Studená bitva s Králem Šumavy
2.6.2006 08:59
V sobotu 27.5.2006 přišel čas postavit se na start Krále Šumavy, jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších maratónů v České republice. O tom, že maratón je opravdu královský, se přišlo přesvědčit na 2600 účastníků.
I přes nepřízeň počasí bylo jasné, že závod bude nabit atmosférou a spoustou nezapomenutelných zážitků. Na bikery čekalo hodně těžkých pasáží, výjezdů a sjezdů. Samozřejmě, jako třešnička na dortu, byly na trati 3 brody přes řeku. Díky vydatným dešťům to byly ovšem pro bikery studené lázně spojené s těžkým bojem s nezkrotným živlem.Na Krále jsem vyrazil už po čtvrté, tentokrát s týmovou kolegyní Ivankou, připravenou porvat se o ty nejvyšší příčky na královské 101 km trati, která má převýšení úctyhodných 2700 výškových metrů. Pro závodníky, kteří si netroufají na dlouhou, pořadatel připravil lehčí variantu o délce 73 km. Na kratší trať se postavil mj. náš stříbrný olympionik z Turína Lukáš Bauer, který hájil barvy týmu Author a v čase 3:34:33 tuto trať vyhrál.
Krátce po sedmé hodině ranní se začaly houfovat spousty závodníků na start dlouhé trati. Pro závodníky, kteří vlastnili licenci kategorie Elite, byla připravena ohrádka v čele startovního pole. Přesně o půl osmé zazněl startovní výstřel, posílající masu bikerů vpřed. Asi pět kilometrů po startu přišlo první stoupání, ve kterém začaly být patrné první rozdíly ve výkonnosti. Do prvního kopce s názvem Hejno jsem ještě jel s Ivankou, která si hlídala konkurentky z ženské kategorie. Jelo se v dobrém tempu, ale po vystoupání na sv. Bartoloměje už byl peloton řádně roztrhaný.
Na dvacátém kilometru byla první občerstvovačka, kde jsme doplnili tekutiny. Následovalo stoupání na „Borek“ a po pěkném sjezdíku následovala další občerstvovací stanice s pitím a jídlem. Bylo potřeba nabrat sil, protože následovalo jedno z nejtěžších stoupání na vrchol Kopie. Následným sjezdíkem jsme se dostali na padesátý kilometr.
Po občerstvení zevnitř přišlo osvěžení zvnějšku. Už sto metrů před prvním brodem jsem slyšel nadšené diváky, jak hecují bikery k překonání nezkrotné řeky. Brody se daly jet maximálně do půlky, pak už proud vody dělal své. Některé pohltila řeka i s přilbou. Po otřepání a ujetí necelých tří kilometrů následoval druhý brod, který byl ještě prudší a hlubší.
Následným stoupáním na Zahrádky se tělo zase ohřálo a připravilo na další výjezd na kopec pod Plošinou. Sjezdíkem přes občerstvovačku na Městišti jsme vystoupali na Křížový Vrch, z nějž následoval nejtěžší sjezd závodu. Jelo se prudce dolů po kamenech a kořenech, které byly velmi kluzké. V těchto místech už pomalu začaly docházet síly a každý z nás si musel dávat velký pozor, aby se nezranil při zbytečném pádu.
Přes Želivský hřeben jsme se dostali k poslednímu brodu a začali se pomalu blížit k cíli velmi těžkého závodu. Kolo už neposlouchalo, jak by mělo, všude byla voda a bláto. Poslední stoupání na Javor bylo zkouškou vytrvalosti a odhodlanosti dokončit závod. Závěrečných deset kilometrů se jelo po zpevněných cestách, ale s nepříjemný protivětrem. Každý, kdo dorazil do cíle, byl rád, že tuto studenou bitvu s Králem Šumavy má vítězně za sebou.
Vavříny na této trati sklidil Kristián Hynek z České spořitelny MTB, a to v čase 4:35:50. Něco málo přes 6 minut najel na druhého Vénu Hornycha z týmu RockMachine-Cyklomax a necelých 11 minut na týmového kolegu Pavla Zerzane na třetí příčce. Královnou na této trati se stala Jana Kábrtová z týmu Rock Machine Cyklomax, druhá přijela Jana Jetmanová a třetí na trůnu usedla Ivanka Vrágová z týmu VAVI-CUBE.
Na 18 hodinu bylo naplánované vyhlášení výsledků a samozřejmě bohatá tombola. Ceremoniál byl provázen silnými dešťovými přeháňkami, ale ani toto počasí nenarušilo závěr tohoto pěkného závodu. Král Šumavy, krásný i za nepříznivého počasí, potvrdil svou pověst mezi maratony.
Jirka Cenek