Giro Winter Trans Brdy - vetší než všichni čekali
21.11.2006 10:32
Po zkušenosti z loňska, kdy přes noc napadlo skoro deset čísel sněhu a zhroutil se tím pádem můj plán na přesun do Letů po ose a kdy jsem v Praze na Smíchově stačil jen tak tak skočit do vlaku směr Řevnice, padla volba na systém rodinný výlet.
Pořadatelé možná i proto vyhlásili dětské závody a tak bylo o důvod víc, proč naházet kola do auta a vyrazit. Počasí bylo pěkné, teplota vzduchu skoro deset stupňů, žádné závěje ani sněhová břečka.Hned u prezentace bylo vidět, že spousta borců ještě včera nevěděla, zda pojede, či ne, podle přihlášek na inernetu to vypadalo na maximálně 200 lidí. Že se nás pod startovacím obloukem sešlo nakonec něco kolem pětiset nadšenců, bylo jistě velkým překvapením pro všechny. Pořadatelé měli plné ruce práce zvládnout ten nápor. Taky se zde mimořádně neuplatnil zákon nabídky a poptávky, místo aby hodnota startovného úměrně poptávce stoupala, šly ceny drasticky dolů. Důvod byl jasný, když došly tašky a kupony na občerstvení, došlo k prvnímu poklesu, potom se začala vydávat čísla v průsvitných deskách, napsaná rukou. K číslům napsaným na kusu papíru se rozdávalo doporučení: zasunout do kapsy a ukázat v cíli. To už bylo číslo fakt za hubičku. Avšak i přes tyto potíže se podařilo nakonec zvládnout celou situaci, a tak se něco po jedenácté hodině vydává celý peloton na trať.Dalo by se říct, že o nic nešlo, ale i tak si myslím, že startovní pole, které se slévá dohromady ze dvou ulic, není zrovna ideální. Chumel to je celkem velký. Když se konečně dostávám na most přes Berounku, je vidět začátek skupiny již někde za řekou. A tak se do toho pomalu pouštím a pokouším se prokličkovat během stoupání na hřeben mezi funícími jezdci co nejvíc dopředu. Moc to nejde, občas někdo spadne nebo se všichni sunou krokem vedle sebe pěkně stejně rychle po celé šířce cesty. Na hřebenu už se situace poněkud zlepšuje. Cesta mezi kameny po kluzkých kořenech je sice vlhká, není však příliš blátivá. Tady už není po tlačenici ani památky, a tak každý opravdu může kličkovat mezi šutry, tak jak umí. Značení trati mi přijde odpovídající, stejně to jedu skoro po paměti. Jenom na Stožci, v místě letní občerstvovačky mají ti, kdo zde jedli doposud jenom v létě, snahu jet po staré trati směrem z kopce někam na Dobříš. Tam scházelo mlíko přes cestu, nebo nějakej maník. Letos bohužel není sníh ani na cestě od Stožce, ale trošku fouká a opravdu to už připomíná hory.Atmosféru hor navozuje alespoň teplý čaj s griotkou a přátelská pohoda na nedaleké občerstvovačce. Posilněn se spouštím krásnými sjezdíky listím a šutry na jižní svah Brd. Chvílemi se musím krotit, aby snad poslední závod Pražské Maratonské Ligy MTB nebyl i mým posledním. Jsem stále v kontaktu s dalšími jezdci, nemám však ani zdání v jaké části závodního pole se pohybuji, i když mi to je celkem jedno, ale vůbec se neflákám. I nějaká ta krize přišla. Bez toho by se ale neuvolnilo dost potřebného endorfínu a radost z dokončeného závodu by byla poloviční. Trochu nadávám na svůj systém "chytrá horákyně". Vyloženě lehké kalhoty, letní tretry a tenký dres jsem doplnil návleky a větrovkou. Není divu, že do cíle jsem dojel zapařenej jak jetel. Brod v lese před Halouny si dávám, není těžký ani hluboký. K mokrému triku přibyly i mokré boty, ale alespoň jsem nemusel slézat z kola. Do cíle není daleko a tak si docela užívám houpáků na stezce nad Řevnicemi. Poslední kilometr kolem řeky je ve znamení stíhací jízdy za borcem jedoucím pár desítek metrů přede mnou. Snad se bál možného předjetí a tak se pěkný kus před cílem začal různě protahovat a rozcvičovat, předváděje jízdu bez držení. Nezbylo nic jiného, než zakončit tuhle projížďku stejně poklidně jak před dvěma hodinami a dvaceti minutami začala. No, vědět, že jde o 100. místo v pořadí, tak bych na jeho taktiku nedbal.Nálada v cíli byla výborná, vody na mytí kol z hydrantu habaděj, kromě guláše byly k vidění a ochutnání i krásné jitrničky... Vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích bylo rychlé, jenom jsem nepochopil, proč finálová tombola Progress Cycle Maraton Série byla losována způsobem, kdy jeden člověk vyhrál čtyři cyklocomputery VDO nebo osm plášťů Hutchinson. Jinak musím říci, že to bylo takové hezké uvolněné odpoledne a vždycky budu volit Trans Brdy v jakékoliv (i extrémní podobě). Na pořadateli avizovanou saunu jsem už nečekal, stejně bych se tam nevešel. Díky a snad příště.
Vít Pokorný
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie