Vimperská 50 opět na blátě
6.6.2005 11:18
První červnovou sobotu se konal již šestý ročník Vimperské padesátky. Na trať hlavního závodu se postavilo více než 500 bajkerů odhodlaných poprat se s 58 km deštěm zkrápěné tratě vedoucí z Vimperku přes Javorník a Zadov zpět do Vimperka. Na trati s celkovým převýšením 1200 m bylo pořadatelem avizováno 60% lesních a polních cest, 30% terénu a 10% asfaltu.
Před startem:Účast na Vimperské padesátce jsem se rozhodl spojit s týdenní dovolenou nedaleko Zadova, a tak jsem rád využil možnosti vyzvednout si startovní číslo v závodní kanceláři již v pátek večer. Díky páteční bezproblémové prezentaci jsem ráno nemusel spěchat na start a do poslední chvíle mohl zvažovat obutí svého kola. Lenost velela ponechat stávající hladké pláště, ale pohled na zamračenou oblohu nabádal k jinému řešení. Okolo desáté konečně začalo pršet a já se rozhodl pro rychlé přezutí, což se později ukázalo jako dobrý tah. Do areálu autokempu Vodník jsem dorazil kolem 11:30, pohodlně zaparkoval a deset minut před dvanáctou již stál na startu mezi více než pěti sty borci.
Start + první kilometry:Neustávající déšť patrně rozhodil pořadatelům techniku, neboť obvyklé předstartovní komentáře se nekonaly a že je odstartováno jsme zjistili, až když se pestrobarevný had závodníků dal do pohybu. Výjezd z areálu byl plynulý bez zácpy a první kilometry stoupání po asfaltu umožnily relativně bezproblémové předjíždění. Déšť dokonce téměř ustal, ale bohužel jen pro to, aby nabral síly a za několik desítek minut nám to vynahradil. Jelo se mi vcelku dobře, i když mi bylo jasné, že vzhledem k nemocemi pokažené jarní přípravě je pro mne vyhrazena spíše druhá polovina startovního pole. Po Brdech jsem se trochu obával křečí v závěru a hlídal si tempo. Přes to jsem stoupání na Javorník k první občerstvovačce zvládl v pohodě a poměrně dost lidí předjel.
Občerstvení 1Na první občerstvovačce byl k mání obvyklý sortiment – nápoje, banány, pomeranče, perníčky, koláčky, tyčky atd. Chtěl jsem si nechat dolít láhev, ale u várnice nikdo nebyl, a naběračka také nikde. Rada, abych si nabral přímo lahví, se mi vzhledem k množství bláta zdála nepoužitelná, takže mi nakonec láhev dolila pořadatelka z kelímků. Poněkud netradiční řešení. Zaslechl jsem i více hlasů shánějících se po něčem, čím by se daly očistit totálně zablácené brýle. Možná by to vyřešil balík ubrousků. Zabláceným dresem se brýle opravdu vyčistit nedají.
Javorník + Zadov:Při odjezdu z Javorníku se spustil prudký liják který ve spolupráci s koly před námi jedoucích borců proměnil některé lesní a polní cesty v blátivé oraniště. Sjezd z Javorníku do Nicova po lesní cestě se rázem stal permanentním brodem, či jízdou v korytě potoka. Předchozí snaha o vyčištění brýlí se pochopitelně po několika metrech stala pouhou ztrátou času a bahno se s přibývajícími kilometry dostalo úplně všude. Volba hrubšího vzorku se ukázala sice správnou, ale ve sjezdech jsem díky létajícímu blátu a vodě stejně nemohl jet naplno. Mrzelo mě, že jsem doma nechal blatník na rám, „záviděl“ kolegům širší rámové trubky a špinavou rukavicí vytíral bláto z očí. Pominu-li bláto v očích, tak se mi jelo stále dobře, v kopcích jsem neměl problémy, atak jsem za Zadovem trochu šlápnul do pedálů.
Občerstvení 2Druhá občerstvovačka byla společná jak pro 58 km tak i pro 30 km. Pro delší trať byla vzhledem k umístění v závěru, kdy převládají sjezdy, víceméně symbolická a většina jezdců delší tratě by ji asi uvítala spíše na Zadově. Sortiment byl obdobný jako na první občerstvovačce.
Sjezdy posledních kilometrů:Následovalo klesání rychlými sjezdy k Vimperku. Déšť sice již přešel v občasné mžení, ale ve sjezdech mi začínala být zima. Navíc kolo obalené blátem začínalo pomalu stávkovat, takže při řazení lehčích převodů v občasných výjezdech jsem si téměř udělal mozol na palci. Kilometry však rychle přibývaly a po průjezdu vojenského prostoru čekal již jen závěrečný výšlap do autokempu Vodník a průjezd cílem. Výsledný čas 3:23:48 mě řadí na 328. místo v absolutním pořadí.
V cíli:Po odevzdání čipu jsem se pokusil trochu opláchnout kolo, ale po patnácti minutách čekání jsem začal jektat zubama a šel se převlíknout. Dvě hadice na 500 kol je zkrátka málo. Ale to je problém téměř všech maratonů. Převlečen do suchého jsem se tedy vydal pro občerstvení a postavil se na konec dlouhého hada hladovců. Studené špagety s omáčkou byly ohřívány až na místě, takže jsem se na řadu dostal až při vyhlašování výsledků. Vyhlašování proběhlo jen s mírnými zmatky a střídmá tombola (na kterou se původně zapomnělo) byla nakonec vylosována. Vysvitlo dokonce i sluníčko, proto věřím že většina účastníků byla spokojena. Závěrečné hodnocení:
Velmi pěkná trať, dobře značená, na všech komplikovaných místech byl pořadatel.
Občerstvovací stanice by mohly být lépe organizovány – dolévání lahví.
Lépe organizovat výdej občerstvení v cíli a mytí kol – více hadic.
Zajistit důstojný průjezd cílem i pro posledního závodníka- platí stejné startovné.
Další informace: fotogalerie, kompletní výsledky
Sváťa Votruba
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie