Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Author Šela Marathon v Helfštýně vyzrál

11.5.2006 02:12

Tento oblíbený maratón jsem letos absolvoval pošesté. Pokaždé byli organizátoři výborní, sršeli nápady a pro nás bajkery připravovali rok od roku krásnější závod. Letos přibyly dvě zásadní novinky – kratší trať na 54 km a start z náměstí Týna nad Bečvou. Další finesy se však nekonaly, některé naopak ubyly. Vypadá to, že závod dozrál, a kdo letos dorazil na start do Týna nad Bečvou, určitě nelitoval.

Bookmark and Share

Příjezd, prezentace Mám takový zvyk či malou tradici se druhý den po Šele v rámci najíždění kilometrů přesouvat do Brna na kole. Není nad pohodovou vyjížďku (jasně odvozeno od slova vyjet se) rovinatou jarní Moravou. Proto vždy sháním někoho, kdo by mi odvezl z místa činu auto. Tentokrát se mi podařilo dohodnout se s Jardou, který se pro Margl Bike Team rozhodl vyzkoušet premiérovou krátkou trať. Ranní cesta z Tišnova do Týna nad Bečvou, kde byly na náměstí TGM start i prezentace, proběhla naprosto pohodově a za hoďku a půl, chvíli před osmou, jsme byli oba bleskově odprezentováni. S igelitkami pěkně vycpanými sponzorskými materiály (+ jedna tyč a jeden sliz pro vzpružení na trati) jsme potom zamířili zpět k autu a společně s Tryskomyšima Nikym a Vendulou zamířili vzhůru na hrad Helfštýn zaparkovat a vztyčit stan.            Start, shánění vody Složení a promazání kol přece jenom nějaký čas zabralo, takže zatímco Jarda šel spát (start krátké byl až krátce před polednem), já dorazil na náměstí do Týna 5 minut před startem. Tam už mě hledal Niky a vyzvídal informace o trati, které nevyčetl z mapy. Měl smůlu, mezitím jsem zjistil, že nemám žádné pití a zmateně se vydal hledat vodu na zalití neředěného frťana ionťáku, nalitého do camelbacku. Nakonec mě spasilo umyvadlo na WC u prezentace v budově místní knihovny.                   Minutu do startu jsem se ještě stihl vmáčknout do předních řad nenasazené části startovního pole, tedy za nejlepších 200 jezdců z loňska. Po (tentokráte) krátkých proslovech a zdravicích místních starostů se startovní vlny spojily a po úvodním hvizdu se na trať vydalo skoro tisícihelmové stádo.   Z náměstí TGM v Týně nad Bečvou se startovalo poprvé a proběhlo to bez problémů. Trochu to zaskřípalo u městské brány při výjezdu z náměstí, ale kromě zpomalení a páru varovných výkřiků se nic nestalo. Po chvíli se již trasa napojila na staré známé asfaltové úseky, které závodníky přivedly až k pověstnému kamenolomu. Tentokráte se jím bohužel neprojíždělo, zabočili jsme před ním doprava a po půl kilometru rozbité asfaltky jsme uhnuli do leva na ostré stoupání. Z toho jsme po chvíli sjeli do lesa a známým úvozem vystoupali prvních stodvacet výškových. Následoval naprosto tradiční a neměnný okruh, který po cca 18 km přivedl závodníky na Helfštýn, kde byl první mezičas.                   Slušností je zmínit, že tentokrát jsem měl díky umístění vepředu možnost jet maximum úseků, které se vzadu, zvlášťě při takto rozbahněné trati, povětšinou tlačí. Přesto jsem se tlačení nevyhl, zejména při sjezdech úzkými koryty na dno údolíčka před závěrečným stoupáním. Zde se vytvořila dokonce fronta čekatelů na posun. Když jsem posledních pět předjel, byl jsem poučen, že to se nedělá. Z řečí jsem pochopil, že se jedná o obdobu modré (nebo žluté?) vlajky, signalizující zákaz předjíždění, kterou známe ze závodů formule 1. Tlačba naštěstí netrvala dlouho, přesto mě váhavost některých jezdců v blátivých úsecích na těchto předních pozicích docela překvapovala. Naštěstí si to vesměs vynahrazovali v lesním pěšinkovém stoupání na hrad, které všichni kolem mě vyjeli takřka celé – tlačilo se snad jen sto metrů největšího marastu.               Diváci byli rozeseti už v hluboko v lese a jejich fandění se stupňovalo s blížícím se hradem. Stoupání po sypané cestičce podél hlavní silnice k hradu už jimi bylo obsypáno úplně a hecováním dodávali sílu. Jeden zvláště zanícený fanda mě potěšil – počítal pořadí a sdělil mi, že jedu na pro mě skvělém 156. místě. No a to jsem ještě na podmáčené louce před průjezdem hradem několik skalpů získal. Digitální časomíra mi ukázala, že první okruh jedu něco kolem hodiny a na první ztrácím přes šest minut – taky dobré.   Průjezd hradem, sjezd po louce, rychlé lesní úseky Projíždíme skrz hradní nádvoří, úplně nahoře se prosmýkneme myší dírou v hradbách a objíždíme hrad podél opevnění po úzké klikaté pěšince. Potom šup po louce a několika stráních dolů k lesu. Snažím se předjíždět, ale předjezdci mi na úzké cestičce moc šancí nedávají. Zaregistruji fotografa Jardu, tak se aspoň tvářím jako závodník.                 V lese se štěrkové cesty střídají s traktorovými kolejemi a zabahněnými pěšinkovými sjezdy. Tady je legrace zdaleka největší. Přední kolo mi klouže a rovnou stopu držím jen díky značnému vyklonění bokem a nastavením předního kola dost do strany proti hraně vyjeté koleje. Ostatní kolem mě vyměkávají a potupně kolo tlačí. „Drž to“, křičí na mě diváci a tak to držím výše popsaným způsobem snad čtyřicet metrů. Následně to frajersky srovnávám, rutinérsky kynu aplaudujícím a lup ho!, padám na bok a sedinka se mlaskavě boří do bahýnka, jak mi nečekaně podjelo zadní kolo na nakloněné rovině. Pak následují rovinaté cesty, kde se tempo opět zrychluje. Od 21. kilometru opět stoupáme, tentokráte opět po bahně. Jet se moc nedá, po několika vyčerpávajících pokusech raději také tlačím bahnem obalené a ztěžklé kolo. Bahno přechází v kameny a po několika kilometrech se dostáváme k první občerstvovačce, na 25. km U Huberta. Sil mám ještě dost, pití taky a laskominy nikdo do jízdy nepodává, takže není co řešit, jedu dál bez zastavení. Ostatní kolem mě ostatně vesměs také.   Defekt ve sjezdu, (ne)oprava, jízda bez přední brzdy Následuje kilometr po asfaltu, odbočka vlevo a po dalších dvou kilometrech vystoupáme na Maleník (474mnm) a odtud tradá dolů. V úzkých serpentinách si to pěkně užívám a celkem bez potíží předjíždím. Brzdy dostávají zabrat. V jedné ostré zatáčce mačkám zároveň obě brzdy. Jenže ouha, ta přední jaxi nefunguje, tak to klopím co to dá a smykem přece jen uhýbám před hlubokou strží. Zastavuji a laboruji s brzdou – koncovka bovdenu se protáhla véčkovým úchytem brzdy a pouhou rukou se to nedá opravit. Po několika pokusech, kdy mě předjeli všichni dříve předjetí, se rozhoduji jet dál jen na zadní brzdu. Smůla je, že sjezdů následuje do další občerstvovačky se servisem, na který spoléhám, dost a dost.   Bez přední brzdy už nejsem z kopce tak rychlý, přesto postupně dojíždím některé jezdce. Povětšinou pak za nimi chvíli vlaju, hledám rovnější úsek pro předjetí a zatáčky vymetám velkými oblouky, protože akurátní dobržďování se mi příliš nedaří. Jednoho pomalého borce jsem dokonce musel křikem vyděsit a popohnat, jelikož jinak bych do něho musel vjet i když jsem zadní brzdu mačkal, seč mi síly stačily.   Oprava brzdy na občerstvovačce Rybáře Na čtyřicátém kilometru vyjíždíme a po bahýnku podél Bečvy přijíždíme ke druhé občerstvovačce Pony Auto Rybáře. Občerstvení je excelentní, dobrot i pití na co jen člověk pomyslí. Ještě více než doplnění iontů mě však nadchne, když mi v servisním stánku kleštěmi vyspraví brzdu – v podstatě stačilo jen zmáčknout úchyt bowdenu.   Po zastávce následuje jízda po cestách mezi poli v protivětru. Nikdo z okolojedoucích to nechce táhnout, takže to holt odtáhnu já. Po chvíli zjišťuji, že jsem stejně skupinku setřásl a podél jakéhosi potoka točím prudce vpravo a vydávám se ke vzdáleným kopcům. Pořadatelé lehce obměnili trasu oproti loňsku - pod prvním mostem se držíme levé strany a pro návrat na původní stranu je nutno potok přebrodit. Trasa vede kolmo přes potok. Zcela mylně zapojuji logiku, odvozuji si, že pořadatelé nejsou blázni, aby před hluboký brod nedali upozornění a rozhoduji se vodou projet na bajku. V hlubokém záklonu najíždím do koryta,aby mi následně přední kolo zcela zmizelo pod vodou. Jestli tam zmizela řidítka jsem již zkontrolovat nestačil, protože jsem pod vodou zmizel sám. Dopadám na dno přilbou napřed, jdu do parakotoulu a za šíleného cákání a lapání po dechu vyskakuji na zadní. Celý zmáčený a ještě s vykulenýma očima vytahuji bajka a uvědomuji si, že to patrně nejsou pořadatelé, kdo je tady blázen.   Něco podobného jsem zažil před dvěma lety na Bikesabathu, tam jsem se však ponořil do obstojně teplé, zabahněné louže. Zde byla voda naprosto čirá, na druhou stranu pěkně ledová. Nadávám, nasedám, jedu proti nepříjemnému a studícímu protivětru. Dva borci za mnou při předjíždění neskrývají smích. Jsem pěkně rozhozen, zkouším alespoň projet po metr širokém náspu pod dalším mostem. No moc jsem si nepomohl. Ramenem několikrát drhnu o stěnu klenutého oblouku, předním kolem kličkuji, div že nepadám znovu. Nicméně ješitnost si žádá svoje a tunel je potřeba zdolat.   Po hrbolatých cestách jedu dál, ale jde to ztuha a do původního tempa se dostávám jen pomalu. Překvapivě mě dojíždí Tryskomyšák Nikola a jedeme až pod první ostré a dlouhé stoupání u lesa společně. Niky startoval z posledních řad a ve sjezdech to není žádný rychlík, takže je na tom patrně velmi dobře. Projíždíme Milenovem, míjíme rybník a po polňačce míříme z rovin Moravské brány k dalším stoupáním kolem několika obéznějších rybářských doprovodů, vyvalujících se na skládacích lehátkách. Fandí však slušně, tak na ně aspoň zkouším bublající houkačku.   Kopec přechází do strmiláku, v nejprudším místě zatáčce stojí v ideální stopě bajker a kope do nášlapů, aby shodil nějaké to bahno. „Nepleť se tu!“ Bajker poslechne, skáče do sedla a za chvíli mám co dělat, abych se za ním v táhlých lesních stoupáních udržel. Zvládl jsem to, Niky však ne. Následují prudké sjezdy, tady náskok na Nikyho patrně ještě zvyšuji. Občerstvovací stanice za Uhřínovem je uprostřed klesání, nějaké pití mám, takže trochu riskuji a pokračuji dál bez zastavení. Následující kopec po kamenité cestě mezi poli mě dříve totálně dostával. Tentokrát ho zvládám docela dobře a můžu si tak vychutnat dlouhé a klikaté sjezdy k začátku zásadního stoupání příhodně zvané Peklo. Peklo a ráj Je to snad pět kilometrů dlouhé martýrium, které po šedesáti kilometrech každého důkladně prověří. Předjíždí mě nějaký betelný vrchař, ani se ho nezkouším držet, mám toho dost, přesto předjíždím snad deset ještě větších chudáků. Nahoře krátký sjezd po pěšině, nájezd na asfaltku, něco přes kilometr dalšího stoupání a konečně je tu poslední občerstvovací stanice ve Slavkově. Tady jsou na mě obzvláště hodní, nabízí dobroty a oslovují mě jménem, které je možné vyčíst na startovních číslech. Funím, plním camelback ioňťákem a přitom hltám dva banány zakusované nějakými tyčinkami. Po ujištěních, že dál už je to snadné, se cítím jako v ráji. Závěrečné vypětí Pořadatelský příslib rovinek a sjezdů se trochu odkládá. Nejprve je nutno zdolat Slavkovský vrch (636 mnm). Pak už to fakt celkem ujde. Po táhlých sjezdech najíždíme před Loučkou na rovné státní silnice. Nevím, čím to bylo, ale předjel jsem zde snad deset lidiček rozdílem třídy a blížil se ke skupince dalších čtyř. Tu se mi už moc dojet nedařilo. Naštěstí šel přede mě ostře nějaký namakanec-vytrvalec. Z posledních sil jsem zrychlil a ukryl se před větrem do háku za jeho zády. Společně jsme pak skupinku dorazili až po finálním přejezdu Bečvy u Lipníku. Chvíli jsme si oba odpočali za skupinkou a potom jsme celkem bez problémů šli v Helfštýnském kopci před ně.   Jenže namakanec je příliš dobrý i na mě. Za chvíli mi mizí z dohledu. Nicméně za pár minut ho míjím, jak stojí vedle cesty a protahuje si nohy postižené křečemi. Jó, spěchej pomalu. Jenže už se není proč šetřit, sjíždíme z cesty na pěšiny, stoupání se utahuje na maximum, kus před loukami pod hradem je třeba trochu tlačit. Najíždíme na známou příjezdovou cestu, která vede až na hrad. Závodníky za sebou si držím na bezpečný distanc a snažím se přiblížit jediném jezdci v dohledu. Má solidní náskok, musím proto jít do runningu a přiblížit se ve stoje. Nakonec, až těsně před závěrečným kolečkem na palouku hned před hradem, jdu před i tohohle soupeře. Palouk objedu, poskáču poslední kořeny, vychutnám si klenutou bránu coby vítězný oblouk a pro pobavení diváků projíždím cílem po zadním kole v čase 5:17:28. Dění v cíli Chvíli po dojezdu je tu další potlesk. Patří vítězi krátké trati Pavlu Pastrnkovi ze SKI-Velo klubu neslyšících. Poznávám v něm jednoho z té čtyřčlenné skupinky. Tak já ho asi fakt předjel (no anebo jsem se spletl). Za chvíli je tu jeho neslyšící kolega na druhém místě – je to docela legrace, protože interview se fakt udělat nedaří. Ale nic proti, kluci vypadají sympaticky a výkon podali taky skvělý. Na třetím místě už je slyšící Martin Petráš, takže interview je. Ale o ničem, protože je úplně vyřízený.   A už je tu Nikola, má toho taky dost. Hlava v dlaních na řidítkách a k úsměvu ho probírají až žádosti o foto a podpis.             Každý v cíli dostává do ruky energetický nápoj v plechovce a výtisk sobotní Mladice. Pak se popojde ven z koridoru, kde pořadatelé odnímají čip a na oplátku rozdávají stravenky a pivenky. Po spotřebovaných ionťácích je třeba zklidnit žaludek. Několik pivních zubrů a pár langošů tuto potřebu hravě uspokojí.   Mezitím dojel Jarda Oplt a tak se dozvídáme zážitky z krátké trasy. Průjezd tunelem osvětlený loučemi z Makra je prý v černých brýlých opravdovým zážitkem.     Pozávodní zajištění Nádvoří bylo plné, plničké cyklistů, jejich kol a jejich doprovodů. Přitom se stále ještě u vchodu prodávaly a kontrolovaly lístky. To působilo zajímavý jev – vytvářela se dlouhá fronta na odchod z hradu. To se ještě vystupňovalo, když se zvednul vítr a na půl hodiny se spustil déšť.  Schovali jsme se do hradní restaurace a po přečkání spršky jsme zkusili na věc vyzrát a k odchodu použít myší díru a objezd hradu jako při závodě. Hmm, jenže někdo to tam zamknul, a tak jsme holt museli tu frontu vystát. Končila řízeným jednosměrným cikcak vstupně výstupním posunováním skupinek. No fuj, tohle se pořadatelům nepovedlo.   Podobně nebyla příjemná jistě více než hodinová fronta na mytí kol. Přestože se dva pořadatelé s wapkami činili, přísunu zabahněných kol prostě stačit nemohli. Náladu nespravila ani možnost studené sprchy, ale zaplaťbámbu aspoň za ni.   Raději jsme se převlečení vrátili zpátky na hrad, kde jsme shlédli celkem povedené vyhlášení vítězů jednotlivých kategorii. Vítěze krátké jsme již představili, takže vězte, že nejlepšími byly Alena Dymlová (04:43:52) před Barborou Radovou a Janou Severovou. Jednu z nich (již nepřítomnou) pohotově zastoupil moderátor.   Upovídaný moderátor dále perlil, když upozornil na elegantní střevíce třetího veterána Jirky Ryšavého. Ten se sklonil před vítězným Zdeňkem Majerem (06:55:33 ) a Honzou Vodičkou.                   Vítězové a ti za nimi No a kdo tedy byl ten úplně nejlepší? Tentokráte zcela jistě a jednoznačně Martin Horák, který zvítězil systémem start cíl za neuvěřitelných 03:48:51 před Tomášem Doležalem a Vénou Hornychem.                   A kdo byl naopak nejhorší? Na jménech nesejde a fakt nevím, kdo z těch cca 80, kteří nedokončili dlouhou, vzdal první. Spíš potěšila drobná recese - poslední muž a žena, kteří dojeli v limitu, dostali pořádnou popelnici.                 Všem vítězům, ale i závodníkům patří uznání, čest a sláva. Bylo jich prý letos přes 800 na dlouhé a 600 na krátké. Je to patrně rekord a není se co divit, protože Šela byla i letos vydařená, a na tom nějaké fronty či studená voda nic změnit nemůžou. Přípodotek Trochu snad zamrzí fakt, že po rychlé tombole následovala již jen větrná bouřka, která vzala distribuci rozdaných a odložených sponzorských novin do svých poryvů a jinak nic. Je to změna koncepce z předchozích let, kdy se ještě do noci pořádaly na hradě lákavé akce (čti koncerty) a svou osobitou atmosféru měl i noční život v táborech v podhradí. Že by to měli na svědomí oranžoví socdem agitátoři, kteří nás ráno vyhazovali z louky už od osmi? No asi ne, to jen organizátoři Šely zaměřují své síly jinam. Snad je jinam nezaměří povětšinou spokojení závodníci.      

Diskusní fórum pro: "Author Šela Marathon v Helfštýně vyzrál"

Názor Autor Datum a čas
RE: Author Šela Mara... paw 14. 5. 2006, 18:47
RE: Author Šela Mara... 12. 5. 2006, 22:01
RE: Author Šela Marathon v Helfštýně vyzrál
Ahoj, koncert kapely Travellers měl pokračovat hned po tombole, ale počasí bylo proti. Po letech večerních programů jsme to zabalili, protože většina lidí odjede a na hrad se navalí lidi, kteří nemají s maratonem nic společného. Už nám nezbývají síly pořádat zábavu pro 50 závodníků, kteří zůstanou.
RE: Author Šela Mara... Raf 12. 5. 2006, 15:02
RE: AUTHOR ŠELA HELF... Vilda 11. 5. 2006, 22:07
RE: AUTHOR ŠELA HELF... Jiří 11. 5. 2006, 20:15

Související články

Žádné související články

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |