přece nemůžu dlouho vydržet! Ovšem jsme na Hané! Úvodní rovinatý sprint se proto táhne přibližně 12 km.  Vine se po prašné cestě s občasnými ostrůvky kamení, a tak už po pár kilometrech vidím prvního bikera s „pichló dušó“. Nakonec se celý závod nese ve znamení defektů, kdo začal nešťastníky s hustilkou v akci počítat poctivě od samého začátku, došel určitě k vysokému číslu.   Konečně se za Bělkovicemi dostáváme do lesa, začínají první stoupání, trať se však stále vede po zpevněných a šotolinových cestách, a tak se drží vyšší tempo. To už jsem se dávno propadla do druhé půlky startovního pole, stále ovšem bojuji v houfu závodníků ( stav osamělého bludného jezdce se zatím nedostavil, v tomto závodě mě potkal opravdu jen párkrát), a tak při prvním prudším stoupání lesní cestou jsem donucena tlačit - nohy by klidně šlapaly, bohužel kličkovat a prodírat se přes výmoly nezvládám. Bylo nás víc, co by jeli, ale museli splynout s davem a jít. Nicméně šlo o poměrně krátký úsek, proto už za chvilku opět nasedám, ale co to? Nohy začínají pomalounku tvrdnout, že by křeče? Zvolna šlapu, nohy se uvolňují a opět chytají tempo. Až k první občerstvovačce mi trať připadá skutečně pohodová, řítíme se lesem po vrstevnici, rovinku střídají rychle sjezdy a pohodové výjezdy. A hlavně suchoučko. A proto aby nám to nebylo tolik líto, je tu první brod, projet se nedá, chvíli otálím… Ale za řekou je občerstvovačka, tak hurá do vody. S čvachtavýma botama a břichem nacpaným dobrotama vyrážím dál. Neodpustím si upozornit, že pokud nemáte ambice na „bednu“, je hřích takové občerstvení odbýt. Ty svatební koláčky, ty nebyly pečené pro vítěze! Ještě že nepatřím k elitě, byly totiž moooc dobré.   Hned po koláčkách však následuje nejprudší výjezd celé trasy, takže jsem ho okamžitě přehodnotila na výšlap. A tady už tlačíme skutečně všichni, blíží se čtyřicátý kilometr a začíná se hlásit únava, proto hromadně vytlačíme i závěrečný úsek táhlého stoupání. Konečně se cesta láme, oproti první části závodu začínají technicky náročnější pasáže po lesních pěšinách plných kořenů,  které střídají přejezdy po loukách s výhledy do krajiny.   Na druhé občerstvovačce už pomýšlím na cílový oblouk. Přece jen na tachometru mám natočeno kolem padesátky, trať byla hlášena jako šedesátka a ještě musím absolvovat zpáteční dvanáctku z Bělkovic do Olomouce, už mi to nějak nesedí. Ale co, tady někde už přece musíme sjet do Bělkovic. „Tady někde“ znamenalo ještě asi deset kilometrů – pár výjezdů po loukách, pár sjezdů šotolinou ( a děravých duší), jedno obzvlášť pěkné podrncání hustým lesem a jeden brod. Bláhově jsem si myslela, že do cíle mi třeba boty uschnou. Ne, ne, na závěrečný „sprint“ bylo třeba propláchnout prsty u nohou. Ale tím si nechci stěžovat: kdo umí, umí, kdo neumí, brodí…   Konečně v Bělkovicích. Teď už jen ta krásná rovinka do Olomouce. No, zase tak krásná nebyla a zdála se být naprosto nekonečná.  V závěru mám kupodivu ještě tolik sil, že předjíždím několik spolubojovníků a konečně je tu poslední zatáčka do cílové rovinky na stadiónu. Vedle mě se však pohybuje ještě jeden odhodlaný soupeř. Slyším, jak řadí těžké převody, nechám se vyburcovat a tak svorně sprintujeme do cíle. Tam už na mě čekají najatí fanoušci, doufám, že i s nachystanými fotoaparáty. Cílovou čarou nakonec projíždíme zaráz.   Zastavím pár metrů za cílem a hledám v davu kamarády a přítele, který už je dávno ve fázi pozávodní regenerace. Nikde nikdo. Zpoza pivního stánku, asi metr ode mne, naráz vykoukne hlava s mým fotoaparátem, a když mě oči zaostří, ozve se: „Jéééé, ty už si tady. No my jsme tak brzo nečekali!“ Olomoucká Buřinka-šedesátka dlouhá 73 km, mi nakonec trvala 4h a 17 min, kdo by to byl taky čekal!   Zuzka Šlapalová

Diskusní fórum pro: "Bikemaraton na Hané"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Související publikace

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |