Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Velký Manitou v Železných horách

9.8.2004 10:33

V sobotu ráno vstávám velmi brzo. Do Chrudimi kde se závod koná je to asi hodina cesty a to se ještě musím stavit pro Tomáše. Oba dva se dušujeme, že náš první opravdový maratón (zatím jsme jezdili závody do 60km) pojedeme už od začátku v poklidu. Prostor startu a cíle byl při našem příjezdu kolem sedmé hodiny ještě poklidný. Jakoby se vstávat nechtělo nikomu.

Bookmark and Share

Abych řekl pravdu, u seriálu jakým  je „Kolo pro život“ jsem čekal bombastickou akci s velkým doprovodným programem. Tady se ale ještě při startu stavěli některé stánky a třeba servisní stan, kde by mechanik řešil na poslední chvíli objevivší se problémy startujících by jste hledali marně. Start hlavního závodu na 115km se z původně plánovaných 8.15h posunul kvůli zpoždění vlaku křižujícím trať asi o deset minut. Přes poměrně brzký start již slunce jasně ukazovalo, že dnešní den bude bikerům odebírat největší porci sil. Hned po první zatáčce se peloton dostal na asi největší lahůdku tohohle závodu. Spousta závodníků i diváků, včetně pana starosty, který dal vale funkci startéra, se těšila na sjezd tzv. Širokých schodů. Kdo si tyhle schody nevychutnal v sedle (nebo spíš ze sedla) biku, ten o dost přišel, a že takových nebylo málo. Já i Tomáš jsme už otrkaní sjezdy z ČP v Kutné Hoře a tak nás schody nepřekvapily. Jen musel člověk dávat bacha, co se děje před ním. Potom následoval rovný úsek po silnici, který měl pravděpodobně trochu roztrhat peloton před nájezdem do terénu. Naše předsevzetí o klidné jízdě vzaly okamžitě za své a my se řítili vpřed jako pominutí. Trať závodu nebyla nijak technicky náročná, až na občas se objevující úseky s bahnem, nepříjemné kamenité cesty či lesní pěšiny plné nebezpečných větví, kde nebylo nouze o defekty a technické problémy typu namotaného šaltru apod. O to více jsme byli rádi, že naše kola vydržela bez vážnější újmy a dokonce bez jediného defektu. To co bylo na trati náročné byl její velmi vlnitý profil. Prostě pořád nahoru dolů. Člověk si nestačil vůbec odpočinout a po sjezdu už bylo zase stoupání. Někde se těch avizovaných 2800 nastoupaných metrů muselo projevit. Dalším, a pro mne snad ještě horším, faktorem bylo již zmiňované vedro. I proto jsem byl velmi rád, že naprostá většina trati vedla stínem železnohorských lesů. V obavě před dehydratací jsem se vybavil dvěma bidony, ale podcenil jsem pořadatele. Ti totiž podle mého názoru naprosto perfektně načasovali umístění jednotlivých občerstvovacích stanic. Vždy když jsem začal cítit potřebu doplnit tekutiny či energii byla zde velmi dobře zásobená občerstvovačka. Oba jsme se pohybovali někde kolem 100 místa takže nevím jak to bylo se zásobami ke konci startovního pole, ale já si výběr pochvaloval. Osobně jsem jel ten den hlavně na melouny, ale na dvou stanicích jsem ochutnal i nabízené buchty a musím uznat, že byly výborné. Jen gely chyběly, i když asi ne tak docela. Když jsem se totiž na ně jednoho pořadatele zeptal, vytáhl z pod pultu krabici a dva mi ochotně podal. Stejně tak se pořadatelé vyznamenali i značením tratě. Kdo alespoň trochu sledoval žluté šipky, body apod., nemohl zabloudit. Po první občerstvovačce jsem ve dlouhém mírném stoupání dojel Toma. Asi trochu přepálil začátek a teď prožíval malou krizi. Rychle se ale oklepal a dál jsme pokračovali spolu. Každý chvilku určoval tempo a celkově jsme oba trochu zrychlili. Já byl lepší v kopcích a Tomáš mi zase ujížděl ve sjezdech. Ne že bych byl nějaký strašpytel, ale po dost těžkých dvou pádech v Mostě už si prostě dávám větší pozor. Ono to u Toma možná taky přijde. Na 45 km jsem se dostal do velké krize. Vůbec se mi nechtělo šlapat a tady jsem poznal, že jet maraton je hlavně o vůli. Trápil jsem se až k hlavní občerstvovačce na 52 km kde jsem pobyl trochu déle. Zbavil jsem kolo nejhorších nánosů bahna, se kterým jsem se tahal a namazal řetěz. Také jsem se Tomášovi svěřil se změnou taktiky. S ohledem na krizi, kterou jsem prožíval, jsem přehodnotil cíl z „dojet co nejlépe“ na „dojet“. Krize mne opustila až na cca 60 km. Buďto jsem otupil a další strasti trati bral už automaticky, nebo zapracovaly gely. Ať už to bylo cokoli teprve teď jsem si začínal závod pořádně užívat. Najednou jsem měl sílu vyjíždět stoupání kde ostatní tlačili a i do sjezdů jsem se pouštěl s větší dávkou odvahy. V tuhle chvíli jsem poodjel Tomášovi, který se naopak začal trápit. Utvořili jsme dvojici s jedním bikerem a skvěle si to dávali. Oba dva jsme se zubili a s blížícím se cílem přidávali. Na poslední občerstvovačce připravili organizátoři překvapení v podobě osvěžující sprchy, kterou každý biker projížděl. Zase jsem se naládoval melouny a s vědomím, že teď už je to skoro pořád z kopce jsem vyrazil vstříc zbývajícím kilometrům. Už dávno jsem zahnal myšlenky, že stovka je na mě moc dlouhá a že to neujedu. Naopak, už teď jsem byl hrozně rád že jsem jel dlouhou trať. Člověk pozná své možnosti a nalezne v sobě až netušenou sílu a vytrvalost. Jen ta hlava. Podél vody jsme se pak dostali až zpátky do Chrudimi kde začalo malé taktizování v naší teď už trojčlenné skupince. Nakonec jsem se rozhodl vést skupinku já s přesvědčením, že se už předjet nenechám. Chyba lávky. V posledním dlážděném stoupání do cílové rovinky jsem klukům nestačil a dojel až na chvostu. Další lekce do mého cyklomaratonského života. V cíli jsem si sice připadal asi nejvíc špinavý ale naprosto šťastný. Ti nejlepší mi sice dali něco málo přes dvě hodiny (můj čas 6:49:28,4) ale to vůbec nevadilo. Až tam na zemi v trávě, kde jsem chvíli ležel, na mě přišla opravdová únava. Vysprchovali jsme sebe i kola a s vidinou dobrého jídla odešli do restaurace. Tady bych měl první ze dvou výtek k organizátorům. My jsme nabízený guláš samozřejmě snědli, ale i tak si myslím, že by v nabídce mohli být například u sportovců hodně oblíbené těstoviny apod. Stejně tak si myslím že odměňovat nejlepší basami piva není nejlepší nápad, ikdyž tam možná hrají svou roli i sponzorské smlouvy. Mezi muži dominovala stáj Rock Machine CykloMax a Martin Horák (4:38:46,2) na nějž měla nejlepší žena, Ilona Bublová z královehradeckého LuckyBiku ztrátu 1h a 11 min. Nás v tu chvíli ale hlavně zajímaly výsledky na dalších místech a ty byly opravdu rychle. Potom jmse s vidinou výhry v tombole čekali na její vylosování. Spousta lidí už odjela (a my to taktéž zvažovali) ale mne velmi zaujal možný upgrade mé vidlice když první cenou byla vidle Manitou. Tombola byla bohužel velmi dlouhá a bohužel pro nás absolutně neplodná :-(. Pro příště bych navrhoval vylosovat tombolu již při závodě a vyvěsit výherce společně s výsledky. Rychlé a podle mého názoru účelné. Manitou Železné hory byl krásný závod. I když se to nemuselo zdát každému. Hodně totiž záleží jak si ten závod uděláme hlavně mi sami. Už se těším na další. Kolu zdar a maratónům zvlášť. Štěpán Kubín

Diskusní fórum pro: "Velký Manitou v Železných horách"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Související publikace

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |