Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Král Šumavy ve sluneční výhni

31.5.2005 03:08

Lapám po dechu, žízeň, žaludek se kroutí a odmítá přeslazený ionťák, v očích mě pálí sůl. Svírám řidítka a z posledních sil zarputile stoupám na Keple. Zkouším řadit výš, ale tam už to nejde. Ostatní slézají, já se drápu v sedle po jehličí stále vzhůru ... a nahoře křičím na ostatní, že to jde. Adrenalinový příliv, ale síly na další pokračování už nejsou. Na navazující asfaltce vedoucí výše a ještě výše nechávám nejmenší placku. Myšlenky neodbytně zabíhají k úvahám nad odpočinkem a ukončením tohoto očistce. Zaháním je, ale stále se vrací. Kdo toto překoná a pokračuje dálších padesát kilometrů nahoru a dolů ve sluneční výhni stává se zdejším králem. V sobotu jsem se jím stal v Klatovech poosmé.

Bookmark and Share

PŘED ZÁVODEM Král šumavy se v sobotu 28.5. v Klatovech konal po dvanácté. Zúčastnilo se jej přes 2000 závodníků na krátké (dětské :-) 73 km trati a přes 800 na dlouhé (dospělé) 101 km trase. I přes toto obrovské množství lidí hodnotím tento závod jako zatím pořadatelsky nejzdařilejší. Krále jezdím pravidelně od roku 1998, ale takto rychle se mi odprezentovat zatím nepodařilo. Namísto študování postupu, bloudění z místnosti do místnosti a shánění "přesné" pětistovkové zálohy, jsem v pátek o desáté večer slečnám u notebooků nahlásil své jméno a za patnáct vteřin odcházel s igelitkou. V té bylo vše potřebné včetně čísla, čipu a plánu tratí. Namísto vybírání zálohy zdejší pořadatelé tentokrát vymysleli nápaditou součinnost se závodníky. Čipy prostě nosili závodníci po ukončení závodu organizátorům sami a obdrželi za ně anoncovaný upomínkový předmět - stylovou osušku s logem Ktále Šumavy. Tu bylo možno hned v tom vedru použít, ale pěkně popořádku. Probudil jsem se pod oblíbeným bukem v lesíku nad stadionem krátce po šesté. Start dlouhé trati, kam jsem se přihlásil, byl už o půl osmé. Takže skromná snídaně, očista v umyvadle na zimáku, převléknout do cyklistického a šup pro kolo do úschovny, která byla na dvoře tělocvičny. Potom jsem se stavil u stanu kamaráda Toma a Moniky a dobře se namazal. Opalovákem neboť hlásili tropiko a obloha byla fakt bez mráčku. START Do startovního pole jsem se po zkušenostech z předchozích let vmáčkl tentokráte raději ze strany a co nejvíce dopředu. Do startu zbývá 10 minut. Kolo jsem večer neseřizoval, jen jsem promazal vyschlý řetěz. Přesto v klidu pokukuji po pestrobarevné konkurenci a čekám na výstřel. Start, první vlna dvouset jezdců vyráží vpřed, za nimi se tlačíme my. Tentokrát překvapivě kolo nevedu a pomalu, ale jistě jedu v davu vpřed. Snímací koberec přejíždím půl minuty po výstřelu a cestou z náměstí nabíráme postupně solidní rychlost. Po výpadovce na Strakonice se řítíme dost přes čtyřicet. Za Klatovama silnice stoupá a přede mnou se peleton krásně zhoupne a roztažený do šířky se valí pořád vpřed. Snažím se do kopce zabírat ze všech sil a udržet se čela, přesto jde přede mě řada vrchařů. Po krátkém mírném sjezdu za Soběticemi následuje prudká pravá, po sto metrech prudká levá, pak po louce podél lesa a už stoupáme po kamenité cestě na Hejno. Tady jsem kvůli davu před sebou vždycky tlačil, tentokráte ne. Jsem prostě vpředu, všichni kolem mají snahu jet a ví, že si to mohou dovolit. Prvních dvě stě výškových je tedy zdoláno rekordně rychle a jedeme dál. PRVNÍ KILOMETRY A jede se i nadále rychle. Dva sjezdy a dva kopce hbitě překonáváme. Ze Svatého Bartoloměje konečně přichází náročnější sjezd, já mohu vyžít přednosti fulla a předjet desítku vrchařů, kteří mě předtím v kopci potupili.Ve stoupání na Javoří mi to samozřejmě ihned vracejí. Na kopci na dvacátém je první pitná. Nikdo tu nezastavuje. Teplota mezitím stoupla přes třicet, ionťák jsem dost přeenergetizoval :-). Volám proto "Vodu!" a snažím se přebrat ji za plné jízdy. Na vlastní kůži zažívám to o čem jsem zatím jenom četl od předních jezdců v občasných stížnostech na horší zajištění občerstvování. Z ruky školačky přebírám zpola naplněný kelímek, další půlka vyšplíchla na zem a v okamžiku, kdy polykám jediný zbylý doušek, zjišťuji, že voda je silně sycená bublinami. No aspoň mám zážitek, jako eliťáci, ikdyž ti zde patrně briskně přebírali bidony nebo se možná nezdržovali ani tím. Po asfaltu sjíždíme do Velhartic a zde se prudce stoupá vzhůru. Lesní cesta přechází v kameny a zde je jediné místo, kde tlačí snad všichni. Tedy až na jednoho co mě předjel a s nadlidským vypětím dojel skoro až do půlky úseku a nadělil mi třicet metrů. Po kamenech vede až na Borek (850 mnm) lesní cesta. Nahoře máme ujeto 25 km a nastoupali jsme přes 800 m výškových. Není čas přemýšlet, za hlubokého dýchání se spouštíme dva kilometry dolů k Hlavňovicím. Zde je druhá občerstvovačka, opět ji však jen projíždím, abych nevypadnul ze skupinky, která drží solidní tempo. PŘITUHUJE Následuje v úvodu popisovaný výjezd na nejvyšší místo Keple (950 mnm). Vynahrazuji si tlačení na Borek a překonávám se, vyjíždím poprvé v životě ten nejstrmější svah na trati. Jsem nadšený a poplácávám se s jedcem, kterého jsem vytáhnul za sebou a prorazil mu cestu štrůdlem tlačících. Pouštím ho však dále samotného. Nějak se nedostává sil a na následujícím stoupání pon solidnější cestě musím nechat zařazený druhý nejlehčí převod a vydýchávat se i do kopce. Vedro mě ubíjí, žaludek stávkuje a v krku cítím svoji skromnou snídani. Naštěstí dál delší dobu klesáme k Chotěšovu. Je to sjezd zabírák, jedu rychle, předjíždím a tedy vlastně pořád mimo optimální stopu. O odpočinku se nedá mluvit. Černé brýle jsou cool a fajn, ale v lese v nich fakt vidím skoro jak Steve Wonder. Sjel jsem to v tom frmolu spíše po paměti a následuje samozřejmě dvoukilometrové stoupání do Chotěšova. Tady je třetí občerstvovačka, jenže tu jsou fronty u stolků a já už mám zase nakvap. Ionťák mi dochází, ještě jsem nedoplňoval a to je na pováženou. Riskuji však, beru jen kelímek a vynechávám i po 45 km. Alespoň do sebe za stálého poskakování na kamenech soukám musly tyč a pak srkám i carbosnackový sliz. BRODY Jedeme po louce k lesu. Místňák nám slibuje polovinu závodu a brod. Ten první u Nemiklova je nejlepší a parádně sledován. Vlevo jsou tři roztleskávačky, na břehu stojí nastrojený zelený vodník, kolem dav čumilů a všichni nadšeně povzbuzují k překonání osmimetrového úseku hlubokého místy přes půl metru. Závodník přede mnou trochu váhá, ale fanoušci ho strhli a vjíždí do toku, aby se za půlkou poroučel na stranu a bokem pod hladinu. Jdu do toho značně razantněji. Nijak nezvolňuji, jen lehce podřadím a váhu přenáším za sedlo. Setrvačností dojíždím do půlky, voda mi stříká přes hlavu a příjemně osvěžuje. Třikrát silně šlápnu, ještě ve vodě znovu podřazuji a jsem venku. Neúspěšně se pro potěšení okolí pokouším nadhodit přední  kolo. Přitom slyším cílené povzbuzení od nepostřehnutého známého "Makej Fakíre!". Únava je narušena príma zážitkem, přehřátí trochu polevilo, navíc nečekané povzbuzení a tak už věřím, že to nějak zvládnu. KONEČNĚ JÍDLO A PITÍ Po kilometrové lesní rovině následuje další brod v Rajském údolí. I tentokrát projíždím, přestože nakonci sklouznu zadním kolem po šutru a lehce šlápnu na dno. Jsme v půlce a po Rájském údolí následuje pekelný výjezd na Zahrádky. Tady se dělí trasy. Dětská klesá vpravo, my si však vystoupáme dalších sto výškových na Čachrov.Pak si hned zase sjedem, abychom si v následujícím pětikilometrovém stoupáku na Plošinu (900 mnm) mohli připsat dalších 250 metrů na výšku. Pak sjíždíme dlouhým technickým sjezdem na Městiště. Pod kopcem u potoka je umístěna čtvrtá občerstvovačka. Tady konečně slézám a nechávám si dolít prázdný camelback. Přitom do sebe hrnu, co mi přijde pod ruku - banán, pomeranče, rozinky a do kapsy tyče. Po třech minutách nasedám a valím se dál. Následuje jak jinak táhlé stoupání, jenže s přeplněným žaloudkem a plnou pusou mi to moc nejde. Nakonec jsem těch dalších skoro deset kilometrů stoupání s převýšením 300m na hřeben Křížového zvládnul ani nevím jak. Krátce pod vrcholem jde přede mě Alena Dymlová. Jede s plným zaujetím a je evidentně na vrcholu. Na Malevilu jsem ji porazil, takže i tentokrát mobilizuji síly a nenechávám si ji moc ujet. Z kopce ji zdravím a jdu nekompromisně před ní. Jako správná žena obezřetně přibržďuje do zatáček, takže ji brzy nechávám daleko za sebou. Zatáčky mi jdou excelentně. Získávám v nich cenné metry na ostatní. Do té poslední při nájezdu na štěrkovou cesu jsem se však málem nevešel. Přední kolo šlo trochu do smyku, ale dorovnal jsem to tělem aniž bych vyzkoušel drsnost podkladu. DÁL a DÁL... Prověřují nás další táhlá stoupání po solidní silnici. Mám na paměti Alenu, takže jedu na sílu, tahám převody a celkem i předjíždím. Po pětikilometrové stoupání na Želivský vrch následuje a už mě to snad ani nepřekvapuje stejně jako vás - klesání :-)  Tentokrát je zakončeno posledním brodem v Rovné. Po osvěžující vodě následuje bahnitá kaluž, po níž začíná můj řetěz permanentně smutně ševelit. Naštěstí je tu poslední tuším, že pátá občerstvovačka. Bohužel na mě někdo odměnou za mé veselé houkání na dětskou houkačku křičí, že jsem na 165 místě. To je prostě neuvěřitelné. Jde na mě úpal, tempo už udržuji jen krátce po sjezdech, přesto občerstvovačku tradičně vynechávám. Beru jen kelímkový ionťák a piju ho naráz za jízdy. Následné pětikilometrové stoupání na Javor jedu jako v transu. Zkouším zmátořit tělo dalším slizem a ze zoufalství i uškudlenou buchtou, ale už to nepomáhá. Zvláště stoupání do kopců přes  posečené louky je pro mě týrání. Přesto neslézám a  hlemýždím tempem se vytrvale blížím vstříc cíli. ZOUFALÝ SOUBOJ Na 91 km došlo k sloučení s dětskou ;-) tratí, jezdců je znatelněji více a povětšinou mě předjíždí. Naštěstí jsou tu závěrečné kilometry, které vedou rovinkou po asfaltkách mezi poli. Míjíme Lomec a blížíme se ke Klatovům. Předjíždí mě další a další, které jsem slavně pokořil v táhlých kopcích i ve sjezdech. Nemám na to chytnou se jejich vláčku a musím proti větru bojovat sám. Přejíždíme hlavní silnici a zadem podél luk objíždíme Klatovy.  V závěrečném stoupání dojíždím ještě většího zoufalce. Míjíme ceduli oznamující kilometr do cíle. Zoufalec se zoufale vzepře, předjíždí mě s nečekanou razancí a ponechává v ještě větším zoufalství. Naštěstí mu to vydrželo jen padesát metrů, takže ho zase beru zpátky, je to holt zoufalec. Objíždíme plot dojezdového stadionu a mezerou v plotu vjíždíme mlíkem vymezenou cikcak cestou na lávku. Ještě předtím se unavený zoufalec opět oklepává a zoufale na mě dotírá. Zkušeně mu házím menší vlnu a na lávku se dostávám první. Sjíždím prudce dolů a plnu parou pěkně nakloněný projíždím levotočivou zatáčku do cílové roviny. V její půlce se pootáčím, s velkým přehledem dojíždím před unaveným a frustrovaným zoufalcem, který se přesto stává Králem Šumavy, stejně jako každý kdo v těchto podmínkách dojel. V cíli byla digitální tabule, kde se zobrazoval čas i pořadí přijíždějících. Mě tabule ukázala čas 5:46:01 a umístění na pro mě nevídaném 160 místě. To by mě mohlo propříště zajistit start z první vlny, kde snad budu moci zblízka obdivovat letošního vítěze Vénu Hornycha. Véna to letos zvládnul za 4:14:46 o šest vteřin před Ondrou Fojtíkem a čtyři a půl minuty před loňským vítězem Martinem Horákem (loni měl o deset minut lepší čas než letos Véna). Hornych se tak společně s Janou Severovou (5:03:11, 35. místo absolutně) stali skutečnými korunovanými Šumavskými Králi v tomto nejvyhlášenějším MTB maratonu. Podrobné výsledky můžete nalézt na: http://www.sumavanet.cz/triatlon/frame.asp?typ=MTB&url=mtbvysledky.asp ZÁVĚR V cíli opět panovala výborná a uvolněná atmosféra, ke které přispělo výborné plzeňské a skvělý guláš. I to sluníčko se dalo s pivečkem v ruce vydržet a dále navozovalo již jen pohodu. Tu ještě více podpořilo exhibiční vystoupení skákačů na U-rampě, vyhlášení vítězů i bezproblémové slosování tomboly završené již tradičním rozhazováním zbylých cen do chtivého publika pod podiem. A PŘíŠTĚ... Prostě klasika - samotný závod byl strašné trápení, ale v krásné přírodě mezi fajn lidmi. Většina z nich si to příští rok jistě zkusí na (věřme, že šťastném) třináctém ročníku Krále Šumavy v Klatovech zase. Doufám, že Margl Bike team bude opět u toho, a že se tam s vámi všemi společně potkáme na startu (samozřemě té jedině správné a dospělé trati;o).   PS: Nyní se nějakou dobu s reportážemi odmlčím - očekáváme příchod malého bajkera a chci tomu být nablízku. Doufám, že mě za to malý Pedro pustí na trať Manitou Železné hory koncem července. což je můj nejbližší plánovaný závod. PPS: Další reportáže snad ještě sepíšu, tedy pokud vás můj popis příliš neunavuje a budete mít o ně zájem i nadále. Vyjádřete se prosím v diskusy pod článkem - mojí snahou není omýlat dokola obdobné popisy, ale přinést vám zážitky a možná i trochu pobavit.

Diskusní fórum pro: "Král Šumavy ve sluneční výhni"

Názor Autor Datum a čas
RE: Král Šumavy ve s... Petr F (Sunny) 3. 6. 2005, 10:37
RE: pro Andreu 1. 6. 2005, 11:04
RE: Král Šumavy ve s... 1. 6. 2005, 10:02
RE: Král Šumavy ve sluneční výhni
Ahoj Fakíre, článek je super! Četla jsem ho z pozice člověka, ktarý to jel a tak jsi mi mluvil s duše. Skvěle jsou tam popsány pocity, které se nám "závodníkům" honí hlavou. Abych trochu popsala svou účast a své pocity z Krále: V sobotu večer 21.5. zazvonil telefon a po tom, co mi přítel po krátkém telefonátu oznámil "pojedeš Krále Šumavy" jsem ještě zdaleka netušila co mě čeká! Minulý rok jsem objela 2 maratony (předtím nikdy žádný závod) a to ten nejdelší byl Anlen maraton v Cerekvi (57km), druhý v Písku a proto moje první otázka byla kolik kilometru to je. Už odpověď na tuhle otázku ve mě vyvolala smíšené pocity. Nevěděla jsem, zda se smát, či se hroutit :-) A po té, co jsem se ujistila, zda to myslí vážně mě humor přešel. Za letošek mám najeto asi tak 200km a přežít 50kilometrový maraton je pro mne otázkou života a smrti :-D Na tom všem by nebylo asi nic tak zajímavého, kdybych nedodala, že o 2 hodiny po té mi přítel povídá: "Pojď jedeme si pro dvojkolo" ... To byl snad ještě větší šok, protože mi došlo, že Krále chce jet na něm!!!!! Kolo jsem dostali v sobotu v 21hodin a ani ne o týden poté jsme byli na cestě z Tábora do Klatov. Je třeba poznamenat, že dvojkolu jsme dostali opravdu týden před závodem a za ten týden se na něm svezli jen dvakrát a celkově tak najeli asi 22km. Cestou do Klatov jsem samozřejmě chytla nerva a bolení břicha. S myšlenkou, "to nemůžem objet" jsme se blížili ke Klatovům. Přítel to nesl lépe. Je to zkušený závodník (od juniorských let), ale na tandemu jsme spolu nikdy předtím nejeli! Jelikož vše probíhalo dost na rychlo, tak jsme pořádně ani nevěděli, kdy je start. Na místě jsme dostali jsme klamnou informaci, že start je o hodinu dříve, než jsme mysleli a tak převléhání do drezů a příprava kola proběhla kompletně i s přesunem na start za 25minut. Tam jsme naštěstí zjistili, že to tak není a vrátili se něčím naplnit žaludek a doladit detaily. Při jídle jsem bedlivě studovala profil trati a promýšlela rozložení sil. Jeli jsme sice dětskou :-) trať, ale i tak... pro mne byl cíl PŘEŽÍT!!! Kvůli bezpečnosti jsme si na startu počkali až na konci a tudíž jsme se setklali s "dopravními kolapsy" na občerstvovačkách a v zúženích. Ale čas nás nijak netížil. Naším cílem bylo opravdu dojet a HLAVNĚ bez nehody!!! Na startu a asi tak do 30.km jsem kolem sebe všechny bavila a odpovídala na otázky okledně dvoukola a jizdy na něm. Ale pak mě pozvolna začal přecházet a posledních asi 8km byl opravdu očistec!!! Síly už nebyly a to ani psychycké. Jízda (rekreační možná, ale ne závodění) na dvoukole opravdu není legrace! Každý z nás má jiný styl jízdy, ať už se jedná o bržďění, naklánění se do zatáček, atd. a v tom všem jsem se musela podřídit a vše nechat na příteli. Do kopců jsme se snažili vyjíždět, "jít ze sedla" bylo pro nás nemožné, ale většinu jsme tlačili (tedy přítel tlačil kolo a já bojovala se svalovou křečí, která mě brala při chůzi do kopce). Těch zmíněných posledních 8km jsem při pohledu před sebe málem přestávala šlapat (psychika je hrozná věc! :-) a tak jsem hlavu skolnila k zemi a tupě sledovala jak se nám točí kliky. byl to jediný způsob jak psychicky přežít a neztrácet tempo. Trochu jsem ožila, když jsem zahlédla dránu cíle, při čemž jsem zajásala, ale byla jsem zchlazena slovy" ještě šlapej" :-) Krásné bylo uvítání diváků v cíli a následné gratulace za úspěšné zvládnutí. A proč se s vámi dělím o své pocity? K tomu mě inspirovala fotka u úvodu článku. Jsem na ní já s mým přítele! Udělala mi moc radost, protože mi jsme foťák zapomněli doma a tak na památku budu mít jen fotky z netu. Tímto bych chtěla poprosit, zda by bylo možné poslat mi originál fotky na email. Prosím, Prosím Fakíre :-) Kdo jste článek přečetl, doufám, že byl i pro vás napsaný alespoň trochu srozumitelně :-/ P.S. Fakíre dej vědět, až se ten malý biker narodí. Držím pěsti!
RE: Král Šumavy ve s... JFK 1. 6. 2005, 08:17
RE: Král Šumavy ve s... Vendy 31. 5. 2005, 20:42

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |