Kolem Varů – terénem a v mokasínech
25.8.2006 08:44
Bezvadně značená a velice dobře zvolená trať, ochotní pořadatelé a dobré počasí. To vše byly devizy závodu kolem našeho největšího lázeňského města. Ty všechny přispěli k tomu, že jsem závod dokončil, přestože jsem doma zapomněl tretry a musel náročnou stovku odjet ve výletních mokasínech na nášlapných pedálech.
Nepříjemné překvapení, stíhání startu
Cestu do Varů jsme s kamarádem Hau z Tryskomyšáckého teamu dost podcenili. Tak se stalo, že jsem si přes nový silniční zákon zazávodil už cestou na start. Bodů mám naštěstí ještě stále na rozdávání a tak jsme to nakonec stihli. Půl hodiny do startu jsme se hlásili na prezentaci v Březové, kde měla prezentace hodinu před tím skončit. Naštěstí měli pořadatelé pro opozdilce pochopení, takže jsme bleskově obdrželi tašku s tričkem, tyčinkami, propagačními materiály a suvenýrovým hrníčkem.
Na místo startu to z kempu v Březové bylo pět kilometrů, času jsme neměli nazbyt. Honem složit kola, převléci se do cyklistického a tradá na start na kolonádě. Jenže ouha, nikde nemůžu najít tretry a Hauovi se zase nedaří vyměnit brzdové destičky na předním nebrzdícím kole. Po pěti minutách přehrabování kapituluji a prohlašuji se definitivně za sklerotika. Je mi líto cesty a jsem zvědavý taky na trať, takže dopředu smířen s propagační jízdou se rozhoduji jet bez treter. Jiné boty než lehké mokasíny, v kterých jsem přifrčel autem, nemám. Jsou fakt dost hrozné, takže si beru kreditku a s malou nadějí na zakoupení bot někde ve městě, ponechávám Haua trápit se s destičkami a frčím na start. Po kilometru dojíždím kluka na downhilu. Když se dozví, že startuji za šest minut, nabízí se, že mi bude dělat vodiče a ze všech sil mě táhne za sebou do centra města. Síly mu došly kilometr před kolonádou, ale fakticky mi pomohl, abych to stihnul. Díky.
Společný start na kolonádě
Startovní pole na kolonádě mezi vysokými lázeňskými domy je rozhodně zvláštnost. Přesto musím konstatovat, že divákům i závodníkům se místo startu evidentně zamlouvalo. Já se stihnul třikrát poptat, jestli není poblíž cykloobchod, kde bych koupil tretry. Nikdo mě nebral vážně, dokud jsem jim neukázal, že mokasíny opravdu nemají zespodu kufry. To se potom naopak docela smáli.
Petr Kuba z Parktool servisu, kde jsem pro změnu žebral zápůjčku bot, mi nabídnul pásku na omotání pedálů. Zrovna odstartovali, proto jsem odmítnul s tím, že obchod potkám třeba cestou. Mezi posledními jsem tak projel startem, za jízdy jsem udělal 2 fotky a postupně začal zrychlovat. Zaujalo mě, že všichni kolem mají růžová čísla, jen já coby stovkař měl bílé. Na dotaz, kde že jsou ostatní jezdci na 100 km, jsem dostal samozřejmou odpověď: „Přece vepředu!“
Předjíždění na prvních kilometrech
Zabral jsem naplno a předjížděl jako divý. Pedesátkařů však byla drtivá většina, prvního stovkaře jsem dojel po 3 kilometrech. Další kilometr poté sjíždíme z hlavní silnice, točíme prudce vpravo a začínáme prudce stoupat, opět po asfaltce, ale pěkně strmé a klikaté. To se to předjíždí. Pedály dost tlačí do chodidel, ale dá se to vydržet, naopak trochu vadí, že zabírat můžu jenom šlapáním dolů, tempo se tak udržuje o dost hůře.
Po třech kilometrech stoupání a zdolání 150 m převýšení následuje kratší sjezdík. Po něm jak už to bývá další stoupání na Aberg (610 mnm), cestou vzhůru asfaltku vystřídal štěrk, pěšina přes louku a opět štěrk a asfalt. Při nájezdu na vedlejší silnici vidím upadnout snad 70 letého veterána ze Surfoval teamu. Při odbočování to naklopil, na kamínkách mu podjelo zadní a spadnul jako podťatý. Naštěstí se z toho hned oklepal, vstává a nasedá. Copak asi já budu dělat v jeho letech?
Na přemýšlení moc času nezbývá, protože následuje parádní sjezd – na dvou klikatých kilometrech klesáme o 200 výškových. Jízda bez nášlapů po šutrech a v ostrých zatáčkách je opravdu zážitek. Chodidla popojíždí na pedálech tam i zpět, zjišťuji, že je dobré stisknout sedlo mezi stehny a takto se lépe ukotvit. Zvládám to docela dobře a opět jsem si parádně zapředjížděl. Znovu projíždíme poblíž kempu v Březové, otáčíme doleva a začínám prudce stoupat. Já na prudších úsekách raději tlačím, abych odlehčil chodidlům od pedálů.Na vrcholu stoupání na šestnáctém kilometru je první občerstvovačka. Nikdo tu nestaví, i já pouze za jízdy přebírám pití. Překvapivě na mě zbyl bidon s dobrým ionťákem. Sosat tedy můžu další kilometr relativní roviny na asfaltce.
Následují střídavé kopečky a sjezdíky, přičemž celkově spíše stoupáme. Na 22. km přichází efektní triálek serpentinkami mezi stromy. Překvapivě zde dojíždím Haua, o kterém jsem myslel, že nestihnul start a je daleko za mnou. Brzdí mu jen zadní kolo, takže jdu před něho až příliš rychle. Pod serpentinkami zastavuji na rozcestí a čekám na něho. Sedí tam biker a marně shání nýtovačku na přetržený řetěz. Konám dobrý skutek a půjčuji mu ji. Po pěti minutách přijíždí Hau, že prý spadnul. Je nabručený a zatímco mě sjezdíky úplně nadchnuly, on vyhrožuje konečnou kapitulací. Aspoň si ho tedy vyfotím v jedné prudké stojce a ujíždím mu – do kopce a bez nášlapů. Ó jak jsem dobrý.
Ke druhé občerstvovačce před Vítkovou horou vede táhlé stoupání lesem. Vprostřed je vylepšeno dvoukilometrovým pytlem, který závodníky po krátkém klesání zpestřeném skokem při průjezdu altánkem vyvede opět prudce vzhůru přes vrchol, opět střemhlav dolů a opět postupně nahoru.
Občerstvovačka je výborně vybavená. Zvláště mi chutnají kokosky, nektarinky a hlad zaháním banány. Za občerstvovačkou jedeme druhý pytel, má to tu výhodu, že po sjezdu a výjezdu si můžu dát u téže občerstvovačky druhou porci dobrot. S chutí toho využívám a teprve poté se vydávám do deset kilometrů vzdáleného cíle. Bohužel cíle teprve prvního kola. Padesátkáři to však mají jiné, a proto mohutně finišují a předjíždět je stále těžší.
Neochotně do druhého kola
A je tu rozdvojení tratí. Pedesátkáři spurtují doprava, já se ztěžka vydávám vlevo do druhého kola. Nohy už bolí a do prstů na noze dokonce dostávám menší křeče. Jezdců výrazně ubylo. Dojíždím kluka a stěžuji si mu, že mi chybí tretry. On na to, že taky jede bez nášlapů na obyčejných pedálech a že prý neví, jak mu druhý den půjde fotbálek. Mám pocit, že při pohledu na jeho potácivou chůzi do kopce to já vím docela dobře :-)
Popisovat druhé kolo už nebudu, jela se stejná trasa. Můj výkon lze kvalifikovat jako vcelku dobrý, ale postupně uvadající. Táhlá stoupání mě postupně úplně vyšťavila. Šlapat jenom dolů je strašná změna a ani zvýšeným úsilím se nedá dlouhodoběji vynahradit tento hendikep.
Stupňovaný finiš
Ve stoupáních mě předjelo několik jezdců. Na poslední občerstvovačce jsem si dopřál nealko pivko, trochu si odfrkl a pak se snažil je opět dojíždět. Taky byl pro mě nevšední zážitek v posledních kilometrech předjet několik jezdců o kolo, tedy o 50 km, to se mi opravdu snad ještě nepodařilo. Ve sjezdu z Rusalky jsem navíc předjel 3 stovkaře. Na dlouhé rovince jsem jel totálně na zapřenou a stometrový náskok před jedním z nich udržel.
Výsledky
Slézt v cíli po pěti hodinách z kola a šlapat na rovnou zem namísto hranatých nášlapných pedálů byla opravdová slast. Dosažený čas 5:01:13 mě zařadil na 75 místo ze 130 závodníků, kteří dojeli v limitu.
Celkově zvítězil nestárnoucí Radim Kořínek za 3:49:42,8, druhý byl Ladislav Fabišovský 3:49:47,2 a na třetím místě skončil Standa Hejduk za 3:53:20,4. Standa se stal hrdinou závodu, vyhrál obě prémie a měl solidní náskok, když v závěru upadnul a zlomil si klíční kost. Přesto dokázal dojet a ještě na bedně.
Ženskou kategorii ovládla Alice Nedomlelová 4:27:23,4, která s přehledem porazila promíchané medailistky kategorií 30–40 let 29 Radku Churaňovou 4:50:59,9 a Mirku Rousovou 72.52 4:51:23,7, Hedviku Rousovou a Janu Kábrtovou.Detailní výsledky naleznete tradičně na: http://www.kolopro.cz/Vysledky.php?zavody=29
Dění v cíli
Cíl byl umístěn do prostoru kempu v Březové. Podle mě bylo místo velmi dobře zvolené. Všude dost místa, dobré zázemí v podobě sprch (pro nás bohužel už jen se studenou vodou), WC, několika stánků s občerstvením a krimi zónou pro úschovu kol. Vše jsem řádně využil, pochválit musím především opékaného bizona a steak z kuřecího. Vyhlášení proběhlo s vtipem, tombola byla předem vylosovaná a proběhla za rekordních pět minut ke spokojenosti všech zejména výherců hodnotných cen (od solidních kol po bajka od Norco).
Ještě před vyhlášením vystoupil Děda Mládek Ilegal Band. Po tombole zazpívala skvělá Anna K, která div nerozhýbala unavené závodníky, kteří si aspoň spokojeně podupávali. A měli proč, závod to byl opravdu vydařený.
Pavel Macháček - Paw -