Oderská mlýnice 2005
27.9.2005 13:34
Závodů nedaleko obce Heřmánky se účastním již od prvního ročníku. Ten první, vlastně nultý, se konal v roce 2001 a ještě nepatřil do seriálu Kolo pro život. Také jeho listopadový termín byl značně netradiční a notně podzimní chlad maratónu příliš nesvědčil. Již čtyři ročníky se však Oderská mlýnice koná poslední zářijovou sobotu.
Trať Oderské mlýnice není technicky náročná, většinou se jede po zpevněných lesních a polních cestách a je sjízdná téměř za každého počasí. Letos se naštěstí nekonaly žádné kaluže a přívaly bahna. Naopak, díky pěknému počasí se po projetí většího množství závodníků zvedala spíše oblaka prachu.
Je sobota ráno. Balíme věci do auta a vyrážíme směr Odry. Konečně krásné počasí. V teplé a slunečné počasí letos už snad nikdo nedoufal, ale skutečně přišlo. Sluníčko svítilo celý den téměř jako v létě a teplota vystoupila na příjemné hodnoty. Tedy žádné teplé oblečení jako minulý týden. Jen letní krátký dres a hurá na start.
Nejprve se pod startovní bránu postavily děti. Pro ně byla připravená trať kolem areálu dětského tábora, který tvořil zázemí startu a cíle. Pak se na startovní čáru postavilo 1094 závodníků! Přesně v poledne bylo odstartováno. Obrovský dav se dává do pohybu. Maratónci se závodními ambicemi se snaží prodrat co nejvíce na dopředu. Po výjezdu z areálu, následuje krátká pasáž po louce. Z vyprahlé půdy se začíná zvedat hustý mrak prachu. Naštěstí trasa vjíždí na zpevněnou cestu. Na ní se vyskytuje první krátké stoupání a pak opět sjezd k řece. Další část trasy vede údolím kolem potoka, kde svah po pravé straně tvoří okraj vojenského prostoru Libava.
Dojíždíme k brodu. Děvčata před náma zpomalují. Musíme přibrzdit. V tom se mezi mne a jezde po mé pravici tlačí další biker. Povedlo se mu svými rohy zaklínit se do mých řidítek. Samozřejmě jsme oba skončili na zemi. Odnesl jsem to pěknou modřinou a zničenými karbonovými rohy. Když se zvedal, tak mi ten dobrák pak málem ještě prošlápl výplet na předním kole. Za brodem nás čekal trochu prudší výjezd po louce. Část závodníků slézá a tlačí své stroje.
Projíždíme vesnicí Luboměř a vjíždíme na asfalt. Řadím těžší převod a rozjíždím svůj bike do větší rychlosti. Za obci Spálov se cesta opět vrací do terénu. Nejprve projíždíme přes pole a následně míříme do lesa. Vše co jsme těžce vystoupali, nyní sjíždíme opět dolů. Nejsem žádný sjezdař, ale ti co jedou přede mnou jsou pomalí i na mě. Po chvíli se mi je podaří předjet. Dostáváme se znovu do údolí, kterým jsme projížděli na začátku. Nyní ale jedeme opačným směrem a míříme zpět do areálu startu a cíle. Zde byla první z vypsaných prémií. Tu vyhrál a exkluzivní hodinky Festina jako odměnu získal Tomáš Najser. Pro ty odvážné a hravé byl připraven umělý skok. Konferenciér mohutně povzbuzoval projíždějící k co největšímu jumpu. Jako opatrný pán kategorie M50 jsem rampu raději objel.
Za areálem následoval nejprudší výjezd maratónu. Nejprve krátká pasáž v terénu a pak již stoupání po asfaltu směrem k obci Spálov. Na mnohých bylo vidět, že jim kopec dává skutečně zabrat. Ani nejlehčí převod často nestačil a plíce nestihaly přivádět kyslík do zmoženého těla. Ale každému stoupání je jednou konec. Z asfaltu se opět vracíme na lesní cestu a následuje mírný táhlý sjezd k občerstvovací stanici. Před dvěma léty jsem zde píchl. Dvě třetiny sjezdu mám již za sebou. V jedné otáčce vidím kolegu jak opravuje defekt. Je to sjezdař téměř bez zábran, a tak občas pláště jeho divokou jízdu nevydrží. Prásk! Pod zadním kolem mi ustřeluje velký kámen. Ještě chvíli jedu, ale syčení od pneumatiky a její rychlé měknutí mě nutí zastavit. Dvacátý šestý kilometr a defekt! Tak to končí, když se člověk pořádně nesoustředí a nekouká na cestu. Rychle měním duši. Znovu nasazuji zadní kolo a vyrážím na trať.
Po chvíli přijíždím na občerstvovačku. Obvykle zde nestavuji, ale když už jsem se zdržel s opravou, tak pár vteřin navíc už mě nazabije. Rozhoduji se co nejvíce smazat ztrátu a vyrážím ke stíhací jízdě. Cesta z Heřmánek opět stoupá. Řadím těžší převod a buším do pedálu co to dá. Proplétám se mezi závodníky a postupně předjíždím známé, kteří mě minuli při opravě defektu. Po pár kilometrech se cesta opět stáčí dolů. Po krátkém asfaltovém úseku přejíždíme koleje a následuje poslední stoupání k obci Klokočov. Dojíždím svou dceru a trochu zvolňuji. Nohy začínají tuhnout a nerad bych dostal ještě na konci závodu křeče.
Sjíždíme téměř až do údolí řeky Odra. Následuje úzká lesní cesta s kořeny a kameny. Nejedná se o žádný technický problém, ale jezdcům před náma očividně nesvědčí, protože se naše rychlost značně snížila. Při první příležitosti je předjíždíme. Ještě poslední krátké výjezdy a před náma je poslední sjezdík. Už je slyšet hluk areálu. Téměř po dvou a půl hodinách projíždím cílem. Oproti minulému roku o deset minut pomaleji a o nějakých 220 míst hůř. Nevadí, dnes jsem to pojal odpočinkověji a vůbec toho nelituji. Oderská mlýnice je totiž nádherný závod v pěkném prostředí.
Po očistě těla a doplnění ztracených kalorií a tekutin, již jen počkat na vyhlášení výsledků. Vítězové kromě běžných cen získali stylovou maketu mlýnského kamene. Musím říct, že pěkně těžkou. Než jsem dceřin kámen odnesl do auta unavil jsem se téměř jako během závodu. Celkovým vítězem se stal Radek Dítě před Jaromírem Purmenským a silničářem Luborem Tesařem. V tombole jsem jako obvykle nic nevyhrál.
Výsledky na adrese: http://www.2ksport.cz/
Rostislav Fojtík
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie