Bajkování na Okoř
21.9.2005 07:35
Deštivé počasí a nízké ranní teploty signalizují blížící se konec sezóny MTB maratónů. Pražská padesátka je jednou z posledních příležitostí, jak změřit síly s ostatními soupeři v rámci seriálu Kolo pro život. Navzdory špatné předpovědi počasí se na startu v pražských Dejvicích sešlo v sobotu 17.9. okolo 1200 bajkerů nažhavených na pěkných, rychlých 50 km bez obtížnějších technických úseků.
Pražská padesátka má pro nás „domácí“ již tradičně své místo v kalendáři závodů a její celoročně značená trať je nejen pro nás příležitostí k občasným odpoledním vyjížďkám. Znalost trati sice nabádá k volbě hladkých plášťů, ale páteční vytrvalý déšť velí k opatrnosti. Po delších úvahách, ovlivněných i trochou lenosti, volím kompromis. Na předním kole nechávám hrubší vzorek ze Sudet pro lepší vedení a na zadní kolo obouvám vzorek hladký.
Start je plánován na příjemných 10 hodin, a tak vše stíháme v pohodě. Místa na parkování je dostatek a prezentace takřka bez front. Neprší, ale je pěkná zima, takže navlékám nohavice i rukávy. Jedem se s Víťou ještě trochu projet a lehce po půl desáté se řadíme na start. Já se stavím díky nižšímu číslu na konec první vlny a Víťa mizí kdesi v první třetině vlny druhé. Trochu promýšlím taktiku, neboť bych rád odčinil tu více jak hodinovou ztrátu za Víťou na Sudetech. Nakonec volím osvědčenou taktiku: Přepálit začátek, v půlce přidat a ke konci pořádně zaspurtovat.
V 10:00 je závod odstartován a já věren svým plánům vyrážím do stoupání okolo Julisky, abych vybojoval před nájezdem do terénu u tenisových kurtů co nejlepší pozici. Povedlo se, takže úsek mezi stromy projíždím ve slušném tempu bez čekání. Trochu mě sice z předchozího spurtu píchá v boku, ale ve sjezdu Zlatnicí se mi to podaří vydýchat, takže v následujících dvou těžkých kopcích si držím svou pozici bez velkých potíží. Nicméně jsem rád, že je mám za sebou. Polní cesta před Horoměřicemi je rozblácená, a tak někteří bajkeři neodolají a znaveni předchozím kopcem si stelou v těch nejšťavnatějších místech. Zadní kolo mi sice pěkně tančí, předek ale vede spolehlivě, takže jsem s volbou vzorku spokojen.
V rychlém průjezdu Horoměřicemi se kolo naštěstí zbavuje nánosů bláta a již se řítíme po rozbité cestě do Statenic, abychom vzápětí po silnici vystoupali k odbočce na Velké Přílepy. V polích a na častých silničních úsecích nás vítr přesvědčuje, že umí foukat nejen proti, ale i z boku. Snažím se tedy schovat v balíku a nezůstat sám. Vyfoukáni čerstvým větříkem si vychutnáváme sjezd do Zákolan, abychom nenadále odbočili ostře vlevo do prudkého stoupání. Míjím několik borců se spadlým řetězem, z nichž jeden se vskutku nepublikovatelnými výrazy snaží přesvědčit projíždějící kolegy, že na vině je řetěz a ne špatné a pozdní řazení.
Na Budči si trochu odpočineme a již je tu sjezd po kamenité cestě k Zákolanskému potoku. Dojíždím dva bajkery v dresu České spořitelny, kteří jedou stále vedle sebe a s jejich předjetím mám trochu problém nejen já. Ale již je tu brod. Je mi zima na nohy, takže volím tak jako ti přede mnou přechod přes můstek, povzbuzován manželkou a synem. Zjišťuji, že Víťa tudy ještě neprojel, což mi dává malou naději na dobré umístění. Nedaleko brodu však slyším opět svého synka a je mi jasné, že je mi Víťa v patách.
Občerstvovačkou na Okoři tedy jen projíždím. Stačím se jen trochu polít jonťákem a pádím na Malé Číčovice. V polích před Tuchoměřicemi mě Víťa dojíždí a snaží se mi ujet. Silou vůle jsem ho uvisel až k našemu oblíbenému stoupání na Juliánu, kam už najíždíme kolo na kolo. Věšíme se za nadupaného kooperativce a zanedlouho ve slušném tempu již projíždíme Kopaninou. V poli Na Padesátníku se dostávám před Víťu a doufám, že se mi podaří na rozblácené cestě s kořeny na okraji Divoké Šárky trochu poodjet. Zadní kolo sice dost divoce tancuje, ale dá se to ustát. Předek vede spolehlivě. Projíždíme Nebušicemi a vrháme se místy blátivým sjezdem k Šáreckému potoku. Mé snažení bylo korunováno náskokem cca 50 m, což se Víťovi daří sjet a na Jenerálce jde opět přede mne. Věším se za něho, ale ve stoupání na Zlatnici nasazuje kašpárka vysoké frekvence, takže na vrcholu ztrácím cca 50 metrů. Ve sjezdech k Dejvicím jedu téměř hranu a ukrajuji metr po metru. V závěrečném spurtu stahuji Víťův náskok na cca 5 m, ale pak mé snažení ukončí cílová páska. Do cíle jsem dojel jako 256. v celkovém pořadí v čase 2:14:53. Víťa byl vzhledem k pozdějšímu startu o dvě sekundy rychlejší.
V cíli nám pořadatele odebrali čipy a předali tašku s tričkem a reklamnímy materiály a dostali jsme již tradiční Dobrou vodu. Díky našemu relativně brzkému dojetí jsme si po nezbytném vydechnutí bez fronty zašli do nedaleké menzy na jídlo. K dispozici byla polévka, ovocné knedlíky a párky s rohlíkem. K pití zdarma čaj, kdo chtěl mohl si koupit i pivo. Jídla byl dostatek a nikdo nemohl trpět hladem. V přízemí menzy bylo možné se i osprchovat. Zkrátka bylo zde příjemné a důstojné zázemí závodu. S tím jak dojížděli další borci se i prodlužovala fronta na jídlo. Jedna požární hadice na 1200 kol je však opravdu málo, takže se kola umývala i v loužích na parkovišti. To je ale bolístka téměř všech maratónů. Vyhlašování vítězů proběhlo bez velkých průtahů, a tak v odpoledních hodinách mohl za počínajícího deště primátor Prahy Pavel Bém 7. ročník Pražské padesátky ukončit.
Závod se nám líbil a organizačně byl z našeho pohledu dobře zajištěn. Jako jediné mínus bych hodnotil pouze absenci tomboly. Každopádně se ale již těšíme na příští ročník.
výsledky >>>
Sváťa Votruba
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie