Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Manitou maraton přes Železné hory

3.8.2004 01:41

Slavný náčelník Apačů propůjčil své jméno nejen výrobci bajkových vidlic z daleké Ameriky, ale i MTB maratonu na 115 km, který se jezdí v mnohem bližších Železných horách na jih od Chrudimi. Osmého ročníku se letos zúčastnilo 304 jezdců a jezdkyň, kteří se vydali uctít ducha náčelníka projetím těchto hor křížem krážem v bláznivém tempu navzdory nemilosrdnému vedru.

Bookmark and Share

Start byl stanoven na 8:15, zdálo se mi to celkem brzo, ale pořadatelé věděli co dělají. Počasí totiž bylo jako ze zájezdového katalogu profláklé cestovky – modro a k tomu žhnoucí oskar. Na startu jsme počkali až vláček zahouká a přejede trasu závodu. Znáte to, ČD nejsou Omega, takže na startu jsme přešlapovali o pár minut déle. Následoval výstřel a ke všemu odhodlané pole se svižně vydalo na trať. Po tři sta metrech následovala největší atrakce pro místní fanoušky, ale i pro startující – sjezd Širokých schodů o délce nějakých sto metrů.             Většina účastníků tlačila, já schody opatrněji, ale s přehledem sjel a hned měl lepší pocit. Ten umocnila i moje rodina (manželka a sestra se švagrem a dvěma kluky), která stála pod schody a mohutně povzbuzovala. Pod schody opět do sedla a hned zrychlit na plné obrátky. V plném tempu po silnici až za město, pak na Sobětuchy a tam se uhýbalo do terénu. Les střídaly paseky, trať vedla po lesních cestách i po úzkých pěšinkách, pěkně se to vlnilo, nahoru a dolů. Trať byla výborně značená, pořadatelé poučeni problémy s blouděním cca třetiny startujících z roku 2001umístili žluté značky kam jen to šlo. Přesto se mi povedlo zhruba na 18. km zakufrovat. Nechal jsem se splést třemi borci přede mnou, kteří si špatně vyložili „mlíko“ i šipku a sjeli 300 m mimo trať přičemž sebou strhli deset následovníků. Na omyl se přišlo brzo, bohužel zpátky to bylo do prudkého kopce, já už byl trochu přetažený z ostrého začátku a tak jsem přišel o motivaci a trochu to vypustil. Na první občerstvovačku na 20. km v Nasavrkách jsem také přijel nějak vyšťavený, proto jsem se hned sápal po dobrotách a raději vyměnil mdlý ionťák v kejmlu za ten jejich dobře namíchaný. Vedro se stupňovalo, vítr foukal jen sporadicky a já jen blahořečil pořadatelům, že většinu trati vedli jehličnatými lesy. Zároveň jsem je ale proklíknal, že využívali všech kopců, aby nám je dali do cesty. V lese bylo překvapivě dost bahna. Na jednom takovém jsem dostal smyk a při došlapování na obranu před pádem se mi podařilo podvrknout si kotník. Tlačit jsem od té doby moc nemohl, ale při šlapání mi to nevadilo. Tak jsem se snažil šlapat dál co to šlo a dojet známého Pavla Havlíka, ale nedařilo se mi to. Když jsem dojížděl jezdce s podobným dresem, uhýbala zrovna trasa po sjezdu prudce doprava a do kopce. Podjel jsem ho, ale už jsem nestačil dokončit přehození na prostřední tác a řetěz se namotal mezi převodníky. Borec to uznale ohodnotil: “dobře namotaný“ a jel dál. Já musel rukou přehodit, ale řetěz už byl načatý a po ujetí krátké vzdálenosti a několika přeskočení se roznýtoval uprostřed prudkého stoupání na lesní pěšině. Nejsem žádný začátečník, takže oprava zkrácením řetězu o dva články zabrala necelých pět minut a jelo se dál. Druhá občerstvovačka v Horním Vestci na 33. km nás uvítala už mezi nejvyššími kopci na trase, kde jsme se pohybovali dalších 15 km nahoru a dolů. Dost pekelná záležitost, která brala hromadu sil. Myslel jsem si, co už mám letos najeto a nastoupáno, ale takovýhle profil při snaze držet tempo mě rychle unavoval a brzy jsem mlel z posledního. No naštěstí se začalo taky trochu více klesat, ale jen do páté občerstvovačky na 65.km v Kraskově. Po ní jsme měli možnost vychutnat si největší stoupák k Bučině -  převýšení 200 m v průběhu tří km jsem si z menší části odpajdal. Ostatní kolem mě už na tom v druhé půlce závodu taky nebyli kdovíjak i se svým pajdáním jsem s nimi zdatně držel tempo a v sedle byl i mírně lepší. Na šesté občerstvovačce ve Rtetíně jsem na to konečně přišel. Stačilo jen popíchnout paní u stolku a už mi lila chladnou vodu za krk – nádhera. Takovou parádu jsem si musel zopakovat i na předposlední zastávce, kde jsem ochutnal snad všechny dobroty. Na poslední občerstvovačce už to bylo úplně dokonalé. Z hasičské zbrojnice tam vytáhli hadici s rozprašovačem a malý kluk pro každého přijíždějícího spouštěl chladivou mlhovou clonu. Pěkně jsem si před ní zpomalil, chvíli balancoval a pak i úplně zastavil a užíval si pod kapkami. Dal jsem si i pivečko a půjčil jednomu nešťastníkovi pumpu, protože jeho mu selhávala. Pak jsem si ještě zašel po sprchu a vydal se k cíli, který konečně byl jen „kousek a pořád z kopce“. Zavěsil jsem se za dvojici Greenhorns bike team, kteří mě po vyspravení jejich píchlého kola dojeli. Zelenáči jeli hodně ostře, na asfaltu na rovině mi trochu poodjížděli, jenže z kopce jsem jim o kus ujel a na hrbolech podél Chrudimky neměly jejich hardtaily proti mému Sugarovi šanci. Po osmi km podél řeky jsem vjel do Chrudimi. Objel jsem stadion a po prudkém stoupání po kostkách se konečně ocitnul v cílové rovince před Tyršovým náměstím. Tady už opět příkladně ale osamoceně fandila má přízeň, takže jsem se odvděčil zahoukáním na houkačku a v čase 7:08:30 unaveně projel cílem 52 s za svým kamarádem Havlíkem, ale dvě minuty před Greenhorny.            S nejlepšími jsem se však měřit nemohl ani náhodou – vyhrál mě méně známý Martin Horák v čase 4:38:46, který nadělil 3:44 známějšímu Vénovi Hornychovi, třetí byl s odstupem 7:22 Jan Fišnar. V ženách vyhrála tradičně Ilona Bublová 5:50:03, před Alenou Dymlovou 5:53:06 a Barborou Radovou 5:59:46. Kromě dlouhé 115 km trati s udávaným převýšením 2800 m (já naměřil necelých 2300 m) se paralelně jel závod na 40 km s udávanými 650 m převýšení. Byl to pořádný kvapík, který vyhrál Jan Šubrt za 1:21:24 o necelé 2 sekundy před Mirkem Kadlecem. Absolutně třetí byl Tomáš Čada, který byť startující v kategorii 40 až 50 let zaostal jen dvě a půl minuty a nechal za sebou mnohem mladší rychlíky.           Nic ve zlém, ale úprk na kratší 40 km trati, která se Železných hor jen dotkla, lze považovat jen za náhražku pro ty, kteří si nechtějí nebo nemohou dopřát poctivý, náročný, ale krásný maraton, kterým Manitou bezesporu je. Neodpustím si  ještě menší připomínku – oproti nedávno absolvovaném Salzkammergut trophy, fandilo podél trati jen několik málo nadšenců (spíše děti), v Rakousku žil akcí celý okres a podél trati se fandilo všude a s velkým nadšením.

Diskusní fórum pro: "Manitou maraton přes Železné hory"

Názor Autor Datum a čas
Manitou??? Tomas 31. 8. 2004, 13:41
RE: Manitou maraton ... 18. 8. 2004, 12:28
RE: Manitou maraton přes Železné hory
Článek dost pěkně napsaný, akorát tebou popisovaný legendární indiánský náčelník se nejmenoval Manitou ale Vinetou. Karel May asi nebyl tvůj oblíbený spisovatel. Čágo

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |