Volný Pražská 50
23.9.2004 14:02
Je sobotní ráno, budík je nemilosrdný. Chvíli si pohrávám s kacířskou myšlenkou, že zůstanu v posteli. Za oknem ale už začíná svítit sluníčko, takže to vypadá, že předpověď nelhala a počasí bude dnešnímu závodu přát. Rychle se vypravuju, oblékám dres a připravuji kolo.
Vzhledem k tomu, že start Volný Pražské 50 je asi 7km od domova, tak ani chvíli nepochybuji o tom, že na start pojedu po vlastní ose. Ráno je sice prosluněné, ale teplota není z nejvyšších a tak přemýšlím, jestli nezvolit teplejší oblečení.
Po deváté hodině jsem již na startu, kde se to již hemží podobně „postiženými“. Beru obálku s číslem a čipem. Nikdo po mě nechce ani občanku, ani zálohu na čip. Je to možné, že by u nás ještě existovala taková důvěra v lidskou slušnost?
Jedu se ještě před startem projet. Vzhledem k nedostatku času před závodem je moje fyzička téměř na bodu mrazu, takže alespoň nějaký pohyb před startem, ať z toho pak nejsem v šoku :o) Projíždím začátek trati, který vede po silnici do poměrně dlouhého kopce, zakončeného odbočkou do parčíku, kde si z loňska pamatuji nepříjemné špunty a nucené sesedání z kol. Doufám, že letos to bude lepší. Trochu mě navnadilo, když mi došla informace, že startuji v první vlně. Hurá, zaradoval jsem se, že by organizátoři rozdělili start do vln a tak naředili nával v takovýchto místech. Tady jsem se trochu přepočítal. Vlny byly, ale pouze pro řazení na startu, ale chvíli před startem byly odstraněny zábrany a na startu tak byla jedna velká masa lidí.
Asi půl hodiny před startem ohlásil moderátor, že prodej čísel pro ty, kdo se chtěli registrovat až na místě byl již zastaven, protože byla naplněna kapacita a žádná další čísla již nejsou. To znamená, že nás tu stojí 1500.
Ozval se výstřel a dav se pohnul. Při průjezdu startem zuřivě pípají čipy na kontrolním místě. To je asi nejlepší změna proti loňsku, kdy se používal systém s čárovými kódy na ramenech a v cíly je některé z organizátorek odebírali poněkud zmateně, takže se stalo, že zamíchali pořadím a tak naprosto znehodnotili boj některých borců v posledních metrech. Letos to nehrozilo, máme čipy a už míříme do kopce.
Docela pěkně to odsýpalo, i parčík prošel bez větších problémů. Čeká nás první sjezd a následný poměrně prudký výjezd. Raduju se, jak mi to jde nad očekávání dobře, když v tu mám nepříjemný pocit, že zadní kolo je nějak prázdné. Po 4km jsem musel poprvé zastavit. Nebyl jsem ani první, ani poslední. Hned vedle mě zastavil zoufalý mladík, který byl nešťastný z řetězu zaseklého mezi převodníky. Dobře jsem mu rozuměl, jak člověka rozhodí taková smůla hned na začátku závodu a tak jsem mu nabídl pomocnou ruku a za chvíli jsem již oba uháněli vstříc dalším kilometrům směrem do Horoměřic.
Výjezd kolem sanatoria a pak po polní cestě až do Horoměřic, kde čekaly skupinky fanoušků podél trati a policisté, kteří zastavili dopravu. Z Horoměřic se jede příjemně z kopečka, kde se dá při troše šikovnosti i předjíždět opatrnější jezdce. A opět stoupáme do kopce, na jehož vrcholu odbočujeme z asfaltové cesty opět na polní. Pořád se jede docela v početné skupině, přeci jen 1500 bikerů je pořádná skupinka.
Další část je dost rychlá a vede kolem Velkých Přílep a po asfaltce do Noutonic. Tady opět odbočujeme na polní cestu. To už za sebou mám asi třetí zastávku kvůli defektu a říkám si, že takovou smůlu v jednom závodu snad ani mít nemůžu. To jsem nevěděl, že budu zastavovat ještě asi dvakrát. Průběžné pořadí hlásí 1200. To mi bere poslední chuť k závodění, počítal jsem nejhůře kolem 700.
Projíždíme Podholí, Hole a po asfaltu se blížíme k Okoři. Ještě před zastávkou nás čeká v lese zpestření v podobě brodu. Jsem v té části startovního pole, kde již všichni volí suchou cestu přes lávku. Já se rozhoduji, že když už pro mě skončil boj o umístění (tou dobou jsem někde mezi 1300-1400), tak si dám aspoň brod. Na Okoři nás čeká občerstvovačka, která se nedá srovnávat s těmi na jiných závodech. Ale základ v podobě ionťáku, banánu a musli tyčinky tu byl a možná kdo přijel dřív, měl nabídku širší :o)
A zase do kopečka, přes pole a už jsme v Tuchoměřicích. Kousek po asfaltu a jedeme lesem, zase do kopečka až na Přední Kopaninu. Přejezd hlavní silnice opět hlídají pořadatelé spolu s policií a zastavují provoz. A to už jedeme lesem z Nebušic sjedeme do Šárky a je před námi poslední kopec. Pak jen prokličkovat uličkami Prahy, objet si kolečko v Dejvicích a jsem v cíli. Před cílem jsme ještě s jedním borcem svedli boj, který si nezadal s bojem o první místa. Je vidět, že aby člověk bojoval, nemusí jít o první místo. V cíli dostávám tašku s tričkem a trochu rozhořčen nehoráznou smůlou, která mě tuto sobotu potkala se vracím domů.
Každopádně je Pražská 50 pohodový závod pro každého. Jsou tu asi 2 nepříjemné kopečky, ale nejsou dlouhé, kdo nemá naježděno, je v pohodě vytlačí, my ostatní vyjedeme a „chrti“ je ani nezaregistrují :o) Práce pořadatelů byla výborná, především spolupráce s policií, takže byly zajištěny bezpečné přejezdy silnic. V cíly bylo k dispozici zázemí menzy ČVUT, včetně jídla po závodě. Čipy znamenaly výrazné zlepšení proti loňsku. Jediné co by se dalo ještě vytknout je případná možnost startu ve vlnách, aby se nejelo tak nahusto a vrácení „normálních“ plastových čísel místo letošních nedůvěryhodně vypadajících papírových.
Dušan Kočí