Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Bikechallenge 06 - resumé

7.8.2006 15:06

Po týdnu jsou už nohy odpočaté, žaludek je spravený a bike v servisu už skoro taky. Zbývá tedy čas sepsat pár řádků o této významné a netradiční akci. Nejprve se pokusím sumarizovat základní fakta a dojmy, v dalším článku zkusím detailněji popsat zážitky z jedné etapy.

Bookmark and Share

Stručně  a co za to Jednalo se o 6 denní etapový MTB závod dvojic. Trasy vedly po polsko-českém pomezí přes Broumovské stěny, Orlické Hory, Krkonoše a přes Adršpach zpátky. Měřily 3,5 (prolog), 84, 75, 73, 74 a 59 km a celkově jsme nastoupali přes 8300 m. Ubytování a stravování (polopenze) závodníků bylo zajištěno v prostorách základních škol a gymnázií v dojezdových městech.  Osobní věci byly přepravovány v nafasovaných velkých taškách renomovanou přepravní firmou – sponzorem DHL.  To vše se dalo pořídit po zaplacení 140 Euro (platit 4500 Kč se ukázalo při posilování koruny jaksi nevýhodné). Kdo chtěl větší komfort, mohl si připlatit 25 Euro  a získal pojištění, film, fotky ze závodu a hlídané parkoviště. Za rovných 200 Euro závodník navíc obdržel ručník, dres, mapu s GPS a masáže proti únavě. Denní režimSpánek nic moc, tedy pokud jste stádový typ a ulehnete někde uprostřed čtyř stovek závodníků někdě ve třídě nebo na chodbě školy. Pokud risknete spánek pod noční oblohou, jste odměněni klidnějším okolím a nesporně kvalitnějším vzduchem :-) I tak je budíček kolem šesté brutální. Netrpěliví sportovci se hrnou na snídani, aby tato stačila slehnout před startem. Ke snídani byly povětšinou rohlíky, chleba, sýr, salám, čaj, káva, mléko, ovesná kaše. Docela to ušlo, ale každý den v podstatě to samé… Bylo možno si přidat a většina toho využívala, na opozdilce toho už moc nezbývalo a měli menší výběr. Po snídani očista a pak snad nikdo nevynechal WC. Malá, velká a šlo se pro kola.Biky byly vzorně hlídané ve vyčleněné místnosti. Na kola si každý dal kartičku, která byla kontrolována  s protikusem, který si bajkeři nechávali u sebe. Po vyzvednutí kol se ladilo. Někteří šůrovali a mazali kola snad až do posledního šroubku. Většina však kolo umyté navečer jen lehce projela a šla se postavit na start. Vlastní závod začínal hromadným startem v 10 hodin. Na startu nebyly žádné vlny či upřednostňování dle pořadí. Vedoucí závodníci se ale vždy nějak natlačili dopředu a my bez ambic zůstávali vzadu – prostě systém kdo dřív příjde, ten dřív jede. Odstartování  proběhlo tak, že vpředu někdo něco řekl, první vypálili a ostatní se celkem rozvážně vydali za nimi. Většina dobře věděla, že celkový výsledek nebude žádná náhoda – po 370 km se dobře ukáže kam kdo patří a nějaký vydařený start na tom těžko může něco změnit. Na trati vytyčené v úzké spolupráci s Vénou Hornychem byly občerstvovačky rozmístěné cca po 20 km. Vybrat si bylo možné z melounů, banánů, kandovaného ovoce. Pila se voda a občas Powerade. Žádný ionťák, žádné slané jídlo -  to osobně považuji za velké mínus. Závod trval 4 až 6 a půl hodiny, tedy nám, vítězové dojížděli hodinu až dvě před námi, posledním jsme dávali pravidelně přes dvě hodiny. Více o trasách a závodění popíšu v příštím článku. Po dojezdu bylo nejdůležitější nafasovat pivko (sponzoroval pivovar Opat), vyhledat stín a tam probrat s parťákem a ostatními dvojicemi zážitky z etapy. Potom se šlo umýt kola, přebrat tašku s věcmi, dát si sprchu (občas nuceně studenou) a ubytovat se. Potom jsme se seznamovali s okolím cíle, městem samotným a především s jeho pohostinskými kapacitami :-)Spát jsme chodili dle únavy. Někteří kolem desáté a zcela střízliví, méně utahaní po půlnoci a řádně posilnění. Hodnocení Přes všechny vady a připomínky to stálo za to! Jednoznačně skvělé byly trasy. Véna Hornych odvedl skvělou práci, závodníky bezpečně protáhnul nejzajímavějšími, a přitom plně sjízdnými místy. Trasy vedly lesními nebo polními cestami, občas vystřídanými kamenitými pěšinkami nebo naopak spojovacími asfaltkami. Raritou byl průjezd německou podzemní továrnou Osowka. Extrémem byl údajně nesjízdný úsek z Jánského vrchu, který všichni slezli za pomocí lana, dva šílenci sjeli na kole a jeden zde zlomil rám.Výborné bylo značení – bílé šipky na modrém čtvercovém pozadí byly super, šipky nakreslené na silnici taky, Na křižovatkách často stáli policisté nebo pořadatelé a ukazovali kudy dál. Naopak značení na českém území sypanou moukou byl krok trochu vedle. I tak jsem za celou dobu nesjel z trati. To je u mě unikát i na krátkých maratónech, v pěti etapách pak malý zázrak.Ubytování a zázemí ušlo. Díky spolupráci s městskými zastupitelstvy jsme vystačili se strohými školními prostorami.  Vyšlo ideálně počasí, pršelo jen krátce a vždy těsně před startem. Těžko si však představuji podmínky v případě několikadenního deště.Jídlo bylo podprůměrné. Skoro všechno bylo do sladka. Na občerstvovačkách i v cíli. Na kombinace rýže a borůvky nebo těstovin s jahodami jsme připraveni fakt nebyli. Ke konci se pořadatelé snažili a objevilo se rizoto a dokonce i dobrý gulášek. Přesto mohu doporučit vlastní zásoby, dovezená grilovaná kuřátka nám výrazně zvedla náladu.Závodnické vztahy byly výborné. Nebylo nic jednoduššího než navázat kamarádské vztahy s dvojicemi, s kterými jste se několikrát míjeli na trati nebo naopak s těmi, kteří vám rádi pomohli s údržbou bajků. Ve srovnání s obsazením na tuzemských závodech se jednalo až na výjímky (judisté a náš team) o ostřílené závodníky na slušné sportovní úrovni.Pořadatelé byli důslední a profesionální. Závod se odehrával vysloveně v Polské produkci s již uvedenou výjimkou spolupráce Vény Hornycha. Zpočátku chyběly informace, ale poté co se člověk sžil s režimem, už to klapalo. Byl to takový vojenský režim, důsledný, ale bez větší invence. Standardu kultovních českých maratonů organizace prostě nedosahovala, ale není se co divit.Ono udržet ten kočovný cirkus v chodu dalo zabrat. Po startu uklidit, naložit propriety, složit nafukovací brány a reklamy, přesunout se přes hranici do cíle, vše znovu rozložit a vyšperkovat a už vyčkávat první jezdce…Defekty se vyskytly skoro u každého. Z 220 teamů jich dojelo 174, na vině byly většinou technické problémy. Nám se zprvu vyhýbaly, ale v páté etapě parťák přetrhl řetěz, já po chvíli také a navíc jsem urval přehazovačku, ohnul patku a po dvaceti kilometrech s řetězem nasazeným bez přehazovačky jsem zlomil prostřední převodník. Proti dvojici DHL, která dvakrát zlomila rám to však moc nebylo.Úrazy byly. A byly docela viditelné, hlavně v cíli, kde je ošetřovaly skvělé české zdravotnice kočující s pelotonem. Naší dvojici se naštěstí vyhnuly.Konec dobrý, všechno dobré. Dojelo 174 dvojic, myslím, že po prožitých zážitcích nikdo nelitoval. Závod jsme dokončili na 117. místě a jestli to půjde, vyzkouším to někdy příště zase.Fotogalerie ZDE.Pavel Macháček

Diskusní fórum pro: "Bikechallenge 06 - resumé"

Názor Autor Datum a čas
RE: Bikechallenge 06... 17. 8. 2006, 14:11
RE: Bikechallenge 06 - resumé
Jó, bajky, bylo to něco novýho, ale příště si zas dáme něco méně organizovaného, cože?

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |