Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Juvacyklo Twister Marathon aneb stovka v Chřibech

16.6.2005 11:13

Krásná krajina chřibských kopců se presně před rokem stala kulisou pro nastartování mé „velkolepé“ bikerské kariéry. Po úspěšném (dojela jsem a přežila jsem) zdolání prvního závodu mě tato naprosto nelidská a zničující zábava chytla za srdce a ne a ne se pustit. A tak v sobotu 11.6., chvilku po deváté protahuju ztuhlé tělo a nervozně popoháním svého nevýpravného přítele.

Bookmark and Share

Včera večer mi u liduprázdné prezentace přidělili startovní číslo 03, a to mě samozřejmě zavazuje k velkolepým výsledkům! Navíc celý pátek s lehkou nadsázkou kdekoho přesvědčuji, že tentokrát to určitě vyhraju. Když po deváté hodině konečně vytáhneme na světlo naše biky a pokoušíme se nějak rozjezdit, s obavami sleduju nebe. Loňské počasí proměnilo první ročník závodu v „moravský Vietnam“, bohužel pohled na oblohu a uplynulý deštivý týden dávají tušit opět kvalitní bahenní zážitek, i když sluníčko přece jen nesměle vykukuje. Tentokrát však nezbyde ani čas na předstartovní nervozitu. Řadíme se asi pět minut před startem, chumel závodníků však není ohromující, obavy z počasí s účastí značně zamávali. Poprvé pojedu stejný závod, i když dnes k němu přidám dalších 45 km. Je odstartováno. Na trati byly provedeny nějaké změny, ty ale přijdou na řadu až později. Míříme spořádaně přes Buchlovice k hradu Buchlov. Už po prvních kilometrech je mi jasné, že tento závod se nikde „neucpe“, člověk může v klidu naplno šlapat. Než se dostanu pod hrad, je již startovní pole docela dost roztrhané a já jsem jako obvykle uvízla na chvostě. Ovšem jinak je situace na trati příznivá, blato samozřejmě nechybí, ale vše je sjízdné, v lese sem tam kaluž, v podstatě si člověk nemůže stěžovat. Loni bylo hůř, aspoň já mám ten pocit. Míjím statek Zikmundov, přichází na řadu první náročnější kopec. Tady jsem si tehdy prožila své první nepříjemné křeče v nohách. Když bez známky únavy (jde asi o 13. km) míjím osudné místo, usrknu si na oslavu vítězství nad křečovým amatérismem minerálky z dvoulitrové cisterny na zádech a s nadšením pokračuji dál. Na trati však místo soupeřů doháním spíše jen skupinky skautů a turistů. Zvláště u odbočky na novou rozhlednu na Brdu je poměrně rušno. Samozřejmě v daný moment mě závodní adrenalin pasuje na vládce lesa a tak uháním k první občerstvovačce na 20. kilometru. Sil mi sice ještě moc neubylo, ale já si takové menší občerstvení v žádném případě nenechám ujít. Předjíždí mě přitom pár soupeřů, ale nikoho z nich netíží představa dalších 80ti km. Mám za sebou první kelímek ionťáku a před sebou první změnu na trati. Dlouhý asfaltový sjezd z Bunče byl tentokrát v počátečním úseku opepřen technicky náročnější zkratkou lesem, která začíná padákem s obrovskými kořeny, a ty ve mě skutečně budí respekt. Proto poprvé slézám z kola a k nedalekému potoku raději seběhnu. Dál už mě dlouhý pohodlný sjezd nechá odpočinout, však já vím, co teď přijde. Strastiplný stoupák od Zlacké studánky až skoro ke Královu stolu jsem celý vytlačila jako loni. Ovšem pravda je, že letos mi nezůstávali tretry uvězněny v mazlavé slínovici, kdo se dostatečně motival (já bohužel / bohudík ne), mohl v pohodě horní část stoupání vyjet. „Prosím vás, nevíte, kolik už máme ujetých kilometrů?“ špitl za mnou zoufalý dívčí hlásek uprostřed svahu. Přátelsky ujišťuju mladou závodnici na krátké trati, že jsme v půlce a dál už to bude jenom lepší. Aspoň do konce prvního okruhu, myslím si v duchu. Fakt to docela ušlo, nebezpečnější sjezdy, kterých jsem se loni zalekla, mi teď nedělají velké problémy. Pravda, nejsou tak rozbahněné. No ale dost. Abych si pořád jen nelibovala, jak mi to krásně jede, bikový bůh začíná laborovat s počasím. Dosud bylo až zbytečně příjemně pod mrakem, je potřeba něco z toho mraku vyždímat. Poté, co lehce doplňuju energii na druhé občerstvovačce a opět stoupám cestou necestou zpět ke statku Zikmundov, nebe vykládá své karty. Pro začátek přijde lehký deštík, jeho intenzita po výjezdu z lesa samozřejmě nabývá na síle - co bych z toho jinak měla! Déšť naštěstí trval jen tak dlouho, abych si to s tou „stovkou“ nestihla rozmyslet. A tak už se ocitám opět u Buchlova, sjezd do Buchlovic a … další změna na trati, docela nepříjemná. Výjezd po louce k silnici I/50 byl docela pekelný. Po jeho zdolání se závodník již raz dva ocitá zpět na Smraďavce. Všichni spolubojovníci z chvostu startovního pole však zbaběle zahýbají do cíle. Takže to vypadá, že od teď ze mě bude sólo kapr a na trati úplně osiřím. Stalo se. Když jsem kousek od cílového prostoru obštastnila žaludek kouskem rohlíku, banánem a rozinkama (čas oběda již minul a on se hlásil o svá práva), hodný servisman se mi postaral o promazání řeťězu, bylo na čase pokořit druhou půlku tratě. Tu první jsem zvládla o půl hodiny rychleji než loni. Následujících téměř 20 km uběhlo v duchu zpevněných asfaltových cest. Šlapalo se po rovince, více do kopce, ale i z kopce. Každopádně mě chytá krize. Nohy by šlapaly, ale přepadá mě taková malátnost, chvilku bych si zdřímla, zvláště když míjím cykloturistu na „ležícím“ kole. Probere mě až další občerstvovačka. Tady se dozvídám, že čekají ještě jednoho zoufalce a pak to balí. No co, někdo musí být poslední. Aby mi to nebylo líto, přidá se ke mně dnešní věrný kamarád déšť. Pár kilometrů za Stupavou se dostávám do terenní části tohotu okruhu, zvláště sjezd do Koryčan je docela zajímavý. Stejně tak výjezd, v mém případě výtlač na kopec Vršava kousek za Koryčanama. Každý kopec však jednou skončí! Jsem nahoře, nasedám a mířím k poslední občerstvovačce. Tady už na mě culí známé tváře kamarádů, kteří zajištují podporu závodníkům na poslední metě necelých dvacet km před cílem. Začínám nadšeně brzdit, konečně si po hodinách samoty trochu povykládám. „Jeď, jeď, nezastavuj“ křičí Maruška, stará (mladá) dobrá kamarádka z lavic gymnázia. „No toto, oni si ze mě ještě budou dělat srandu, člověk už nemůže…“ myslím si v duchu, tvářím se zmateně, ale pokračuju dál. Myslím, že jsem nebyla sama, kdo nechápal. Pořadatel tady totiž nechal závodníky, ještě než přistoupí k hodovním stolům, objet asi 2 km okruh pod hrad Cimburk a zpět. Když konečně zastavuju, dostává se mi za odměnu perfektního servisu, Michal pucuje brýle a Maruška mě pobízí do koláčů (fakt byly dobré). Navíc se dovídám, že kola s ženami v sedle dosud projeli jen dvě. Vzhledem k tomu, že za mnou jedou již jen dva pohodoví „uzavírači tratě“, je to jasné. Když dojedu, budu na bedně. A to je výzva. Jsou asi čtyři hodiny, limit je do šesti, to stíhám. Taková informace vás samozřejmě hrozně nadrcne, naráz mám obrovskou chuť závodit. Bohužel široko daleko není s kým, tak se teda soustředím na ten dojezd. Sešup do Osvětiman jsem zvládla, na Smraďavku už je to jen přes kopec. Zato docela nepříjemný, chuť závodit mě opouští a s ohledem na své zdraví jen rezignovaně tlačím. A protože vše musí jednou skončit, pádím konečně dolů ke Smraďavce. Poslední bahno v lese a ocitám se u kempu. Při sjezdu zapózuju na foto rozvášněné dvojici fanoušků, kteří přijeli zafandit až z dalekých Zádveřic. Seběhnu hrůzostrašnou kořenovou stezku k prameni smradlavé vody a…cíl!!! Dojela jsem. Oblouk ještě stojí. Myslím, že můj průjezd někdo zaznamenal. Je 17:05 (časový limit závodu byl do 18:00)! Teď však následovalo spíše rozčarování, i když blažený pocit z dalšího dojetého závodu mi nemohlo nic zkazit. Po příjezdu zjišťuji, že nakonec ve své kategorii vítězím!!! Sice jen proto, že žádná jiná žena mezi 18 a 40lety nenašla odvahu jet 100km trať, ale i tak, beru to jako úspěch. Bohužel pořadatelé ne. Po chvíli mi přítel s lítostí oznamuje, že vítězové už byly bohužel vyhlášeni. Mimo to je v plném proudu tombola, o tom, že hasiči, co umývají kola, jsou dávno pryč, raději nemluvím. Mám obavu, jestli ještě vůbec dostanu aspoň slíbené teplé jídlo. Nakonec Michal vyptal zbytek guláše a já igelitku s první cenou. Další informace: výsledky, foto & video Zuzka Šlapalová Mužský pohled na 100km věc >>>

Diskusní fórum pro: "Juvacyklo Twister Marathon aneb stovka v Chřibech"

Názor Autor Datum a čas
RE: Juvacyklo Twiste... kVítek 17. 6. 2005, 20:29

Související články

Žádné související články

Související publikace

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |