Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Přes dva vrchy na bajku i po laně

24.4.2005 21:30

Po více než půl roce jsem tu opět s další reportáží ze závodu horských kol. Tentokrát jsem se přihlásil na čtvrtý ročník lokálního závodu Přes dva vrchy, který se startuje v Jedomělicích. Závod se vydařil, počasí přálo a vyhrál v podstatě každý kdo dal po zimě přednost kodrcání přes výmoly před vlastní pohodlností.

Bookmark and Share

Příjezd a prezentaceNa místo jsem dorazil společně s kamarádem Jirkou, který měl zajišťovat technickou podporu a fotografickou dokumentaci, a s kamarádkou Vendulou, která měla odvahu přihlásit se na 80 km trasu stejně jako já. Dojeli jsme přesně na závěr lhůty pro prezentaci, tedy hodinu před startem, který se konal přesně v deset. Prezentace proběhla bez problémů a v igelitkách jsme kromě standardních reklamních materiálů a poukázek na jídlo a pití našli i pěkné originální tričko závodu. Smontovali jsme kola a postavili se do zadních řad startovního pole. A Jirka již vše náležitě dokumentuje na tikitál.       StartOdstartováno. Všichni prudce vyráží vpřed po štěrkové cestě. Jede se krátký okruh kolem několika budov, diváci přitom mohutně povzbuzují, teprve potom se vydáváme mimo obec opět po cestě do táhlého kopce. Jedu zkraje dost naplno, ale v kopci již zvolňuji na rozumnější tempo. Nahoře následuje panelka a za chvíli již vjíždíme na povrch, který po celý závod převládá - uježděné cesty a lesní pěšiny. Jedu již s větší rozvahou, přece jenom nevím, co se mnou po několika jarních vyjížďkách spíše po asfaltu udělá opravdový závod.     Bloudění Předjelo mě několik odhodlaných bajkerů, ještě na ně stačím křiknout, že špatně zahnuli a už se z kopce řítím správně podle šipky. Jenom nevím, jestli jsem udělal dobře. Po chvíli se totiž značky někam vytratily a naše cca desítičlenná skupina zmateně projíždí jakousi vesnicí. Jakási paní nás jasnozřivě posílá  po asfaltce za město, kde prý viděla spoustu cyklistů. Naše vděčnost za poskytnutou radu se po dalších dvou kilometrech začíná vytrácet a intenzita šlapání nejistým směrem začíná opadávat. Naštěstí jsme nějakým zázrakem opět našoulali značenou trasu závodu. Vzrušení ze začátku závodění jsem si tak mohl prožít nadvakrát. Opět jsem mohl hromadně předjíždět skupinky jezdců. Zajímavé bylo, že se členy nás bloudivců jsem se na trati vídal skoro pořád. Jeden zjistil po srovnání stavu tachometrů se svým známým, že naše zajížďka činila přes osm kilometrů.         A už je tu opět průjezd Jedomělicemi. Tentokrát je zpestřen přejezdem jakéhosi vyvýšeného podia či valníku, na který bylo nutné se vyšvihnout po jakési paletě a za potlesku okolostojících na druhé straně opět sklouznout. Valník přejíždí všichni kolem, takže i já se přes něj elegantně přenesu. Hned za podiem je zatáčka vlevo a zde je občerstvovačka. Jen jsem lapnul jeden ionťák a vzhůru do kopce a do lesa. V kopci předjíždím skupinku pěti postarších pánů v bavlněných tričkách a teniskách. To mě ujišťuje, že zajížďka to byla značná. Krátce po vjezdu do lesa dojíždím Vendy - jede s helmou vesele nasazenou na zátylek, ale šlape statečně. Jedeme dále po lesních cestách a cestičkách, které vypadají všechny stejně. Pořád nahoru a dolu a nahoru a ještě víc nahoru a najednou ... Ostré stoupání až slanování Najednou všichni tlačí do prudkého kopce. Ještě se vtipně ptám jestli je to ten první nebo už druhý vrch. Nikdo se nezasměje, jen mi někdo vážně odsekne, že se jedná o ten první - Hrádeček. Po chvíli pochopím proč. Prudký kopec přešel ve stráň a potom už ve strž, na kterou se cyklisti drápou s kolem na rameni vedle sebe nebo za sebou a využívají k tomu i ze shora spuštěných horolezeckých lan. Každou chvíli se nějaký nešťastník sune dolů a sráží lezce pod sebou. No taky na mě došlo. Z posledních sil jsem se za stálého podkluzování treter dodrápal k lanům. Uchopil jsem lano do levé ruky a přísuny po laně se posouval vpřed. Po chvíli bylo našponované lano úplně na zemi a bylo nutné přesunout se k jinému. Traverz se zdařil, ale jaksi se mi nedařilo posouvat se s levou rukou na pravém laně a s kolem za sebou naštorc vzhůru. Po prvním metru mi podkluzuje noha a už potupně sklouzávám a další blázni pode mnou se mi snaží uhnout. Naštěstí jsem se po čtyřech metrech zachytil do něčích nohu, přehodil kolo do druhé ruky a s vyplazeným jazykem a občas i po kolenou jsem kopec zdolal. Ještě  musím poznamenat, že zde byla největší koncentrace fotografů a senzacechtivých kameramanů. Možná jsem se tak nechtíc stal hvězdou nějakého veselého superklipu. Jump Nahoře jak jinak než do sedla a vstříc dalším desítkám kilometrů. Maratony jsou si občas podobné průběhem jízdy jednotlivců. I v tomto mi dlaší události splývají v jeden sled stoupání, ostrých klesání a zatáček se snahou dojet či předjet soupeře, aniž bych někoho ohrozil. Po čtyřech hodinách jsem se tedy blížil do cíle. Po delší době osamělé jízdy jsem se dotáhl na dvojici jezdců. Prvního jsem šikovně předjel v lesním stoupání, druhého pak v riskantním klesání. To přerušila příčná asfaltka s nápisem "JUMP". Nu, neodolal jsem, zapéroval v kolenou a krásně jsem hupsnul o tři metry níže. Můj full perfektně ztlumil dopad a srdce bajkera plesalo. Bohužel jen dalších deset metrů, tam totiž pěšinu přerušila solidní bažina s jednou projetou stopou. Tam jsem se ještě trefil, ale nepodařilo se mi v té rychlosti dodržet naznačený rádius zatáčky. Pneuatiky jsem ve stopě udržel, ale zatracená síla vyklonila tělo z potřebného náklonu a prosadila se "zpropadená gravitace". Ze zabahněné země jsem se zvedal z úplně jinými pocity než jaké mě ovládaly po vydařeném skoku. Zvedat jsem se ale musel dost čiperně -  předjetý borec se bahnem prořítil hned vzápětí. V cíli Takže rychle se oklepat od bláta a vzhůru do stíhací jízdy. Stopadesítimetrový náskok  jsem stáhnul až po čtyřech kilometrech, kdy už byly Jedomělice na obzoru. Utahaně jsem se v protivětru zavěsil za dojetého kolegu. On to však byl filuta a vbrzku mě pustil na asfaltce dopředu a šetřil se za mnou. S podobnými spurty z prvního místa mám však pár neblahých zkušenností. Takže kilometr do cíle jsem pustil řidítka, narovnal se pil poslední ionťák. Kolega šel dopředu a mě stačilo se za něho na dalších dvě stě metrů pověsit. Nohy si trochu odpočaly, plíce jsem protáhnul několika hlubokými nádechy a pak už stačilo v mírném kopci jen na chvíli naplno zabrat. Těch třicet metrů jsem bez potíží do cíle udržel. Krátce přede mnou dojela na druhém místě drobná Polka, se kterou jsem se na trati několikrát předjel - škoda, že nejsem baba, měl bych medaili, na tu (zatím) ve své kategorii zdaleka nemám. Vítěz - ostřílený reprezentant Standa Hejduk mi letos na úvodní jarní osmdesátce nadělil padesát minut. O první místo byla svedena veliká bitva - čtyři první dojeli v rozmezí 5 vteřin za 3 h 25 min. Patrně nebloudili :-) Zbývá se tedy buď výrazně zlepšit v rychlosti i orientaci nebo alespoň vydržet s výkonností do veteránských kategoriií. Tak nevím co je jednodušší :-)       Hodnocení závodu  Závěr závodu byl klasický, nicméně perfektní. Závodníci si mohli zvolit mezi tradičním guláškem anebo skvělými těstovinami, případně mezi pivečkem a limčou. Bylo možné také vedle cílové restaurace omýt kola i sebe. Kvalitní nabídku nabízel i hlavní sponzor závodu firma TOI-TOI - nalézt ji můžete na adrese www.kadibudky.cz :-) To všechno jsem stihnul než dojela moje kamarádka Vendy, pro kterou to byl první závod v kariéře. Osmdesátka ji prý zmohla více než klasický běžecký maraton, který si již taky zkusila. Při průjezdem cílem se však spokojeně smála i poté závod chválila.       Po tom už jen vyhlášení nejlepších. Za zmínku stojí, že již zmiňovaná Polka měla ten den asi dobrou karmu - stihla vše. Legrační interview v česko-anglicko-polštině (na téma Jak se vám jelo?/How do you feel?), pobrat ocenění za slanění prémie na Hrádečku, standardní stříbrnou medaili i vyhrát prádlo v tombole.         Taky jsem poprvé naživo viděl paraolympika Ježka, který zvítězil v kategorii do čtyřiceti let - blembák dolů před jeho výkonem: i s jednou nohou mi nadělil 27 minut.  Dle zpráv v cíli zabloudilo na dlouhé trati mnoho závodníků - většinou těch rychlejších, kteří nestíhali sledovat značení. Nepřehledné úvodní značení tratě je tak patrně jedinou šmouhou na jinak čistém pořadatelském štítě. Jinak to byl prostě moc fajn závod, v dobrém počasí i dobré atmosféře. Těch našich osm prokufrovaných kilometrů jsem pořadatelům odpustil už v průběhu závodu.         PS: Kompletní výsledky závodu naleznete ZDE. PPS: Fotky pořídil Jirka, díky za pomoc. 

Diskusní fórum pro: "Přes dva vrchy na bajku i po laně"

Názor Autor Datum a čas
RE: Přes dva vrchy n... Vendy 27. 4. 2005, 19:48
RE: Přes dva vrchy n... 26. 4. 2005, 14:55
RE: Přes dva vrchy na bajku i po laně
Ahoj, psal jsem těch reportáží tolik, že už občas začínám pochybovat zda je to pro někoho ještě zajímavé. Takže ještě jednou díky za pochvalu, vážím si každé reakce. Pro Jirku fotografa: si se chlubil, že odvzdušnit hydrauliky zvládneš. Navíc to považuji za výmluvu - měl jsi jedinečnou šanci dosáhnout dobrého výsledku, jelikož kdo brzdí, prohrává.
RE: Přes dva vrchy n... Jirka fotograf 26. 4. 2005, 14:20
RE: Přes dva vrchy n... jirka 25. 4. 2005, 18:08
RE: Přes dva vrchy n... Seiko 25. 4. 2005, 08:20

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |