Jak se kufrovalo Českým lesem
19.6.2006 15:03
Za krásného letního počasí se v Maršových Chodech nedaleko Tachova uskutečnil druhý ročník bike maratonu Českým lesem 2006. Na tyto závody jsem se těšil již dlouho dopředu...
..., hlavně z toho důvodu, že krajina Českého lesa zůstávala pro mne až do dne konání závodu velkou neznámou. Krásné prostředí a příroda opravdu nezklamala a i s průběhem a organizací závodu jsem byl celkem spokojen. Jedinou kaňkou vydařeného závodu bylo dle mého názoru nedokonalé značení trati, když se poměrně dost bloudilo.Pořadatelé připravili dvě tratě hlavního závodu o délce 70 a 43 km, a také mnoho závodů pro děti a ostatní rodinné příslušníky. Na start hlavních závodů se postavilo přes 120 bikerů.O tom, že závod nebude pouhou sobotní projížďkou nádhernou krajinou Českého lesa, mě přesvědčily hned první kilometry po startu. Čelo závodu nasadilo pekelné tempo, které stíhal snad jen řidič doprovodné motorové čtyřkolky, i když i on si asi musel rvát vlasy při pomyšlení nad zvýšenou spotřebou benzínu. „Naštěstí“ hned na druhé křižovatce čelo závodu nepochopilo zběsile mávajícího pořadatele a v plné rychlosti minulo správnou odbočku - zde se naskytla jedinečná šance pro mě, a tak jsem si celé tři minuty užíval vedení v závodu. Bohužel jen ty tři zmiňované minuty, pak již znovu udávali tempo jiní.Pořadatelé se oproti prvnímu ročníku snažili trať ztížit několika těžkými výjezdy a hned první, technicky nejnáročnější výjezd, bezpečně stačil na roztrhání pelotonu na mnoho skupinek a jednotlivců. Z mého rozjímání o smyslu bikerských závodů které mě, nevím proč, napadají vždy při nekonečných vyčerpávajících stoupáních, mě vyvedl až první sjezd a dlouhá rovina do obce Lesná, zde se trať dělila na dvě části, ti šťastnější na trati 43 km uhýbali vlevo, my pokračovali vpravo vstříc výšlapu na kopec Havran.Hned za rozdvojením tratě jsem v napětí očekával vodní brod, ten však jakoby vyschl. Z omylu nás vyvedl až místní rybář, který nám sdělil, že jsme si dva až tři kilometry zajeli. Jak jsem zjistil v cíli, nebyli jsme zdaleka jediní, kdo na trati „zakufroval.“ Brod nás tedy, k velkému pobavení přihlížejících neminul, stejně jako poměrně velké množství bahna, které natropila noční bouřka. Po překonání bahnitého úseku přišel na řadu obávaný výšlap na kopec Havran, táhlý, několikakilometrový výjezd, kde si dal opravdu každý do těla. Pod kopcem čekala první zasloužená občerstvovací stanice, za níž jsem málem přidělal starosti pořadatelům, když jsem se ve snaze uviset skupince jedoucí přede mnou málem udusil banánem - naštěstí vše dobře dopadlo a my pokračovali krásným sjezdem z Havranu. Po zaslouženém odpočinku při dlouhém sjezdu následovala zajímavá trať, kde se často střídaly výjezdy a sjezdy, a kdo nezávodil s časomírou, mohl se kochat opravdu krásnou krajinou Českého lesa na rozhraní s Německem. I díky tomu trať ubíhala poměrně rychle a zanedlouho naši čtyřčlennou skupinu přivítala druhá občerstvovací stanice. Po ní už nás od cíle dělilo sotva 15 kilometrů, ale rozhodně ne jednoduchých. Asfaltové stoupání z obce Hoštka a následně dva výšlapy v lesních úsecích nedaly nikomu ani chvilku času na odpočinek.Závěrečné tempo roztrhalo i naši skupinku a tak jsem se do cíle musel dotrápit sám. Po třech hodinách jízdy a sedmdesáti ujetých kilometrech mě přivítal cíl v Maršových Chodech. V cíli jsem nepohrdl výborným guláškem místního kuchaře a při sledování dojezdu ostatních bikerů jsem si užíval zbytku vydařeného sobotního dne.Závodu kralovali jezdci plzeňského týmu Bikesport Plzeň, na krátké 43 km trati zvítězil Petr Šindelář v čase 1:27:09, v dramatickém dojezdu o pět vteřin porazil týmového kolegu Michala Velíška. S více než sedmiminutovou ztrátou dorazil do cíle na třetím místě Miroslav Brill z týmu HUL-HO. Na dlouhé trati 70 km zvítězil Ondřej Bílek z týmu SK Chodsko ve vynikajícím čase 2:42:35, o tři minuty později spatřil cíl druhý Karel Jukl (Bikesport Plzeň), čtyři minuty pak ztratil třetí Petr Götz (Pilzen Bike Team), který mohutně dotahoval ztrátu způsobenou blouděním. Mezi ženami na krátké trati zvítězila Miluška Matějková z Tachova, na dlouhé Dagmar Konrádyová z Domažlic.Michal Štětina