2x salto mortale aneb jak jsem se stal slavným
24.7.2006 12:15
V parném sobotním dopoledni se do malé vesničky Semice nedaleko Písku sjely více než čtyři stovky závodníků různých věkových kategorií. Tento závod patří mezi moje nejoblíbenější, možná právě proto jsem za to byl letos pořádně vytrestán.
Dvakrát jsem se proletěl přes řidítka a tak jsem nakonec rád, že to skončilo jen jednou odřeninou a mírně rozhozeným předním kolem…
Ale pěkně popořádku: Na jedenáctou hodinu byl naplánován start krátké trati závodu, dlouhé 45 km. Již půl hodiny předtím se ve startovní výhni, do které se již slunce opíralo svojí nemalou silou, mačkali ti nejnedočkavější. Trochu vzruchu způsobila prasklá duše jednoho závodníka, která zřejmě nevydržela vysokou teplotu. Zvuk nápadně se podobající startovnímu výstřelu způsobil velký chaos, někteří jedinci dokonce vyrazili vpřed, aniž by seděli na kole.Po skutečném startu jsem vyrazil vstříc Píseckým horám, společně s dalšími téměř dvěstěpadesáti soupeři. Hned na prvních kilometrech nás čekalo táhlé stoupání, které notně natáhlo startovní pole, ale hlavně způsobilo, že ze všech již tekly litry potu. Vysvobozením byl první sjezd, proložený lesní pasáží, kterým jsme se dostali zpět do Semic. Následoval rychlý úsek zakončený prudkým stoupáním na vrch s příznačným názvem Ostrý. Specialitou písecké tratě jsou dva úseky kde si užijete bahna za každého počasí. První, asi dvoukilometrový úsek za vesničkou Kukle, vzal hodně jak fyzických, tak i psychických sil. Výrazy, které jsem zde zaslechl, by daly na rozsáhlý slovník nepublikovatelných slov. Na odpočinek nebyl čas, to už dlouze stoupáme na kopec Němec a krátce sjíždíme k první občerstvovačce, kde pořadatelé nápoji nešetří a to je dobře. Následuje další stoupání, tempo je ve velkém vedru opravdu vražedné, ve snaze uviset v následném dlouhém sjezdu nedotáčím jednu rychlou zatáčku na štěrku a ve vysoké rychlosti se poroučím do příkopu, za předvedené salto s několika vruty by se nemusel stydět ani Aleš Valenta. Tak, tak, že se vyhýbám ležícím kládám, které jakoby čekaly, kdo se o ně rozplácne. Naštěstí vše dobře dopadlo, chvíli mi ještě trvá, než posbírám všechny součástky a vyrážím dál. Ve skupince asi deseti jezdců projíždíme druhé bahenní lázně, chvíli leží ten a pak zase onen. Bahno naší skupinu dost roztrhalo, a tak dále pokračujeme opět ve třech, svižným tempem přijíždíme na druhou občerstvovačku, za kterou nás čeká jedno z posledních stoupání. S vypětím všech sil se konečně blížíme zpět k Semicím, ve vesnici dojíždíme další dva jezdce a já tuším, že spurt o čtyřicáté místo bude opravdu drsný..:-)Při vjezdu na hřiště se držím raději trochu stranou, dva borci přede mnou však na sebe útočí tak dlouho, až v úzkém cílovém prostoru jeden z nich zalehne a zablokuje celou trať. Ve snaze vyhnout se přímému střetu s ním se snažím provést úhybný manévr a v plné rychlosti spáchám harakiri mezi diváky. Salto už jsem měl natrénované, takže snad vypadalo i celkem efektně...:-) To všechno deset metrů před cílem. Mezi diváky to jen tak škodolibě zahučelo. Po vzoru amerických filmů se zvedám a za potlesku diváků dokončuji posledních deset metrů pěšmo. Celá estráda naštěstí skončila bez zranění, jen soupeři přede mnou se trochu polámalo kolečko.Do cíle jsem dorazil na 45. místě, což bych před závodem považoval za mírné zklamání, ale za daných okolností jsem rád, že se mě nyní hojí jen jedna jizva na noze, a že teď půjdu pouze vycentrovat přední kolo. Michal Štětina
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie