Jak se státi BIKEREM?
3.6.2005 13:45
Není nic jednoduššího než si dát maraton Kolem Mostu s kolem! Nevěříte, tak si přečtěte pár slov o tom, co jsem tam před týdnem zažil já...
Zázemí maratonu je v areálu mosteckého Hipodromu, kde není problém zaparkovat v blízkosti všeho dění. K dispozici je pro panské děti sociální zařízení a pro drsoně přilehlý hájek. Po startu je pár kilásků na rozjetí a po průjezdu koním stadionem se upaluje pod kopec zvaný RESSL. Jako úvod do toho co nás čeká, je sjezdík z drážního pešunku, kde někteří čekatelé na titul biker neslézaj, jiným to nevadí a krpálek svižně seběhnou, sil je ještě dost. (neb každý jezdí maratony pro jiné zážitky a nakonec co je komu do toho).
Po krátkém průjezdu vinicí, ano kolem Mostu se opravdu pěstuje dobré víno, se před námi objeví kopec připomínající obrácené necky. Zdá se nevysoký a tak první výjezd lesní cestou zdolávám celkem v pohodě. Nahoře kousek rovinka a než se vydýchám už visím na brzdách a šinu se dolů roklí až do chvíle, kdy se mi zdá, že ztrácím nad strojem vládu tak slézám. Kličkuji mezi popadanými spolujezdci a těším se na další! Stoupání již druhé, vyjíždím částečně a nahoře opět krátká rovinka a sjezd MOIRA slézám celý neb je i pro chůzi obtížný, ale BIKER neslézá a za bouřlivého aplauzu jede! Po průjezdu roklí s blátem a šutry jak jinak, třetí výjezd na obrácené necky a žádný nudný voraz nahoře, ale sjezd pro napravení sebevědomí mezi stromy lesem pod kopec.
Ve čtvrtém výjezdu již střídám indiánskou chůzi s hekavým popojížděním, aspoň k támhle tomu stromu. Proč měnit oblíbený scénář autora trati, po krátké rovince opět sjezd rovně po spádnici z necek se zablokovaným zadkem a vidlí na doraz, jedu do půlky ta druhá mi připomíná skok do hloubky a tak opět slézám. Brzdím i nohama a dole ostře zatáčím opět do kopce. Po úzké stezičce mezi stromy příjemnými houpáčky a na konci sjezd, který se mi líbil. Lesem mezi stromy pod kopec a opět, ale naposled necky nahoru, dalo se to jet. K malé Moiře, která se při troše odvahy a šikovnosti sjede a nebo sejde při nedostatku výše uvedených předpokladů. Pohled na počítač hlásí, že jsme na těch obrácených neckách ujeli něco přes 15 kilásků, ale byly opravdu výživné!!
Teď po klesající cestě k již druhé občerstvovačce, kde vám vnucují vše na co můžete mít chuť po takových zážitcích! Dál po úzké pěšině podle plotu autodromu (co všechno ten Most nemá), kolem vodní nádrže Matylda odkud již vidíme kopec Hněvín, na který by bylo škoda se nevysápat. Ze začátku to jde, ale pak přijde prémie Mostecký krpál, tam jsem rád že utlačím kolo, ale jsou borci, kteří to vyjeli i na dlouhé podruhé! To kilčo je opravdu zasloužené! Po prémii jedem až na vrchol Hněvín, odkud je nejen supr rozhled na Most, ale i supr bufík, který mimo jídla, pití a morální podpory, že teď už to máme v kešeni, jako všechny ostatní, nabízí i rezervní duše (škoda že jen do biků) a nářadí pro opravy dobitých strojů! Je jasné že z tohoto místa se musí jet z kopce a tak jedem úbočím několik serpentýn pro mně nesjízdných, na kousek silnice a další sjezd krpálem sice krátkým ale o to těžším do sedla pod další kopec zvaný Širák.
Opět tlačím a nikomu z těch co jdou se mnou v houfu to nevadí byť je to singltrak. Na vrcholu opět do sedel a mezi stromy na silnici jejíž pohodlí a spád si užijem jen pár set metrů, a už jsme opět v lese mezi stromy v trochu trialovém ůseku, kde někteří z nás klejí převážně nereprodukovatelně, ale jiní si bahní, což je důkaz, že každý jsme trochu jinak cáklej i když už máme dost! Proto vede trať okrajem města a není nudná neb i tady jsou sjezdy na morál, kličky mezi stromy a prudké výjezdy. To platí i v místech, kde už slyšíte spíkra z koňodromu a zapomeňte, že to bude z kopce. Jen posledních 600 metrů je po rovině. V cíli si po amputaci čipu zalovíte v tombole, můžete na sprchu, ale hlavně na výborný gulášek a pivko. Vše bez front a jiných ztrátových časů. Pod zastřešenou tribunou se sedí u stolů ve stínu a maraton se jede s kolegy BIKERY podruhé.
Titul BIKER si totiž podle mne zaslouží každý, kdo tento závod dokončí a na čase celkem nezáleží, neb jen dostat se do cíle jakkoliv, vyžadovalo značné úsilí, odvahu, pevnou vůli a lásku ke kolu, což jsou vlastnosti jimiž se BIKER zejména vyznačuje a liší od normálních lidů! Takže za rok zase na maratonu KOLEM MOSTU S KOLEM, i když to není žádná projížďka růžovým sadem ale záležitost pro BIKERY hodné tohoto jména!
Pepino
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy