Bahnitý očistec ve Znovíně
8.7.2005 07:09
Je pátek odpoledne. Vyjíždíme s taťkou z Ostravy do Jedovnic, kde nás čeká týdenní cyklistické soustředění. Ještě před ním se však v sobotu mám zúčastnit maratónu na jihu Moravy. Vinařskou padesátku nedaleko Znovínu jsem jela před dvěma lety. Jednoduchá trať, minimální převýšení, skoro pořád na velkou pilu, velká rychlost, obrovské množství lidí, vinice, množství prachu a příšerné horko. Tak si to pamatuji...
Po cestě zastavujeme v Holešově. Taťka se šel zaregistrovat na Drásala. Začíná pršet. Jemný déšť se střídá s lijákem. Doufám, že se počasí do zítřka umoudří. Bohužel, lije celou noc...
Ani ráno déšť neopadl. Start je o půl desáté, drobně poprchává. Jdu se zaregistrovat a pak do prostoru startu. Za námi se formuje obrovské množství lidí. Konečně start, už jsem celá promrzlá. Jako obvykle na Vinařské padesátce všichni vyrazí zběsilé vpřed, aby se dostali co nejvíce do předních pozic. Pevný povrch cesty umožňuje rychlou jízdu. Tato pohoda však netrvala dlouho. Nájezd na louku a terén ukazuje změnu charakteru tohoto závodu.
Mazlavé bláto se pomalu, ale jistě nabaluje na kola, rám, přehazovačku, přesmykač i závodníky. Postupně se na biku vytvářejí obrovské hroudy bláta, které blokují kola. Nezbývá než zastavit a bláto odstranit. Jízda se střídá s tlačením kola. Vypínám přední brzdu, ať se kolo může protáčet a ve sjezdech brzdím jen zadní. Ze zoufalství stejně (jako mnozí ostatní) mnohdy jedu polem, kde je méně bláta. Vzrostlé obilí mě švihá do nohou, ale přinejmenším to jede. Každý asfaltový úsek znamená záchranu, alespoň chvíli se dá jet.
Asi na třicátém kilometrů mi totálně došlo. Množství bláta mi dokonale obalilo kolo. To už se nedá ani tlačit, kola se prostě neprotáčejí rámem. Tahám svého Authora, občas se ho pokouším i zvednout a nést, ale váží snad devadesát kilo! Přepadají mě chmurné myšlenky na to, že to zabalím. Určitě bych nebyla první ani poslední. Stovky závodníků postupně vzdávají svůj boj s blátem. Nakonec jsem promáčený blátivý úsek s vypětím všech sil překonala. Vinařská padesátka je zajímavá i tím, že se částečně jede v Rakousku. Jedeme vinicemi po asfaltové cestě, jaká úleva oproti zabláceným úsekům. Před cílem ještě spurtuji se soupeřkou, která mě na panelové cestě dojela. Byla jsem rychlejší.
Konečně projíždím cílem, dostávám tašku s vínem a reklamními předměty. Jdu se podívat, jak jsem dopadla. Protože juniorky kategorii nemají, musela jsem jet za ženy. Podle výsledkové listiny jsem devátá. Z pořadí jsem trochu překvapena, kde se vzalo dalších pět žen přede mnou opravdu nevím. Kamarádka Soňa je šestá, Martina Němcová je až čtvrtá. Startovala jsem z první řady. Dlouho jsme jely se Soňou společně, pak nás předjela Martina. Při opravě zasukovaného řetězu mě předjela ještě jedná žena. Kde a kdy mě předjelo dalších pět žen, opravdu nevím. Navíc po celou dobu maratónu mi lidé hlásili pořadí, které se střídavě měnilo mezi druhým až čtvrtým místem. Přehlédnout jednu či dvě soupeřky se dá, ale hned pět? Zřejmě těch pět žen bylo dokonale maskováno a zabláceno a tři z nich byly navíc v dokonalé formě, když dokázaly porazit i bývalou mistryni v cross country Martinu Němcovou. Ale snad jsem se jen spletla a skutečně to tak bylo.
Nic to ovšem nezmění na situaci, že letošní Vinařská padesátka byla nezvykle náročná. Místo jednoduchého a rychlého závodu to bylo opravdu náročné trápení závodníků a hlavně kol. Stovky závodníků celou trať neobjelo. Všichni se do prostoru vrátili zablácení, špinaví k nepoznání a s téměř nepojízdným kolem. V cíli na všechny čekalo občerstvení a hlavně víno z místních vinařských závodů. Závod vlastně pro mě pokračoval ještě další den. Po sobotní hrubé očistě kola, jsem v neděli kolo čistila několik hodin znovu a na řadu přišlo i rozebírání a čištění součástek, které jsem v životě ještě nerozebírala.
Veronika Fojtíková
Kompletní výsledky ZDE
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy