Trutnovské bahenní slavnosti
9.10.2006 14:34
V podmračenou sobotu 7. října se konal letošní ročník Trutnovské padesátky. Byl to poslední podnik seriálu Kolo pro život 2006, a tak se na startu objevila opravdu špičková sestava závodníků jako například Radek Dítě, Véna Hornych, Tomáš Vokrouhlík a další.
K tomu jsem se přidal i já, rakváč M50 a kolega Tomáš jedoucí v kategorii M18. Pravda, některým závodníkům šlo spíše o dojetí než o umístění v rankingu. Ani mně, protože jsem letos nesbíral barevná trička s kardiogramem na zádech, nešlo o mnoho. Byl jsem sice v tomto roce na dosti závodech, ale žádný z nich nebyl Kolo pro … Po zkušenostech z minulého ročníku jsem již týden před závodem sledoval lokální přehledy a předpovědi počasí pro Trutnov a okolí, asi ne dost pozorně. Pořád jsem si mnul ruce, hlavně že neprší, Speedmaxy budou jistě ta správná volba. Posledně jsem se nechal vystrašit čtením reportáží o mazlavém červeném blátě a hrabal jsem se po asfaltu a šotolině zdejší rychlodráhy s motokrosovými gumami jako pako. Když jsem ráno v osm hodin ještě v teplé posteli sledoval přes střešní okno naší chalupy šedivé mraky, zakrývající celou oblohu, bylo již pozdě revidovat svoje rozhodnutí. Nu což, uvidíme. A viděli jsme. To co připravil Honza Slavíček se svým týmem pořadatelů a asi taky Krakonoš, předčilo mé očekávání. Když jsme se po rychlé prezentaci, nemaje s sebou válce a podobné blbiny, byli trochu rozjet, bylo sice pod mrakem, ale stále docela teplo. Toho dne již naposledy. I když jsme to vůbec neměli v úmyslu, opět startujeme pěkně zezadu. Hlavně aby nás těch padesát borců, co stojí za námi, moc neprohánělo. Hned po startu je malá zastávka na dofouknutí gum a rychlou svačinku, to když se celý balík nadšenců pokouší proklouznout na stezku tak pro dvě kola. Potom už se to fiští po asfaltu vstříc krátkému výběhu. Za ním to však začíná! Pořádné bahnisko bylo lepší projet, než pročvachtat, a pak už jen dál a dál krásnými houpáky po lesních cestách plných červeného blátíčka. Jede se mi výborně, přede mnou pětset borců a padesát kiláků. Trať je pro předjíždění jako dělaná, občas se ale musím krotit. Zapomněl jsem si doma pulzmetr (dle mojí manželky tepovač ) a nerad bych skončil v leže na zádech vedle cesty s křečemi do obou nohou. Odměnou za hrabání se blátem jsou nám lahůdkové sjezdy po lesních silničkách, kde si člověk krásně odpočine a nabere dech k dalšímu zápolení. Cesta protíná linii pohraničního opevnění a míjíme obrovské torzo pěchotního srubu z třicátých let minulého století. Na prohlídku není čas, snad někdy příště.Pomalu se začínáme všichni podobat ropákům. To už jsme u pěkného bahnitého sjezdíku k železniční trati. Tady jsem minule opravdu ocenil hrubost vzorku. A světe div se, i na jemném dezénu nových Speedmaxů to šlo výborně. Kamarád Tomáš už mne dojel a tak se střídáme a ukrajujeme společně další kilometry. Vždycky, když jede přede mnou, napadá mne, že mu nebudu stačit. Raději jsem jel před ním. Potom už jsem se ani neohlížel a makal jsem, co to šlo. Po průjezdu cílovým prostorem a rychlou občerstvovačkou se vydávám na druhou polovinu zdejší dvojokruhové trati. Začalo drobně pršet, horko taky zrovna není. Užívám si závodu plnými doušky, je o dost lepší deklasovat unavené borce, než být sám předjížděn celými týmy. Druhý okruh mi připadá kupodivu kratší než první. Jen to bahno je nějak lepivější a kopce prudší. Brýle už jsem dávno zastrčil pod dres, při každém pokusu vyndat z kapsy něco k snědku si cpu do pusy i hroudu zdejší červenice. Vzpomínka na dlouhé maratóny mi opět vlévá energii do žil, vždyť padesátka je proti tomu vlastně sprint.Patrně jsem se už prodral do poloviny závodního pole, už je vidět sem tam nějaká ta holka, co bojuje o místo na bedně. S chutí se přidávám k jejich doprovodu a připadám si, jako by mi bylo sedmnáct. Posledních pět kiláků v takové skupince bylo opravdu lahůdkou a důstojnou tečkou za mým dnešním snažením. Nakonec z toho bylo pro mne uspokojivé 275 místo bez křečí, stehů a defektů. Tomáš dorazil v těsném závěsu za mnou, a tak jsme se mohli s chutí pustit do výborného guláše a rizota, nakonec došlo i na toho Krakonoše. Po dešti již nezůstalo ani památky, mohl tedy bez problémů pokračovat další program včetně svižného vyhlášení výsledků a tomboly. Veliké stany a dobré zázemí areálu základní školy by jistě zvládly i průtrž mračen. Podnik to byl vydařený a dobře zorganizovaný. Doufám však, že příště, až přijedu do Trutnova na slavnosti bahna, bude k tomu alespoň svítit sluníčko.Víťa Pokorný
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie
Odkazy
Žádné odkazy