Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Šela - na hradě i v podzámčí, všude kola

12.5.2005 02:29

Šelu jezdím od roku 2001. Tento závod umístěný na Hrad Helfštýn a směřující do Moravské brány se stal mojí srdeční záležitostí. Tentokrát se mi navíc i celkem vydařil a nakonec jsem byl stejně jako většina přítomných spokojený. Tak vám vylíčím, jak to probíhalo z mého sedla a třeba budete taky spokojenější například i při čtení v práci či ve škole :-)

Bookmark and Share

NOCLEH a PŘÍPRAVANa místo činu jsem dorazil krátce před půlnocí. Vzhledem k teplotě blízké bodu mrazu jsem ani nepomyslel na rozdělávání stanu. Raději jsem si přitopil a uložil se do svého kombíku. I tak jsem se před pátou vzbudil zimou a do sedmé spánek víceméně jenom předstíral. Start zde bývá o deváté a já měl ještě jeden rest ke svému kolu z minulého závodu. Tím byl vylomený zub na převodníku. Vydal jsem se k prezentaci a sháněl stánek s mechaniky. Naštestí tam byl a tak jsem tam po prezentaci dotáhnul bajka. Mechanik z Author gangu mi vyměnil donesenou prostřední placku. Stihnul to po menších problémech docela brzo, přesto se mi nepodařilo odstartovat v zamýšlených devět. NA STARTUZachránila mě místní specialita - odložený start druhé vlny. Prostě valná většina se vydá na trať v devět a půl hodiny za prvními chrty se vydají klidnější povahy a Ti, kdo jako já nestihli první vlnu. Na start jsem dorazil dvě minuty po odstartování, kdy pořadatelé zrovna vypnuli snímání čipů. Automaticky jsem se tedy dostal do první lajny. Byla stále kosa, ale i přes zamračenou oblohu tu panovala rozverná nálada. Tu ještě zvýšil hlavníA pořadatel leš Procházka ujišťující všech cca 200 vyčkávajících, že není kam spěchat, protože i jezdci první vlny jeli celý začátek úplně piánko :-)       A JEDEMENevím jak chrti, ale my druháci jsme po startu jeli fakt docela pohodu. Foukal silný studený protivítr, a tak se nikdo do čela moc nehrnul. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost a zkusil jsem poprvé v životě vést peleton. Skvělý pocit, ale více než čtyři sta metrů jsem neriskoval a raději se s vyplaženým jazykem zařadil zase do háku. Po čtyřech kilometrech pohody jsme po rovinaté silnici objeli kamenolom, kde jsem vloni při ostrém stoupání ohnul a přetrhl řetěz a vidali se po užší cestě do kopce. Stále jsem se držel v první desítce, která následovala Procházkův pořadatelský vůz. V kopci jsem musel trochu zvolnit a pustil několik ambicióznějších vrchařů před sebe. Nahoře za Hlinskem jsme se už vydali do terénu. Louky a pole střídala stoupání v lese. V dalším výjezdu jsme v protisměru viděli opozdilé a uštvané prvovlňáky. Slabší z nich jsme začali dojíždět na patnáctém km, kde začínalo stoupání zpět na hrad. Jelo se tradičně úzkými lesními serpentínami, naštěstí jsem oproti předchozím ročníkům nemusel moc tlačit. Jel jsem totiž mezi kvaiitními jezdci a naopak dojíždění nám celkem ochotně uvolňovali stezku. S dojížděním dalších jezdců se zvyšovaly jejich ambice a uvolňování trati bylo méně ochotnější. Nahoře jsme podél hlavní asfaltky a pozdějí po ní vystoupali k Hradu, projeli ho a pouštěli se podél něho zpátky do přilehlých hvozdů. U hradu už bylo předjíždění fakt hustý. Jezdci se buď nechtěli nechat zahambit před fanoušky a nebo se báli sjezdu a prostě překáželi. Používal jsem pokřikování i houkačku, ale i tak jsem musel občas jet krokem.       DEFEKTTakže šup zpátky do lesa. Většinou pěkně po lesních cestách, předjíždění bylo opět bez problémů. Za chvíli jsme projeli první občestvovačkou na 25 km. Tedy projel jsem ji já, většina slabčáků kolem se hladově vrhala na dobroty. Já jsem si vesele ujížděl i předjížděl dál. Docela mi to šlo. Až na pětatřicátý km. Tam jsem měl jak je pro mě na Šele již tradicí defekt. Naštěstí se jednalo jen  o píchnutí zadního kola. Stalo se to v Teplicích nad Bečvou, takže jsem alespoň pobavil přihlížející. Náhradní duše byla vyměněna natošup, takže kdyby nebylo vzpírajícího se pláště... No trvalo to deset minut a některé těžce pokořené jsem mohl předjíždět znovu. Měl jsem docela strach, že píchnu podruhé a budu muset lepit. Obavy jsem snížil na 42. km, zde na občerstvovačce Pony auto Rybáře jsem koupil fungl novou duši. Taky jsem mimojiné doplnil camela a nasoukal do sebe rozinky a banán. STŘED TRATIPotom následovala rovinatá 5 km část mezi poli. Někteří na cestičkách opět zdržovali. Tak jsem jim alespoň předvedl, že i průjezd pod silnicí po metr širokém břehu pod prohnutou stěnou tunelu je zvládnutelný. Pořád foukal protivítr, ale táhlé roviny byly pořád lepší než následující stoupání do Oderských vrchů. Bylo dlouhé a někteří opět vedli kola. Dále dlouhý klikatý sjezd po listí, kde jsem předloni hodil pěknou mrchu. Pak jak už to bývá opět vzhůru na  občerstvovačku do Uhřínova. Ta byla umístěna za hřebenem kopce, kde už jsem měl opět nabránu rychlost, navíc se mi stoupalo docela dobře, tak jsem to jen profrčel. PEKLO STOUPÁNÍNásledovalo několik větších kopečků, které navazovaly už jakousi monotónost. Z té každého určitě vyvedlo obávané Peklo. Vyjet Peklo je fuška. táhne se zvolna, ale stále strměji pět kilometrů po lesní cestě, pak je dvěstě metrů sjezd a znovu více než kilometr utahovák na Poslední občerstvovačku ve Slavkově. Peklo jsem zkušeně začal zvolna. Přesto se mi zdálo, že dojíždím velmi snadno spoustu jezdců. Potom jsem je začal dojíždět pomaleji a nakonec, aby se to nepletlo,  začali dojíždět oni mě. Z hecu jsem tam nehal prostřední placku, střídal jízdu v sedě i ve stoje a dřel a dřel. Vyšlo to, nahoře funím, srdce mám až v krku, ale zatraceně dobrý pocit z podaného výkonu. Podruhé doplňuji camel, sním pár dobrot z pestré nabídky a tradá směr Helfštýn. FINIŠJeště chvilku se jede do menšího kopce a potom sestoupáme opět do rovin Moravské brány. Jede se mírně jinak než loni. Před Loučkou je dlouhý silniční rovinatý úsek. V silném protivětru mě dojela čtyřčlená skupina. Unaveně se z posledních sil chytám do háku a vydržím v něm čtyři kilometry.  Skupinu táhne jeden čahoun, ostatní se vezou a nestřídají. Asi nemůžou. Já už jo, a tak jdu při prvním větším stoupání opět do toho a skupině odjíždím. To už objíždíme Lipník a vzhlížíme k hradu. Jedeme podél Bečvy tam, přes a zase zpátky. Cítím, že mám náběh na křeč do pravého stehna. Chtě nechtě musím zvolnit, ale už je tu obávaný kopec. Musím opět zapnout, ale noha kupodivu drží, a tak ani příliš neztrácím. Padesát metrů se největší stoupání tlačí, ale potom už přes louku se stany a opět podél asfaltky vhůru až na hrad. Pomalu se přibližuji skupince před sebou, vypadá to, že to už nestihnu, ale nakonec přece jenom tři z nich předjíždím mezi branami hradu. Dojel jsem hodně vyčerpaný, ale s výborným pocitem, dobře odvedené práce. Podívám se na čas - na podmáčeném terénu a v silném větruz jsem o dvacet minut zlepšil svůj zdejší (loňský) nejlepší čas. Necelých pět a půl hodiny mě zařadil na 270 místo z více než tisícovky startujících. Jsem spokojený a náladu mi nekazí ani to, že mi první závodník v cíli nadělil hodinu a třičtvrtě. A to prý se jmenoval Kulhavý! To první žena Jana Severová mě nepředstihla ani o celou hodinu. Však výsledky můžete posoudit sami na: http://selasport.cz/marathon_authorsela_04/celkova_mara_05.htm         V cíli panovala dobrá nálada, tradičně svítilo sluníčko a doprovodné akce bavily všechny kolem. Skákali tu skákači na rampě - týpci Valenta a Pánek vedení Spacemenem. Jezdily se tu lekce spinningu a producíroval se tu tradičně železňák Zekon. No dal jsem si pivečko a čekal na kolegu z Margl Bike teamu Kinga. Dorazil za hodinku a tvářil se spokojeně. A to jsem ho celou trasu naháněl, protože jsem si myslel, že startoval půlhodinu přede mnou! Pak už tedy jen skromnější jídlo (kuřecí řízek nebo těstoviny nutno vybrat předem), další pivko, po dlouhé frontě umýt kola a tradá do vinného sklípku rozebrat závod. Tedy do sklípku jsem letos vyjímečně jel asi jen já, ostatní většinou patrně zůstali na hradě zasvěcenému cyklistice. Bavit se tam mohli večerními koncerty, na kterých na nádvoří vystoupily tělesa D.U.B a November 2nd. No já tedy přece jenom raději ten sklípek ve Znojmě. Anketka: Apropo ty dvě startovní vlny. Je to Šelské unikum, ale nevím nevím, zda převažují výhody. Vyloženě slabí závodníci se ve druhé vlně  mohou vyhnout invektivám těch rychlejších. I mě start z druhé vlny zprvu hodně vyhovoval, ale potom jsem se mohl ukřičet. Někteří nezkušení mi na mé volání "Zleva!" zásadně také doleva uhýbali :-) No ani jim nemohlo být příjemné, že na ně pokřikují kvanta jezdců a derou se před ně. Jaký je váš názor.

Diskusní fórum pro: "Šela - na hradě i v podzámčí, všude kola"

Názor Autor Datum a čas
RE: Šela - na hradě ... 31. 1. 2008, 15:27
RE: Šela - na hradě i v podzámčí, všude kola
letos asi pojedu poprvé šelumarathon a tak jsem vyhledával nějaké info líbil se mi článek a musím reagovat i na dvě startovní vlny tento způsob mi příjde poněkud neštastný a řešil bych to podobně jako je tomu při závodech novaauthor cup (rovněž masová účast) a startovní pole je rozděleno do vln po 500závodících bikerů popčet vln tedy závisí na počtu startujících rozdělení do vln závisí na přidělení startovního čísla přesto se však stává že soupeři vyrazí jako splašení a nevyhnou se kolizi (je to v lidech) chtělo by to jen trochu ohledu

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |