Merida – rychlá stovka Moravským krasem
20.9.2006 15:56
Počasí takřka ideální, trať solidní, start velmi slušný a četná konkurence podobně výkonných bajkerů dostatečná. To všechno přispělo k tomu, že letošní stovku Merida Bike tour jsem zajel na své poměry velmi rychle. Dalo by se říci, že až moc.
O závoduSedmý ročník Merida Bike tour se uskutečnil 16. září 2006 tradičně v areálu kempu Olšovec v moravské Jedovnici na Blanensku. Merida je v podstátě poslední v řadě top MTB maratonů u nás. Je zařazena do Velosérie MTB, Merida Peloton MTB Cupu, Českého poháru v bikemaratonu a navíc se letos jela coby akademické mistrovství České republiky. To vše vedlo k tomu, že se letos na startu dlouhé trasy sešlo více než 360 borců (a borkyň), na krátkou 54 km trasu se pak postavilo přes 700 účastníků.
StartTentokrát jsem se (letos vyjímečně) zařadil včas, deset minut před startem stanoveným na 10:30. Tím pádem jsem se dostal do první třetiny startovního pole. Start byl dvojí. Velmi svižně jsme vyrazili už od autokempu, ale po kilometru a půl strkanice jsme to na ostro rozjeli až v centru Jedovnice. Na zavádějícím pickupu stál pořadatel s amplionem a udával cenné rady, abychom se drželi vpravo a respektovali nepřerušený silniční provoz na silnici Jedovnice – Kotvrdovice. Naštěstí auta na této celkem frekventované výpadovce sama zastavovala a do široka valící se peloton měl více prostoru. Stejně to však nestačilo a tak jsem byl svědkem dvou hromadných pádů. Příčina byla stejná – namačkané pole a najetí spěchaného jezdce do zadního kola borce před ním. Zvláště ten druhý pád, který se odehrál vpravo ode mě v rychlosti přes 40 km/h uprostřed asfaltky vypadal hodně ošklivě. Naštěstí to odneslo jen pět jezdců a větší odřeniny postihly patrně jen zmíněné nedočkavce.První koloProstě prvních deset kilometrů se jelo v balíku a velmi, velmi rychle. S bike maratonem to nemělo příliš společného. Do terénu jsme se dostali po nějakých osmi kilometrech, ale ještě na patnáctém kilometru jsem měl průměrku přes 26 km/h. Měl jsem radost z dobrého postavení na startu i z toho, že dlouho dokážu držet tempo s nejlepšími. Díky tomu jsem se udržel v první padesátce.Serpentinový sjezd od Černého Kalu ke Kolně, kde se v předchozích ročnících vytvářely zácpy, jsme profrčeli bez pádů i bez většího brždění. Minuli jsme první pitnou občerstvovačku a vystoupali zpátky na hřeben – dělalo to nějakých 150 výškových metrů. Tady už jsem přece jenom začal ztrácet. Tepovku jsem měl soustavně nad 160 tepy za min. a navíc nejsem kdovíjaký vrchař, nechtěl jsem to tedy hrotit hned od začátku. I přes neustále se střídající stoupáky a náročné sjezdy se jelo pekelně rychle. Na třicátém kilometru jsem měl průměr stále přes 23 km/h, přitom jsem se však už postupně propadal. V zájmu šetření času jsem projel i druhou občerstvovačkou u vesnice Bukovinka na 31. km. Zde už se přece jen pár jezdců zastavilo, takže jsem se o pár míst posunul vpřed. V několika prudkých stoupáních na konci prvního kola jsem slezl a tlačil, stejně jako všichni ostatní kolem. Celkem jsme v prvním kole odtlačili nějakých třista metrů. Průjezd do druhého kolaPoprvé jsem se zastavil při průjezdu do druhého kola na 54. km v areálu startu a cíle (a průjezdu). První kolo s převýšením 1030 m jsem zvládl za 2:20 s průměrem rychlosti 22,1 km/h a s na mě vysokým tepovým průměrem 152. Zjednodušeně lze říci, že jsem to dost přepálil a dobře jsem to na sobě cítil.Při zastávce, jsem se proto snažil nacpat něčím velmi dobrým a navolit pohodu alespoň psychickou. Ze spousty dobrot jsem zvolil nektarinky prokládané rozinkami, koláčky a banány. Ještě jsem si nechal dolít výborný, trochu nahořklý ionťák, do kapsy strčil 3 tyčinky, několikrát zapózoval fotografovi Kingovi a vyrazil do druhé kola.
Štěpán Škorpil zrovna ohlásil průjezd stého závodníka. Průběžné umístění v první stovce mě celkem motivovalo. Tak dobře jsem tady první kolo ještě nezajel, proto jsem si předsevzal, že to zkusím alespoň udržet.Síly ubývajíJenže hned první náročné stoupání po prudce se zvedající lesní pěšince bylo pořádnou zkouškou vůle a zbývajících sil. S plným žaludkem jsem se činil co to šlo, i tak mě však předjeli čtyři jezdci a jedna jezdkyně. Zavěsil jsem se za ně a držel je na dohled. Na zpětné přejetí jsem se však vzmohl až po dalších třiceti kilometrech. Jeli jsme na rozmanitém podkladu – štěrkové cesty, písek, vyjeté koleje na trávě, sem tam asfalt nebo jen cestičky na jehličí. Druhé kolo bylo ještě o něco náročnější na stoupání a určitě i na terén. Síly po přepáleném startu opravdu nezbývaly, a tak jsem jen netrpělivě odčítal zbývající vzdálenost a závodní ambice uplatňoval pouze ve sjezdech. V Hostěnickém a Olšanském lese jich naštěstí bylo dost a dost, tudíž jsem se příliš nepropadal a naopak opakovaně předjížděl stále stejnou pětici. Ta mě ve stoupáních pokaždé zase poodjela. V těch stoupáních jsem měl opravdu chabé tempo, přestože tep se držel stále nad 160 a jel jsem permanentně na doraz.Závěr závoduTímto martýriem jsem se dopracoval na poslední občerstvovačku na 85. km. Tady jsem doplnil camel a ochutnal snad vše co zde měli. A že tu byli zásobeni velmi dobře! Následovalo předlouhé stoupání s převýšením přes dvěstě metrů. Z první poloviny se jelo po asfaltu a kupodivu se mi podařilo dotáhnout se na známou pětici. Asfalt vystřídala místy trochu podmáčená lesní pěšina. Na sušších místech chodím pravidelně ze sedla, tepovka však překračuje chvílemi 170 a i díky tomuto nasazení postupně předjíždím všechny jezdce, které mám ve stoupání na dohled. Zbývá již jen posledních 6 km a před sebou už mám jen jezdce v zeleném. Terén se srovnává. Přejíždíme na šotolinovou, mírně stoupající cestu. I toho posledního jezdce pomalu dojíždím. Ale opravdu pomalu. Dvousetmetrový náskok likviduji až po čtyřech kilometrech, těsně před závěrečným sjezdem. A sjezdy mám slušné, proto s udržením pozice nemám na závěrečné kilometrové rovince pražádný problém.VýsledkyCílem projíždím v čase 4:56:33, což mě řadí na 83. místo. Je to vylepšení mého maxima z roku 2004 o dvacet minut a zlepšení oproti loňsku o 46 minut. S výsledkem jsem spokojený, třesoucí se nožky, unavené svaly a rozpálené plíce napovídají, že jsem předvedl slušný výkon a nasazení. Naměřené hodnoty druhého kola tomu také odpovídají: převýšení 1060 m, vzdálenosti 46 km, čas cca 2:33, průměrný tep byl 154, maximálka pak 172 tepů za minutu.
Co se dělo na špici jsem mohl sledovat jen v úvodních kilometrech. Jasné však je, že tempo bylo ďábelské, protože vítězný Jirka Frýdl zvládl 100 km trasu s převýšením 2100 m za 3:47:53. To odpovídá průměrné rychlosti 26,3 km/h! Čtyři minuty za ním zaostal kolega z Merida Biking teamu Milan Spěšný a jen vteřinu za ním skončil Karel Hartl (Kellys racing team). V ženské kategorii dojela první letošní tradiční vítězka Barbora Radová (Profil KTM), která trať zvládla za 4:40:44 (průměr 21,4km/h), druhá skončila Pavla Nováková, třetí pak Lucie Čuříková.Detailní výsledky naleznete ZDE>>
HodnoceníPo dojetí do cíle vše klapalo perfektně. Výborné zajištění, řízky, pivo, limo, odsýpající vyhlášení a tombola… Takže co říci závěrem? Snad zopakovat začátek: Merida nezklamala – slušná trasa, velký počet závodníků, výborná organizace. Snad jen ta trasa je moc rychlá, snad až příliš (hlavně v úvodních kilometrech):-)Pavel Paw MacháčekJeště pár foteček: