Nejen Priessnitzovy lázně či obklad, ale i MTB maraton
6.9.2006 14:05
První zářijovou sobotu se sjelo do Jeseníku téměř šest stovek bikerů z celé republiky a pár chlopaku z Polska, odkud je to na rozdíl od každého jiného místa v ČR blízko. Ale stojí za to přijet, zvláště když vyjde takové počasí, jaké si zařídili organizátoři na letošní Priessnitzovu 60.
Sluníčko, 20 stupňů, krásná viditelnost. Takže všechny čekala prohlídka Hrubého Jeseníku z „druhé“ strany a Priessnitzových lázní včetně přilehlého okolí. Prohlídkové trasy měřily 32 km a 62 km. Většina bikerů si samozřejmě vybrala okruh delší.Centrum závodu bylo umístěno na střední průmyslovce, kde organizátoři zneužili mimo prostor školy i vcelku velký počet studentů, kteří zajišťovali již tak dobře značenou trať. Byl zde nachystán pěkný dojezd do cíle a solidní nabídka sportovních poživatin (klobásy ovšem jasně vítězily nad „šnečí isostravou“) a různé atrakce včetně nějakého borce, co nám létal s motorkou nad hlavou, takže to v cílovém prostoru odpoledne tepalo. Pěkný standard, obvyklý pro akce Kolo pro život.Ovšem od začátku. Start v 11 hodin na náměstí byl lehce zmatený. Speaker mluvil o ogarech, co jezdí fakt dobře v seriálu Kolo pro život a jak se přijeli pobít o body, a že je to napínavé, ale jak se mají lidi postavit na start, o tom nic. No, nechtěl jsem skončit „ve špuntu“ hned někde v začátku a tak jsem se zavčasu postavil k oblouku. Za chvíli ovšem někdo kdesi za mnou natáhl špagát a že jsem v nějakém VIP prostoru a byl jsem v …. na konci. Speaker pak řekl ať už jedem, ačkoliv bylo za 2 minuty 11, že za chvíli jede vlak, tak ať nezůstane půl balíku před šraňkama.Po pěti minutách jsme byli v terénu, říkal jsem si, třeba špunt nebude. A co byste řekli? Byl tam a už jsem tlačil. Tak nic. Trasa Priessnitze je zvláště v první polovině nádherná. První průjezd lázněmi, pak se zamířilo k Pomezí a okolo Kopřivné se kleslo do Žulové. Jelo se po lesních cestách většinou vysypaných krásně bílým vápencem. Všude již šlo snadno předjíždět. Zvláště při dlouhých výjezdech to odpadávalo po desítkách. Nejkrásnější byl výjezd na Medvědín. Převýšení 500 m na 5 km. Předjíždí se již hůř, ale jen díky tomu, že jsem se dostal už dopředu. Na Medvědín jsem dojel již v třetí desítce a asi mi to dost stouplo do hlavy, protože ve sjezdech jsem to jel čím dál víc na hraně a daň přišla záhy.Vrátili jsme se opět k lázním a při sjezdu k občerstvovačce jsem to prostě přehnal a zasyčel jsem. Aspoň lepím u svačiny, duši vyhazuji. Krásný sjezd pokračuje, jenže znáte to s tou padající toaletou. Šutr mi vletěl po 2 km do kola a urazil kovovou část ventilku, takže s lepením se můžu leda vyfotit. Snažím se volat: „Království za duši“, ale je to krutý závod. Nikdo nereaguje. Naštěstí za chvíli jel týmový kolega z Valašských bikerů a hodil mi rezervu. Zbytek jsem dojel raději na pohodu a trochu jsem meditoval, proč pořadatelé zamířili s trasou k Rejvízu, kde se jelo již jen po širokých lesních cestách a šotolinách bez výhledů a křižovalo se několikrát hlavní cestu, u které muselo stát spousta organizátorů, když by určitě šla trasa natáhnout v krásném okolí Žulové, kde by se určo našel ještě nějaký vyvoněný sjezd jako v první půli závodu. Ale i tak se mi trasa líbila. Na konci se mi podařilo zakufrovat u mostku přes Bělou. Snad jediná chybka na dobře značené trati. V cíli vytřel eliťákům zrak Sváťa Janečka, který dojel před Karlem Hartmanem a Milanem Bachmanem. Nejrychlejší ženou byla Jana Ševčíková. Další výsledky a vše podstatné o závodu je pak na přehledných stránkách http://www.priessnitzova60.org/.V cílovém prostoru, ale i na trati mi chyběl pouze nějaký servis. Ani na občerstvovačkách, ani u sjezdů, kde bylo jasné, že se někdo vysype, nebyl jediný imbus, pumpa na dobušení kol, nic. Možná bych si toho nevšiml, kdyby se mi na trati nevysypal pedál a nezohnul jsem přehazku. O defektech ani nemluvím. Ale jinak jsou ty Jeseníky moc pěkné…text a foto: Tonda Liebel