Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Transbrdy závod s davem cyklistů

25.5.2005 01:41

Týden před Králem se již potřetí v Letech u Prahy konal závod horských kol. Metropole je nadostřel, propagace závodu svědomitá, Brdy lákají, a tak se není co divit, že se na start tohoto poměrně mladého závodu postavil rekordní počet cyklistů. Dav obsahoval bajkery, bajkerky i bajkerčata nejrůznějších kvalit, spíše však závodnicky méně vyzrálé jedince. Zkusím pro ně napsat část reportáž ve stylu návodu, zbytek už bude v mém klasickém stylu vyprávění pocitů a zážitků z trati.

Bookmark and Share

Manuál či Rukověť začínajícího závodníka-maratonce Jak se přihlásit? No nejlépe samozřejmě na poslední chvíli nebo raději přímo na místě. Zamezíte tak pro příště tomu, že vás budu muset příště opět po stovkách předjíždět z poslední vlny. Letos byly startovány vlny tři, po pěti minutách a po 400 kusech, bez ohledu na výkonnost přihlášených - na trati to bylo do první občerstvovačky pěknej mazec. S tréningem a servisem kol si raději také hlavu nelámejte. Prostě oprašte kolo vytažené z dřevníku a rovnou (autem) na start. Tam je třeba dlouho před výstřelem postávat a střídat startovní vlny, abyste nakonec stejně odstartovali pozdě, poněvadž si bylo třeba odskočit (jo takových jsem letos viděl fakt dost). Hned po startu je třeba se vyřítit na trať a vydržet nadoraz alespoň pod první a nejdelší stoupání na hřeben Brd. Tam už je možné nejprve výrazně polevit a pak třeba i slézt z kola a tlačit. Zásadně netlačíme při jednom kraji, ale pěkně frajersky cikcak. Však si už ti rénovanější blázni nějak poradí. Ten kopec je dlouhý přes pět kilometrů, tlačit ho celý  je nuda. Zkuste raději nasedat, kde to jen jde, přičemž se nazapomínejte stále dívat zda už máte nohy v nových nášlapech a přitom nepřestávejte zuřivě řadit oběma směry. Taková jízda má potom punc nepředvídatelné originality. Návod jak dorazit až k občerstvovačceNahoře je třeba pohrdnout závětřím za zády vašich kolegů, je třeba jet na vlastní pěst alespoň další půlkilometr naplno a krátit si cestu střídáním kolejí na štěrkovce a lesní cestě. Závodit je třeba s kýmkoliv a kdekoliv, vaše kamarády je třeba porazit a proto na ně něčkáme,  nespolupracujeme s nimi. Po dalších pěti již volnějších kilometrech už patrně poznáte, že tenhle závod nebude nic složitého. Proto vás první průjezd lesní mýtinou trochu překvapí. Je třeba jít na brzdy a nadávat na kolem jedoucí šílence, kteří si cestu klátí přes kořeny a roští zcela mimo pěšinu. Inu, opatrnosti nezbývá, proto jetřeba slézt z kola raději už padesát metrů před potokem umístěným v třímetrové muldě. Při jeho překonání raději nespěcháme, kolo zásadně nezvedáme, ale tlačíme tím největším bahnem. Další pokračování trati vám připomene, že jste v divokých Brdech, je proto zapotřebí všechny blátíčka objíždět obloukem a tam, kde to nejde náhle zpomalovat, případně i zastavit. Budete si tak moci prohlédnout kudy se to dá projet, protože vám to opět předvedou šílenci jako já. Ti raději strhnou kolo doprostřed marastu a stihnout vyjet ještě dříve než z kola slezete. Pokud vás náhodou nebude možné objet, naučíte se několik další bajkerských výrazů pro rozhánění davu. Když už se trochu jízdě v lese přizpůsobíte, vrátíte se na hřebenovou cestu, trochu se na ní opět  utaháte v protivětru, aby vás potkalo opět něco nového, pro vás nevídaného. Jsou to kořeny a světe div se, jezdit se dá i přes ně. Většinou volíte taktiku co nejopatrnějšího přejíždění, přičemž na těch větších, co jsou v kopci vám zadní podkluzuje, což vede i k pádům. Nezbývá vám tedy než brblat, když vás míjí ostřílenější borci startující o dvě vlny za vámi a třeba na odpružených fullech vám ukazují, že pro rychlé překonání úseku přeplněném kořeny stačí pracovat nohama a tělem. Naštěstí následuje občerstvovačka. Motivace je to obrovská. Je tedy lepší slézt z kola a přes zbývající kořeny a šutry doklopýtat na asfaltku. Tam se konečně můžete oddávat jídlu a pití, na které jste se těšili už z domu, protože startovné vám přišlo drahé. Míjí vás přitom poslední rychlejší blázni z třetí vlny, kteří občerstvovačkou jen projíždějí a berou si jen ionťáky za plné jízdy od starostlivých pořadatelek. KONEC MANUÁLU Zde musím návod ukončit, dále už jsem potkával přece jenom sportovněji založené jedince, kterým nemám příliš co radit. Neberte to jako nějakou zahořklost kvůli startu ze zadních řad a nutnosti předjíždění. Spíše mě vadí způsob prezentace pořadatelů naznačující, že každý by měl závodit nebo to aspoň zkusit. No a hlavně přístup rekreantů, kteří jim to spolknou a bez přípravy nebo aspoň soudnosti ke svým možnostem se vrhají na trať. A když už se vrhají, tak alespoň s trochou sebereflexe a bez kritiky všeho kolem. Berte první část reportáže jako recesistický pokus a nyní se tedy podělím o sdělení vlastních dojmů a zážitků. Vlastní prožitky, již mezi sportovci Ten první kopec se mi podařilo vyjet celkem v tempu, poté jsem ještě chvíli předjížděl jako divý jedince jedoucí dle návodu viz výše. Občerstvovačkou na dvacátém jsem prolétl a když jsem konečně mohl začít závodit se svižněji jedoucími, zjistil jsem, že nemůžu. Důvodem bylo silné nachlazení a spousty sil, které mě stálo neustálé předjíždění mimo optimální trať. Došlo tedy k výraznějšímu zpomalení, zařazoval jsem se častěji do štrůdlu jedoucího zužujícími se cestami.  Na protilehlé straně nudle, kterou na mapě připomíná trať, projíždím opět náročným stoupáním po mírném, ale silně podbahněném svahu na rozsáhlejší mýtině. Opět se vzmáhám a v tempu předjíždím několik jezdců. Vyjíždíme na silnici a síly mě opět opouštějí. Chci si dodat energii a soukám do sebe carbosnack zvaný sliz. Předjíždí mě kolega z třetí vlny (čísla 800 - 1200), ohlíží se vyzývá ke spolupráci. Věším se za něho a za několikerého střídání vodič-hák sjíždíme další dva kiláky zbytek asfaltky. Potom opět hup do lesa. Cesty se oproti úvodním kilometrům po hřebeni výrazně kazí a jsou vyloženě bajkařské. Po táhlém martýriu, kdy mě kolega ujel, projíždím přes silnici, kde mě fotí můj doprovod-fotograf Cyril. Povzbudivě na mě volá, ale mě v tu chvíli není moc dobře. Asi to bude i hladem, takže v následujícím prudkém sjezdu po štěrkovité cestě vytahuji tyč a cpu ji do sebe. Stihnul jsem však jenom půlku. Přece jenom jsem jel kolem šedesáti za hodinu a cestu přerušovaly odvodňovací kanály. Po zakvedlání na prvním z nich, jsem usoudil, že dále je budu přejíždět raději s oběma rukama na řidítkách. Dole vyplyvuji nespolykané kousky musli a začínám stoupat do druhého nejdelšího kopce. Na jeho konci je nejen druhá vrchařská prémie, ale naštěstí i druhá a zároveň poslední občerstvovačka. Kopec je fakt výživný, ale přestože jedu z posledního, předjíždím dost lidiček. Vím totiž o té občerstvovačce, takže se fakt nešetřím. Nahoře proto skoro padám z kola a vrhám se na nachystané dobroty. Cpu se banány, tyčemi, rozinkami, pomeranči a vše zalévám silnými odpudivě červenými ionťáky. Camel je prázdný, takže ho nezbývá než doplnit. A raději až po okraj, je totiž parádní vedro. Poslední třetinaNacpaný a stále ne zcela vydýchaný lezu na bajka, vjíždím do lesa a po pěšině zdolávám zbytek prudkého kopce do výšky 650 m (pro Maklu). Převýšení 150 m mě vyčerpalo a před sjezdem se musím vymočit. Nebylo toho moc, ale jako výmluva proč nejet hned dál to bylo dobrý. Následující sjezd byl fakt dost dobrý. Pustil jsem to odvážně, dobře jsem si pamatoval kudy vede, takže jsem si mohl vychutnat hned tři předjetí. Dole se ostře zatáčí vpravo a následují dlouhé roviny po cestě sypané kameny a štěrkem. Chytám se několika rychlejších a držím se jich jako klíště. Je to vyčerpávající, ale mám výhodu celopéra pod sebou. Hrboly mě tolik nevyhazují z tempa a navíc čerstvě strávená energetická potrava začíná působit. Za chvíli proto opouštím výhodu závětří a vyrážím drze vpřed k dalšímu předjíždění. Rovinky a klesání dole pod hřebenem nám vydrželo až na 52. km. Zrychlujeme k cíli Následuje táhlé snad tříkilometrové stoupání po lesní kamenité cestě. Zde jsem vloni řadil nejlehčí převod a většina kolem vedla. Dneska se mi daří ponechat prostřední placku a i ostatní se plouží vpřed v sedle. Najíždíme na asfaltku a po kratší rovince následuje závěrečný prudký utahovák, který všechny zvedá ze sedel, některé až do vzpřímené polohy s nohama na zemi. Nahoře je po 130 m převýšení poslední horsá prémie. Ohodnocen kupodivu nebudu, přestože jsem právě  předjel nakonec bronzovou bikerku, která tlačí kolo skloněná rovnoběžně s rámem. Pokračujeme po klesající lesní cestě, z které uhýbáme na klikatícíse cestičku mezi stromy. Jde to po muldách nahoru a dolu, ale stále víceméně klesáme. Přejíždíme silnici z Řevnice do Mníšku, projíždíme mezi několika chalupami a stoupáme nejprve po silnici, později po louce k lesu. Následuje prudký sjezd po louce, kde v zatáčce na brzdy předjíždím bikerku, která později končí druhá. Je trochu vyplašená a raději mi uhýbá z cesty. Odpoutávám se od ní po klesající pískem sypané cestě. Ta po chvíli ústí na poslední kilometr stoupající  asfaltku. Zde dojíždím další dva jezdce. Cítím blízký cíl a jede se mi proto výborně. Při odbočení na lesní klikatici, zahlédnu před sebou svého oblíbeného soka Tryskomyšáka Haua. Ujíždí co to dá, ale jedu výrazně rychleji a kvapem se blížím. Šťastný manévr Rychlost se mi málem nevyplácí. Rozjetý vjíždím na Téčko, kde je nutno uhnout do pravého úhlu. Reaguji pozdě a brzdím smykem, tak, že se zadní kolo ocitá přede zcela vlevo od řidítek. Čtyři metry jedu tímto plochodrážnickým smykem až narážím zadním kolem na kamen. Ten mě srovnal a já elegantně pokračuji rovně, tedy úplně optimálně zcela vpravo proti původnímu směru. Milan Špinka, můj školní idol z ledové ploché dráhy by ze mě měl radost. Ušetřil jsem 3 sekundy, ale mohl jsem utratit ještě více zubů. No raději nad tím zázrakem nepřemýšlím a stoupám posledních 50 m na tomto závodu. Následuje totiž již jen dvoukilometrový sjezd, ve kterém konečně dojíždím skupinu i s Hauem. Nevypadá moc nadšeně takže na něho jen několikrát zahoukám zezadu i zepředu a pokračuji skrz myší díru a podél Brounky k mostu. Před ním je poslední překážka. Schody zvládám unaveně, leč spolehlivě. Nahoře naskakuji a tradá až do cíle, přičemž si hlídám pozici, kterou vylepšuji o jedno místo v krátkém spurtu před cílem. Dojezd a výsledek Do pásky vjíždím po zadním kole a závod navíc zakončuji oslavným houkáním a poskoky na místě. Nešlo jinak než, že si mě všimli a hlasatel ohlašuje, že dojel jezdec Margl Bike teamu. Spokojeně slézám z kola a jdu si sednout ke své manželce, která mě snáší vysněné pivečko, přestože má pár dnů do porodem. Postupně dojíždí spřátelená parta Tryskomyší a můžeme tedy rozebírat dojmy ze závodu. Některým se zdál až příliš náročný, mě Liborovi a Hauovi ani ne. Je to o zkušennostech a tréningu. Tento závod mě svým takřka rovinatým charakterem (převýšení kolem 1500 m) s převažujícími cestami moc nevyhovuje, přesto na něm dosahuji na své poměry dobré výsledky. Letos jsem si oproti loňsku pohoršil o 8 minut na 3:15:19, přesto to stačilo na pěkné 123 místo z 1200 startujících. Vyhrál v nejtěsnějším dojezdu zdejší historie Jarda Purmenský, který dojel ruku v ruce se svým stájovým (spořitelním) kolegou Kristiánem Hynkem - čas měli 2:23:29. Třetímu Michalovi Bubílkovi nadělili s přehledem skoro sedm minut.. První žena Barbora Hanušová mi nadělila něco přes minutu, zbylé dvě medailistky jsem předjel v závěru tratě. Celkové výsledky naleznete na: http://www.transbrdy.cz/vysledky/2005/absolutni.htm Závěr, tragická událost a hodnoceníV pondělí přinesl (spíše bulvární) tisk informace o závodu Transbrdy. Je to poprvé, kdy jsem mohl o tomto závodě něco číst. Bohužel informace se nesly ve značně skandálním a kritickém tónu. Trať byla prý přeplněna závodníky, pořatelé ho nezvládli a to prý vedlo k mnoha pádům a zraněním. Na trati také došlo k tragické události, kdy zemřel muž ve středních letech. Až po lepším pátrání a pročtení více zdrojů jsem se dozvěděl, že se jednalo o padesátníka, kterého postihl infarkt. Předtím však ještě stačil slézt z kola. To je doopravdy tragedie se samotným zajištěním i vyzněním závodu to má však společného pramálo. Pořadatelům se toho dle mého nedá mnoho vytknout - připravili pro spoustu lidí sportovní sobotu s bohatým programem. Jistě nějaké chybičky by se našly (start bez ohledu na výkonnost, pozdě zajištěný přejezd silnice před druhou prémií). Daleko víc chyb však udělali rekreační jezdci, kteří se bez tréningu a další přípravy vydali na trať podprůměrně náročného maratonu. Kdo nic nedělá, nic se nenaučí a je třeba poučit se z vlastních chyb a rad zkušenějších. No a pro zlepšení jejich jízdy jsem přece udělal celkem dost v úvodu reportáže.

Diskusní fórum pro: "Transbrdy závod s davem cyklistů"

Názor Autor Datum a čas
RE: Transbrdy závod ... Paw 25. 5. 2005, 14:31
RE: Transbrdy závod ... JFK 25. 5. 2005, 09:10

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |