Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Biková dialogová reportáž z Helfštýna

10.5.2006 14:42

Týden před závodem: „Tak, tři dny volna před náma a lije. To snad není pravda!“ „No jo, bude bahyš, měli bysme koupit nové pláště na zadní kola, ty staré už mají své dny slávy za sebou! A nové kladky do přehazky a já potřebuju konusy do středu.“

Bookmark and Share

Týden před závodem… Z: „Tak, tři dny volna před náma a lije. To snad není pravda!“M: „ No jo, bude bahyš, měli bysme koupit nové pláště na zadní kola, ty staré už mají své dny slávy za sebou! A nové kladky do přehazky a já potřebuju konusy do středu.“ Plášť jsme sehnali jeden. A ještě špatně. V týdnu ho Michal běží vyměnit. Kladky byly. Zajímavé je, jak taková malá plastová věcička zavíří s obsahem peněženky. No po zralé úvaze dospěl Michal k závěru, že středy to ještě vydrží… Pondělí 17:00… Vylezlo sluníčko. Po třech dnech volna, vydatného deště a 0 najetých kilometrů právě včas, aby nám v úterý posvítilo na cestu do práce. Čtvrtek, nad Zlínem se honí mračna… Z: „Jestli bude zase pršet…Včera byl liják, to nevyschne, to je jasné. To bude peklo!“M: „Jo, jo, Peklo bude!“ Pátek… Zuzka celý den pro jistotu průběžně kontroluje předpověď počasí. Vzpomínky z loňského ročníku deštivého Drásala se zjevují jak noční můra. Předpověd vypadá sice milosrdně, ale ne vždy to meteorologům vyjde, navíc je jasné, že na trati bude i bez deště bláta dost. Večer jsme přezuli zadní pláště, nachystali nosiče na kola, nabalili všechny věci – dle posledních instrukcí pořadatele „nenechávejte nic na poslední chvíli a bude to v pohodě“ – a lehce nervózní šli spát (Michal nervózní nebyl, těšil se!). Sobota, den závodu… 5:00 zvoní budík. „Proč?“ Nic jiného nemůže v sobotu v tuto dobu normálního člověka napadnout, pokud je teda zrovna při smyslech. Asi fakt úplně normální nejsme, vstáváme. V klidu a na úrovni posnídáme, máme přece všechno pod kontrolou. Zuzka vyhlíží sluníčko. Nad obzorem visí krvavý kotouč, co to asi tak znamená? Michal vyběhne do auta s první várkou věcí. Napodruhé se nám daří pobrat kola a zbytek výbavy, čímž je polovina domácnosti přestěhována do auta. Zuzka si cestou bručí, že zapomněla brýle, ale co, ty s tmavými skly jsou v lese jen dalším hřebíčkem do rakve, ty s čirými skly umřely na konci loňské sezóny. Takže vyrážíme. Z: „Nemám mapu!!!“M: „Na co?“Z: „No tak, trefíme?“M: „Jooo, když tak máme atlas.“Z: „Atlas nemáme…“M: „My nemáme atlas???“ Zelená Felicie obkrouží za úsvitu kolečko kolem sídliště a přibržďuje pár metrů od místa, kde před chvílí vystartovala, Zuzka vybíhá. Za chvilku je zpátky. Z: „No, mapu nepotřebujem, já ju prostě nemůžu najít!“ Zuzka jen zapoměla, že jako každý správný biker před závodem ji má nachystanou u postele pod hromadou časopisů. První mezipřistání. Přibereme do vozu strýčka Peťu. Srdnatě se i po neblahých zkušenostech z prvního závodu, kterým byl Drásal 05, a po zhlédnutí instruktážního videa Šela marathonu 05 přihlásil na dnešní závod. Jeho dosud skálopevné rozhodnutí je však v tuto brzkou sobotní hodinu značně otřeseno. Druhé mezipřistání. Do vozu přistupuje osvědčený fotograf Marťa Plšek. Již se těší na vděčné záběry zablácených a zbořených cyklistů, my se samozřejmě těšíme, až se mu budeme moci předvést před objektivem v plné kráse. Cesta do Lipníka trvala tři čtvrtě hodiny a zpestřilo ji vykonstruování „sociální teorie závodu“. strýček Peťa: „No, někdo musí být poslední. Jaký je limit? No, to bude taková sobotní směna… Co vítěz, za necelé čtyři hodiny bude v cíli! Ten se na té trati ani neohřeje. Kdežto ten zbytek, co se moří na trati mnohem déle, je tu vpodstatě od toho, aby výkon vítěze vynikl! Takže my jsme vlastně ti dělnící, co to na trati odedřou, takový proletariát závodu!“ Do Lipníku jsme dorazili včas. Vyzvedli jsme u prezentace svoje igelitky s velmi zavazujícími startovními čísly se jménem. Anonymita „v  čudu“, dneska se budeme muset fakt vyhecovat. Před osmou konečně zaparkujeme na louce u hradu. Pomalu na sebe začínáme soukat „monterky“. Vypadá to, že bude nakonec fakt pěkně, takže volíme všichni krátký rukáv a snažíme se ignorovat ranní chlad. Z: „Berete si občanku?“Strýček Peťa: „Ne, jenom peníze.“M: …na blbé otázky nereaguje Nalít vodu do „keimlů“ a flašek – Peťa si vzal příruční cisternu a diví se, že mu nedrží v košíku. No, ale stačí trochu hrubé síly a košík je na obří láhev jako dělaný. Z: „Ty,  Míšo, připásej si naše čipy, to uvezeš!“ – nepřipásal, je to čestný hoch V plné výzbroji a po pamětní fotografii vyrážíme do Lipníku na start. Dorazíme akorát včas, abychom se mohli zařadit na konec startovního pole. Vycucneme enduro, přihustíme kola ( příprava přece jen nebyla dokonalá). Věnujeme se obvyklé zábavě při čekání na startovní výstřel – pečlivě zkoumáme kolegy závodníky: Michal technickou výbavu, Zuzka oholené nohy. Závod může začít: Martin Horák (jeden z předpokládaných vítězů) má letos najeto něco mezi 10 – 12 tisíci km, strýček Peťa je nervózní, Zuzce se chce čůrat a Michal už by jel. Konečně je odstartováno – Author Šela marathon 2006 začíná…  M: „Od startu jsem se snažil držet špičky startovního pole, což se zcela nepodařilo. Bohužel těch cca 700 fleků, co nás před startovní čárou dělilo od Horáka, Svorady, Hornycha, Fojtíka atd. bylo příliš, takže po „výstřelu“ jsem je pak uviděl až na vyhlášení vítězů, přestože jsem celou dobu šlapal jako urvaný. Od začátku jsem beze zbytku plnil týmovou strategii – začít naplno a postupně přidávat. Po asi 3 kilometrech celý peleton téměř zastavuje. Důvodem je  pád, který odnesl jeden závodník těžkým zraněním.  Bohužel i to k tomuto krásnému sportu patří a při tak vysokém počtu startujících se vždy něco semele.  Otřesen pohledem na tuto havárii jsem se snažil co nejdříve dostat zpět do závodu. Tempo se opět zpomalilo, jakmile had cyklistů opustil asfaltovou „dálnici“ a zalomil se do lesíka u lomu. I když jsem se snažil dostat se co nejvíce dopředu a vyhnout se tak povinným „pochoďákům“, tak terén poznamenaný nedávnými dešti ještě více zpomaloval pole v kritických pasážích a často bylo nutno slézt nebo dokonce stát a čekat, až přijdu na řadu. V jednom místě někde v lesích za Hlinskem jsem dokonce zvolil alternativní trasu, díky které jsem obešel krizovou zácpu a dostal se tak o několik desítek míst dopředu (možná to nebylo úplně fair-play, ale v tu chvíli jsem prostě myslel jenom na to, jak se co nejdřív pohnout dál). Při prvním průjezdu hradem jsem byl velmi potěšen fantastickou diváckou kulisou. Díky jménu na čísle (a já furt jak to, že mě tady zná tolik lidí…) slyším neustálé povzbuzování: „Mišó jéď, šlapéj!“ Technicky náročné sjezdy byly díky blátu ještě obtížnější. Kousek za hradem na to doplácí posádka smíšeného tandemu, jedoucího chvíli přede mnou. Bohužel i tento karambol se neobešel bez zranění a zásahu záchranné služby. Do druhé poloviny závodu nastupuji z velkým odhodláním, ale místo do tempa se dostávám do solidní krize. Podepsal se na tom zejména mnou velice „oblíbený“ úsek mezi  občerstvovačkou v Rybářích a Milenovem. Prudký vítr z této nechutné pasáže udělal drsné galeje. Taky se musel překonat jeden nečekaně hluboký a široký brod pod mostem a dal bych ruku do ohně, že loni tady nebyl. Druhá půle závodu už se nesla v duchu boje o přežití a dojetí do cíle. Kolo vydávalo směsici různorodých zvuků a hlasitě si říkalo o olej. Lýtka mě začaly povážlivě tuhnout. Pomalu mě začínalo být jasné, že Svoradův skalp mě pro tentokrát asi unikne. Kolem 60. kilometru kolem mě najednou začali proletovat nechutně rychlí a čistí cyklisté. Až posléze mě bliklo, že to bude nejspíš špička 50. kilometrového závodu. Od té doby jsem byl neustále někým předjížděn (to mě na psychice zrovna moc nepřidávalo). Po sjezdu z hřebene Oderských vrchů nastaly teprve ty pravé bahenní orgie. Tady se smázly rozdíly mezi 50kaři a klasiky, alespoň co se vizáže týkalo. Po vydatné bahenní lázni pak zbývalo už jen posledních pár kiláků, které bývají zpravidla nejdelší. Velké finále začalo přejezdem mostu přes Bečvu v Lipníku. Následující úsek byla vůbec (zatím) nejhorší část tratě. Nekonečná stezka kolem Bečvy proti silnému větru mě sebrala poslední zbytky sil. Jako třešnička na dortu pak byl samotný výjezd (částečně výšlap) na Helfštýn. Hecnul jsem se a přijal jsem tuto poslední výzvu, ale byl jsem nakonec pokořen a u červené značky (to místo si musím do příště zapamatovat…) jsem byl nucen slézt a asi 20 nejprudších metrů tlačit. Zbytek až do cíle jsem jel co noha nohu mine. V cíli jsem pak ještě asi 15 minut popadal dech.“ Z: „Já preferuju starty pěkně v klidu. Přece to nebudu hrotit hned ze začátku. Tentokrát, řekla bych, se mi to teda pěkně nevyplatilo. Postartovní zácpa byla skutečně hustá a trvala poměrně dlouho, ale jak tvrdí Michal, potkalo to i borce o pár set míst přede mnou. Nepříjemná havárka na 3. km mě jenom utvrdila v tom, že po startu je lepší zůstat v klidu a spíš dávat dobrý pozor, aby člověk nepřišel hned k úrazu. Pohled na bezvládné tělo a kaluž krve na silnici nebyl optimistický. První špunt přišel samozřejmě okamžitě po opuštění relativně širokého asfaltu. Tlačit kolo v pohodovém stoupání, to naštve asi každého, na chvostu startovního pole to však všem přijde spíše úsměvné. Bohužel další špunty následovaly, a tak se první kilometry závodu změnily spíše v pochoďák. Nazávisle přítomný houbař (kdyby se tu v tuto roční dobu nějaký objevil) by dokonce spatřil v lese vynoucího se hada z postaviček v barevných dresech, čekajích ve frontě na zablácený kopec. A tak tomu bylo v podstatě až na Helfštýn.To tlačení mě tak zdeptalo, že už při prvním průjezdu hradem jsem pocítila únavu. Ovšem mohutná kulisa diváků (někteří mě i zůčastněně potlačili) mi nedovolila zaváhání. Srdnatě projíždím všechny pěšinky pod hradem, vloni to moc srdnaté nebylo, a tak mám nakonec z prvního průjezdu hradem dobrý pocit. Závod mě konečně začal bavit. Technickou pasáž v první polovině trati jsem zvládla snad lépe než posledně, i když letos je trať podstatně blátivější. Některé technicky nejnáročnější úseky – nejsou však příliš dlouhé – i letos raději proběhnu.Na druhé občerstvovačce v Rybářích jsem viděla naposled strýčka Peťu, trochu si stěžoval. Všechno v pohodě, akorát do kopce už moc nemůže, a tomu já říkám v této fázi závodu nepříjemnost. Vzhledem k tomu, že kolo už si se mnou začalo vykládat, nechala jsem přimáznout řetěz. Moravská brána mě přivítala jako obvykle silným větrem, takže přejezd do Milenova a dál na hřeben byl dost nepříjemný. Navíc jsem už musela šlapat s rozvahou, protože v lýtkách se příležitostně ozývaly náznaky křečí.  Ustálil se také okruh soupeřů. Letos jsem se snažila, takže žádné klábosení, prohodila jsem za celý závod jen pár slov. Na poslední občerstvovačce ve Slavkově jsem si vískla, že teď už mám konečně to bahno za sebou. To nejhorší ale snad teprve přišlo. Ještě před sjezdem do Loučky na všechny čekala vzpěračská prémie. Přehodit kolo přes padlý kmen, který byl asi metr nad zemí, mi už v té chvíli přišlo jako skutečné vítězství ducha nad hmotou. Nicméně při silničním návratu zpět přes údolí jsem chytla konečně závodní slinu. Pomýšlet na vítězství už se nedalo, ale pár míst na konci tabulky jsem mohla urvat. Pod hradem mě samozřejmě elán přešel. Vytlačila jsem krátký lesní úsek při stoupání na Helfštýn – největší zlomyslnost ze všech zlomyslnosí, jaké znám, a na večerníčka jsem vyšlápla konečně konec kopce až pod samotný vítězný oblouk. Hrad Hefštýn, kolem 17:45… M: „Jééé, už si tu? Kolik?“Z: „Asi 7:43, o 10 minut rychleji jak loni. Ale líp to nešlo!“M: „Jo? Já o osm. A měl sem toho plné brýle!“ (Michal jel celý závod bez brýlí, protože si je tu loni rozsednul)Strýček Peťa dojel v čase 8 hodin: „Kdo toto vymyslel!?“.- okamžitě po závodě účast v příštím ročníku rozhodně odmítá.. Povedená fotogalerie zde >>> Ale my už se těšíme! Zuzana Šlapalová Michal Karlík

Diskusní fórum pro: "Biková dialogová reportáž z Helfštýna"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Související články

Žádné související články

Související publikace

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |