Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

S bikem ve Slovenských Dolomitech

14.6.2005 08:28

S krásou Súlovských skal jsem se poprvé seznámil letos na jaře při pěším výletu. To jsme šli standardní stezkou po jejich rozeklaném hřebeni s úžasnými „leteckými výhledy“ do okolní krajiny. Po zjištění, že se přímo v Súlově pořádá bikemaratón, jsem neváhal ani chvilinku a zařadil jej do svého startovního kalendáře. A mohu rovnou říct, že jsem se rozhodl velmi dobře.

Bookmark and Share

Minulý ročník poznamenala nepřízeň počasí, která proměnila závod v bahenní lázně. Letos byla předpověď o mnoho shovívavější. V Súlově nás ráno 4.6. přivítala nejen zcela modrá obloha ale i bezchybná organizace. Na každé křižovatce pořadatel směrující kolonu přijíždějících aut na fotbalové hřiště, které se proměnilo v provizorní parkoviště. I samotné parkování usměrňovali pořadatelé. Zázemí hřiště posloužilo zároveň jako WC. Registrace probíhala o 300m dále běžným způsobem, bez zádrhelů a problémů. Bylo zde patrné, že tento závod je vyhledáván nejen domácími bikery. Jako zálohu za chip šlo složit jak slovenských, tak i českých 500 Kč. Však celá čtvrtina startujících byla z Čech a Moravy. V 9:00 startují borci z dlouhé trasy (92km) a čtvrthodiny po nich nejpočetněji zastoupená střední trať (49km) na kterou jsem přihlášený i já. Pět minut před startovním výstřelem jsem již připraven v sedle a vybírám si místečko uprostřed pole, kde bych také chtěl dojet. Tentokrát jsem rozhodnutý si závod pořádně užít, pokochat se krajinou. Nechci jet druhou půlku trasy se svěšenou hlavou a zamlženým zorným polem. Komentátor na startu laškuje.. „Borci v prvních řadách mají tep 160/min, zatímco ti vzadu ještě v klidu tráví snídani při svých 80ti tepech“. Pohledem na svůj tepák zjišťuji, že jsem asi duchem na nejbližším kopci. Je na něm skoro 180 a to jsme ještě neodstartovali. Určitě se na tom podepisuje nejen startovní nervozita, ale i mé nachlazení. START!Stačím ještě zahlédnout rychlé blesky z předních řad jak bojují v první zatáčce o co nejvýhodnější pozici. Po pár sekundách se rozjíždím i já vstříc nejkrásnější trase, kterou jsem zatím absolvoval. Prvních pár kilometrů jedeme po asfaltu do mírného kopce. Mnou zvolené tempo je asi opravdu nehodné závodu, protože se přede mne dostávají mladí, staří, důchodci i důchodkyně. Nenechám si kazit náladu podpořenou hřejícím sluníčkem a zvolna zdolávám i první kilometry v terénu. Jakmile se stoupání změnilo ve sjezd, přebírám iniciativu zase já. Krásně jezdivý sjezdík přímo vyzývá k hraní si s terénem. Klopené zatáčky, kořeny a ploché kameny sloužící jako skokánky, stezky pro jedno kolo v hlubokém lese, luční chodníčky – to vše nabízel první sjezd zpátky do Súlova. A nejen to – úžasné panoráma bílých skal nad zelenými lesy. Jsem tak nadšený z tohoto zážitku, že při průjezdu Súlovem po deseti kilometrech skáču s kolem vysoko do vzduchu – tzv. „něco pro diváky“. Krátké intermezzo v podobě asfaltu je brzo vystřídáno drsným stoupáním. Již při přihlašování jsem se divil, jak je možné na relativně krátkou trať napasovat převýšení skoro 1500m. Během dalších deseti kilometrů to na vlastní nohy zjišťuji – to stoupání nemá konce. Za každým kopcem je kopec ještě větší. Štěstí je, že vede kompletně v lese – stín je příjemný. Povrchy se pěkně střídají – šotolinka, udusaná hlína, potůček tekoucí po cestě, bahýnko – zkrátka žádná nuda se nekoná. Souputníci, kteří stoupají se mnou jsou ze stejné sorty - již nikam nespěchají, snaží si to užít. To už se ale blížíme ke konci stoupání a ve sjezdech mám zcela jiné představy o užívání si než oni. Během prvních desítek metrů se dostávám dopředu a volnou stezku opět využívám na maximum svého kola. Mít celoodpružené, tak mě asi už nezastaví vůbec nic. V hlavě mi znějí texty Linkin´ Park a na tváři se usazuje spokojený úsměv. To „trápení“ ve výjezdech má přeci jenom smysl. Málem jsem probrzdil první občerstvovačku. Nestačím se divit – za skupinou bikerů je několik muzikantů v kroji a hrají lidové písničky. Takovéto zpestření jsem ještě neviděl ;o) Chvíli postojím, vypiju dva ionťáky a jedu dál. Na jídlo přeci jenom bude čas na dalších občerstvovačkách (celkem byly na trati tři, což je na 50km také úctyhodný počet). Opakuje se scénář dlouhý výjezd – dlouhý sjezd. Všechny jsou korunované úžasnými výhledy na bílé vrcholky, člověk se nestačí kochat. Na konci sjezdu je většinou nějaká víska, kde je dostatek fanoušků. Obzvláště děcka jsou ze závodu vyloženě nadšená – fandí, tleskají, povzbuzují. Jedna holčička dokonce stojí s napřaženou ručkou a sbírá plácnutí od závodníků. Samozřejmě jí tu radost nezkazím a plácnu si také, ten úsměv vidím ještě teď. Na poslední občerstvovačce do sebe nasoukám tří výborné štrůdly s mákem a škrábu se do posledního kopce. Už není tak výživný, jako druhé stoupání ze Súlova, ale sil pomalu ubývá. Na řadu přichází převod zvaný večerníček a vydrží celých 5km. Předjíždí mě již jenom pár kolegů, ale já moc dobře vím, že díky závěrečnému sjezdu jim ukážu v cíli záda. Rozhodně jsem se nezmýlil a lesní pěšinka mě přivádí na asfaltku, která projíždí cílem. Spolubojovníci odpadli v lese, tak nikým nerušen proskakuji cílovou lajnou a na výsledkové tabuli se objevuje mé jméno a čas. Závěr maratonu probíhá v klasickém duchu – vyklepat z nohou největší únavu, vrátit chip, vystát si krátkou frontu na grilované kuře a půl litr kofoly, sednout si někam do stínku a v klidu rozjímat nad celým závodem. Čekání na vyhlášení výsledků a tombolu zpříjemnil „Jardo“ Spěšný se svou trialovou show a závody nejmladších cyklistů o nejpomalejší jízdu. Tentokrát se na mně štěstí v tombole neusmálo a tak nastal čas na zpáteční cestu s prázdnýma rukama, ale hlavou plnou krásných vzpomínek. Sám za sebe musím uznat, že tento maratón se vyšplhal na pomyslný vrchol všech absolvovaných závodů. Krásné prostředí s výraznou dominantou slepencových skalisek, úžasně jezdivá trať s přiměřenou délkou, náročná na převýšení, kvalitní zázemí všech účastníků (výsledkový servis, mytí kol, sprchy, občerstvení) a to vše spojeno v jeden fungující celek díky bezchybné organizaci pořadatele. V tomto případě nemusím přemýšlet, jestli se příští rok vrátím. Dokonce přítelkyně (zatím jako doprovod a fotografka) uvažuje o účasti na nejkratší trati (29km) a to už je důkaz místo slibů! Lukáš BudínskýFoto: Jarka Bambuchová

Diskusní fórum pro: "S bikem ve Slovenských Dolomitech"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |