24 hodin Le Vesec
11.7.2006 08:40
12. ročníku 24hodinovky MTB ve Vesci u Liberce jsme se zúčastnili coby čtyřčlenné družstvo Margl Bike Teamu poprvé. Nastoupili jsme ve složení Seiko, Fakír, Hau (člen kooperujícího kolotýmu Tryskomyš) a Makla. V tomto pořadí jsme také dnem i nocí srdnatě kroužili po členitém 14,5 km dlouhém okruhu.
Závod měl z mého pohledu zcela nečekaný průběh. Nikdy by mě nenapadlo, že až do konce se budeme v této sestavě rvát o medaile.Start a'la Le MansStylem Le Mans (300 m běh ke kolům) odstartoval Seiko, zatímco my byli ještě na cestě do Vesce. Seiko má problémy s koleny a běh tedy není jeho doménou, start tedy ne zrovna ideální. V okamžiku našeho příjezdu k prezentaci projížděli první závodníci do druhého kola - první měl čas kolem 34 minut. Než projel Seiko, stihli jsme se pohodlně odprezentovat. Seiko projížděl po rozdrncané louce a snažil se jednou rukou řídit a druhou houkat. Vypadalo to, že jede hodně na pohodu, ale jel prý co to dalo.Jsem na řaděČekání na příjezd Seika z druhého okruhu bylo dost nekonečné. Postupně nás míjeli nabušenci, štvanci, vytrvalci a až mezi skoro zoufalci si to přikalil Seiko. Takhle ne!, řekl jsem si. Chci si to užít jako pořádný závod se vším všudy. Takže na trať jsem vyrazil naplno - první okruh za 38 minut. V největším vedru a s neustálým předjížděním pomalejších vytrvalců jsem tento čas už nepřekonal i když i další časy jsem zajížděl ne o moc horší. Druhé kolo za 40 minut a předával jsem Hauovi na pěkném 4. místě.Stane se…No jo, jenže pak se stala chyba. Hau, neznaje trasu, následoval nějakého zmatkaře, který přehlédl kilometr po startu šipku a okruh si výrazně zkrátili, takže Hau do cíle přijel nečekaně už po cca 17 minutách (a neprojel kontrolu v půli trati). Tam ho samozřejmě nikdo nečekal, takže nedostal dohodnuté pití (kvůli odlehčení a z pohodlnosti ho nevozil) a zmateně pokračoval do druhého (vlastně prvního kola). Tak se stalo, že po šesti hodinách, při ohlášení dalších předběžných výsledků, se Margl ocitl na druhém místě (když jsme v té chvíli měli o to krátké kolo navíc).Dolu a nahoru pořadímPo Hauovi následoval Makla, který přes veškerou snahu tempo s ostatními nedržel (pomineme-li tempo pití volně dostupné vynikající Svijanské jedenáctky). To už začal být zapálený i Seiko. Maklu ani nepustil do druhého kola a sám se vrhnul na další dva okruhy. Bohužel ani Seiko pozici nevylepšil, takže opět pokles na 6 místo. Nezbývalo než ještě před soumrakem šlápnout do pedálů a jet co to dá. A opět to vyšlo. Po mém a Hauově úseku figuroval Margl opět na bedně.Zatímco se Makla chystal na první dvě noční kola, šli jsme se Seikem preventivně spát. To moc nešlo, jelikož vyhrávala hudba, a to pěkně z vesela. V noci se časy výrazně zpomalily - Makla a po něm i Seiko jezdili něco přes hodinu. Mezitím nám odečetli to Hauovo zkrácené kolo, takže to s námi přestalo vypadat dobře.Noční šichta s přesčasemNa noční úsek jsem nastoupil krátce po druhé hodině. Ještě před odchodem na místo předávání štafetové hadice (oproti kolíku má hadice výhodu v možnosti připevnění na sedlovku) jsem instruoval Haua, aby na mě čekal ve 3:45. Počítal jsem totiž, že stejně jako Seiko a Makla v noci o nějakou tu minutku zpomalím. Zpočátku to tak také vypadalo. Vyzbrojen dvěma svítidly na řidítkách a čelovkou jsem vyrazil do tmy. Prudký sjezd po kilometru byl naštěstí lehce nasvícen, za ním však následovala mlha. Brýle se samozřejmě zamlžily a odmlžit se je podařilo až při ostrém stoupání v teplejším vzduchu lesa.Jelo se mi dobře. Co dobře! Výborně se jelo. Nožky odpočaté, vzduch voněl a tajemné bludičky blikačky přede mnou navozovaly skvělou atmosféru dávných bojových her. V kopci jsem míjel jednoho Bajera za druhým. No a z kopce jsem je nemíjel, to jsem se kolem nich jen míhal. Prostě ke svému neskonalému překvapení mi noční sjezdiky po kořenech a občas na blátě, s rychlostí lehce nad 44 km/h, dělaly vyloženě dobře. No a tak se stalo, že jsem okruh zajel za 43 minut. V druhém už mi trochu docházely síly ve stoupání. Těch sedmdesát kilometrů rychlým tempem už bylo v nohách znát. Na druhou stranu sjezdy mi šly opět o trochu lépe. Už jsem věděl naprosto přesně, kde je jaký šutr, strouha, či zatáčka, takže jsem to pral i klopenkami. Takže druhý okruh lehce nad 44 minut. Ta rychlost byla trochu problém. K cíli/předávce jsem dorazil o čtvrthodiny dříve, než byl instruován Hau. A ten tam samozřejmě ještě nebyl. Co teď? Počkat? Jít ho vzbudit? A co když není převlečený? Nožky už se mi sice po závěrečném stoupání na krev dost podlamovaly, ale než ztrácet čas, raději jsem v půl čtvrté vyrazil k nášupu. Uklidňoval jsem se také tím, že v noci vidím lépe než obrýlený Hau a navíc to mám dost najeté.
Najeté jsem měl, ale kromě umdlévajících svalů, na mě padla ještě silná únava a ospalost. Trasu jsem jel vyloženě v útlumu a předjížděl už jen málokoho. Chvílemi, hlavně z kopců, jsem musel třepat hlavou, abych udržel soustředění. Až na jedno nechtěné profičení bahnitou louží to dobře dopadlo. Kolem čtvrté už se začalo dělat šero a mohl jsem začít šetřit jedno odumírající světlo. Vyjel jsem z lesa na Polačku a kolem rybníka jsem se vydal na závěrečnou smyčku po asfaltkách k cíli. Závěrečné kopce jsem vystoupal jen ze setrvačnosti, na předávce vyčetl Hauovi jeho nepřítomnost (chudák dorazil dle dohody a ještě si dělal starosti co se mnou je), dal si horký čaj a odvalil se bivakovat. Cestou k našemu brlohu jsem s obdivem myslel na ty, kteří jedou tenhle závod v kategorii jednotlivců - tempo měli až na výjimky nižší, ale nechápu, jak dokážou odolávat únavě a ospalosti.Změna taktiky, zrychlujemeOdpočinek bohužel tentokráte nebyl dostatečný. Více vyspaní členové Margl Bike Teamu totiž změnili taktiku. Už prý nebudeme kroutit každý dvě kola (pche prý dvě), ale budeme se střídat po jednom, které ovšem pojedeme naplno. Taktika to byla úspěšná. Zajížděné časy jsme zlepšovali. Bohužel na mně to mělo dopad trochu devastující. Když jsem se v půl osmé zmátořil z polospánku a znovu postavil na start, bylo to trápení. Celkem bez zápalu jsem odjel kolo za 45 minut a byl rád, že v začínajícím vedru pokračují jiní.
Výsledkům zveřejňovaným na monitoru v hlavním stanu se nedalo příliš věřit. Například přestože jsme odjeli 27 kol, stále jsme měli uvedeno, že jich máme jen 25. Pak však proběhla korekce a viděli jsme, že se ze šestého místa opět přibližujeme teamům před námi. Postupně jsme u znaveného (nejen nevyspáním a masážemi, ale i pivečko působilo) místního maséra podstoupili uvolňující průklep. Já pro jistotu komplexní. Masér to byl poctivý, začal s nohami o něž se pokoušeli při dojezdu křeče, následovala záda, zatuhlá krční páteř a závěr věnoval uvolňováním šlach a svalů levého kolena. Kyselinka ve svalech se trochu uvolnila, takže jsem mohl přijít s vlastním zlepšovákem: prohodím si pořadí se Seikem, vyjedu dříve, abychom díky mým rychlejším časům měli větší šanci dokončit i celé další kolo do 24h limitu.Masáž a jdeme do finišeTo se podařilo náramně – díky masáži a s posilujícím pocitem posledního kola jsem zajel velmi dobrý čas. Málem jsem však přišel o výsadu toho, že mě zatím nikdo nepředjel. V jednom z nejprudších sjezdů přede mě šel hubený a vyšvihaný jezdec. Sjezdy umím, takže chytnout se do vleku nebyl problém. Větší trabl bylo udržet se ho. Po kilometru mě bylo jasné, že to přes veškerou snahu patrně nedokážu. Naštěstí chytnul švihař smolíka, začalo mu syčet ze zadního kola a tím pádem jsem udržel neporazitelnost a mohl Seikovi předat štafetu v luxusním čase, kdy do limitu zbývalo víc než hodinu. Seiko vyrazil odhodlaně a bylo vidět, že vyloženě s chutí a velmi bojovně. To mě přivedlo na myšlenku, že i Seiko to stihne a že by bylo dobré nachystat na závěrečný spurt Haua. No jo, jenže ten už byl převlečený, kolo měl umyté, popíjel se SVK Tryskáčem Svijany a debatoval o československých záležitostech. Dalo to přemlouvání, ale nakonec se šel připravit.Nejasné výsledkyStihnul to jen taktak, protože Seiko si zajel ve svém posledním kole v největším vedru málem rekord – kolem 47 minut. Kilometr před cílem prý dojel čtvrtý team – informoval se na to u podezřele rychle jedoucího borce. Haua už nikdo nepředjel, takže jsme skončili nečekaně čtvrtí. Tedy podle naší poctivě a ručně sledované evidence. Pánové časoměřiči nám však přisoudili oficiální páté místo s 30 absolvovanými koly. Kola souhlasila, dojezdové časy ne, ale čert to vem, medaile to díky počátečnímu Hauově zamudrování není, takže se ani moc nehádáme. Kdo by to byl před startem hádal, ale teamový výkon to byl parádní a navíc šel v závěru nahoru. Navíc nám pořadatelé do pamětního listu každému napsali absolvování 480 km, podle měřáků jsme však společně naměřili něco přes 435 km a nastoupali přitom přes 9 výškových kilometrů. Holt nám pořadatelé přáli a do výpočtu započítali rovných 16 km namísto skutečných 14,5 na okruh (prý byl tak dlouhý ten loňský). Nu což, na diplomu se to lépe vyjímá.Po dojezdu jsme dlouho čekali na finální výsledky (řada účastníků vznášela protesty proti výsledkům) a pak i na výsledky s malou nadějí, že skončíme lépe než pátí.
Výsledky nejlepších individuálůNestalo se. Na druhou stranu výkonnostně jsme na medailisty, především jednotlivce, opravdu neměli. Vítěz Pavel Kozlík najel stejný počet kol jako naše čtyřčlenné mužstvo. Neuvěřitelný výkon pro jednotlivce. Také ustanovil nový traťový rekord 434 km / 24h. Druhý Jaroslav Šenk a David Procházka zaostali dvě kola (cca 30 km).První jednotlivá žena Petra Foktová dosáhla 20 kol /24h a jen o fous (6 min) porazila Petru Procházkovou. Třetí Radka Štýbnarová zaostala dvě kola. Další podrobné výsledky naleznete na domovské adrese závodu: http://www.24hours-mtb.com/Zhodnocení – příště zasCo říci závěrem? Zní to paradoxně, ale přes problémy s výsledky, které jsem ještě v takové míře nikdy nezažil, jsem také ještě nikdy nezažil takhle fantastické pořadatelské nadšení a zajištění závodu.Mezi závoděním proběhla celá řada akcí a soutěží pro zpestření. Namátkou vyjmenuji: dual slalom, dirty jump, nezapomenutelná soutěž o pivobajkera, …Únava ze závodu se již rozležela, pořadatelé i měřiči se za výsledky opakovaně a upřímně omluvili, takže můžu prohlásit, že pokud to jen trochu půjde, rád se příštího třináctého a snad opět šťastného ročníku zúčastním opět. Soutěž teamů je totiž ideální příležitost jak posílit teamového ducha a vyprovokovat všechny k maximu. No, pokud nedáme dokupy družstvo, možná se k maximu vyprovokuji coby jednotlivec.Pavel Macháčekfoto: Dana Paulová