Kutnohorské blátíčko pod věžemi katedrály
29.8.2006 15:36
Poslední prázdninovou sobotu se jindy poklidné okolí chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře proměnilo v centrum 4. ročníku Kutnohorské padesátky. Start cca 48 kilometrů dlouhé trasy s převýšením 750 metrů se tedy oproti předchozím ročníkům přesunul od plaveckého stadiónu přímo do centra.
Pořadatelé připravili i několik změn na trati, takže bylo nač se těšit.
Kutnohorská padesátka patří mezi naše oblíbené maratóny. Jedná se o rychlou trať bez dlouhých stoupání, místy zpestřenou technickými úseky. Nádherná příroda končícího léta pak dodává závodu tu správnou atmosféru. Letos to byl můj první maratón zařazený do seriálu Kolo pro život, a tak jsem byl zvědav, zda pořadatelé udrží poměrně vysoký standard z minulých let.Na start jsem dorazil po poněkud hektickém příjezdu doslova za pět minut dvanáct. Tou dobou již bylo na startovní čáře seřazeno patrně všech 745 startujících bajkerů a mě nezbylo než se postavit na chodník do první brázdy. V rychlosti ještě připevňuji startovní číslo a již je tu výstřel. Nechávám projet několik řad nadupaných chrtů a vyrážím na trať. Pestrobarevný had bajkerů prokličkuje ve svižném tempu ulicemi Kutné Hory a míří směrem na Malý Kuklík. Trať je suchá, jako stvořená pro hladký vzorek. Já jsem však obul nové pláště Schvalbe Smart s poněkud hrubším vzorkem, takže jsem zvědav jak to pojede. Vyšlápneme na Miskovický vrch a sjíždíme do Miskovic. Užíváme si rychlého sjezdu posekanou loukou připomínající letiště a již je tu první překvapení závodu – neplánovaný brod. Sice není hluboký, ale místo vody je nutno přebrodit cca patnáctimetrový dolík plný řídkého bláta. Borci s hladkými plášti předvádí nevídané brejkové kreace a mnozí za nepublikovatelného nadávání noří své tretky po kotníky do bláta. Naštěstí se mi podaří vyhnout se všem těmto nešťastníkům a projíždím bahnem vcelku bez problémů.Při sjezdu k Vrchlici začíná pršet a doposavad suchý a pevný povrch se rychle mění v kluzké blátíčko, řádně našlehané desítkami bajkerů jedoucích před námi. Déšť není dlouhý, ale zcela změnil charakter trati. Mnozí borci mají problém jet rovně a někteří dokazují, že je možné si ustlat i na rovné polní cestě. Smarty se s bahnem perou překvapivě dobře, takže se mi daří i předjíždět. Projíždíme Malešovem směrem na Sion, kde je občerstvovačka. Doplnil jsem bidon, vzal si kelímek a opustil jsem dobře zásobenou občerstvovačku. Bohužel však ionťák v kelímku snad nebyl vůbec ředěný! Odhodil jsem jej tedy ještě na občerstvovačve a vyrazil na trať. Až po chvíli jsem si uvědomil, že podobný smrťák mám i v bidonu a že zbytek závodu pojedu prakticky bez pití! S přibývajícími kilometry se kolo měnilo v bahnivou kouli. Místy se na úzkých pěšinách jelo velmi pomalu a na blátivém povrchu mnozí často sesedali.Projíždíme podruhé Sionem a já si vychutnávám techničtější úsek podél Vrchlice. Prolétneme Polánkou a slušným padákem se spustíme do údolí potoka Švadlenka. Vytlačíme prudké stoupání na Roztěž a po sjezdu lesní cestou najíždíme na jediný delší silniční úsek tohoto závodu. Já zde tradičně prožívám menší krizi a hlavou se mi honí úvahy o tom, že za necelý měsíc na Sudetech budu mít před sebou ještě cca 80 km. Moc mi to nejede, ale snažím se za někoho pověsit. Na rovince zjišťuji, že nemohu zařadit nejmenší kolečko, takže mám co dělat abych to uvisel a o nějakém střídání nelze uvažovat.Na cca 40 kilometru opět najíždíme do údolí Vrchlice a já se těším na technické pasáže v Údolí mlýnů. Smarty drží opravdu bezchybně a v náročnějších úsecích na kamených plotnách, kde sesedá skupinka pěti bajkerů si to opravdu užívám. Na konci údolí se jede již po zpevněné cestě a následně po asfaltu. Snažím se dojet skupinu přede mnou, což se mi daří až ve stoupání na okraji Kutné Hory. O slovo začíná hlásit křeč. Míjím klečícího nešťastníka s obdobným problémem. Naštěstí kopeček brzy končí a ve sjezdu si trochu odpočinu. Cíl je již na doslech, ale závěrečnému spurtu brání příkré stoupání k chrámu svaté Barbory. Zdolávám poslední metry kopce, s trochou obtíží se trefuji mezi sloupky oplocení a již po rovince svištím kolem chrámových zdí k cíli. Trať jsem projel v čase 2:28, což stačilo na 350. místo celkového pořadí. Veškeré dění v cíli bylo soustředěno na prostranství okolo chrámu. Kola bylo možné si zdarma uložit do úschovy, v nedaleké škole byly k dispozici sprchy, vapka byla za rohem a jídlo bylo možné si vyzvednout v blízké restauraci. Krom úschovny kol se však všude táhly nekonečné fronty. Pouhé dvě sprchy se statečně snažily spláchnout z bajkerů nánosy bláta, ale kanalizace na takový příděl nebyla připravena. Výdej jídla byl řešen poněkud nešťastně, neboť se stála jediná fronta na jídlo i na pití. Jídlo a nealko by bylo možné si přitom vyzvednout bez čekání, protože vše zdržovalo čepování piva. Vyhlášení výsledků a vylosování tomboly proběhlo bez průtahů a tak jsme se za počínajícího deště mohli kolem 17 hodiny rozjet domů.Přesun startu do centra města dodal závodu bezesporu na atraktivnosti a po doladění některých nepříjemností v cíli, které jsou ostatně na většině maratónů běžné, bude pro závod jistě přínosem. Změnu trasy hodnotím vyloženě kladně a držím pořadatelům palce do dalších ročníků.
Sváťa Votruba
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie