Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Jak jsem jel Bike Babí Léto 2004

14.9.2004 10:36

Konec léta jsem prožil v poklidu užívajíc po 14 dní adriatických slunečních paprsků a zbavil se tak některých civilizačních chorob a stresů, bohužel však též přes léto pěstované cyklistické formy. Po návratu z dovolené tedy zbyl jen týden na to, abych dostal své atrofované tělo do kondice a mohl se zúčastnit MTB maratónu pořádaného Spinfitem Liberec.

Bookmark and Share

Přiznám se, zahrával jsem si s myšlenkou, že závod s nějakou výmluvou vynechám, ale bojovná nálada všech z fitka už pěknou dobu závod připravujících a naň se těšících mě nalomila. Navíc během týdne přišla mailem konfirmace o přihlášení na osumaosumdesátku přímo od ředitele závodu Petra Cinkána a bylo rozhodnuto – pojedu. A tak mě bylo možné zahlédnout v sobotu 4. září v nádherném slunečném ránu, jak se se svým zeleným Horyho přístrojem volným tempem přesouvám z Liberce do Chrastavy. Na organizačně skvěle připravenou prezentaci jsem dorazil s velkou časovou rezervou a proto jsem se rozhodl vpravit do organizmu ještě nějaký čajček. Nicméně slečna obsluhující v občerstvení při pohledu na mé statné tělo nepochopila, že se chci účastnit závodu a se slovy „Takže jedno.“ mi natočila ranní dvanáctku. Abych zachoval dekor, vzal jsem si ji, jako bych ani nic jiného nechtěl. To už ale hlas speakera Romana vyzýval všechny k včasnému přesunu na start na hlavní chrastavský  rynek. I pozdravil jsem se ještě se všemi spinningovými spolubojovníky přesunul se na start. Sem s časovou rezervou asi 2 minut do začátku závodu dorazil i můj parťák Robert. Na rozdíl od jiných nejmenovaných akcí se se startovním výstřelem nečekalo na přejezd vlaku či přelet horkovzdušného balónu a přesně v deset se vystartovalo. Chrastavou se jelo za zaváděcím vozem a nemělo tak jít přímo o ostrý start. Nicméně tempíčko, kterým auto vyrazilo způsobilo, že jsem si ani nevšiml, kdy zaváděcí vůz opustil trať a závod odstartoval naostro. Byla to taková pěkná klasika, asfaltová silnička se hned za Chrastavou začala zvedat a já se s jejím rostoucím sklonem tradičně pomalinku propadal startovním polem. Morálku jsem udržoval pomocí teorie, že ti co mě už předjeli a neustále předjíždí, jsou špenáti padesátkaři a já se jimi nesmím nechat vyprovokovat. Asi po kiláčku silnice vyústila v obci Panenská Hůrka. Odtud se sjel kraťoučký downhillek lesem a následovalo táhlé stoupání na Buk Republiky. Povrch klasické lesní cesty však byl nově překryt několikacentimetrovou vrstvou drobných oblázků lehce uválcovaných. Ředitel závodu Cinkán mě nikdy nepřesvědčí o tom, že tam ten sajrajt nenechal navézt před závodem záměrně. Teprve zde si člověk uvědomil, jaké nesmysly obsahují sešity fyziky základních a středních škol, kde se při výpočtech pohybu v inerciálních soustavách tření „zanedbává“. Tření bylo totiž skutečně nezanedbatelné a o jeho vlivu na rovnoměrný, nebo spíše zpomalený pohyb bikera, se mohl každý snadno přesvědčit tím, že třeba při předjíždění vyjel mimo „optimální stopu“.  To se naštěstí mně – velmi urostlému bikerovi, jehož doménou stoupáky rozhodně nejsou – nestávalo tak často. Naopak jsem potěšil oko i duši pohledem na spousty neúspěšných pokusů o předjetí končících za nereprodukovatelného klení stranou zabořením v oblázkové pasti. V této fázi jsem malinko poodjel parťákovi a přiznám se, i jsem si trochu liboval, jak mi to „jede“. O to víc jsem byl překvapen, když mě za Bukem Republiky Robert dojel, ba dokonce předjel. Naštěstí se mi ho povedlo „zachytit“ a tak jsme na rantl Žitavsko-Frýdlantské pánve dojeli společně. Na dno pánve to byl pěkný downhill. Lesní cesta prudce klesala a její povrch byl, opět nezáměrně, rozryt nějakým pekelným lesním mechanizmem. Myslel jsem, že zde uplatním svou místní znalost a ve sjezdu získám. Bohužel jiní bikeři obratně nahradili místní znalost střemhlavostí a tak jsem byl nakonec rád, že se jich držím. Ovšem zákonitosti neošálíš a ten o inverzním vztahu očekávaného výsledku a rizika pěkně ilustrovaly první proražené pneumatiky. Po zběsilém sjezdu jsem za sebou marně hledal parťáka Roberta, ten byl zřejmě při volbě kombinace sjezdové techniky a rychlosti velmi konzervativní a tak jsem se mu definitivně utrhl. Po krátké rovince  kolem Nisy a lehkém stoupáčku přišla známá horské prémie Ovčí hora. Houf přihlížejících obklopující brutální krpál namlsaný prvními, kteří tu mohli být možná už půl hodinu před námi, evidentně očekával nějakou show. Show skutečně přišla a na olympiádě by se zřejmě zabydlela pod názvem synchronizované padání. Naše skupinka pěti cyklistických neumětelů synchronizovaně popadala po ujetí necelých dvaceti metrů. Pak už to byla (cyklo)turistika. Druhá část Ovčí hory už byla jetelná bez větších potíží a následována byla příjemným sjezdíkem do Chrastavy na občerstvovačku na dvacátém. Většina lidí po frajersku nezastavovala a hostesky měly co dělat, aby stihly do každé natažené ruky něco strčit. Trať pak vedla do Bedřichovského lesa. Je neuvěřitelné, jakým způsobem se povedlo Petru Cinkánovi naskládat dvacet kiláčků do lesíka s rozlohou srovnatelnou s větším nákupním centrem. Terén zde byl rozhodně zajímavý a také se tu děly zajímavé věci. Za všechny uvedu rychlý sjezdík zakončený ostrou pravou kosou na úzkou pěšinku mizící ve vysoké trávě hustého březoví. Jakmile jsem kosu, v níž stáli dva další bikeři, zahlédl, začal jsem panicky brzdit a pokoušel jsem se podřadit na malou pilu. Bohužel několik vhodně umístěných kořenů rozkmitlo můj stroj natolik, že spadl řetěz a já pochopil, co ti dva v zatáčce skloněni ke klikám dělají. Briskně jsem nasadil řetěz a s vidinou snadno získaných dvou pozic chtěl fofrem pokračovat. Odrazil jsem se a hurá na pěšinku mizící v husté vysoké trávě. Ono hurá se záhy ukázalo jako tragická chyba. Než jsem se totiž stačil uvelebit v sedle, vynořil se z trávy ležící březový kmínek a co si biker špatně usazený v sedle řádně narazí při přejetí takového kmínku? To si už laskavý čtenář domyslí sám, čtenářky se raději poradí se čtenáři. Po výjezdu z Bedřichovského lesa se k mému údivu ukázalo, že v Nové Vsi není občerstvovačka. K té si člověk ještě musel vyšlápnout dva kiláčky na Mlýnici. Zde jsem se již jako většina občerstvoval s řádným zastavením, u mne navíc vynuceným exemplární sabotáží močového měchýře. Už nikdy si nedám před závodem pivo! Z Mlýnice se pak nastoupávalo na kopce v okolí Albrechtic, odtamtud se pak pozvolna sjíždělo na Hrádecko a také se rozdělila trať pětapadesátky a osumaosumdesátky. A právě po rozdělení tratí přišly moje chvíle. Na rovinatých úsecích jsou totiž tlusťoši pekelně rychlí. Marně se snažili do té doby se mnou jedoucí hubeňouři zachytit můj nástup, zanedlouho zmizeli za horizontem. Právě tato fáze závodu mi psychicky velmi svědčila a tak jsem si na pitstopu na šedesátém dal plechovkáče Gambrinus, abych trochu ulevil žaludečním stěnám naleptaným iontovými patoky. To se ukázalo jako vážná chyba. Směs Gambrinusu a ionťáků nějak urychlila metabolické pochody a zanedlouho se dostavila plynatost, kterou bylo možné řešit bezestudu pouze při osamocené jízdě poli, bohužel ne tak již na pitstopu na pětašedesátém. Ale cola mě napravila. Pak už zbývalo jen dojet k poslednímu kopci z Bílého Kostela na Buk Republiky. Stoupání bylo táhlé a krušné. Hlavně ze začátku jsem pochyboval, zda je to skutečně už onen Buk Republiky, či zda jde jen nějaký mezihupík, který má člověka před posledním výjezdem zbavit zbytků sil. Pesimistická teorie se naštěstí nepotvrdila a ve finále této horské prémie se mi povedlo předjet ještě dva bikery, kteří už toho měli opravdu plné brýle. A pak konečně, slastně – hlouček povzbuzujících lidí na vrcholku stoupání – karamba!!! Už málo jen zbývá! Velmi pěkný sjezd do Chrastavy, pár kiláčků po rovinkách a už tam budu! Při příjezdu k cíli přes louku s trávou dokonale skrývající hluboké výmoly jsem ještě osvěžil pár jadrných nadávek, ale pocit z objetí finálního kolečka na stadiónu byl nepopsatelně blažený. Na závěr něco statistiky: moje závodění trvalo přes pět hodin, vítěz mi dal víc než hoďku. Celkově ale hodnotím závod velmi pozitivně, zejména za vyváženou trať s úseky, kde jsme i my tlusťoši dostali šanci a za výborné značení a organizaci. Tož, na příštím ročníku nashledanou. Pavel Cvejn

Diskusní fórum pro: "Jak jsem jel Bike Babí Léto 2004"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |