Houštka - maraton pro všechny
10.7.2006 09:57
První prázdninovou sobotu se uskutečnil v malebném kraji polabské nížiny u Staré Boleslavi další ročník Houšteckého cyklomaratónu. Na startu se sešlo více než 600 bajkerů, pro které pořadatelé připravili dvě rychlé, technicky nenáročné tratě dlouhé 55 a 75 kilometrů.
Houštecký maratón byl v kalendáři našich závodů novinkou, a tak jsem byl zvědav co pro nás pořadatelé přichystají. Start byl stanoven na příjemných 10:30, takže bylo možné si i trochu přispat. Vyrážím tedy z Prahy v poklidu lehce po osmé a těším se na pěkný den. V autě se ujišťuji o správnosti volby hladkých plášťů. Vydatné deště předchozích dní sice slibují nějaké to blátíčko, ale absence výrazných kopců a technicky nenáročný terén potvrzuje správnost volby. Mou pohodu trochu nabourá zjištění, že jsem zapomněl hodit do tašky ionťák a nějakou tu výživu. Horší však je, že jsem nechal doma i kontaktní čočky! Výčet ranních katastrof završí bílý dým, valící se z motoru mého auta při vjezdu na velkou louku, sloužící bajkerům jako parkoviště. Zjišťuji, že motor je celý od nafty a že odjezd domů a následně na dovolenou bude poněkud komplikovaný. Po několikaminutovém nadávání se rozhoduji, že si nenechám pokazit pěkný den a vyrážím na nedaleký stadion k prezentaci. Obdarován startovním číslem, ponožkami a bidonem se ještě zastavuji u stánku, kde zakupuji ionťák a gel. Nepotřebné věci odkládám v autě, a jedu se trochu protáhnout.Start obou tratí byl společný, takže se na úzké silnici startovní pole poměrně natáhlo. Naštěstí jsme brzy najeli na širší silnici, kde se dalo předjíždět, pole se trochu roztrhalo a při nájezdu do terénu na sedmém kilometru se tvořil jen malý špuntík. Rozhodl jsem se, že vzhledem k profilu trati se nebudu šetřit a pojedu od začátku téměř naplno. Postupně jsem se prokousával dopředu a doufal, že v závěru nepřijde klasické propadání zpět. Lesní a polní cesty překvapily množstvím louží a bláta, na kterém hladký vzorek slušně tancoval. Dalo se to však ustát, a tak jsem se průměrnou rychlostí okolo neuvěřitelných 28 kilometrů v hodině blížil k první občerstvovačce na Čihadlech.Občerstvovačka byla zásobena střídmě, leč dostatečně. Banán, tyčky, ionťák a voda je pro takovýto závod zásobení zcela vyhovující. Doplňuji láhev a rychle se vydávám na trať. Po krátkém sjezdu lesní cestou následuje delší úsek po silnici. Nedaří se mi najít nikoho na střídání, a tak se sám postupně propracovávám dopředu. Vzápětí se kolem přežene skupina cca 10 jezdců. Věším se za ně a daří se mi zuby nehty udržet se v závětří. Na střídání však nemám. Jsem rád, že se držím. Ve vražedném tempu se dostáváme na cca 30 kilometr, kde se dělí obě tratě. S překvapením zjišťuji, že celý balík se žene na kratší trať a já osamocen se vydávám na trať dlouhou. Naštěstí odbočuje na delší trať ještě jeden borec, takže jedeme ve dvou. Trať vede zvlněnou lesní cestou a je zde značena pouze trvalým značením na stromech. Přejet odbočku není tedy velký problém a v jednom ze sjezdů se mi to skutečně daří. Naštěstí borec jedoucí za mnou zdejší trať zná a křičí na mě. Vyšlápneme krátké stoupání a zanedlouho je tu již druhá občerstvovačka v Mečeříži.Beru si pouze pití a rozbitou polní cestou sjíždíme k nedalekému lesu. Sjíždí se zde skupina cca 6 bajkerů a společně se doslova proplétáme dalšími kilometry. Značení je opět pouze na stromech, takže několikrát přejíždíme odbočku. Jsme tedy rádi, když se dostáváme na pole, kde je situace trochu přehlednější. Opouštím skupinu a sjíždím bajkera přede mnou. Trochu si stěžuje na osamocenou jízdu, ale po chvíli bohužel odpadá. Hned na to nás zchladí průjezd snad 30 centimetrů hlubokou a pět metrů dlouhou louží, který dokonale nahradil chybějící brod. Následující silniční úsek jedeme ve třech a tentokrát mám i na střídání. Do terénu tedy najíždím první a postupně předjíždíme několik závodníků.Na třetí občerstvovačce beru opět pouze ionťák a s chutí se pouštím do zbývajících deseti kilometrů. Opět předjíždím větší počet závodníků, ale postupně nabývám dojmu, že tu něco nehraje. Většina předjížděných závodníků připomíná spíše výletníky – bez nášlapů, bez klipsen, s taškou na nosiči…. . Nechápu, jak to že jsem za nimi. Propadám trochu skepsi a uvažuji i o tom, že si to museli nějak zkrátit. Jedu co to dá a posledních osm kilometrů v podstatě spurtuji. U koupaliště odolávám pokušení osvěžit se koupelí a podél Labe se řítím do cíle. Při předjíždění dalšího borce jsem si všimnul modrého čísla a uvědomil jsem si, že většina těch co předjíždím, jsou opozdilci z krátké trati. Dojezd do cíle byl poměrně nepřehledný, neboť se po silnici pohybovalo velké množství bajkerů z krátké trati a diváků. Do cíle jsem dojel na 25. místě v kategorii M40 v čase 3:07:40.V cíli bylo vše dobře zorganizováno a zázemí stadiónu poskytovalo závodníkům vše potřebné. Fronty na mytí kol a na občerstvení byly standardní, sprchy byly přímo v areálu, tombola byla vylosována a vyvěšena předem a vyhlášení výsledků proběhlo bez velkých průtahů. Závod se mi velmi líbil a rovinatý, rychlý profil bez stojek je příjemným zpestřením. Jediná výtka by směřovala k nedostatečnému značení dlouhé tratě. Ve velké rychlosti se člověk musí dívat před sebe a rozhlížet se po stromech je nebezpečné. Stačilo by tak na pět míst natáhnout mlíko. Nicméně ani tato drobná vada na kráse mi nezkazila celkový dojem a příští rok se rád Houšteckého maratónu opět zúčastním.
Sváťa Votruba
Výsledky
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy