Přes Kluka i přes Kleť (Budvar cup 2004)
10.9.2004 13:47
Závod horských kol začínající v Budějicích? A budou tam v té rovině nějaké kopce a zajímavé terény? A budou Ti lidi z Anlenu schopni na patřičné úrovni zorganizovat závod zařazený do Veloserie i série Cykloservisu? Osobně jsem se přesvědčil, že odpověď na všechny tyto otázky zní: "Ano".
Prostor startu a cíle se nacházel v prostoru sportovního areálu Jihočeské univerzity na škvárovém stadionu. Zde se v dávných dobách spurtovalo do cíle několika etap Závodu míru. Kolem deváté, kdy jsem namísto dorazil už tam bylo dost živo. Díky přihlášení předem jsem byl zaregistrován během minuty, ale i ti co platili na místě na prkénko nečekali dlouho. Vše bylo dobře označeno a díky hbité a secvičené práci organizátoru to také pěkně odsýpalo.
Ještě složit a promazat kolo a už jsem mohl důležitě projíždět kolem stánků s velomateriálem a příbuzným artiklem. Hůře na tom byl nešťastník, kterého okradli o bílého Specialized Epica. Třesoucím hlasem vyzýval přítomné, aby se podívali kolem sebe zda nevidí ničemu, který mu ho vyfouknul. Je mi ho líto i já mám trochu podobnou zkušenost, ale bohužel se ani tentokráte pachatel nenašel. No nic, tohle určitě provedlo hovado, které s vlastním závodem nemělo nic společného. Raději jsem si koupil makový koláč a nový moira šátek, poněvadž bylo teplo a vypadalo to, že se zapotím.
Po desáté se začali pod startovním obloukem řadit první nedočkavci. Zároveň probíhaly motivační a informační rozhovory moderátora s věhlasnými i náhodnými účastníky a organizátory. Všechny byly vysílány na velikou obrazovku umístěnou naproti pódiu, za řadícími se závodníky. Trasu nejlépe vystihnul jeden z náhodně dotázaných: "Jede se velmi rychle, nahoru a dolu. Pak je tam náročný výjezd na Kleť no a pak už se zase jen zrychluje". No a tak to taky bylo, přesto to zkusím okomentovat detailněji.
Do pole jsem se zařadil zhruba doprostřed až v poslední minutě (štelování vynechávajícího tachometru). Odstartováno bylo prostým výkřikem "Start!". Hrneme se vpřed po škvárovém oválu. Prach se pěkně zvedá a v zatáčce už není pořádně vidět. Naštěstí po 250 m uhýbáme prudce vlevo a už si to svištíme po hrbolaté asfaltce za Budějovice směrem na Litvínovice. Největší chrti mi ujeli na prvních dvou kilometrech. Snažím se, ale přes 40 km/h rychlost dlouho neudržím a propadám se dozadu. Nájezd do terénu vítám, můj celopérovaný Sugar, tam má trochu výhodu. Jenže pořád je to tvrdá cesta a jedeme přes 30 km/h. Naštěstí to trochu napravuje dvoukilometrová panelka, která rychlíky sice moc nezdrží, ale alespoň jim za jejich spěch naklepe šunky.
Nebudu tu popisovat jednotlivé úseky trati. Zkrátka si představte, že jedete většinou po polních a lesních cestách a cestičkách a jedete velmi rychle. Tak rychle, že to sotva stíháte dýchat. No a když už dýchat nestíháte, tak jde přes vás deset jezdců. Je to kupodivu celkem únavné, proto jsem si vyhlédl soupeře, s kterým se porovnávám. Abych si ho nepletl s ostatními, nebyl úplně nad mé síly a zároveň měl motivační účinek, stala se jím po pečlivém výběru raději jezdkyně. Jela v dresu Jistebnice s magickým číslem 222. S tou jsem se předjížděl prakticky pořád. V kopcích a na rovinách byla většinou lepší, v těch úplně nejkrutějších stoupáních a ve sjezdech jsem ji však dojížděl a ujížděl.
No a pak přišlo stoupání na Kleť. Bylo dlouhé cca 10 km a bylo po asfaltu. Raději jsem se zvedl a kopec vyjel z většiny vestoje, Cesta tak lépe utíkala a několik bajkerů jsem také předjel. Nahoře byla první občerstvovačka. No už bylo na čase. Nadlábnul jsem se dobrotami, doplnil ionťák a chystal se na dlouhý sjezd. Před ním jsem se však musel vyškrábat až na úplný vršek k rozhledně. Stálo to za to, z kopce jsem se řítil jako pán. Jenom mě dost naštvalo, že mi na hrbolatých kamenech upadlo sedlo. Naštěstí bylo možné vršek sedla nacpat na lyžiny zpátky, ale minutu to vzalo a dál už jsem sjížděl raději v sedě.
Děvče z Jistebnice využilo zpomalení jízdy způsobené starostí o osud sedla a znovu mě předjelo. To byl pokyn pro opětovné zrychlení. Z kopce jsem ji tedy bez problémů ujel a náskok si udržel. Z Kleťě jsme si to po šotolině namířili zpátky dolů k Budějicím a k Vltavským rovinkám. Startovní pole už kupodivu dost řídlo, a tak jsem se ploužil podél nějakého potoka skoro sám. Snažil jsem se udržovat tempo alespoň jízdou vestoje. Opakované vypadávání sedla mě však dost odrazovalo.Trochu mě povzbudil návrat na známou dlouhou panelku. Po ní následovaly hrbolaté asfaltky až do cíle. Sedm kilometrů před cílem byla další občerstvovačka, ale zde už nezastavoval snad opravdu nikdo. Cíl byl totiž doslova nadohled. Já byl výjimkou - opět upadlo sedlo. Ach jo. No a když jsem nabíral sílu k závěrečnému zrychlení na posledních třech kilometrech, žuchlo sedlo dolů potřetí a při jeho zpětné instalaci mě přespurtovalo šest jezdců. Polovinu z nich jsem předjel, ale stejně jsem byl docela nabručený.
Náladu mi zvednul cíl s pohodovou atmosférou. Čas na 95 km jsem měl 4:34:58 a to je můj rekord. S průměrkou 21 km/h jsem byl taky spokojený. Méně se 102. místem z 207 účastníků, kteří dojeli. Ale co bych chtěl, vždyť na prvního Radka Dítěte s časem 3:13:29 jsem ztratil 1:22 a to sedlo mě připravilo taky o pár míst. Navíc porovnávací Jistebničanka dorazila až tři minuty po mě :-)
Pavel Macháček
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie