Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Tentokrát na chvostu neskončím!

19.5.2005 22:09

Tentokrát na chvostu neskončím! Tak jsem se rozhodla hned po odeslání přihlášky na Malevil. Ve výběru délky trati jsem měla naprosto jasno, startovné se pro obě trasy nelišilo, takže jsem se zachovala jako „homo economikus“ a směle zvolila tu delší. Nad radami kamarádů (skutečných bikerů), ať nejdřív zkusím něco lehčího nebo aspoň kratšího, jsem se nijak hlouběji nezamýšlela, na maličkou chvilku mě snad dokonce napadlo, že se chtějí zbavit nové konkurentky, svatá prostoto :o))

Bookmark and Share

Ve své vlastní upocené reportáži z Malevil Cupu v úterý jsem slíbil, že zde uveřejním otevřenou výpoveď své kamarádky, která jela svojí první MTB stovku. To jsem ještě netučil, jakou bombu pro nás sepsala. Zde je, rozhodně stojí za přečtení a možná i za zamyšlení.   Moje přípravy na závod nespočívaly v žádném tréninku, šla jsem na to jinak. Staré osvědčené šlapky jsem nahradila zbrusu novými nášlapy a také jsem pořídila zářivě modrý dres Tryskomyš, ať mi to na trati i v cíli sluší! Zkoušení dresu jsem se věnovala poctivě, zato na trénink vyskakování z kufrů nezbyl čas žádný. To se mi hrubě nevyplatilo.   Hned jak jsme v pátek večer dorazili do Jablonného, smontovali jsme kola a já se rozhodla nášlapy vyzkoušet, naskočila jsem elegantně do kufrů, jednou šlápla a hop, už jsem ležela na zemi, nohy v kufrech držely skutečně pevně. Otřela jsem krvavé koleno a odvážně se vrhla na druhý pokus, dopadl stejně, jediným rozdílem byla větší odřenina na druhém koleni. Kluci si všimli, co na asfaltce vyvádím a trochu zpozorněli, posléze pochopili, že moje pokusy nejsou připraveným číslem proti předzávodní trudomyslnosti, ale že skutečně vůbec neumím z nášlapů vystoupit. Sama jsem potají začala pomýšlet na znovunamontování starých dobrých šlapek.   Nakonec se ale ukázalo, že za moje pády možná může spíš spadlý řetěz než nové nášlapy. Následovala zhruba 100 m jízda s tentokrát úspěšným nástupem i výstupem. Těmito 100m uklidněná jsem skončila trénink, uložila kolo, ošetřila rány a spokojeně ulehla na matraci v ubytovně. Napínala jsem uši, aby mi neunikly rady a postřehy kamarádů ohledně rychlé výměny duše a dalších oprav a pak už se jen těšila na zítřejší velký závod...   Ráno jsem podle rady kluků slupla vydatnou snídani a nadšeně pelášila na start na náměstí, abych si prohlédla mé soupeře. Barevná záplava vytrénovaných borců mě trošinku vyděsila, ale stále jsem byla drze odhodlána neskončit tentokrát na chvostu. Závod byl odstartován a barevná masa sportovců vyrazila, já se držela skromně na konci pelotonu, pamětliva jistých potíží s vystupováním z nášlapů. Ochotně jsem nechala závodníky předjíždět, však moje chvíle přijde až později, pak si předjíždění vychutnám zas já. Bohužel předjet se mi za celých 100km podařilo jen pár chudáků, kteří měli nějakou závadu. Hned, jak kola opravili, znovu mě předjeli oni.   Zhruba na třicátém kilometru jsem pojala podezření, že jsem poslední. Nijak zvlášť mě to neznepokojilo, pořád jsem ještě věřila, že moje chvíle teprve přijde, vychutnávala jsem si krásnou krajinu a soustředila se na vzorné řazení. Terén mi nepřipadal nějak zvlášť těžký, pravda, kopců jsem si představovala méně a po louce ani na lesních cestách mi to taky kdovíjak rychle neuhánělo. Na první občerstvovačce jsem sice chtěla zastavit a napít se, ale nějak mi nešlo vykufrovat nohu z nášlapu, takže jsem rádoby netečně projela kolem připravených kelímků a dobrot a hned jak jsem byla z dohledu, napila jsem se z vlastních zásob. Později přišly kopce prudší a tím došlo i na nutnost z pedálů občas vystoupit. To se mi bez pádu povedlo jen málokdy, levá bota držela v pedálu jak přibitá, modřin a odřenin přibývalo, radovala jsem se, když jsem občas pod zadkem ucítila místo kamenů a klacků měkké bahno.   Objevila se i další potíž. Začali mě totiž předjíždět borci z kratší trati, jeli si pro vrchařskou prémii na Hvozd hlava nehlava, nějaká pomalá Tryskomyš na trati jim nesměla kazit výsledný čas. Už jsem věděla z minulého závodu, že jestliže závodník za mnou volá „zleva“ mám se já uhnout doprava a naopak. Na to jsem byla připravená a poměrně ochotně uhýbala. Jenže někteří z předjíždějících dravců pokyny "vpravo" a "vlevo" odmítali použít, takže mi cestu zpříjemňovali např. hulákáním "uhni, krávo" a podobně. Inu, byli jsme přece na ranči, krav a dobytka vůbec kolem celá stáda. Dotčena takovýmito tituly, raději jsem kolo vedla lesem pryč z cesty ambiciózním jezdcům. Navíc jsem už stejně neměla moc sil kopce šlapat a na prudké sjezdy jsem zas pro změnu neměla odvahu. Lance Armstrong by plakal, kdyby viděl, jak je kolo značky Trek potupně tlačeno rychlostí 4km/h.   Předjela mě i první žena z krátké trati. Všimla jsem si, že trochu překvapeně zkoumá můj dres a kolo, a otáčí se, aby přečetla startovní číslo, poté se uspokojeně usměje. Aha, žádné ohrožení prvního místa, tahle Tryskomyš jede dlohou trať. Šlápne do pedálů a zmizí mi z dohledu, v cíli si ji ještě jednou budu moci prohlédnout na stupínku vítězů.   Nicméně, nakonec se mi podařilo zvládnout Hvozd a další podobné lahůdky, dokonce postupně i ubývalo pádů. Musela jsem však přehodnotit své ambice na výsledný čas v rozmezí 7 – 8h a pomaloučku si připustit, že jsem tentokrát asi krapet přecenila svoje síly. Že bych třeba taky nemusela dojet v limitu 9 hodin? To mě začalo napadat až kolem osmdesátého kilometru. Už jsem se vůbec nevyhýbala občerstvovačkám, dokonce došlo i na rok prošlý gel, který se v mojí cyklobrašničce vozil nepoužit už druhým rokem. Pak začalo pršet, do cíle ještě zbývalo dobrých 10 km a já už toho měla plné kecky. Těšila jsem se na večeři v cíli a na večerní hokej, šlapala jsem jak divá, na computeru však překvapivě pořád naskakovala rychlost kolem 10km/h, žalostný pohled.   Nakonec jsem před sebou přece jen zahlédla ranč, vypadal blízko, jenže cedulka na kraji louky hlásala ještě 1 km do cíle, zdál se mi neskutečně dlouhý, navíc déšť zesílil a já už kvůli bahnu v očích neviděla vůbec nic. Doplazila jsem se do cíle právě když se pořadatelé chystali sklidit cílovou bránu, tři minutky zbývaly do limitu. Od hlavy až k patě jsem byla od bláta, samá odřenina, zmoklá myš, zkrátka krasavice každým coulem, ale přešťastná, že jsem to zvládla. Na umístění na úplném konci startovní listiny se dá zvyknout, takže si jdu tento víkend zkusit zaběhnout klasický běžecký maraton, moje tělo si musí od toho podivného stroje se dvěma koly na chvíli odpočinout. Ale koncem května zase hurá na oře na Králi Šumavy!   Vendy tryskomyš Hucková (bez háčku nad c).

Diskusní fórum pro: "Tentokrát na chvostu neskončím!"

Názor Autor Datum a čas
RE: RE: Tentokrát na... paw 24. 5. 2005, 00:08
RE: Tentokrát na chv... jirka 23. 5. 2005, 17:12
RE: Tentokrát na chv... Švícko 23. 5. 2005, 10:39
Klobouk dolů! Seiko 20. 5. 2005, 11:24
RE: Tentokrát na chv... 20. 5. 2005, 11:14
RE: Tentokrát na chvostu neskončím!
Pějně napsáno. Člověk se zasměje, ale zároveň z "toho" vycítí, co Tě to stálo sil a pevné vůle. Je pro mne čest být s Tebou v jednom KOLO TÝMU TRYSKOMYŠ a jsem si jistý, že v dalším závodě na chvostu určitě neskončíš!! Stejně musím přiznat, že jsi mně zase překvapila, neboť kromě své krásy a sportovního nadšení jsi prokázala své schopnosti i na poli literárním.... Gratuluji!!!!
RE: Tentokrát na chv... Alda 20. 5. 2005, 07:52
RE: Tentokrát na chv... Petr 19. 5. 2005, 22:53

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |