Silničář na zimních Brdech
20.11.2006 15:14
Postavit se na start bajkového závodu, to chce od silničáře značnou dávku pošetilosti. A samotný závod mě ujistil, že bajky jsou fakt něco jiného než silnice!
Prezentaci pořadatelé trochu nezvládli, což bylo způsobeno tím, že se 50% bajkerů přihlásilo až na místě. Jaksi nevyužili přihlášky přes web. Nakonec nezbyla ani startovní čísla a někteří jeli jen s fixou napsaným číslem. Též se posunul start na 11:15 hod., aby se závodu chtiví bajkeři mohli přihlásit. Kdo měl propisku a ukořistil přihlášku, byl největší king :-) Ale už na start! V Letech se jelo pohodově a celé startovní pole se poklidně vydalo na 44 km dlouhý závod. Já se postavil takticky dozadu, abych v technických pasážích nebrzdil zdatné borce. Přece jen jsem v terénu nejel asi 3 roky! To se mi ale nevyplatilo v prvním kopci na hřeben Brdů. Více energie člověk vydal na to, aby se při šnečí rychlosti 5-7 km/h udržel vůbec v sedle. Na startu je evidentně i mnoho pohodářů, kteří si v poklidu řadí 22/28 nebo něco podobného a vychutnávají si stoupání rychlostí výletní chůze. Já zvyklý na silniční maratony, kdy se jede málokdy pod nějakých 12 km/h jsem jaksi nechápal. Ale vše má své kouzlo, třeba pohled na tepák ukazující 140. Paráda. Po 5 km je průměr skvělých 10,8 km/h :-) To jsem fakt nečekal. Jen abychom to do tmy vůbec stihli! Jakmile se objevila skulinka mezi bajkery, tak jsem si razil cestu vpřed, abych nebyl úplně poslední. Na rovině se občas svištělo 30 km/h, a to už bylo jiné kafe. Dostal jsem se do dobré skupinky. Najednou se mi závod líbil mnohem víc. Po hřebeni se jelo pěkně, ale jakmile jsme vjeli do úvodního úseku s kořeny, tak jsem byl nemile překvapen. Slizké kluzké kořeny, bahno, šutry, ... Musel jsem si dávat bacha, abych nehodil "tlamu" už tady. Kopíroval jsem stopu přede mnou jedoucích bajkerů, což se docela vyplatilo. Na úsecích po zpevněné cestě jsem se snažil vždy zvýšit tempo, abych byl v cíli aspoň do 3 hodin čistého času. To se mi málem vymstilo při krátkém sjezdu po asfaltu do zatáčky, kterou jsem krutě neodhadl, a tak musel vycvaknout levý pedál a vzít to smykem přes zadní brzdu. Uf, už jsem se viděl ve stromě! Pak zase nějaký nechutný úsek přes kořeny a objevili jsme se na asfaltu k občerstvovačce. Nejlepší místo celé trasy! Byli jsme v polovině, čas asi 1 hodina a 15 minut. No vida, jak se to zrychlilo!10 minut jsem dal oraz. Cpal jsem se koláči, tatrankami, müsli sušenkami, popíjel čaj s rumem, pak s griotkou. Nádherný servis.Proklínal jsem bika půjčeného od ségry. Nevyzkoušel jsem si předem skoro nic a pak jsem na to doplatil. Řidítka bych potřeboval jinak, řazení mi zasahovalo do gripů, takže jsem se tam nemohl vtěsnat, kotoučovka brzdila až na posledním cm kroku páky, pedály se zanášely bahnem a několikrát jsem vytrhl nohu, protože vypínací síla byla strašně malá, ... - no bylo toho hodně. Řekl jsem si, že to nějak snad zmáknu, byl jsem v půlce!Na bufetu jsem pokecal s bikerem z cyklodiskuze a spolu jsme pak pokračovali prudkými sjezdy dál. Hodně jsem se bál, navíc mi ruce sklouzávaly ze řidítek, takže mi to nandala i asi 14 letá holčina v normálních outdoorových kalhotách. No to byla potupa! Nic jsem si z toho ale nedělal, přece nezávodím, užívám si! Na rovině jsem dal 44/11 a byl jsem bezpečně pryč. Pak jsem trošku zabral do kopce a hned získal náskok. Ten druhý sjezd za bufetem mi dal ale tak zabrat, že jsem myslel, že to bude můj poslední sešup dolů! Připadal jsem si jako bych vyskočil z třetího patra :-) Jo bajky jsou taky o technice jízdy a ne výkonnosti v kopcích, jako silniční maratony... Při nějakém táhlém sjezdu jsem frčel i přes 40 km/h a nebál se, poněvadž cesta byla široká. Ty singletracky pro mě ale fakt nejsou! Kiláky ubíhaly docela slušně, takže jsem věřil, že to pod 3 hodiny dám s přehledem. V kopci po asfaltu a pak po šutrech jsem předjel spoustu bikerů, co mají vpředu nejmenší převodník. Já nechápal, proč tam vůbec je. Sedlo jsem měl asi o 1-2 cm níž než bych potřeboval (kvůli jistotě ve sjezdech) a stejně jsem vystačil s 32/24. I tak mi ale připadalo, že se plížím. Pěkně se rozjasnilo a já se nehorázně pařil. Naštěstí se jelo už víceméně dolů, takže jsem se chladil větrem. Při sjezdu asi 7km před cílem jsem kolo položil. Škoda, už jsem doufal, že to ustojím až do cíle. Nepovedlo se. Spadl jsem takřka při nulové rychlosti, když jsem se marně snažil zatočit vpravo na konci bahenního sjezdu přes louku. Vypadal jsem nechutně, ale tam to nikdo neřešil. Nasedl jsem a frčel dál opět ve velkém stylu. To se mi málem vymstilo při následném sjezdu po úzké cestičce zařízlé ve svahu. Málem jsem se podíval dolů ...Jel jsem osamocen, takže jsem přehlédl šipku vlevo do Letů a frčel si to kolem vody až do Dobřichovic. Co se dalo dělat. Do cíle jsem tedy přijel z druhé strany po asfaltu, zajížďka asi 2 km. Docela ostuda, ovšem já tu šipku fakt neviděl. Moc jsem se soustředil na jízdu vpřed.Asi hodinu jsem ve výsledcích vůbec nebyl, ale po reklamaci mi byl z videozáznamu přiřazen čas prý okolo 2:38 hod. No super! Aspoň doklad, že jsem to ujel! Fakt super zážitek, pěkná trasa (i když bych občas přivítal fulla), přátelská atmosféra, parádní bufet, zajištění v cíli, paráda!Akorát je potřeba se napřed naučit jezdit v terénu :-) A hlavně si vyzkoušet kolo, že ano! Pak jsem viděl, že kritika ohledně přihlášek nebyla moc na místě, jelikož když se předem přihlásí jen 150 borců a pak jsem viděl čísla přes 400 ..., nebylo se moc čemu divit. Okolo třetí odpoledne se vyhlásily výsledky, vylosovala se závěrečná tombola, podával se guláš a všichni se už těšili na příští rok! Já možná taky ... Že bych nakonec pořídil k silničkám i bajka???
Honza Herda