Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Mokrý CykloŠvec Kenda maraton

29.7.2004 11:48

Na sobotu 24. července roku 2004 byl naplánován další z maratonů Anlen Galaxy série, CykloŠvec Kenda maraton. Dějištěm se stal Písek, přesněji Semice, pár kilometrů za centrem. V pátek mne čekala opět šílená cesta přes celou republiku, zvládnutá za sedm hodin i s blouděním kolem Brna a zastávkou na večeři.

Bookmark and Share

V jednu v noci se blížíme k Příbrami, v dálce už hodnou chvíli straší blesky. Přijíždíme do Březnice, kde budeme spát u Michala. Začíná prudká bouřka, pěkně prší. Do Písku to není daleko, tak si nadávám že jsem nechal blatníky doma. Do postele se dostáváme až ve tři ráno, to není žádná sláva, protože v šest nás budí Michal vracející se z noční šichty v továrně. Jsme na tom tedy stejně, za posledních 36 hodin nikdo z nás nenaspal více jak 3 hodiny... Po nějakých úpravách a opravách našich závodních speciálů (Michal má nové kevlarové pneu.. ještě netuší že večer bude mít prázdné kolo) vyrážíme já, Michal, Martin a Šárka – která mi její start rozmluvila na poslední chvíli. Cestou se neztrácíme, a i přes malé kroužení kolem Semic jsme brzy v místě konání. Pořadatelem navedeni na louku parkujeme, vylézáme z auta a cestou na prezentaci tančíme po louce mezi pozůstatky po kravičkách. U prezentace je docela řada, hlavně v místě kde se přihlašuje. Tam kde se vydávají čísla pro předem přihlášené nikdo není, což se mi líbí a zanechávám ostatní v dlouhé řadě. Pořadatel tady pak operativně dobře zakročil, a rozšířil možnost přihlásit se i na místě pro přihlášené předem, za což má bod. Do startu zbývalo dvacet minut a řady byly pořád znát, ale my už nedočkavě připínali čísla na kola, poslední úpravy, mazání.. Počasí je od rána příjemné, je pod mrakem a neprší. Je ale mokro, a jak sjíždím loukou na start na hřiště, zase bych se nejraději zabil za ten blatník doma. Doma v garáži, tam je mu dobře. Hlavně aby se neušpinil. Co z toho že já mám už teď v očích kilo písku, jsem přece v Písku. Na startu dlouhé tratě (65km – můj cyklocomp, jak jinde měří víc, tady naměřil 62km) se sešlo něco přes 200 startujících. Protože krátká trať startovala už 15 minut po té naší, pletly se tady i závodníci z kratší. No nakonec se to nějak přeskupilo. Před startem se ještě domlouváme co a jak, Martin předpokládá že nám nebude stíhat, dlouho nic nejel. Michal a já se zkusíme držet při sobě a tahat se. Je tady čas 10:30 a s ním i náš start. Vyrážíme, obvyklé malé tlačenice vznikají a zanikají, projíždíme městem a zanedlouho hop na polňačku. Tady čeká malý bezproblémový brod, ani boty nenamočí. Tak vzhůru lesem delším kopcem, pak na asfalt a krátce dolů… Pomalu se začíná pole natahovat, už se nejede v chumlu, ale za sebou. Všichni se navzájem předjíždějí, stejně tak já s Michalem. Každý chvilku tahá pilku, až do 10km kde tahám za pilku asi víc a Michal zůstává vzadu. Lesní cesty jsou celé mokré a bláto má příchuť štěrku. Vím jakou má příchuť, protože mi z předního kola stříká přímo do pusy. Brýle jsem si zatím nekoupil, ale i tak ostatní říkali že si je museli sundat, jak byly zalepené bahnem. Přírodní park Písecké hory ubíhá pod koly celkem svižně, průměr se mi šplhá kolem 21km/h, projíždíme lesem, podruhé Semicemi, lesem, Novým Dvorem, lesem, nahoru trochu prudčeji na Ostrý vrch… střídá se to jako vždy, terén, asfalt, lesní cesty, lesní necesty, louky pole města bláto. V jednom blátu, spíš bažině mám dilema. Kolo si vybralo že pojede v koleji do leva, já a moje těžiště si vybralo směr pravý, načež se oba válíme po delší době zase v blátě. Krásně si obnovuji odřeniny na koleni, myslím že je zhojím až v zimě. Ale pád to nebyl velký a dopad do měkké zeminy byl docela příjemný. Jenom kdyby v tom blátě nebyly přimíchané ty kousky kořenů a kamení… Celé mi to připomíná Luhačovický Bike Sabbath s tím rozdílem, že neprší. Řetěz chlazený a mazaný bahnopastou sice ještě nevrže a spolupracuje, ale myslím že to dlouho trvat nebude. Zadní brzda špalková dostává sem tam taky svoje, na přední kotouč brusná pasta naštěstí nedosáhne. Vždycky mi vrtalo hlavou, jak to někdo může, ty rozbahněné kolejovité úseky dolů kopce projíždět tak rychle, zatímco já mám co dělat abych to ubrzdil. Přišel jsem na to. Hlavní je nebrzdit, nebo ne tak moc. Prostě tam vlítnete, a uděláte si vlastní kolej. Tedy za předpokladu že v cestě není ukrytý terénní zlom či šutr, pak ryjete koleje nosem. Po šotolině si to stoupáme mírně nahoru, pak zase dolů, jede to pěkně, kopce nejsou velké. V jednom sjezdu se táhne přes cestu hluboká rýha, ještě že jsem si jí všimnul a přeskočil. Jede se také lesem, úzkou lesní pěšinou ve srázu, kde nějaký nepovedený pohyb okamžitě svede vaši trasu pár výškových metrů dolů do křoví. Kličkování mezi kameny co vystupují z lesní cesty je také zábavné, a na jednom vršku je zdolávám spíš trialem. Ale moje klouzání a klátivé pohyby mají k trialu asi daleko… Nejlepší na kopci je, že se z něj musí dolů. Tak zase jednou pěkný sráz. Jedu ve skupince která mi v náročnějším sjezdu poodjíždí, protože nic nevidím. Pak si je některé dojíždím, honím pořád dva kluky ve stejném dresu, snad ze mne nemají šok. Ale nahánět se vyplácí, dojíždíme tak více lidí a předjíždíme. Občerstvovačky jsou připraveny tři, stavím jen na poslední a dávám si čokoládové tyčinky. Až do cíle mám pak obrovskou chuť na čokoládu. Cíl přišel tak nečekaně, že jsem tomu nemohl uvěřit. Myslel jsem že pojedu ještě alespoň 4km, ale ono ne, už se vjíždí do obce a já se honím s jedním závodníkem. Všechny důležité křižovatky v závodě byly zajištěny pořadatelem, někteří ukazovali cestu dobře, jiní se flákali, ale zabloudit se snad nedalo. Někdo ve žluté vestě nás vždy dobře nasměroval, obzvlášť náročné to měl ten poslední před cílem, musel koordinovat ještě výjezd aut z parkoviště. Inu, předjíždí mne před vjezdem na hřiště, za zatáčkou mu to ale vracím a konečně, poprvé jsem to já ze skupinky kdo přijíždí první. Co na tom že už jen z dvoučlenné skupinky… radost mi nikdo neveme. Čas 3:03. Trasa 64km, převýšení 1030m. No mohlo to být lepší. Chvilku za mnou dojíždí tandem, chvíli se flákám po cíli a sleduji mraky kupící se na obzoru. Z dálky přichází bouřka. Ti, co neměli štěstí a zůstali ještě na trati, jako Michal, dostali sprchu, někdo dokonce tvrdil že padaly kroupy. V prostoru cíle zatím ale nic, tak si jdu fotit do předposlední zatáčky a čekám právě na Michala, který přijíždí nějakých 16minut za mnou. K mému překvapení hned po něm i Martin, přesto že tvrdil že nic nemá najeto… Nakonec když se sejdeme, vyjde najevo že Martin přejel nějakou odbočku, a i když na něj pořadatel volal, byl zdeptán deštěm a stávkující technikou tak, že pokračoval dolů z kopce a nechal se diskvalifikovat, než aby se sápal někam nahoru a riskoval zdraví. Nebyl sám, v cíli nebylo klasifikováno 12 dalších. I tak jsme spokojení, závod to byl hezký. Stojíme tam, díváme se a jejda, někdo v předposlední zatáčce zametá vlastním tělem mokrý asfalt, hned u nás. Pak čekáme ještě chvilku a jedna slečna tam také padá, naštěstí až za zatáčkou na trávu. Teď mi Šárka povídala, jak do cíle přijížděli zkrvavení lidé, že si je tam fotila.. a že se většinou smáli. Já se taky smál, se zkrvaveným kolenem. V cíli byla možnost nechat se odborně ošetřit. Začíná pršet. Jdeme využít zázemí a poukázek na jídlo, máme párky a pivo, sodovku. Já pak v dešti stojím navíc řadu na plněné knedlíčky, abych se po 10 minutách, promoklý jak slepice dozvěděl že ještě nejsou uvařené. Když se tam po dvaceti minutách vracím a zase stojím frontu v dešti, říkají mi že už nejsou. Vrr.. ale beru si za dobrovolnou cenu alespoň výborný řízek z polní kuchyně. Zajímavá je možnost využít masáže ve stanu, bohužel ten stan, jako ostatní, je přecpán lidmi kvůli dešti, tak si při masáži moc soukromí neužijete:o) Prší pořád, tak ještě čekáme na výsledky a jedeme domů. Jsme až na Martina unavení, on večer na rozdíl od nás spal, a taky pivo mu chutnalo:o) Teď si dávám pauzu až do Horala na Slovensku.. trať Krejzi… pak si budu zas nadávat. Měla ještě vystoupit country skupina Hastrmani, bohužel kvůli silnému dešti to zabalili. Před deštěm probíhal v areálu hřiště doprovodný program, po odstartování obou hlavních závodů se jely závody dětí, holky z taneční skupiny také dostaly prostor a odvážlivci šplhali na bedny od piva do výšky. V trialové exhibici vystoupil Dominik Puffer, vicemistr Evropy… je mu 10 let. Ty kameny na vrcholku by jistě zvládl projet lépe než já. Krátkou trať vyhrál s časem 1:39.36 Michal Talavašek, druhý cílem projel Jan Kasík a třetí Jiří Samek. Na dlouhé trati vyhrál Jakub Zápotocký v čase 2:26.00, těsně před Petrem Káškem (2:26:02), třetí byl Tomáš Kozák. S dlouhou tratí měřící 64km s převýšením 1030m se utkalo 204 závodníků (13 nedojelo). Krátká měla 42km s převýšením 626m a odstartovalo 227 jezdců. (10 nedojelo) Další informace, výsledky a popis trati jsou k nalezení na stránkách série - http://www.anlen.cz/serie2004   Vít Huspenina

Diskusní fórum pro: "Mokrý CykloŠvec Kenda maraton"

Názor Autor Datum a čas
RE: Mokrý CSK marato... Vítek 29. 7. 2004, 18:44
RE: Mokrý CykloŠvec ... 29. 7. 2004, 18:21
RE: Mokrý CykloŠvec Kenda maraton
Někomu ty dva párky v cíli připadaly málo, taky jsem se moc nenajedl..

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |