Reportáž psaná na letošní Silesii
24.5.2006 10:06
Letošní bajková sezóna se rozbíhá a vyrážíme se Zuzkou na svůj druhý maratón v tomto roce. Tentokrát je naším cílem akce, jíž jsme se neměli zatím tu čest zúčastnit, 6. opavská Silesia. Již při prvním pohledu do mapy je patrné, že o atraktivní místa na trati nebude nouze. Hodně také slibují fotografie stavby lávky přes řeku Moravici, uveřejněné na oficiálních stránkách, a mnoho dalšího.
Pořadatelé nabízejí dvě varianty – trati dlouhé 92 km a 55 km. Při přihlašování nebylo nad čím váhat, když už pojedeme takovou dálku, tak ať si pořádně zajezdíme. Volíme tedy tu delší (55 je přece pro děcka…). Pátek 17:00: vyrážíme hned po práci, na místo činu jedem cca 2 hodiny (+/- 200 let). V Opavě máme zařízené luxusní bydlení u kamarádky asi 5 minut chůze od centra akce – areálu chovatelů. Zde se plánovaně setkáváme se dvěma bajkery z Brna, Standou a Lubošem, se kterými tvořím hvězdný tým „Zinkové rakve“. Zuzka nám kryje záda jako samostatná jednotka. Po rychlé a bezproblémové prezentaci následuje přesun do restauračního zařízení, kde ještě dolaďujeme strategii pro sobotní závod. Sobota 7:00: budík nám (ne)milosrdně oznamuje, že nastal den S. Po ranních procedurách se dostavujeme kolem 8:30 na místo oficiálního startu, opavské Horní náměstí. Je tady něco kolem 220 odvážlivců, kteří chtějí poměřit své síly na dlouhé trati. (Na trati 55 km, která bude startovat o hodinu později, jich je podstatně více, asi kolem 600). 9:00: Je odstartováno, ale zatím jenom pro parádu. Celý peleton šílenců na horských kolech pod vedením motocyklového doprovodu a policie ČR spořádaně projíždí Opavou rychlostí 25 km/h až do čtvrti Kylešovice (asi 3 km), kde je na přehledné rovince letmý a tentokrát definitivní start závodu. Jedu zatím někde uprostřed (a tam sem taky dojel až do cíle…), nikam se neženu. Po prvních kilometrech terénem dochází ke kuriózní situaci, had bikerů se dělí na dva. Já jedu vlevo (bylo to míň do kopce). Po chvíli někteří v pravo začínají panikařit, ale někdo ze mnou řve, ať jedou dál, že je to jedno, a polohlasem dodává: „ale vlevo je to kratší“… Od začátku jsem velice nadšen pestrostí tratě. Krásné rychlé cesty s výhledy střídají technicky náročné sjezdy a ostré výšlapy, kopce nejsou nijak dlouhé, ale zpočátku prudké a je jich docela hodně. Jeden z bonbónků číhá na 20 kilásku. Po atraktivním rychlém sjezdu do Hradce nad Moravicí hledím na prudký protější svah. Na jeho vrcholu se tyčí nějaký žlutý nesmysl (nafukovací oblouk) a okolo spousta barevných teček (normální lidé) tvořící koridor, jehož středem se jiné ještě barevnější tečky (nenormální lidé na kolech) šinou nepochopitelně směrem vzhůru. Mé nejhorší obavy se potvrdily. Tudy vede trať na divácky oblíbený a fotograficky vděčný kopec (v zimě asi sjezdovka??) Kalvárii. Za velkého povzbuzování se hlemýždí rychlostí škrábu skrz ten oblouk (který je tak možná v první třetině) až nahoru. 25. km: První depo. Dotankovávám jonťák, slupnu banán a mažu dál. Netrvá to dlouho a značka nás po prudkém sjezdu vede až k řece Moravici, kterou pak doslova obšíváme dalších 40 km. Její první (celkem jsme ji překročili 4x) přejezd tvoří již zmiňovaná improvizovaná lávka, tvořená dvěma kládami a pobitá latěmi. Situaci má pod kontrolou hasič s lanem, ale ani jsem nemrknul a jsem na druhé straně.Ještě na druhé občerstvovačce jsem relativně v pohodě, ale s přibývající porcí kilometrů mě začínají postupně ubývat síly. Pomalu, ale jistě jsem doháněn soupeři, kteří lépe hospodařili se svým silovým fondem. K tomu se na cca 70. km přidává nepříjemná držka, kterou hážu v jednom „noname“ sjezdu. Z naprosto neznámých příčin letím přes řidítka a padám přímo na kokos. Odneslo to odřené ucho. Chvíli na to pozoruju, že zprava se k nám připojil proud cyklistů s modrými čísly, které kupodivu předjíždím. To mi trochu dodává sebevědomí a chytám druhý dech. Občerstvovací stanici poslední pomoci na 78. km beru útokem. Zaháním hlad a vrhám se vstříc touženému cíli. K mému překvapení se ocitám opět na Kalvárii, tentokrát naštěstí v opačném direktu. Dolů mě to nese přes 60 km/h, co dodat. Závěrečné 2 stoupáky supím už daleko za hranicí „příjemného cyklovýletu“, a kdyby na tom poli před areálem chovatelů foukal vítr obráceně, tak jsem tam snad ani nedorazil.Cíl okolo 14:30: jako obvykle vypadám jako největší „prase“. Někteří (např . jednička týmu Zinkové rakve Standa, který na mě vysmátý už půlhodinky čekal) vypadají, jako kdyby 2 měsíce nepršelo. Já sem mám bláto i v tom odřeném uchu. Po povinném pivu následuje mycí procedura kola a cyklisty, mezitím postupně přijíždějí poslední týmový kolega Luboš a Zuzka s krvavým kolenem. Naštěstí nejde o nic vážného, a tak ještě zbývá slupnout guláš a začíná velký „brífink“ v nedaleké hospůdce, kde se dopodrobna rozebírají výsledky našeho účinkování v Opavských hvozdech.Krásné terény okolo řeky Moravice, velice solidní značení tratě a pohodová atmosféra okolo budou určitě velkým lákadlem i na příští 7. ročník Silesie. Michal Karlíkfoto Markéta Kouřilová
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy