Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Reportík + porcička LIVE fotek ze Sudet

13.9.2006 17:08

Paw vzal s sebou na Sudety kamaráda-fotografa Nikyho, aby se mohl plně věnovat závodění. Posuďte sami, jak se popral se svěřeným Olympusem. Myslíme, že mnohé snímky atmosféru tohoto těžkého závodu docela vystihují...

Bookmark and Share

Dvanácté Sudety byly netuctovéRallye Sudety, tento kultovní až extrémní MTB cyklomaraton se letos jel podvanácté. O tuctový závod se však rozhodně nejedná. Kdo ho někdy absolvoval, měl možnost poznat o čem je poctivý mountainbiking. Já jsem si to letos opět připomněl. Vztah k závoduS narůstajícím věkem a počtem absolvovaných závodů se pomalu se dostávám do situace, kdy si připadám jako ostřílený rutinér a nějaký ten maratón už mě nemůže příliš rozhodit. Po loňském ročníku Sudet už dobře vím, že tenhle závod je jasná výjimka.. Loni jsem se strašně trápil, a přestože jsem měl na své poměry slušně natrénováno, na trati jsem se doslova zlomil a dojel jen  s velkým přemáháním. Letos jsem k závodu přistupoval s velkým respektem, přesto jsem tak nějak tušil, že snad právě proto by to mohlo vyjít. Před startemNa místo startu jsem bohužel dorazil tradičně velmi pozdě. Odprezentovali mě kámoši Niky s Karlem a prý vše probíhalo rychle a v pohodě. Také skvělou videoprojekci z předchozích ročníků jsem propásl, a tak jsme si o ní alespoň povídali před půlnocí na náměstí při výživné klobásce a svařáčku. Náměstí téměř vymetené, všichni závodníci šli spát.  Ještě uděluji několik rad silničářovi Karlovi, který Sudety jede coby svůj druhý MTB závod. Snažím se ho nevystrašit, ale fakt, že závod začíná na 50 km mu raději zdůrazním několikrát. Pak jdeme spát. Studená noc, zmeškání startuSpát jsem sice šel, ale vůbec se mi to nedařilo. V noci teplota klesla k nule a v autě zaparkovaném přímo na náměstí, kam jsem se uložil na sklopená sedadla, bylo jen nepatrně tepleji. Zabral jsem až kolem šesté, kdy vyšlo slunko a v autě se oteplilo. Kolem sedmé mě vzbudil budík. Nastával významný den a já se nenechal rozhodit probdělou nocí.  Kolem auta se míhali rozjíždějící se borci. Já se raději běžel zahřát do parku, kde spali kamarádi. Vrátil jsem se necelou půlhodinku před startem, snědl půl jogurtu s nějakým zrním, sestavil kolo, připevnil čip a číslo a začal se strojit do závodního. Bohužel jsem se dostal do časového presu a skončilo to tak, že startovní výstřel zazněl, když jsem se ještě soukal do dresu a dopínal tretry.Hodil jsem na záda camel back (ionťák jsem vyrobit nestihnul), ve spěchu zabouchl kufr a hrnul si to ke startovnímu koridoru. Dost hloupý začátek, ale příliš se nestresuji, závod je to dlouhý. Špatný začátekZávodníků bylo přes šest set a někteří jedou jednoznačně na dojetí. Než se všichni rozjeli a projeli startem, už jsem byl za nimi. Umístění na chvostu neodpovídalo mým ambicím, takže to hned od začátku rozpumpuji a předjíždím kliďasy vzadu. Ještě před úvodním stoupání bohužel zjišťuji, že mi nefunguje cyklokomputer. Nastavení magnetky chvilku zabralo, takže jsem opět poslední. Alespoň si však můžu změřit, jak mi to frčí do kopce. Předjíždím rychlostí 17 km/h. Jenže ne dlouho, za chvíli mě zabrzdí zahuštěné pole jezdců stoupající po solidní asfaltce skoro 3 kilometry na Váhu (694 mnm). Zpomaluji a předjíždím jen po stranách a v případě skulin mezi jezdci. Vzadu je veselo a mám možnost vyslechnout řadu veselých příhod a bajkerskou latinu. Mám hned více času na přemýšlení a hned mi dochází jeden fakt. Asi jsem zapomněl zamknout auto na náměstí. Mám to otočit a napravit to? Představa dalšího zpoždění mě odrazuje, navíc mi dochází, že auto můžu zkontrolovat při průjezdu Teplicemi za cca hoďku a půl. No tak do toho šlapu, ať jsem tam co nejdříve. Od půlky kopce jsem se prodral pomalejší částí peletonu a od té doby můžu předjíždět takřka bez problémů. Tedy vlastně už s problémy, jelikož jsem se trochu utavil a  moje rychlost se srovnává s okolím. Přehoupneme se přes vrchol a tradá dolů a doprava do terénu. A hned vedeme kola do kopce. Hmm, jsem pořád dost vzadu, protože tenhle první kopeček vývozem vystlaným kameny jsem v posledních třech ročnících vždycky jel, ale tentokrát větší půlku tlačím. Žízeň a její zahnáníPři tlačením dostávám hned žízeň, takže aspoň prosím bafuňáře před sebou o napití. Má pocit, že se známe a že si z něho dělám legraci. Hned se na mě směje a dělá narážky že už ho zase předjíždím. Sice ho vidím poprvé, ale alespoň mám dalšího známého.Napít tak dostávám až v dalším sjezdu před stoupáním na Liščí horu (13. km). Dojíždím silnějšího pána, který se napájí z bidonu a na požádání mi dá také napít. Ještě teplé ranní kafíčko opravdu chutná výborně. Takže díky a hurá dál přes doslova Dlouhý vrch (698 mnm). Za ním je sjezd. Dosud jsme jeli vesměs po asfaltkách, slušných polních cestách  a objíždíme Adršpašské skály, které máme po pravici. Kdepak ty dřívější lesní sjezdíky a vychytávky typu Myší dírou dneska jsou? Následuje první občerstvovačka ve Zdoňově (23 km). Tak tady slézám jako jediný a žádám ionťák do camelbacku. Jsou tím poněkud zaskočeni, takže camela plním po dvoudeckách z rozlívaných kelímků. Zjišťuji, že v baťůžku jsem si nechal láhev se sirupem. A já co mě pořád tlačilo na zádech! Dolévání paliva trvá nějakou tu minutku a předjíždí mě nazpět spousta jezdců. K tomu všemu vyhrává kántrymjusik od vedlejších kotlíkářů, kteří zdolávají svojí první ranní bečku píva a pobaveně sledují podivné šílence na kolech Průjezd TeplicemiZa Zdoňovem začíná konečně závod nabírat terénní charakter. Lesní cesty občas přecházejí ve stoupání ve dvou vyjetých kolejích, občas zdoláváme kořeny.  Buková Hora, Borek, Kamenec – vše projíždím v solidním tempu. Stále však mám na mysli náročnost zbytku trati, držím se trochu zpátky a nejedu úplně nadoraz. Náměstím v Teplicích projíždím v čase 1:39. Občerstvovačku míjím a hrnu se k autu. Nojo, bylo odemčené, ale lidi jsou tu poctivý – vypadá to, že jsem o nic nepřišel. Zamykám, raději moc nešpekuluji a jedu dál. Průměrku mám něco kolem 23 km/h nastoupáno 800 a zbývá už jen takový trochu náročnější Král Šumavy. Kopce a sjezdy přibývajíZdolat Mračný vrch nestojí za řeč, vystoupat na Horský špičák (653 mnm) je jiné kafe. Proplétat se lesem mezi stromy a stoupat do prudkého kopce ke státní hranici chce kumšt. Někteří přede mnou ho moc nemají, předjíždět se dá na úzké stezce jen vyjímečně. Náladu si spravuji ve sjezdu. Parádně si zazávodím s bezmozkem, který jede na Gary Fisheru Caku, a společně předjíždíme více než desítku jezdců. Před třetí občerstvovačkou Amerika postává velké množství závodníků, rozhoduji se proto jen projet. Přebírám dva banány a za jízdy do sebe hrknu půl nabídnutého bidonu. Závod začíná po padesátém…Následující stoupání je nejprudší, jen jednou se mi ho podařilo zdolat celé. Počáteční rozhodnutí dát do toho všechno měním těsně před koncem a raději sestupuji. Spálit všechny síly v prvním pořádném stoupání mi příjde riskantní. Tlačím stejně jako ostatní nakloněn souběžně s rámem kola. Nahoře máme zdoláno 180 výškových metrů na kilometru. Naskakuji a spouštím se po panských schodech dolů. Je to hodně náročný trial, ale s trochou odvahy a kupou šikovnosti se sjezd dá. Kolem postávají čumilové a paparazzi s foťáky. „Jeď Fakíre“ slyším volat Nikyho. Následuji pokynu a všechny šutry poctivě poskáču až dolů. Dole otáčíme vlevo a po písečném podkladu se škrábeme na další krpál zvaný Hřeben Stěn. Je o trochu vyšší než předchozí, ale o trochu méně prudký a nejede se z tak nízkého základu. Až na pár metrů přes mohutné šutry ho zdolávám. Sjezd dolů mi je odměnou za předvedený vrchařský výkon. Následuje kratší stoupání po louce a příjíždíme na občerstvovačku do Slavného (55.km). Zde slézám a doplňuji camel po okraj nějakou zelenou břečkou. Zároveň si pochutnávám na koláčkách, banánech a do kapsy dávám pár musli tyčinek. Další kopce jsou fakt solidní, tempo se mi přesto daří držet až k další občerstovačce do Božanova (66.km). Tam se u stolků mačká několik bajkerů, proto ani nezpomaluji a za úsporu času se odměňuji za jízdy jednou tyčinkou. Dodaná energie se hodí hned v následujícím stoupání na Machovský Kříž (650 mnm). Po usilovném drkotání po dlažbě z velikánských šutrů zdoláváme 250 výškových. Po podobné dlažbě přerušované zlomy sjíždíme do Machova. Vyčerpán stoupáním si dávám polívkový vývar z kelímku. Společně s ostatními zoufalci se vydáváme vstříc nejvyššímu bodu trati – Bor (752) zdolávám opravdu z posledních sil.Meziplyn, bláto a HvězdaNaštěstí následuje desetikilometrový méně kopcovitý úsek. Zde však čeká jiná potíž. Bláto, které se lepí na plášťě, které potom strašně smekají na kořenech a v zatáčkách. Jedu na své poměry velmi opatrně, přesto třikrát padám na kořenech. Jednou velice šikovně rovnou hlavou na šutr. Ať žije Giro helma, která odolala! Občerstvovačkou na Vysoké srbské opět jen projíždím, ovšem o posilnění nepřicházím. V následujícím lesíku pořádá nějaká veselá partička bečku. Úplně na stejném místě jako vloni. Přijímám nabídku a s díky si dávám půl půllitru výborného pivečka. To  mi napravuje žaludek soustavně atakovaný agresivním ionťákem. No a jedeme zase dál nahoru a dolu. Pomalu už ty kopce ani neřeším a jen se už těším do cíle. Ještě předtím je však třeba vystoupat na vysoký kopec na Hvězdě (700mnm). Zde se tlačí nahoru. A jelikož se jedná o nejbrutálnější sjezd, tak i dolů. Nejprve se nechávám opět srdnatě vyfotit od Nikyho a pak raději pár metrů sbíhám a hrnu si to dál k cíli. Na občerstvením v Pěkově (106 km) si dávám výborné jednohubky, na další v Dědově (112km) mám trochu plný žaludek takže hltám už jen trochu koly a  projíždím.  Konec dobrý, všechno dobréPoslední kilometry jsou na Sudetech obzvláště náročné. Je třeba podruhé zdolat Váhu (první i poslední kopec). Znamená to vystoupat 250 metrů. Přitom je třeba nevyměknout. Opakující se táhlá stoupání, kdy se jede opravdu už jen na morál rozhodí patrně každého, ale nezbývá, než se smířit s plouživým tempem. Všichni kolem jsou na tom totiž podobně. Příšerně pomalu mě dojíždí skupinka jezdců. Snažím se, ale i tak se mi vzdalují. Po vyjetí na asfaltku se poměr sil obrací a dojíždím je nazpět ještě před vrcholem. Z kopce si věřím. Rozjíždím to chvílemi na šedesát a tak si malý náskok udržuji až dolů do Teplic. V cílové rovince mě dotahuje spurtující dvojice, ale své umístění rutinérsky obhajuji. Výsledný čas 7:39:40 je o deset minut mým nejlepším. Oproti loňsku se zlepšuji skoro o hodinu. Stačilo to na (pro mě solidní) 155. místo. S předvedeným výkonem jsem velice spokojený, přestože na vítězného Tomáše Doležala z Apollo Doldy Náchod (5:23:20) ztrácím dvě a čtvrt hodiny. Na druhém místě skončil Lukáš Vlach (Merida biking team) 5:34:49, třetí dojel Mário Nebesář (Michelin) 5:35:47. Ženám jednoznačně dominovala  Bára Radová (Profil bycycles KTM) 6:43:28, která tak potvrdila vítězství v celé MTB maratón sérii. Druhá pak dojela Alena Dymlová (Ravo) 7:16:34, třetí byla Jana Severová (HERMANN - LUCKY BIKE) 7:20:56. Sudety jsou naprosto ojedinělé. Všem, kdo to s horskými koly myslí vážně, trochu trénují a mají odvahu šáhnout si na dno, tento drsný, ale výborně vytyčený a organizovaný závod vyloženě doporučuji. Těm ostatním jsem se pokusil popsat své zážitky a průběh trati, přestože popsat to věrně je velmi těžké. Snad to vyšlo aspoň trochu.Pavel Macháčekfoto: Niky

Diskusní fórum pro: "Reportík + porcička LIVE fotek ze Sudet"

Názor Autor Datum a čas
Další fotky 15. 9. 2006, 11:00
Další fotky
Další fotky z úvodu závodu a sjezdu u Václava najdete: http://rafaj.wz.cz/rs2006/ Naflákané na kompakt, takže kvalita nic moc, ale třeba se někdo pozná. Jako zlomenina gratuluju všem, kdo sjeli a nic si neudělali :-)

Související články

Žádné související články

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Galaxy série
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život
 
Your Maps
 
FOR BIKES - veletrh cyklistiky Praha
 
BikersStickers.com
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
Nanoprotech

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Cykloturistika Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Reklama





Copyright 2007 - 2026 Cykloserver.cz |