Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Malevil závodění v Lužických horách

16.5.2005 23:55

Malevil je náročný, přesto se jezdí rychle a je třeba bojovat i srdcem. V Lužických horách je spoustu nádherných terénů a mnoha z nich vás trať závodu provede. Letos se jel šestý, opět úspěšný ročník.

Bookmark and Share

Na cestu jsem se tentokráte vydal se svým kolegou z kanceláře Cyrdou. Je to už zkušený bajkař, preferující pohodlnější nocování. Nedal tedy na mé přemlouvání a namísto pro mě tradičního stanu objednal ubytovnu. Dobře udělal. Když jsme v pátek na Ranč Malevil krátce před osmou dorazili, bylo docela chladno. Poté co jsme se oba bez problémů zaregistrovali na dlouhou trať (velká pochvala ochotnýmm děvčatům u prezentace), se začalo ochlazovat. Než jsme pojedli kotletu z grilu a Cyrilovi u Parktoolu vycentrovali kolo,  byla vyložená kosa a já byl moc rád, že ji v noci nemusím naklepávat. Turistická ubytovna TJ Tatra v Jablonném nebyla žádný luxus, ale za sto pade se nás pět pohodlně na trojpokoják vlezlo. Kola jsme dali do kanceláře paní vedoucí a dlouho do noci jsme se při cyklopříbězích psychycky připravovali na zítřejší dobrodružství.Nad ránem mě vzbudil dětský pláč, ostražitější z nás mě informovali, že plakalo celou noc. No tak zlé to tady snad nebylo. Holt tu v docela skromných "kolejních" podmínkách bydleli i méně movití spoluobčané. Start tu mají dost brzo - stovkaři vyráží o osmé. Nebylo  tedy moc času přemýšlet. Vysomroval jsem jen trochu jídla, odskočil si, smontoval kolo a rychle na start. Dorazili jsme 5 minut před výstřelem. Ještě jsem stihnul pro reportáž vyfotit startovní pole a trojici nového cyklotýmu Tryskomyši, kteří si odbývali stovkovou premiéru v nových slušivých dresech. Pavel, Dušan i Vendy šli do závodu s opatrným optimismem.       Takže start a tradičně nám vyhrávají smyčku z Divokýho Billa "ať Ti o šlape, chlape, ...". Tentokrát se čas měří přímo od startu (loni se snímal dle čipů až po dvou km při nájezdu do terénu). Je tedy o to větší strkanice. Objíždím ji vnějškem a tradá po asfatu za město. Po levé straně najednou výkřiky a mumraj. Míjím dvojici propletených kol. Není to pěkný pohled - hodně podřený bajkař vstává, motá se a hned zase otřesen padá. Vedle leží další, možná je to děvče. Jsou tam hned zdravotníci, takže je snad dají dohromady. Od těch nám tedy porážka už nehrozí :-) Trať věrně kopíruje předešlé ročníky - kilometr za městem se z asfaltky uhýbá prudce vlevo, sjezdem na louce nabíráme rychlost a začíná počáteční bláznivá jízda. Jezdci jedou ve dvou pruzích od vyjetých kolejích po traktorech. Startoval jsem ze zadních řad a předjíždím, kde se dá. Při prvním táhlém stoupání na louce k lesu předjíždím Pavla Haua. Spadnul mu řetěz - nemluví zrovna spisovně. O chvíli později míjím hekající Ludmilu Damkovou, což je tradiční vítězska náročnějších maratonů, specialistka na šumavské brody :-). Jedu tedy dobře, stále však jakobych se ne zcela probudil. Dávám, co to dá, funím, přesto se mi chce spát a kdybych nemusel dýchat všemi plicnímmi sklpky, tak div nezívám. Trať se vrací do Jablonného, podél několika domů opět vystoupáme na kopec a přes pole se opět vzdalujeme městu.Stále se postupně sunu vpřed. Předjel jsem už i tryskomyšáka Dušana, který se docela drží. Na silničních přejezdech se věším za vyšší borce, které chytám do háku a v protivětru tak dost šetřím síly. Za Janovicemi přichází úvodní série stoupání. Dost záběr, ale stále držím tempo. Při stoupání podél pastviny se mi řechtá kůň, připadám sí jako vůl a dřu dál jako mezek, abych to vystoupal a mohl se takhle smát v cíli taky. Z výšky 550 mnm naštěstí klesáme k Rynolticím na první občerstvovačku (430mnm Maklo). Snídani jsem moc nedal, takže v jízdě chytám dva banány  a v momentě je stlačím. Následují roztřiďovací kopce: Větrov, Loupežnický vrch, Liščí Hora. Pohybujeme se nahoru a dolu od 450 do cca 650 mnm. A teď opět něco pro mé drahé čtenáře-supy bažící po mých trablech a defektech na trati. Z kopce mi podezřele přeskakuje řetěz na nejtěžším převodu. Vlastně to vůbec nezabírá. Prostě ho raději neřadím  a vyčkávám další občerstvovačku. Ta se nechází těsně u Německých hranic. Lupnu do sebe kelímek ionťáku a sundávám zadní kolo. Nevěřícně koukám, že nejmenší pastorek v sadě se uvolnil, vyjel ze žlábku a také upěvňovací (dotahovací) šroub jen tak volně vysí, Nasazuji to holýma rukama a ptám se po kleštích. Naštěstí mě posílají na konec stolů, kde se nachází mechanik-seřizovač. Bohužel musím čekam na servis jezdce přede mnou. Předjíždí mě desítky závodníků a jsem dost nervózní. Po chvíli však mechanik rychle nalezl správný vnitřní klíč a sadu dotahuje. Děkuji mu a nasazuji kolo zpět. Jenže ouha, ono se ani moc netočí. Laboruji krátce s upínákem i zadní brzdou. Za minutu si mě opět všímá mechanik, kolo dává do stojanu a analyzuje. Byl to naštěstí jen vychýlený špalek špatně uchycený v botičce brzdy..Opět to stálo nějaké minuty, takže ani nedolívám ionťák do poloprázdného camelu a razím dál. ... doplněno odpoledne 17.5.:  Po prvotřídní asfaltce stoupáme do spřáteleného NDR :-) za "čárou" uhýbáme prudce vpravo a stoupáme ještě usilovněji po lesní cestě na hřeben. Trochu mi střílí zánovní řetěz, přesto šlapu jako o život a snažím se dohnat zpět čas ztracený opravou. Po několika kilometrech před Schwarzbergem opět dojíždím Pavla Hua Havlíka.  Pro změnu opět nadává na opakovaně padající řetěz a že prý už také píchnul. Ještě, že jsem ho den předtím naučil používat stahovák. Lesní cesta přechází v pěšinu a po ní kopírujeme cca kilometr hraniční patníky. Potom se spouštíme přímo mezi smrky dolů do lázeňského městečka tuším že Oybin. Městečkem projíždíme za potlesku přátelských enderáků a hned zase stoupáme po serpentinové asfaltce vzhůru. Je to tréning na Hvozd, takže nechávám prostřední placku a za jízdy ze sedla stále dojíždím další a další, kteří parazitovali na mé opravě. Stoupák to byl náramný, ale už se hned zase padá dolů a následuje technická část - sjezd loukou a podél zábradlí po úzké velkými kameny osázené stezce dolů. Zde poprvé a naposled slézám z kopce. Již minule jsem si říkal, že by to na fullu mělo jít poskákat. I letos mě však brzdí jezdci přede mnou, takže by to časově nedávalo smysl a jen tak si rozbít hubu mi přijde zbytečné. A opět vzhůru. Tentokrát se musí tlačit po šutrech. Tady se zbnovu potkávám s tryskomyšákem Dušanem. Jede ve výborné fazóně, není na něm patrné, že se závoděním začíná a já si začínám uvědomovat, že jsem ho krutě podcenil. A je tu další občerstvovačka, před Hvozdem je třeba doplnit ionťák do prázdného hrbu. Pohledná pořadatelka na mě vytahuje nálevku se strašně modrým obsahem - vypadá to jako rozpuštěná umělohmotná autíčka. JE to ODPORNÉ, ale slečna mě  přesvědčuje, že se jedná o lahodnou Modrou lagunu s osvědčenými protikřečovými účinky. Beru tedy plnou a vydávám se za Dušanem vhůru. A máme tu vrchařskou prémii Hvozd. Nejdelší a nejtěžší kopec. Na 4 km překonáváme přes dvěstěmetrů převýšení a dostáváme se na výšku 750 mnm. Zkraje se dvěstě metrů tlačí, pak už se dá celkem šlapat. Je to těžké, ale jde to. Motivaci zvyšují i zvonící a troubící fanoušci. Taky jsem si na ně zatroubil z houkačky na řidítkách a za to se dozvídám zajímavou informaci - jsem prý na 240. místě. Oho, to je o šedesát horší než vloni. Navíc mám stále na dohled usilovně stoupajícího Dušana. Myslel jsem, že už to není možné, přesto ještě trochu přidávám a za mohutného funění se mu začínám přibližovat. Začínám si stále přepočítávat umístění. Ještě do vrcholu se posouvám na 220 místo, přesto Dušana dojíždím až z kopce. Zato se vší parádou a definitivně. Z Hvozdu vede opravdu úzká cestička a tou se řítím jako kdysi jezdíval Tomba la Bomba. Jde to snadno - prostě na rozdíl od ostatních tolik nebrzdím. Namísto toho musím často mimo vyjetou trať abych se dostal před ně. Zabrzdit nemám šanci, a tak několikrát vjíždím i do suchého nakupeného listí, kde by se mohly skrývat klacky mířící do mých drátů. Asi tam byly, ale cestu tam nenašly. Tím pádem jsem 210. a Dušan mě nedojíždí ani na další občerstvovačce Krompach na pětapadesátem. Už dříve se tratě 102 a 60 km rozdělily a tentokrát mě ani nedojel nikdo z šedesátkařů. Za to mě dorazila trojice povídajících si Němců. To mě při zvyšující se únavě v nohách dost znervózňuje. Já jedu z posledního a oni si ve stoupání na táhlé panelce vesele povídají. No raději je v dalším táhlém sjezdu míjím. Dále už mi ztrať splývá v opakovaná stoupání a klesání. Vybavuji si, že na větrných rovinách už nestíhám tempo a musím se stále za někoho věšet. V táhlém kopci opět překvapivě dojíždím ještě více hekající Ludmilu Damkovou. Z kopce se za mě věší, ale tam není třeba síly, spíše hlava a rychlé reakce, takže to neuvisí a odpadá. Na předposledním šestém občertsvení nabírám naposledy ionťák, jím dva banány  a do kapsy beru několik tatranek. Za chvíli se už osvědčují - je po poledni a jde na mě hlaďák. Cpu se, až se mi dělají boule za ušima a v kopcích preventivně prskám drobky,abych je nevdechnul. Nedočkavě čekám, zda jídlo pomůže a dostaví se síla. Nedostavila, takže měním taktiku a řadím lehčí převody. Naštěstí jsme na devadesátém kilometru a je tu poslední táhlý tříkilometrový kopec. Ten z posledních  sil zvládám. V dalších teréních vlnách se raději jen chytám frekvenčně jedoucího jezdce přede mnou. Visím za ním tři kilometry, trochu jsem si odpočinul a jdu před něho. Cestou jsem počítal svoji pozici a vychází mi to tak na 180 místo jako vloni. Chci se zlepšit, takže se musím ještě zmáčknout. Z lesní cesty po které jsme jeli od 95. km se na poslední dva kilometry spouštíme do lesa pěšinou dolů. Půlkilometrový sjezd a pak jen objet louky kolem ranče. Dojíždím tři jezdce a ve stoje jdu na stoupající louce opravdu už na zapřenou před ně. Pořadatelé přichystají vždy na závěr překvapení. Loni to byl pověstný skok před cílem, kde si vymleli ústa první dva závodníci. Letos je to změna tratě - neodbočujeme po cestě vpravo k hlavní budově, ale pokračujeme ve stoupání po rozbahněné cestě. To je pro mě dost podraz. Síly už došly, naštěstí nejen mě. Za stálého otáčení se dosunu až po sloučení tratí a zahýbám prudce dolů vpravo přes golfové hřiště. Kupodivu předjíždím pět šedesátkářů a další tři stovkaře, jednoho po táhlém souboji až dvacet metrů před cílem. Tam mi hned sundávají chip z nohy, já ještě dlouho postávám opřený hlavou o řidítka, chytám dech a srdce mi buší. Vzpomínám na prožitých pět hoidin - to tedy byl závod! Zlepšil jsem se o 13 míst na 166 místo, časově jsem to zvládnul o tři minuty rychleji než vloni za 5:42:51. Mám o deset minut menší ztrátu na vítěze. Letos se jím stal Martin Horák za 4:02:17 před Vénou Hornychem a Radkem Dítětem. V ženách kralovala mnou několikrát předjetá Ludmila Damková 5:45:26. Celkové pořadí naleznete na http://www.paklisport.cz/pages/vysledky_100.htm. Na čestném 466. posledním místě dojela čtyři minuty do devítihodinového limitu má (dnes už troufám si říci dobrá) kamarádka Vendy Hučková. Byl to pro ní druhý závod v životě. Poprvé stovka a po mých radách poprvé s doporučenými novými nášlapy. Muselo to být pro ní dobrodružství ještě větší než pro mě rutinéra. Já  jezdím několikátou sezónu více než desítku maratonů, většinou kolem a přes sto kilometrů. Zaslechl jsem od ní několik příhod, které vám mohou přiblížit tento skvělý závod i trochu jiného pohledu. Přemluvil jsem tedy Vendulu, aby dodatečně své zážitky krátce popsala a její text sem nebo do samostatného článku umístím v pátek 20.5. Tak se den před mým dalším závodem, jímž budou 62 km Transbrdy, budete moci dozvědět podrobnosti boje z chvostu startovního pole. Jsou to chvíle, kdy vám pořadatelé balí občerstvovačky před očima, vypouštějí slavnostní cílovou ránu a nemají v cíli ani jídlo. Dojíždějící ambiciózní šedesátkáři na vás zase křičí něco jako "uhní krávo!". Prostě kloubouk dolů před Tryskomyší, která zvládne poprvé v životě závod 102 km s převýšením 2690 metrů navzdory pádům, neseřízeným nášlapům, horšícímu se počasí a hrubému zacházení. Těšte se na dost nevšední vyprávění!    

Diskusní fórum pro: "Malevil závodění v Lužických horách"

Názor Autor Datum a čas
RE: Malevil závodění... paw 19. 5. 2005, 23:58
RE: Malevil závodění... Martin Kucera 17. 5. 2005, 15:32

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |