Bajkový 1. máj
3.5.2007 06:51
Pro mnohé příznivce bajkových maratónů je již pátým rokem první máj spojen nejen s poezií Karla Hynka Máchy, ale i s jedním z prvních jarních maratónů – KHS MTB Posázavím. Romantiku prvomájového dne v sedle bajku se rozhodlo vychutnat cca 800 účastníků, kteří se postavili na start 50 kilometrů dlouhé trati s převýšením 750 metrů.
V letošním roce pořadatelé připravili více než ze dvou třetin novou trať prodlouženou na 50 kilometrů. Z mapy bylo zřejmé, že přibylo polních a lesních cest na úkor asfaltu a pár metrů k celkovému převýšení trati. Nicméně se dalo očekávat, že i tak si Mnichovice zachovají ráz pohodového maratónu na úvod sezóny. Bylo tedy nač se těšit. Já jsem navíc po několika letech váhání odložil do zaslouženého důchodu svého starého Diamond Backa a pořídil si nový stroj - PELLS RAZZER ELITE doplněný karbonovou sedlovkou.
Na parkoviště v Mnichovicích dorážíme s Víťou před devátou a hned jedeme na náměstí k prezentaci. Trochu nás zaskočí dlouhá fronta pro předem přihlášené. K velké lítosti našich dětí následně zjišťujeme, že dětské závody letos nejsou vypsány. Pravdou je, že tímto způsobem se dají vyřešit veškeré problémy provázející dětské závody snad na všech maratónech. Otázkou zůstává, zda je to řešení správné. Možná, že na takto rychlých závodech není pro dětské závody dostatek prostoru. Snažíme se tedy rychle pro děti vymyslet nějaký náhradní program. Následně se stíháme sotva převlíknout a o nějakém delším rozjíždění nemůže být ani řeč. Díky číslům do první vlny se stavíme na start až pět minut před desátou. Je trochu chladno, ale modrá obloha a sluníčko slibují téměř ideální cyklistické počasí.
A je tu start. Peloton se proplete ulicemi Mnichovic a již první nájezd do terénu nás přesvědčuje, že snad veškeré loňské blátíčko se proměnilo v oblaka prachu. Někde v těchto místech mi Víťa ujíždí a mně je jasné, že ho potkám až v cíli. Trať vede tak jako v loňském roce přes Kovářovice do Senohrab. Ve sjezdech je místy přes oblaka prachu špatně vidět, na což doplácí borec přede mnou, který vystřihnul ukázkový kotrmelec. Naštěstí se zvedá ze země, takže pokračuji dále k nepostradatelnému tunýlku, osvětlenému svíčkami. Před vjezdem do černé díry sundávám brýle, takže jsem si trochu jistější. Být tam ale nějaký kámen, tak ho stejně trefím. Kousek za tunýlkem nás čeká první brod. Na to, že je extrémně suché jaro, teče v potoce podezřele moc vody. Že by nějaké vypouštění rybníka? Každopádně nořím tretry do vody a brod bez problémů projíždím. Na druhém břehu zastavuji, abych udělal nějakou fotku. Borec, který právě vjíždí do brodu zazmatkuje a noří se do vod Mnichovky až po krk.
Za brodem nastává oproti minulým letům první změna. Místo proti proudu Mnichovky sjíždíme k Sázavě. Hladká pěšina podél řeky je příjemná, ale již brzy ji střídá stoupání na Lensedly a dále na Ondřejov, kde na nás pod hvězdárnou čeká, tak jako v loňském roce, občerstvovačka. Rozhoduji se nezastavovat a za jízdy do sebe hodím ionťák a banán. Jedeme směrem na Zvánovice, kde je druhá změna trati a místo do vesnice odbočujeme zpět do lesa, abychom se kamenitým sjezdem pod Karkoškou napojili v údolí Zvánovického potoka opět na původní trasu. U brodu opět smočíme tretry a již je tu nepříjemný stoupák na Černé Voděrady.
Do voděradských bučin najíždím bohužel sám. Snažím se tedy sjet někoho před sebou, ale nedaří se. Snad za to může i hrubší vzorek, který jsem tak trochu z lenosti nepřezul. Pod Kobylou na nás čeká třetí změna trasy a odbočujeme po silničce vlevo, abychom se po cca pěti kilometrech opět napojili na „promenádní cestu“ voděradskými bučinami. Daří se mi schovat se v balíku, a tak Louňovicemi projíždíme ve slušném tempu. Za Struhařovem je čtvrtá a poslední změna trasy a již je tu obávaný výjezd na Klokočnou. Vyjíždím ho víceméně bez problémů a mám dojem, že v loňském roce byl kopec prudší. Veterán Diamond Back měl zkrátka jen sedmičku a pár kilo navíc… Během úvah o výhodách nového bajku sjíždíme ke Struhařovickému potoku, prolétneme přes dva brody a již je tu závěrečné stoupání ke kostelu. Na horizontu se mi daří ještě jednoho bajkera předjet, ale v závěrečných zatáčkách již mnoho prostoru ke spurtu není. Projíždím cílem v čase 2:40 na 276. místě celkového pořadí.
Spokojen jsem jak s výsledkem, tak i se svým PELLSem. Bajka ve sjezdech příliš nešetřím a zatím šlape jak hodinky. V internetových diskusích jsem sice zaznamenal nelichotivé komentáře ke značce PELLS, ale mé osobní zkušenosti jsou zatím veskrze pozitivní. Karbonová sedlovka si svou práci také odvedla, takže zatím maximální spokojenost. Ale zpět do Mnichovic.
Po průjezdu cílem dostal každý na zchlazení plechovku coly. K jídlu byl guláš a těstoviny, pivečko a kofola a pro hladovce klobásy. Sluníčko statečně sušilo v brodech zmáčené tretry a bajkeři v pohodovém odpoledni probírali zážitky z trati. Vyhlášení výsledků i bohaté tomboly proběhlo bez problémů, veškeré změny na trati lze hodnotit jako pozitivní a tak nezbývá než konstatovat, že 5. ročník proběhl k naší plné spokojenosti.
Sváťa VotrubaDalší info na www.mtb.cenytisku.cz/rocnik2007
Související články
Žádné související články
Fotogalerie
Žádné fotogalerie