Budvarcup, nejdřív bahno, potom i pivko
8.9.2005 11:36
Dobrý bikemaraton lze uspořádat i bez trasy vedené drsným terénem v horách. Podruhé jsem se o tom přesvědčil v Budějicích, kde pořadatelé postavili skvěle značenou trať, kterou neznehodnotil ani padající deštík a mlha na Kleti. Naopak učinil ji o dost atraktivnější.
Ke startu
V předvečer závodu panovalo krásné a teplé počasí, houfy závodníků se prezentovalo na dlouhou 95 km trasu Budvarcupu. Ráno se zatáhlo, pak přišel deštík a většina se na prezentaci přiklonila ke kratší 55 km trati. Já ne, věren heslu, čím delší trasa, tím větší zážitek, jsem se navzdory narůstajícím kalužím na štěrkovitém oválu v místě startu a cíle zapsal na oficiální trasu dalšího závodu bikemaratonské veloserie.
Připravit
Prezentaci musím pochválit, proběhla bleskově a ušetřený čas jsem tak mohl věnovat přemítáním nad tím, zda koupit či nekoupit nový plášť namísto mého zasloužilého a ojetého Michaelin wapera 2,1. Přes obavy z podkluzování zvítězila moje lakota, a tak jste přišli o nějakou tu legraci vyplývající z mých oblíbených improvizací dvacet minut před startem. Takto jsem jen zjistil, že ta mišelínka je nasazena nesymetricky, takže se při otáčení vlnila. Přesto jsem to neřešil, objel kolečko a postavil se pod nafukovací reklamní oblouky do kaluží před startovní páskou mezi ostatní dvě stovky odhodlaných bikerů a bikerek..
Místní speaker dělal co mohl, přesto jsem už po deseti minutách čekání v dešti nemohl vystát jeho moudra a na start jsem byl řádně natěšený.
Start
A už se hýbáme. Překvapivě však dozadu. Je nutno couvnout kvůli reklamnímu focení. No fuj. Naštěstí za minutu je odstartováno a vyrážíme vpřed po rozmočeném oválu. Za stadionem jedeme kilometr a půl po silnici. Je to pěknej frmol a mám co dělat, abych moc neztratil. Podařilo se a na jakousi červenou antuku v lese, vjíždím stále v první polovině startovního pole. Po antuce následuje panelka. Co dva metry to s námi hrkne a trvá to další kilometr. Pak opět silnička, zjišťuji, že to se mnou hrká co dva metry pořád. Obavu, že jsem dostal tik, vystřídá zjištění, že takto se chová blbě nasazená mišelínka-asymetrička.
Terén, první stoupání, občerstvovačka
Vjíždíme do lesů a zde se nějaké to hrkání ztratí. Zato se zde neztrácím já. Trať je fakt dost dobře značená, díky výrazným značkám nezabloudí snad nikdo. Zkraje to ani nehrozí, až do patnáctého kilometru se jede dlouhý had a stále se s někým předjíždím. Pak se začne výrazněji stoupat a vyškrábat se na Kluka (630 mnm) už dává některým zabrat více než mně, takže se pomalu posouvám vpřed. A už je tu první oficiální občerstvovačka (tu, kde podávali svištícím závodníkům reklamní sycenou vodu nepočítám). Slézám a žádám doplnění camelbacku.Jenže ouha, osazenstvo není moc zkušené a dolévá mi to po jednotlivých 2dcl kelímcích přičemž půlka vytéká na zem a druhá na mé ruce. No nic, vezmu raději pár tyčinek do kapsy a jedu dál. Pokračuje to nahoru a dolu, přitom se díky trvajícímu dešti zhoršuje podklad. Levnější nebo méně seřízená kola mají problémy s řazením. Mně vše přes silně zabahněný (ale fungl nový) řetěz vše funguje jakž takž.
Nejtěžší úseky a setkání s povídálky
Další kopec na 36. km Vysoká Bělá (803 m n. m.) s 200 m převýšením je záběr pro každého. Zde se v podstatě rozhoduje o umístění. Podařilo se mi zůstat v sedle i v největších stoupáních. Následující dlouhý sjezd si užívám a na kluzkém terénu předvádím občas solidní ekvilibristiku. Za Kuklovým začínám opět stoupat, postupně sjíždím další a další tuhnoucí jezdce. Přestalo pršet a mně narůstá sebevědomí. Pak začínáme stoupat na nejvyšší bod, kterým je Kleť, a já o něj přicházím. Důvodem není ani tak kopec sám, jako spíše fakt, že mě rychle dojíždí dvojice týpků, která si i přes ostré stoupání neustále dost nahlas povídá. Já si tak mohl poslechnout popis rodinných vztahů i vztahů jednotlivých jejích členů k cyklistice. Když mě předjížděli, mohl jsem klidně poslat pozdravy manželkám Ireně a Sylvě i jejich dětem. Naštěstí mi rychle odjeli vzhůru do mlhy.
Tam se také kousek pod vrcholem Kletě (1083 m n. m.) ukrývala druhá a poslední občerstvovačka. Situace s doléváním camelbacku se opakovala – opět žádná nádoba, k dispozici pouze kelímky. Pořadatelé byli vymrzlí a do servírování dobrot se dvakrát neměli. No, ionťák, pomeranče a tyčinky tam měli, to mi ke spokojenosti stačí a čas ztracený plněním camelu můžu přece dohnat v následujícím sjezdu. Ten stál za to, jako jediný měl opravdu trialový charakter a já, nikým nebržděn, jsem si ho mohl užít naplno. Na dalších 6 km jsem předjel další bajkery včetně té ukecané dvojice. Díky tomu jsem si mohl v následujících výjezdech poslechnout i vyprávění o zálibách a úspěších jejich výrostků. Snažil jsem se jim ujet, ale fakt měli kondičku o dost lepší a těch sjezdů už potom moc nebylo.
Náročný závěr, spurt na stadionu
Dle profilu by 15 km úsek po sjezdu z Kleti již neměl být příliš náročný. Opak však byl pravdou. Jelo se po podmáčených cestách s prudkými výjezdy a sjezdy, kde si člověk neodpočinul. Také se blížil cíl a všichni podvědomě zrychlovali. Posledních 5 km rovinatého úseku se tak změnilo ve stupňovaný spurt. Přes veškerou snahu mě dojeli dva bajkeři, kterých jsem se jen taktak chytil. Jeden z nich poodjel a druhý se mě snažil dva kilometry před stadionem opakovaně setřást. Nějakým zázrakem jsem ho i přes počínající křeče uvisel a v závětří šetřil síly. Přitom se mému vodiči podařilo před stadionem dojet toho uprchlíka.
Objeli jsme z vnějšku půl stadionu a měli vjet na dráhu. Drze jsem to naklopil a vzal vnitřkem. Dostal jsem se tak před vodiče na druhé místo. Vjeli jsme na štěrkový ovál, přitom jsem na něj vlevo jen taktak zabočil. Pevně svírám rohy, řadím (mám dualy) težší převod a vstávám ke spurtu. Dojíždím prvního na půl metru, když v tom oba zjišťujeme, že trasa najednou uhýbá z oválu na trávník. Oba opět jen taktak, že zatočíme. Následuje však odvodňovací strouha, biker přede mnou se leká, při záběru mu podklouzne kolo a už to skládá rovnou do betonové strouhy. Já hups přes něho a už se válíme oba. Můj vodič nás tak v poklidu může objet, strouhu pěkně přeskočit a beze spěchu prokličkovat do 200 m vzdáleného cíle. Vstávám první, nadávám a pomáhám vstát padlému. Již bez souboje projíždím cílem na (pro mě) překvapivém 76. místě.
V cíli
Za cílem se zastavuji, sundají mi čip a já se snažím zabránit křečím v nohách. Hned za cílem se stojí fronta na wapku. Jedna je pro takový počet účastníků, kteří absolvovali takto zablácený závod doopravdy málo.
Uvědomuji si to po pěti minutách, otáčím se k frontě zády a jedu shánět umytí kola jinam. Ostatní reptají a mrznou v dešti. Já naštěstí nalézám blízký rybník, kde kolo i sebe na hrubo umývám. Poté ho můžu dát do auta, převléknout se a jít pro jídlo i vytoužené pivko sponzorované Budvarem.
Výsledky byly zveřejněny velmi rychle. Dozvídám se své umístění i jména vítězů, kteří mi to nandali na celé čáře:.Přesto můžu být spokojený se zlepšením (9 minut, 30 míst) a mám dobrý pocit z absolvovaného závodu.
Vládla tu všeobecně spokojená nálada, do deště vyhrávala skupina Malcao a závodníci se sytili těstovinami, klobáskou či steaky.
Ne všichni však měli štěstí. Jeden nešťastník tam dovlekl zlomeného Kellyse. Ostatní se ho ptají proč si kupoval skládačku, ale on se pod ovázaným čelem jen směje, protože je patrně rád, že vůbec přeži.
Závod hodnotím velmi dobře, trať značení i atmosféra výborná. Občerstvovačky chudší, ale dostačující. Jedinou skvrnkou bylo nedostatečná kapacita "mycí linky", ale to určitě pořadatelé do budoucna vychytají.
Z mého soukromého pohledu se jednalo o dobrou průpravu na vrchol sezóny kultovní Cannondale rallye Sudety, který pojedu 10.9. Těšte se na reportáž, soudě podle předchozích zážitků, bude jistě stát za to.
Výsledky nejlepších, podrobné výsledky můžete nalézt zde.
Muži A2 - 19 -29 let1. FOJTÍK Ondřej - Merida Team Biking 3:23:02,6 hod.2. DÍTĚ Radek - Rock Machine Cyklomax 3:23:03,8 3. HLAVÁČ Václav - Michelin MTB Team 3:24:40,9
Muži B2 - 30 -39 let1.CIRKL Petr - Hrinkow bikes Steyr 3:27:202.AUSBUHER Kamil - CYKLO TEAM BUDVAR TÁBOR 3:40:44,53.VAŇOUS Jan - PROGRAM CYCLE SWG 3:41:39,3 Muži C2 - nad 40 let1. ŠPOLC Milan - Fuji Bikeranch Team 3:42:05,02.HURDÁLEK Karel - ASTRANS KL MOST 3:45:36,93.HRUBÝ Jaroslav - ASTRANS KL MOST 3:55:10,9 Ženy:1.DYMLOVÁ Alena - GIANT BICYCLE RACING TEAM 3:59:28,2.BOHATÁ Kateřina - SCANIA-APACHE TEAM KOLÍN 4:05:25,9 3.SEVEROVÁ Jana - Hermann-Lucky Bike 4:10:32,2
55 kmmuži A - 19-39 let1. BACHMAN Milan - Kellys Racing 1:55:15,32 .MACHAČ Stanislav - V.C. Pek Servis Kolín 1:57:36,43. SVĚRÁK Jiří 85 UNIQA ALK Jihlava 2:01:40,0 muži B - 29 -39 let1. VESELÝ Tomáš - HERMANN LUCKY - BIKE 2:01:42,32. VÍTEK Jaroslav - REJOICE 2:06:43,93. PECHOUŠ Miroslav - SKP Č.Budějovice 2:07:55,0muži C - 40 -49 let1.HENYCH Jaroslav - ASTRANS KL MOST 2:04:32,2 2.FREY Mario - CYKLO TEAM SAUNA BAR HORNÍ CEREKEV 2:08:07,03.ŠPIČKA Petr - LUŽNÁ 2:08:41,6 muži D - nad 50 let1.VALENTA Richard - Velosport Valenta 2:08:51,22.BRAUNER Josef - GALAXY CYKLOŠVEC ANLEN 2:14:35,63.ANDERLE Josef - K.Vary 2:15:18,0muži E - nad 60 let1.DVOŘÁK Petr - VOLYNĚ 2:45:13,62.VIMMER Rudolf - PRAHA 6 2:55:37,93.ŠESTÁK František - Galaxy Cyklo Švec Anlen 2:56:05,6M1 - junioři do 18 let1.ZELINKA Ondřej - CYKLO TEAM BUDVAR TÁBOR 1:54:26,62.BAMBULA Ondřej - CYKLO TEAM BUDVAR TÁBOR 1:57:28,63.JAN Luboš - CK Příbram 1:57:32,4Juniorky do 18 let1.VALEŠOVÁ Jana - Galaxy Anlen 2:33:54,12.KOZÁKOVÁ Lucie - Č.Budějovice 2:34:50,63.KRBOVÁ Petra CYKLO TEAM SAUNA BAR HORNÍ CEREKEV 246:35,8 Ženy -19 -39 let:1.JEDLIČKOVÁ Eva - Vimperk 2:16:05,42.TLAMKOVÁ Petra - Loko Trutnov 2:22:21,13.KÁBRTOVÁ Jana - Konica -Minolta 2:24:01,2 Ženy nad 40 let1.HRONOVÁ Božena - Šutri 2:42:50,42. FLEISCHMANOVÁ Alena - SKP Č.Budějovice 2:51:32,33.TLAMKOVÁ Marie - Loko Trutnov 3:10:07,4 Tandemy:1.TESAŘ-DRANČÁK Nektar 2:14:57,32.KLADÍVKO Milan +MAŇOUROVÁ Zuzana - GALAXY CYKLOŠVEC ANLEN 3:19:01,13.KALINOVI - GALAXY CYKLOŠVEC ANLEN 3:26:37,3
Související články
Žádné související články
Související publikace
Žádné doporučené mapy
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy