Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Po Pražských (Zámeckých) schodech to jde i po ráfku

9.6.2005 17:50

Na schody jsem napoprvé ve zkušebním okruhu najel opravdu s velkým respektem. Už po dvou odpočívadlech jsem nechal brzdy chvilkama odpočívat. Stačilo mi jen dotáhnout řemínek přilby. To kamarád Dušan měl začátečnické problémy - čtyřikrát mu na schodech spadnul řetěz a dvakrát spadnul při následném vysedání. Nevypínali mu nášlapy (nebo to spíš neuměl). Poradil jsem mu, že namísto zastavování a ručního nahazování řetězu postačí, když bude občas šlapat i z kopce a řetěz mu naskočí sám. Rada se osvědčila - v samotném závodě neměl (na rozdíl ode mě) problém.

Bookmark and Share

 Pražské schody se jezdí na okruzích s délkou kolem 1400 metrů a převýšením cca 60 m na okruh. Start je možný jen pro registrované eliťáky a zvaná zahraniční esa. Letos jimi byly José Hermida (stříbrný olympionik z Atén),  Ralf Naef (mistr Evropy z roku 2003) a tradiční účastník Miquel Martinéz (olympijský vítěz ze Sydney 2000, pětinásobný vítěz Schodů). Mě se s kamarádem Dušanem podařilo na poslední chvíli (a víceméně z hecu) přihlásit do vedlejšího závodu VIP osobností HP Bike, který se jel na tři okruhy. Osobnosti jsme a HP taky dobře známe, tak jaképak copak, tenhle závod je pro nás jako stvořený:-) Na startu jsem se postavil do druhé řady a dával stále nejistému Dušanovi dozadu další a další rady, které ostatní trochu bavily. Robert Bakalář potom dělal rozhovory s bývalými reprezentanty na dráze a v cyklokrosu Jiskrou a ještě jedním, který taky vypadal že ho forma neopustila. Vůbec i ostatní nevypadali na kancelářské krysy a sváteční jezdce, což jsem dle názvu Závod VIP osobností HP Bike odhadoval. Začal jsem se pomalu loučit s umístěním na bedně. Ohlásili minutu do startu, našlápl jsem do pedálů a do slídivé švenkující kamery nasadil hódně tvrdý Margl bikeovský výraz. Odstartováno, odrážím se a snažím se rozjet. Moc to nešlo, poněvadž jsem tam zapomněl celkem těžký převod, který mě donutil do celkem ostrého kopce zakličkovat. Ostatní trochu hudrují, ale velice spokojeně mě předjíždí. Naštěstí jsem rychle několikrát podřadil, ve stoje výrazně zrychlil a snažil se cestou na Hradčanské náměstí dojet čelo. To se mi tedy nepodařilo ani náhodou, ale aspoň mně moc neujeli. Stejně však na první schody najíždím jako pětadvacátý. Na schodech jsem uplatnil tréning z jara při sjezdu schodů ze svatého Hostýna a odvahu (nebo šílenost?). Pouštím to dolů pěkně hnedka zostra a brzdím čím dál méně. Než jsem sjel k první ostré zatáčce, předjel jsem 9 bikerů. Pak následuje prudká zatáčka o 180 směru, kratší série schodů a znovu do protisměru. Potom stopadesátimetrový rovný úsek z kopce po (drobných) kočičích hlavách, pak zatáčka do pravého úhlu dolů kolem U 3 červených růží a Černého kocoura. Cestou předjíždím další 4 bajkery a dalšího vybržďuji v zatáčce. Sprint přes Malostranský náměstí, za podjezdem znovu smykem vpravo na stoupání po Tržiši a Břetislavově. A potom je tu nejprudší stoupání s převýšením přes dvacet metrů do Jánského vršku. Zde jsem řadil nejmenší placku a na třetí nejlehčí jsem to v sedě s pár podklouznutími vyjel.Podařilo se mi přitom dojet a předjet další dva borce. Za Vrškem uhýbáme na Nerudovku, projíždíme místem startu a potom furt po hrbolatých kostkách vystoupáme až nahoru ulicí s výstižným názvem Ke hradu. Už po prvním kole toho mám dost. Tempo máme pekelné a nejsem žádný sprinter ani náruživý vrchař. Naštěstí si můžu odpočinout ve sjezdu po schodech. Tentokráte už vůbec nebrzdním a docela si je užívám. Na odpočívadlech se dokonce odrážím a prvních několik schodů vždy přeskakuji. Je to rychlejší a méně to drnčí. Opět Malostranské, podjezd, stoupání... Pozici držím, jede se mi však do kopce stále hůře. Jánského vršek zvládám už jen s velkými problémy. Na Nerudovce se pode mnou kolo dokonce nějak houpe. Mrknu dolů a náhle mi dochází příčina problémů v kopcích a je mi smutno. Pneumatika je skoro prázdná. Není to však ještě úplně na ráfek, tak stoupám dál. Cestou na hrad za sebou zahlédnu Dušana. Chtěl bych zrychlit, snažím se, ale to už jedu fakt jen po ráfku a cítím jak se kolo pode mnou vlní. Přemýšlím zda odstoupit ze závodu. Spravovat to nemá cenu - než bych vyměnil a nafoukl duši, tak všichni ostatní stihnou objet poslední okruh. Těsně před závěrem stoupání mě Dušan rychle míjí. Nakonec se rozhoduji pokračovat. Myslím na to, že jedu poprvé a asi i naposled. Navíc jsem bojovník a strašně nerad něco vzdávám. Můj nedávný noční přesun na silničce s proraženým předním kolem na posledních třiceti km mě dává trochu naděje. Jako patrně první závodník v historii se proto spouštím s prázdným zadním na cca 200 Zámeckých schodů. Jedu ve stoje, trochu nachýlený dopředu, abych kolu odlehčil. Přesto příliš nebrzdím (ani to při téhle poloze moc nejde). Dokonce předjíždím jednoho závodníka nazpět. Na následující sklopené rovince mě to však hned vrací a oznamuje mi novinku - že prý mám píchlé zadní. "To vím" odsekávám zarputile a jedu dál. Na obrátkách do protisměru a v zatáčce za podjezdem mě to málem odrolovalo do zábradlí, ale vždy jsem to jentaktak ustál. Neznám moc šílenců, co by po těchto zkušenostech pokračovali, mě však ještě čekal kopec. Poslední stoupání je nápor na fyziku, ale hlavně na psychiku. Cítím, každou kostku, šlapu ze všech sil lehký převod a stejně to skoro nejede. Přitom mě předjíždí jezdec za jezdcem a každý druhý mě upozorňuje, že mám v duši :-) prázdno nebo aspoň soustastně utrousí, že je to smůla a jistě tvrdá dřina. To tedy je a řeči těchto závodníků, které bych bez problémů pobil, mi taky náladu nezvedají. U Jánského vršku mě znovu podporuje fanděním kolega Cyril. Abych ospravedlnil své bídné tempo i umístění, křičím, že mám prázdné kolo. Od té doby mi do tohoto stoupání fandí všichni okolostojící a zblízka mé trápení natáčí i kamera. Za normálních okolností bych slezl a tlačil. Teď už to ale prostě nejde. Na schůdcích před největším kopcem mi dokonce  proklouzne ráfek v pneumatice. Ztrácím již tak dost mizernou rychlost a těsně před vrcholkem zavrávorám. Odrážím se rukou od stěny domu vlevo a ještě kousek popojedu. Stejně si však nakonec šlápnu na zem. Ale to už jsem fakt na Nerudovce, kde už to zase trochu jde i po ráfku. Následuje nekonečné stoupání, které jedu na zapřenou a stále se ohlížím po rychle se blížících soupeřích. Za udiveného přihlížení houstnoucího davu dojíždím do cíle jako jeden z posledních, avšak se zadostiučiněním, že jsem to nevzdal a pokažený závod dokončil i přes nepřízeň osudu. Mnohé z vás asi napadlo co ten ráfek. Máte pravdu "šel od toho". Byl na několika místech naražený (=zůžený´). A taky pokroucený do solidní osmy - když jsem pak kolo tlačil, drhlo o brzdu a netočilo se. Cyril dokonce tvrdil, že nést ho na rameni, by bylo do kopce rychlejší než překonávat odpor brzdy. Poprosil jsem mechanika Dlouhána a ten mi ho provizorně spravil, tak že házel do strany jen nepatrně. Dokonce jsem na něm ještě kamarádům co přišli pozdě na závěr názorně ukázal, jak že jsem ty schody sjížděl. Ještě předtím jsme však sledovali úžasný výkon profesionálů. Ti namísto našich tří, absolvovali hodinový závod + jedno kolo. Přitom jezdili okruh něco málo přes tři minuty! Byla to jedinečná možnost dívat se naší i světové špičce MTB jezdců doslova do tváře a sledovat a porovnávat jejich tempo kolo za kolem. S obrovským náskokem poprvé vyhrál Španěl Jose Hermida před naším Tomášem Vokrouhlíkem a Pavlěm Boudným. Pětinásobný francouzský vítěz Miquel Martinez měl tentokráte smůlu. Dlouho se držel vepředu, ale pak ho zradila odpružená vidlice, která se zasekla a pružit přestala. Několikrát ji improvizovaně spravoval, ale patrně se to úplně nepodařilo. Přesto (stejně jako já) nevzdal a poslední dvě kola dokonce odkroužil v závěsu za vítězem Hermidou, aby ho před cílem lehce předjel. Byl to prostě fajn závod, v úžasném prostředí historické Prahy se skvělou atmosférou mezi závodníky i diváky. A jestli pojedu příště zas? Zkusím se přihlásit a pro jistotu dříve než letos. PS: Připomínka k pořadatelům - podali výborný výkon v přípravě i v uspořádání závodu, nicméně něco bych si hnidopičsky přece jenom našel. A to, že jsem nikde na webu nenašel - výsledky. Byla to sice "jenom" exhbice, ale přece...

Diskusní fórum pro: "Po Pražských (Zámeckých) schodech to jde i po ráfku"

Názor Autor Datum a čas
RE: Po Pražských (Zá... fotograf 12. 6. 2005, 10:51
RE: Po Pražských (Zá... Vendy 10. 6. 2005, 18:08
RE: Po Pražských (Zá... JFK 10. 6. 2005, 10:50
RE: Po Pražských (Zá... kolega Cyril 10. 6. 2005, 10:24

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |