Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

B52 na letišti i v lese

5.5.2005 08:40

B52 je označení kultovní létající pevnosti z druhé světové, ale od letoška se touto zkratkou pyšní také Brněnská padesátka šeské spořitelny. B52 se jela jako první letošní závod seriálu Kolo pro život. A dá se vcelku říci, že až na pár drobností se vydařil. Tedy vydařil se obecně, méně už se dařilo mně osobně coby jeho účastníku.

Bookmark and Share

Série nepříznivých událostí pro mě začala ještě před závodem. Při přesunu na start jsem píchnul zadní kolo. Nezbylo než vyslat kamaráda Filipa k registraci samotného a lepit již podvakráte oflekovanou duši. Do závodu zbývala slabá hodinka a já ošetřoval dvě díry pět kilometrů od startu. Naštěstí se mi ozval telefonem Džast a já si u něho mohl nechat zprostředkovat registraci. Ušetřený čas jsem využil ke shánění náhradní veloduše v místě startu, kterým bylo Medlánecké polní letiště. Stánků tam sice bylo dost, ale jak už to v poslední době bývá, důležitý cyklosortiment nevedli. Samé brýle, hydrauliky, pumpy, tlumiče, ale duše, špalky a řetězy...??? No, naštěstí jsem uviděl sponzorskou výstavku Roubeny, přes blízkostojící paní jsem sehnal prodejce a pak i dvě duše. Po další výměně duše (flekačka za funglovku) jsem tedy byl pět minut před startem plně připraven a mohl se jít zařadit.        Samozřejmě, že na mě zbylo místo v posledních řadách a samozřejmě mě před tímto zařazením Filip po zkušenostech z loňska varoval. Startovalo přes šest set lidí, z nichž mnoho se jelo spíše projet než závodit. Dlouhé pole lidí přecházelo v pole aut, pak pokračovaly louky a pak bylo vidět paneláky na okraji Brna. To vše jsem musel objet, abych se dostal dopředu. A je tu start. První řady vyráží a jako brablenečci mizí v dáli. My vzadu chvíli přešlapujeme, trochu se strkáme a už šlapeme za nimi. Zvolil jsem pravý vnější kraj a prodíral se vytrvale vpřed. Po půlkilometrové rovině obracíme o devadesát stupňů vlevo a ženeme se v širokém zástupu dál. Další prudká otáčka, tentokát vpravo, hned další a vracíme se zpět. Po dalších třech stech metrech opět pravoúhle vpravo a rovnou zpátky ke startu. V půlce roviny mě v protisměru odděleném mlíkem míjí čelo závodu. Dorazil jsem na start, kde obracíme o stoosmdesát a přes a podél letiště vyrážíme konečně z téhle velikánské louky. Když opouštíme letiště, máme ujeto přes tři kilometry!       Nohy mi těžknou, dýchám co to dá, tepovka na tachecu se trvale pohybuje nad 170 pulsy za minutu. Počáteční adrenalín a snaha o dobrou pozici před vjezdem na polní a lesní cesty mě žene zpočátku vpřed. Podařilo se, po dvou kilometrech sjíždíme po úzké kroutivé cestě dolů a hned po ještě užší a ještě kroutivější stoupáme. Jsem už tak vepředu, že mě nikdo vysloveně nebrzdí a pokud bych měl sílu mohl, bych i předjíždět. Síla možná je, ale rozum při pohledu na tepovku velí jasně - neblbnout a neutavit se. Až do osmého kilometru je to jeden kalup, tep neklesá pod 160 a navíc se začíná ozývat žaludek, který má výhrady k snídaňovému plesnivému sýru (po ránu to nebyl dobrý nápad). K tomu se přidává i fakt, že jsem si do camelu připravil velmi řídký ionťák a camel samotný je dost cítit zatuchlinou. Žízeň tedy mám, ale pít tohle je hnus. Po dalších dvou prudkých stoupáních se dostavuje obávaná krize. Prostě jsem utahaný, nemůžu a navíc se mi dělá blivno. Znáte to. Zbytek prvního 28 km okruhu jedu na zapřenou a jaksi bez chuti do života. Tu mi nezvýšil ani nápis STOJKA na silnici, za kterým následoval drtivý dvěstěmetrový stoupák. Zde poprvé někteří kola jenom tlačili. Mě se podařilo zůstat v sedle a s menšími problémy jsem vyjel i další dva podobné, i když kratší kopce. Následoval prudký padák úzkou lesní pěšinou na planinu. Dle své nátury jsem to pustil, cestou předjel pět borců, získal na ně slušný náskok a vrátilo se mi trochu optimismu. Přes planinu jsme jeli po jediné krátké asfaltce, pak po mezi na štěrkovou cestu a už projíždíme okrajovou částí Brna a vracíme se zpět na letiště. Na letišti, při nájezdu do druhého kola, mi tachec ukazuje přes 28 ujetých kilometrů. Panejo, občerstvovačku jsem čekal o dost dříve. Vzhledem k uvedeným žaludečním potížím se jako snad jediný vrhám na občerstvení. Během minuty stlačím dva banány a pomeranč. Vylévám obsah camelu a plním jej opatrně ochutnaným a ucházejícím ionťákem. Kolem mě se míhají ambiciozní rychlíci, kteří občerstvovačku ignorují a poprvé se narovnají až v cíli. Žaludeční šťávy tedy raději pojišťuji dalším banánem a po čtyřech minutách od příjezdu vyrážím do závěrečného kola. Po naplnění žaludku jedu volněji, čekám, až mi slehne a přemítám, jaký mám náskok před Filipem a zda si mohu dovolit v tomto  tempu pokračovat. Po výjezdu z letiště následuje sjezd a táhlý klikatý výjezd - jede se stejná trasa jako v prvním kole. Na začátku výjezdu je moje přemítání o zvoleném tempu ukončeno - vedle mě se zničeho nic objevuje Filip a povzbuzuje mě řečmi o slušně řečeno pokáleném závodě. Vzhledem k tomu, že se až dosud v tréninku moc nepředvedl, a přesto mě dojíždí, nechápu proč. Mluví mi však ze srdce a souhlasím. Snažím se ho držet, jeho menší náskok na klikaté pěšině dokonce likviduji, předjíždím ho, ale to je asi tak všechno. Zjišťuji, že opět nemůžu a musím do táhlých kopců zvolnit. Přesto mělo Filipvo dojetí jednu velikou výhodu. Vrátila se motivace a jsem zpět v závodu. Postupně se do kopců rozdýchávám a chytám tempo. Do dalšího táhlého stoupáku na Babu využívám rychlosti z padáku a postupným podřazováním se snažím držet vysokou frekvenci. Daří se mi to a posunuji se hned přes pět jezdců. Filipa pak vidím chvilkami před sebou. Klikatá rovinka na lesní cestě nad Kuřimí a už je tu stojka. Opět se daří, vyjíždím ji a míjím tlačící. Další dva podobné kopečky nahoru a dolů. V posledním prudkém stoupání vidím najednou Filipa tlačit. Sil už fakt moc nemám, ale tohle je výzva. Podřazuji na druhý nejlehčí a za stálého nadzvedávání předního kola se sunu vpřed. Míjím Filipa, který mě povzbuzuje. Do cíle jen osm kilometrů. Už vím, že ho porazím, pokud nepřijde defekt. Pokud... Prošlápl jsem a je to jasné. Dnes mám prostě smůlu. Přerval jsem řetěz. Měl najeto čtyři stovky a neřadil jsem. Prostě smůla bez vlastní chyby. Filipa nabízenícího kolegiální pomoc posílám do cíle, rychle vytahuji nářadí a nýtuju. Zkrátit a znovu spojit řetěz se mi podařilo za rekordní tři a půl minuty. Šance na předjetí Filipa stále žije. Nasedám, ale při protáčení řetězu vidím, že tento jaksi není protažen správně - horní vodící kolečko je vynecháno! To už není smůla, ale chyba-pech! Takže znovu roznýtovat, správně protáhnout kladkami a snýtovat. Jenže to nýtování mi napodruhé nejde. Články řetězu mi opakovaně tahem přehazky utíkají od sebe. Hraju si s tím pět minut a pak raději žádám jednoho z tlačícíhc o pomoc. Je to dobrá duše a snaží se mi helfnout. Jenže moc šikovný tedy není a já jsem už pořádně nervózní. Pořád mi cpe prsty do cesty nýtovačce a články mu odskakují taky. No, nakonec to společnými silami dáváme dohromady a po šestnácti minutách můžu pokračovat. Motivace opět nikde, tak se alespoň kochám pohledem na vyčerpané vrchaře a pořizuji několik fotek do reportáže. Zbytek kopce raději tlačím a zpočátku také řadím a zabírám velmi opatrně. Opatrnost po kilometru polevuje a i když nejedu s plnou silou (proč taky), celkem snadno předjíždím nazpět jezdce po desítkách. Potom následuje zmiňovaný dlouhý sjezd. Opět si v něm odpočinu a dodává mi chuti ještě se trochu zmáčknout. Asfaltkou a štěrkovkou se blížíme k cíli. Dojíždím dvojici jezdců. Odbočujeme a podél plotu se blížíme pod nafouklé oblouky cíle. Už je dojet nestihnu. Ale co to? Dvojice oblouky projíždí a pokračuje na táhlou louku. Chápu, že organizátoři závod vyšperkovali závěrečnou smyčkou, která divákům a dojetým jezdcům dovoluje kochat se soubojem dojíždějících.     K tomu na mě manželka s kamarádkou pokřikují, ať prý dávám. No tak opět zabírám naplno a předjíždím pěkně jednoho podruhém. To byla tedy dvojice ještě do obrátky. Čelem vzad a teď ještě další tři. Dojezd je do mírného protikopce, nohy jsou finišem zmožené, chytá mě první lehká letošní křeč, ale dobytou pozici už před dotírajícím předjetým nepouštím. Překrásný a úspěšný finiš dává na chvíli zapomenout na defekt, nevydařenou opravu i na nezasloužené umístění. Skončil jsem 256., hodinu a dvě minuty za prvním Svatoplukem Janečkem. A také osm minut za Filipem, který načal druhou stovku v pořadí. Trať musím pochválit, i když mi tento profil a rychlý průběh vůbec nesedí. Spokojen nemůžu být předvším s průběhem po první čtvrtině závodu a se svým přístupem až do okamžiku, kdy mě Filip předjel. Pak jsem se zmátořil, ale o zvládnutí trati jsem měl po prodělané týdenní cyklopřípravě (320 km silnice, 280 bajk) úplně jiné představy. No, snad se polepším na Šele a Malevilu kam se chystám v příštích týdnech. Tyto závody mě navíc svojí osobitou atmosférou vyhovují daleko více než závody Kola pro život. Ty mi přijdou takové instantní: trať i organizace dobré, ale nic víc, nic míň. Jeden skoro jako druhý. Výjimkou jsou podle mě právě Malevil a Manitou. Také pro to se na ně chystám.Těšte se na lepší reportáže, tahle je totiž pro mě příliš trpká.

Diskusní fórum pro: "B52 na letišti i v lese"

Názor Autor Datum a čas
RE: B52 na letišti i... michal 10. 5. 2005, 23:05
RE: B52 na letišti i... 9. 5. 2005, 16:36
RE: B52 na letišti i v lese
S koly to moc nesouvisí, ale prototyp B52 startoval tuším 1955 a je to momentálně nejdéle sloužící typ vojenského letadla na světě. Je to taková ta škaredá osmimotorová proudovka. Ta pevnost z druhé světové byla B27.
RE: B52 na letišti i... Seiko 6. 5. 2005, 15:22
RE: B52 na letišti i... Paw 5. 5. 2005, 10:50
RE: B52 na letišti i... Alda 5. 5. 2005, 09:30

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |